DIESEL

 LITERÁRNÍ POJMY

Epika - lit. druh v němž je skutečnost ztvárněna vypravováním příběhu

Epos - rozsáhlá veršovaná skladba,která chronologicky zachycuje vyprávění událostí

Epopej - tvořena několika eposy,které jsou spojeny ústředními postavami

Román - prozaický žánr, který v dějinách lit. prošel značným vývojem. zachycuje různá společenská prostředí a osudy

legenda - na pomezí velkou a střední epikou, podává zprávu o životě světce

kronika - dílo v němž autor v chronologickém sledu zachycuje dějiny událostí

povídka - žánr rozvíjející se od středověku, jedná se o příběh s poměrně jednoduchým dějem a několika postavami

novela - zajímavý napínavý příběh, který směřuje rychlým spádem k často nečekanému závěru

romaneto - žánrová varianta novely, příběh na jehož počátku stojí romantická, fantastická, zdánlivě nevysvětlitelná záhada

pohádka - spojená s ústní lidovou slovesností, smyšlené vyprávění s poutavým dějem bez konkrétního času a prostoru, dobro zvítězí nad zlem

pověst - prozaický žánr, pocházející z ústní lidové slovesnosti. Je vázána k určité osobě nebo lokalitě, má fantastickou postavu

báje - příběhy v nichž lidé ztvárnili své představy o vzniku světa, přírodních jevech, životě bohů, posmrtný život

bajka - krátký alegorický,prozaický nebo veršovaný příběh v němž rostliny,zvířata jednají jako lidé

anekdota - nejmenší útvar drobné epiky, začíná stručně navozenou situací, která vyústí nečekanou komickou pointou

cestopis, reportáž - rozhraní mezi beletrií a publicistikou

drama - jazykové promluvy a jednání jednotlivých postav

tragédie - hra s vážným obsahem, jejíž hrdina se ocitá v dramatickém konfliktu se silami mocnějšími než je on sám

expozice - úvodní část, seznámení se situací s prostředím ve němž se bude děj odehrávat, představení postav

kolize - rozvíjení zápletky, zauzlení děje, objevuje se konflikt

- krize - vrcholný okamžik konfliktu

- peripetie - konflikt se vystupňoval a děj se nachyluje ke konci

- katastrofa - závěrečná část, dochází k rozuzlené

komedie - napodobuje skutečnost v karikatované podobě tak aby vynikala její směšnost

tragikomedie - tragédie s komedií, hra jejichž vážní děj vyústí do překvapivého humorného konce

fraška - žánr komedie s jednoduchým dějem a výraznými typy postav kladných a záporných. Předmětem výsměchu jsou lidské nedostatky

činohra - tragická a komická hry došlo k uvolnění strohé normy výstavby dramatického textu, vážné téma, závažný konflikt, hrdinové jsou obyčejní lidé

opera - dramatický text s hudbou, zpívá se za doprovodu orchestru

opereta - hudebně dramatický žánr, střídá se hudba s mluveným slovem

revue - žánr s uvolněnou dramatickou stavbou, jednotlivá čísla byly sestavována do souvislých celků

muzikál - hudební divadlo, navazuje na operetu

melodrama - koncertní nebo scénický útvar, založený na relativně samostatné existenci slovné a hudební složky

oda - je oslavná báseň většího rozsahu velebící boha, hrdinu, nebo lásku přátelství

Hymnus – je patetická báseň menšího rozsahu, inspirována nadosobními hodnotami

Dithyramb - je oslavná píseň, která je vyjádřením bez prostřední radosti nebo nadšení, původně byl doprovázen tancem

Epitaf - je náhrobní nápis. Epitafy byly psány již od starověku

Epigram - je krátká satirická báseň zakončená pointou. Vyjádření úsudek o určitém životním jevu

Sonet - je nejrozšířenější pevná forma evropské lyrické poezie. Skládá se z 14 veršů, obvykle rozdělených do 4 strof

Rispet – je zkrácenou obdobou sonetu: je to básnická forma lidového původu z Toskánska, opěvující milovanou osobu

Italská balada – je milostná báseň, má 14 veršů jako sonet, je tvořená strofu čtyřveršovou a strofu desetiveršovou,závazná je rýmovaná shoda posledních veršů obou strof

Francouzská balada – se skládá ze sedmi až dvanáctiveršových strof a závěrečného poslání – dopěvu

Lyrickoepické žánry – stojí na rozhraní mezi lyrikou a epikou

Balada – veršovaná skladba, která zachycuje marný zápas člověk s přírodou nebo společenskými silami. Mívá pochmurný děj a končívá tragicky.

Romance – veršovaná skladba středního rozsahu s tematikou milostnou nebo romantickou, s rozmarným dějem s šťastným zakončením. Je v mnohém protikladem balady.

Moderní epos – básnický útvar, ve kterém vystupují do popředí subjektivně reflexivní prvky a zatlačují do pozadí epické jádro básně

Básnická povídka - zachycuje událost ze života jednotlivce, je veršovaná, ale kratší a sevřenější než moderní epos, je živá i v současné literatuře.

Píseň - básnický skladba určená ke zpěvu. Typická je pro ni prostota vyjádření, bezprostřední vřelý cit, přesný hudební rytmus , rým a pravidelná sloka. Často se v ní objevuje refrén

Elegie - báseň smutného,teskného charakteru.Tématem je ztráta někoho nebo něčeho,co je člověku drahé,často je také vyjádření smíření s osudem nebo nedosažitelností vysněného ideálu.

Žalm - byl původně hymnický zpěv, obsaženy ve elegii.

Pásmo – je žánr moderní poezie , který využívá mnohovýznamovosti a volného přiřazování veršů. Je to souvislý proud po sobě jdoucích dějů a myšlenek, tvořících celek

Lyrika - literární druh, který vyjadřuje city, pocity, nálady. Často se jedná o monologickou promluvu, v niž mluvčí bývá toteny s autorem.

JAZYKOVÉ PROSŘEDKY

TROPIKA – jazykovědní disc., která se zabývá tropy

TROPY – jaz. prostředky založené na přenášení významu slov

METAFORA – přenesení významu na základě podobnosti

PERSONIFIKACE – zosobnění, neživá věc se chová jako člověk, případně autor oslovuje předměty jako kdyby promlouval s živou bytostí

ANIMIZACE – přisuzování vlastností a činností zvířat neživým věcem

SYNESTEZIE – záměna počitků různých smyslů při pojmenování určitého jevu

KATACHREZE – použití slova v neobvyklém a z hlediska běžného úzu i náležitém významu (hluboká mělčina)

ZVUKOVÁ METAFORA – zvukomalba – např.: opakování hlásky ,,l“

EPITETON – básnický přívlastek (stříbrný vítr)

OXYMÓRON – vyjadřuje spojení dvou jevů, které se vzájemně v doslovném významu vylučují. Slouží k výraznému zesílení příslušného znaku

PŘIROVNÁNÍ – je založeno na stejném obrazovém principu jako metafora, ale skládá se ze tří částí: pojmenování přirovnaného jevu, gramatické vyjádření srovnání a pojmenování jevu, k němuž se přirovnává. Slouží k zvýšení názornosti

METONYMIE – obrazné pojmenování, které se zakládá na přenášení významu na základě souvislosti dvou jevů

SYNEKDOCHA – básnický opis pro vystižení určitého jevu nebo děje pomocí typických znaků. Často využívá souvislost kvantitativní povahy – zaměňuje části za celek, přip. druh za rod

EUFEMISMUS – směřuje k zeslabení intenzity pojmenování; zeslabení se realizuje v kvalitativní rovině a směřuje k nahrazení obvyklého pojmenování pro málo příjemný jev pojmenováním, které se jeví jako přijatelnější - např. místo ,,zemřel“ - ,,opustil nás navždy“

IRONIE – posměšné vtipné vyjádření, při němž jsou užita slova v opačném významu

FIGURY – jsou druhou skupinou obrazného pojmenování jsou to sousloví založená na opakování slov, hromadění jednotlivých slov nebo celých syntaktických celků. Při jejich užití se nemění význam slova, která figuru vytvářejí.

ALITERACE – opakování začátečních hlásek (nebo i celých zvukových celků) na počátku po sobě jdoucích slov

ANAFORA – opakování slov nebo celých sousloví na počátku dvou po sobě následujících veršů

EPIFORA – opakování slov na konci veršů (nebo syntaktických celků v próze)

EPIZEUXIS – prosté opakování dvou slov nebo úsloví za sebou

EPANASTROFA – (palilogie) opakování stejných slov na konci jednoho a na začátku následujícího verše

ANTITEZE – opakování struktur, které jsou z významového hlediska protikladné

PLEONASMUS – explicitní vyjádření skutečnosti, která je z kontextu již zřejmá

TAUTOLOGIE – pojmenování téže skutečnosti dvěma různými slovy nebo souslovími (věcně a navždy)

AMPLIFIKACE – vyjádření téže skutečnosti z různých hledisek

GRADACE – (klimax) pojmenování jsou seřazena podle intenzity – následující význam označuje vždy větší kvantitu, mezi významy je tedy vztah stupňování

ANTIKLIMAX – opak gradace

POLYSYNDETON – využití spojek v nadbytečné míře (z hlediska běžného úzu). Cílem je soustředění pozornosti vnímatele na každou část výpovědi

ASYNDETON – vynechání spojek i tam, kde je podle úzu očekáváme. Asyndeton dynamizuje, zvyšuje spád

ZEUGMA – sloveso má několik předmětů, ale vztahuje se ve skutečnosti jen k jednému

ELIPSA – vynechámí určité části výpovědi (vyplývající z kontextu)

APOZIOPEZE – nedokončená výpověď – vypuštění určitého celku, která navozuje na představu otevřené možnosti (vyjádřeno pomlčkou, častěji třemi tečkami)

ANAKOLUT – vybočení z větné vazby, signalizuje specifičnost výpovědi postavy

APOSTROFA – řečnické oslovení neživého objektu nebo nepřítomné osoby

DIALOG – je pásmo přerušovaných promluv dvou nebo několika postav, které se střídají v roli mluvčího a posluchače

MONOLOG – přináší souvislost nepřerušovanou promluvu jedné postavy

VNITŘNÍ MONOLOG – je monologická promluva nepronesená, zachycují myšlenkový a především citový vnitřní svět postavy v určitém okamžiku

TÉMATICKÁ (DĚJOVÁ) VÝSTAVBA

TITUL – první informace, kterou autor vnímateli díla podává. Může být jednoslovný, souslovný či vyjádřený celou větou

MOTIV – základní dynamická složka díla, která vytváří epickou dějovost nebo lyrické napětí. Výběr motivů závisí na záměru autora, na hlavní ideji díla

TYP – je lit. postava, která je nositelkou vlastností jež jsou příznačné pro určitou skupinu lidí

HLAVNÍ IDEA DÍLA – autorské hodnocení skutečnosti, která je v díle reflektována a která se projevuje též ve výběru a uspořádání jednotlivých témat a tématických celků