DIESEL

 Středověká česká literatura od počátku písemnictví až po dobu Jagelonskou

pojem křesťanství a středověk viz ot. Evropská středověká literatura

1.Historicko-společenský kontext:

    Hranice našich zemí byly vesměs přírodní,důležitou roli měly brány zemské,tj.průchody pohraničními lesy.Dodnes odpovídají tomu místní názvy,např.Stráž,tam,kde byl hod:Uherský Brod apod.Strategicky nejdůležitější byla hranice bavorská.

    Převažovala zeměd. výrova,nejdůležitějším nářadím byl hák a pluh a nástroji kosy a srpy.

    Řada oborů si vyžadovala v řemeslné výrobě specializaci:na výrobu zbraní,nádobí,existovala i řemesla luxusní:zlatníci apod.Podstatný rozvoj spadá do 13. a 14. st.

    S rozvojem řemesel se rozvíjí i obchod,ale každé feudální panství bylo soběstačné.Peníze byly raženy od 2. pol. 10. st. od poč. 13. st. mají svou směnnou funkci.

    Důsledkem rozvoje výroby byl vznik měst:Praha,Hradec,Plzeň,Brno a další.,ale jejich největší rozvoj byl až ve 13.st.

    Základním rysem středověku je soukromé držení půdy,feudální vlastnictví,na počátku raného středověku největší pozemkové bohatství vlastnili Přemyslovci.

    Středověk jsi nelze představit bez mocenského postavení církve a to katolické náboženství nejprve přijímali feudálové jako nástroj poslušnosti a odevzdanosti poddaných k utvrzení církevního majetku byl zřízen celibát (bezženství) hlavní oporou církevní moci byli kláštery pokrokovou úlohu církve lze vidět v její péči o vzdělanost v kulturním a hospodářském vývoji.

Ve společnosti dochází k sociální diferenciaci.

Velká Morava

    Literatura psaná vznikala nejdříve na Velké Moravě v 1. pol. 9. st.,podporované Byzantskou říší jako protiváha proti vlivu říše Francké v roce 863 přišli na Moravu bratři Konstantin a Metoděj,Řekové ze Soluně.Znali slovanský jazyk stalo se tak na pozvání knížete Rastislava a jeho požadavků k císaři Michalu III.

    Konstantin byl pro svou učenost zvaný Filozof,zabýval se jazyky a sestavil první slovanské písmo-hlaholici.Metoděj byl organizátorem a diplomatem a pomohl přenést slovanský jazyk z okolí Soluně na Moravu oba tak dali základ staroslověnštině a písmu hlaholici vytvořeného z malé řecké abecedy.

    Při misi do Říma,kde staroslověnština byla papežem uznána jako církevní jazyk,Konstantin zemřel,Metoděj bojoval proti odpůrcům staroslověnštiny.

Staroslověnská lit. tvořili překlady Bible,zejména Nového zákona.

    Necírkevní prací obou bratří byl Proglas - předzpěv,první dochovaná báseň,která vysvětluje Konstantinovu práci.

    Z okruhu bratří pochází autoři legend Život Konstantinův a Život Metodějův. Více než osoby oslavují jejich dílo.

    Po smrti obou byli jejich žáci rozprášeni. Staroslověnské obřady se přenesly do Čech, do Sázavského kláštera, kde definitivně skončily v 1.pol.11.stol. Ve 14.stol. se pokusil je obnovit Karel IV.

    Na počátku 9.stol. nabyl v Čechách převahy rod Přemyslovců. Boj o moc skončila vyvražděním rodu Slavníkovců, z nichž Vojtěch se stal českým biskupem, navázal na starosloh. tradici, ale zemřel jako misionář u pohanských Prusů.

    Ze staroslověnské lit. Se dochovaly pouze legendy, ale musela existovat duchovní lyrika. O tom svědčí píseň Hospodine, pomiluj ny; měla charakter hymny a postupně se počešťovala.

    Význačná po stránce kulturní, tedy i literární, je doba Knížete Václava. Podporoval křesťanství a po jeho smrti byla vytvořena svatováclavská tradice. V lit. se odrazila ve formě legend:

• Život sv. Václava - staroslov. legenda asi z pol. 10.stol.

• Druhá staroslověnská legenda o sv. Václavu – poč. 11.stol.

    Vrcholným dílem je Kristiánova legenda: Život a umučení svatého Václava a jeho babičky svaté Ludmily z konce 10.stol – psaná latinsky, ale obhajuje staroslověnštinu. Obsahuje život světců, působení Konst. a Met., počátky křesťanství.

    Po zákazu staroslověnštiny v církevních obřadech dominuje latina. Jako lit. Žánry jsou nejvýznamnější církevní píseň a drama , legendy a kroniky.

    Kronika česká sepsaná Kosmou (Kosmas) je vrcholem starší české lit. Autor patřil k přením šeským vzdělancům 11. st. a poč. 12. st., zastával významný církevní úřad.

    Jako kronika podává přehled českých dějin od nejstarších dob až po Kosmovu současnost, ale nemá pevný rámec. Přináší řadu údajů, které lze rozdělit na :

• bájná vyprávění starců – nedoložené pověsti o panovnících rodu Přemyslovců

• vlastní zážitky

• doložené historické dokumenty – hodnověrné zprávy svědků

    Nezmiňuje se o staroslověnské tradici, kritizuje mocenské rozpory. Dokáže zajímavě vyprávět, barvite líčí prostředí, postavy, události, užívá humor i ironii. Prózu prokládá verši a odkazuje k antice a středověk. lit.

    V 1. kapitolách líčí mytologické počátky lidstva s představou zlatého věku – člověk je spjat s přírodou a projev vzájemnou svorností. Nejstarší pověsti upravoval podle antických vzorů.

    Kniha má uměleckou hodnotu : bohatý slovník, časté dialogy, filozofické úvahy, citáty. Je rozdělena historicky na 3 části:

• od potopy světa až po vládu Jaromíra do poč. 11. st.

• od nástupu Břetislava až po ┼ Vratislava II. Konec 11. st.

• třetí končí ┼ autora – 1. pol. 12. st.

    Na Kosmovu kroniku navázaly další autoři až po současnost, nejprve pokračovatelé Kosmavi s malým úspěchem, Zbraslavská Kronika výrazně kvalitněji; v součastné době Al. Jirásek: Staré pověsti české, I. Olbracht: Ze starých letopisů, V. Vančura: Obrazy z dějin národa českého a další.

    V legendách je věnovaná pozornost sv. Václavu, sv. Prokopu, sv. Vojtěchovi, Cyrilu a Metodějovi. Psali o nich i autoři v cizině.

Od konce 11. st. jsou latinských textech zaznamenávána i česká slova jako vysvětlení textu = glosy. Vpisovali si je opisovači.

    Na konci 12. st. vzniká píseň Svatý Václave, vévodo české země. Postupně se stala národním textem. Původně byla jednosložková, až se rozšířila na nynějších devět slok. Centrální postavou je sv. Václav, v dalších slokách oslavuje i další světce, kteří spojují modlícího se Svatou Trojicí. Je prosbou o pomoc proti utrpenía bolesti, vyjadřují svou pokoru a svatí jsou zavázáni k ochraně své země.

Kromě Otrocké písně z 2. pol. 13. st. existovaly české překlady Otčenáše.

    Nedílnou součástí liter. V Čechách byla ústní slovesnost, hebrejská lit. (vysvětlení Starého zákona) a tvorba v němčině. Souvisí to s kolonizací za posledních Přemyslovců s rostoucím vlivem českého státu na evropské úrovni.Na královském dvoře působí minesengři,nejvýznamnější z nich Ulrich von Etzenbach.Ve své Alexandreidě přirovnává Přemysla Otakara II k Alexandru Velikém.

    Probouzející národní cítění na přelomu 13. a 14. st. Češtinu staví jako plnohodnotný literární jazyk,podložený zájmem o studium latiny a její lit. teorii.Většina českých děl směřuje k veršované epice.Autoři nejznámějších českých děl 13. a 14. st. Byli neznámí,ale jak u Dalimilovy kroniky,tak u české Alexandreidy,pravděpodobně patřili ke šlechtě a měli i blízko k církvi.Snažili se oslovit širší čtenářské publikum.

    Alexandreis je složená podle latinské předlohy,autor vypravuje o Alexandrovu dětství,o jeho vychovanosti Aristotelovi,provází hrdinu na jeho výpravách až po smrt v Babylonu.Z Alex. Udělal křesťanského Krále a z jeho doprovodu rytíře podle vzoru křížových výprav.Někteří z nich mají i česká jména.Mísí se tu prvky pohádkové i historické.Závěr básně je zamyšlením nad smyslem života.Je názorem,jak by měl vypadat ideální rytíř a panovník.Dílo má normalizující hodnotu,oslavuje osobně statečnost a velkorysost.Autor je pravděpodobně z vyšší šlechty,popisuje podrobně dvorské zvyky.Je obeznámený s hexametrickým osmislabičným veršem.

    Dalimilova kronika je mnohem prostší.Autorův jazyk je bližší běžné mluvě,používá lidová rčení,od prozy se příliš neliší.Přímo reaguje na dobovou oblibu rytířské epiky.Zachycuje výhradně české dějiny do r. 1314,ale historicky spolehlivá není.Odráží se v ní dvorské zvyky,ale odsuzuje je jako škodlivé,je zaměřená radikálně protiněmecky, je proti bohatým měšťanům,vlastenectví je kladeno nejvýše,pravděpodobně autor pochází z nižší šlechty, přídomek Dalimilova dostala kronika omylem v 17. st.

K významným liter. Dílům tohoto období patří příklad některých biblických knih.

5. Česká lit. od nástupu Lucemburků do 70.tých let 15.st

1. Historicko společenský Kontext

Vrcholný středověk- poč. 14. st.- 1648 v českých zemích

- pol. 13. st.- 1492 ostatní Evropa (záp.)

r    ozvětvená a technicky vyspělá zeměd. Výroba, rozvoj řemesel, rozvoj mezinárodního obchodu na základě bohaté těžby stříbra, společenské vyhranění- feudálové x poddaní, majetková síla feudálů … na stavbách mohutných hradů, specializace výroby na základě nových výrobních postupů- ošetřování luk, hnojení, důkladnější zpracování plodin.

    V Čechách po několikaletých sporech o trůn, ve kterých šlechta chtěla ovládat zemskou vládu, města se snažila získat prioritní postavení bez úspěchů. Církev bohatla a byla přímím účastníkem volby Jana Lucemburského za českého krále (1310). Avšak proti moci české šlechty nezmohl nic, většího vlivu dosáhl v zahraničí, až r. 1346 padl v bitvě u Kresčaku.

    Jeho syn , vychovávaný na francouzském dvoře, Karel našel české země v r. 1333 v zoufalém stavu- Pražský hrad vyhořelý, obchodní cesty velmi nebezpečné, šlechta kradla zemský majetek, města velmi oslabená v boji se šlechtou. Během své vlády usiloval a jeho úsilí bylo Korunované zdarem ve vzniku arcibiskupství v Praze, vymanění se z německé církevní zprávy, Praha se stává důležitým obchodním a kulturním centrem, uskutečňuje velkolepé stavební projekty: Karlův most, Nové město, zakládá 3. univerzitu v Evropě (Bologna,Paříž,Praha). Pečoval o posílení královské moci, finanční jistoty země, vzrostla hospodářská moc církve.

    Na mezinárodním poli jednal diplomaticky, pokud možno bez válek, dařilo se mu získávat území sňatky a příbuzenskými vztahy.

    Vrcholného rozmachu nabylo gotické umění viz samostatně stavební slohy ve stavitelství (Svatovítská Katedrála, Karlštejn, chrám sv. Bartoloměje v Plzni), v sochařství, v malířství a v uměleckých dílech zlatníků, kameníků, řezbářů, atd.

    Na vytváření Kultury a zejména liter. mají podíl již vzdělanci z řad měšťanstva- laicizace= zesvětštění. Roste počet liter. děl, objevují se nové žánrové formy- žákovská lyrika, vznikají díla naučná, prohlubuje se gramotnost.

Významným činem je úplný překlad bible asi 10 autory.

Latinská tvorba:

    Procházela menšími změnami než česky psaná: nejvýznamnější ZBRASLAVSKÁ KRONIKA, začala vznikat už v době přemyslovské, autorem opat zbraslavského kláštera OTA, po jeho smrti OTA ŽITAVSKÝ, též mnich.

    Vynikal liter. schopnostmi a neobyčejným rozhledem. Zachytil všechny významné události v českých zemích, historii Zbraslavského kláštera, projevil národní cítění. Podobně jako Kosmas prokládal prózu menší, citoval z bible. Je srovnatelná s Kosmovou kronikou.

    Vyšší historickou a lit.hodnotou má životopis Karla IV. VITA CAROLI [karoli] = Život Karlův. Karel IV. v něm autobiograficky zachytil mládí, pobyt v cizině, počátky pobytu v Čechách, osobní prožitky se prolínají s veřejným působením, značně píše o náboženských a morálních úvahách. Vědomě navázal na českou tradici, napsal LEGENDU O SV. VÁCLAVU a v KORUNOVAČNÍM ŘÁDU nechal místo pro píseň HOSPODINE, POMILUJ NY.

    Mimořádnou osobností byl v oblasti vzdělání, uměl několik jazyků, dopisoval si s renesančními básníky a filozofy, např. s Francescem Petrarcou.

    Neúspěšná byla snaha o obnovu slovanské liturgie v Emanzském Klášteru a snaha o uplatnění nových právních norem MAJESTAS CAROLINA – Karlův majestát.

    Univerzitní osobnosti, např. BARTOLOMĚJ Z CHLUMCE, se snažily o počeštění děl uznávaných autorit. Proto vznikaly slovníky. Bartoloměj z Chlumce je známý také jako KLARET (= ten, kdo se stal slavným) viz otázka renesance, a tvořil veršované slovníky. Vedle latinských termínů uváděl jejich české podoby, tehdy neologismy.

    Ve studentském prostředí vznikaly nejvíce satirické texty, které využívaly tzv. makarónský verš, např. píseň TRPÍM BOLESTÍ a parodují milostnou poezii.

Česky psaná tvorba:

    Mnohdy se opírá o latinské a německé předlohy, ale z toho vzniká řada osobitých a všestranných prací. Rozvíjí se duchovní lyrika, známé byly písně BUOH VŠEMOHÚCÍ a JEZU KRISTE, ŠČEDRÝ KNĚŽE, navazují na starší texty. Velmi propracovaná byla OTEP MURHY ovlivněná biblickou písní ( Starý zákon), dívka touží po Kristovi.

Světská lyrika

    Umělecky pozoruhodná, obohacená o žákovskou tvorbu, většinou milostné náměty. Neobyčejně působivá je ZÁVIŠOVA PÍSEŇ (konec 14. stol.), její kompozice je přesně vybudovaná, motivy se rozvíjejí a opakují, využívá metafory a symboly (zvířata květiny). Autor vedle sebe pokládal lásku k ženě a víru v boha. Dvorská láska se projevuje v onemocnění milence, jehož emoce paralyzují, cit není povznášející, ale působí bolest. Žena je hodnocena pozitivně a přistupuje se s ní s úctou.

    Ke známým textům patří DŘEVO SE LISTEM ODIEVÁ (2. pol. 14. st.)-motivy mají odlišné polohy:slavík x pila atd. Píseň inspirovala Františka Hrubína k básni Dřevo se listem odívá. Lidové poezii je blízká i píseň STRATILAŤ JSEM MILÉHO.

    Většina poezie té doby měla moralizující charakter, obecně se mísily prvky lyriky, epiky a dramatu. To dokazují např. tři SPORY DUŠE S TĚLEM. Znesvářené strany zosobňují vnitřní rozpor člověka, toužícího po tělesných požitcích, tak po duševním klidu.

Formu veršovaného kázaní má DESATERO KÁZANIE BOŽIE - zabývá se spol. problémy. Ke každému přikázání uvádí tři skupiny hříšníků z různých sociálních vrstev.

SVĚTSKÁ ZÁBAVNÁ LIT.

    Přibližně od pol. 14. st. Nabývá na významu výchovné a satirické básnictví. V žákovském prostředí vznikla česky psaná hra MASTIČKÁŘ. Paroduje velikonoční liturgii (=náboženskou kulturu). Tři Marie chtěly balzamovat Kristovo tělo. Dochovali se dvě podoby, jednou z nich byl hrubý výjev z tržiště, který napadal Židy, chtěl obecně pobavit, autor byl poměrně vzdělaný a zběhlý ve slovu, znevažuje duchovní liter., ironizuje a užívá nadsázky. Předmětem humoru jsou i ženy, vypovídá o nenávisti k ženám, zdůvěrňuje lidské živočišné pudy.

    Konkrétně spol. zaměření má 7 kratších textů, později nazvaných SATIRY O ŘEMESLNÍCÍCH A KONŠELÍCH. Obě skladby Desatero a Satiry byly nelezeny v tzv. HRADECKÉM RUKOPISU, obsahuje i Legendu o sv. Prokopu. V satirách se mluví o ševcích, řeznících a pekařích atd., o jejich obohacování, je kritizován hazard-hra v kostky.

    Satiry jsou složené z pravidelných osmislabičných veršů, výrazně se uplatňuje dialog a symbol číslovky sedm. Jako jazykový prostředek je uváděna hyperbola negativních jevů. Byla vyslovena i hrozba křižákům a mravní ponaučení.

    Z mladších staročeských veršovaných satir je pokládána za nejvýznamnější skladbu Podkoní a žák. Jde o parodii univerzitního sporu. Popisuje hospodskou hádku osob, které navzájem poukazují na ubohé postavení obou a výsledkem je poučení čtenáře, že oba mají bídné postavení dochází ke rvačce, ale autor se nepřiklání k žádnému.

    Text obsahuje pouze světské motivy, neobsahuje žádnou nápravu, převládá ironie.

    Píseň veselé chudiny- satirický humor

    Z doby Václava IV. Pochází text se satirickými motivy NOVÁ RADA autora SMILA FLAŠKY Z PARDUBIC.

    Veršovaná skladba je založená na alegorii – zvířata radí lidem jak vládnout. Je to skladba didaktická (=poučná), představuje názor vysoké šlechty o ideálním panovníkovi a vláda je do úst levhartovi.

    Na poč. 15. st. Vznikl alegorický spor TKADLEČEK. Představuje se za pomoci kryptogramu=hádanky. Hlavní postava obžalovaná Neštěstí, že zavinilo nevěru jeho Adličky, se hájí, spor rozsuzuje Bůh a Neštěstí vítězí. Vyplývá otázka, zda člověk může ovlivnit svůj osud.

    Text je složitě symbolický, složitě se vyjadřuje. Čerpal z bible, spisů svatých Otců a antické vzdělanosti. Řečnická vybroušenost je mnohdy až nesrozumitelná. Marnou snahu vzepřít se božímu řízení je možné přirovnat ke Gilgamešově snaze dosáhnout nesmrtelnosti.

RYTÍŘSKÁ VERŠOVANÁ EPIKA:

Nejznámějším dílem je epos TRISTRAM A IZALDA.

    Vypravuje o osudu a lásce, o Kouzelném nápoji. Stárnoucí král Marek si žádá nevěstu se zlatými vlasy-Izaldu. Láska mezi Tristranem-synovcem krále, a Izaldou nepřestává ani přes mnohá nebezpečí, Tristran smrtelně onemocní a žádá Izaldu, aby jej uzdravila.

    Námět je Keltského původu a přepisem ROMÁNU O TRISTANOVI A IZOLDĚ z 12. st.

    Vysvětlit pojem rytířský epos.

    Do prozy s rytířskou tématikou patří povídky ŠTILFRÍD A BRUNCVÍK o původu erbu českého krále. V nové době je ztvárnil Al. Jirásek ve Starých pověstech českých.

    Rozšířeným žánrem byla legenda. I zde docházelo k určitému zesvětštění a míšení žánrů. Nejvýznamnější z nich byly: Legenda o sv. Prokopu

Legenda o sv. Kateřině

LEGENDA O SV. PROKOPU

    - veršovaná epika, prostší styl, vypráví o zakladateli Sázavského kláštera, zdůrazňuje Prokopovo slovanství a vyhnání Němců z kláštera-zázrak Prokopa, vytváří paralelu s čerty. Vyprávění souvisí s historickou podobou německé Kolonizaci Čech. Sázavský klášter je symbolem české země.

LEGENDA O SV. KATEŘINĚ

    - Umělecky nejnáročnější text středověké lit. Zpracovává cizokrajný námět. Vypráví o pohanské princezně Kateřině,která se ve snu zamilovala do Krista, proto přijala Křest. Stává se jeho nevěstou a v učením rozhovoru přesvědčuje pohanské mistry, krále i jeho manželku. Král dal Kateřinu umučit.

    Děj se odehrává v Alexandrii, Kateřina je krásná, Kristus se představuje jako krásný, mladý muž. Sen hraje důležitou roli stavu, kdy může člověk nahlídnout mimo svět. V české verzi se Kateřina ocitá v krásné síni a v záři symbolických barev: bílé-naději, modré-věrnosti, červené-lásce. Autor pravděpodobně pocházel z okruhu Karla IV., jehož byla oblíbenou světicí. Významné jsou dvě scény: Kateřiny zásnuby s Kristem v nádherné síni a její bičování.

Česky psaná próza

    Během 14. st. Se rozrůznila natolik, že uspokojila čtenářské zájmy. Důležitou roli hrály cizí předlohy, proniká k nám díky překladům řecká románová tvorba, vzniká např. TROJANSKÁ KRONIKA.

    Jedna z prvních knih vydaná tiskem o trojské válce, středověký autor hodnotí snahu o smír jako zradu na idejích rytíře, ale Trojany lituje.

    Oblíbeny byly o překlady cestopisů:MANDEVILLŮV CESTOPIS a MILION MARKA POLA

    Pod jménem Mandeville se skrýval pravděpodobně belgický lékař. Svůj text vytvářel na základě předloh, ty jsou obohaceny o fantazii. Milion vznikl na základě realistické cesty Kala Nenuha Pola, jeho Otce a strýce na dvůr Chána Kublaje ve 13. st. Zabývá se životem domorodců, ale nesoudí ho, ani nekomentuje, pro západní křesťanství však cestopis působil exoticky. Autor diktoval cestopis ve vězení.

Literatura předhusitská: SPOLEČENSKO-HISTORICKÝ KONTEXT

    CÍRKEV SE STALA ZA Karla IV. Největším feudálem, důsledně se orientoval na papežskou kurii, stala se privilegovanou vrstvou, její počet stoupal. Karel IV. Si byl vědom nebezpečí moci církve, proto na jeho podnět přišel do Prahy německy kazatel KONRAD WALDHAVSER, kázal však jen německy a latinsky a svými kázáními společenské rozpory nezastavil.

Tato situace vyvolávala nejrůznější nápravné snahy. Jejich nejvýznamnějším ideologem byl JOHN WICLIFFE (DŽON VIKLEF), zdůrazňoval, že autoritou nejsou církevní hodnostáři, ale bible, odmítal přepychovost a církvi.

Na Konráda Waldhausera navázal Jan Milíč z Kroměříže že, ve svých názorech velmi radikálně, z jeho popudu zla vyluzovány Betlémská kaple. Oslovoval především chudinu.

Pokračovatelem byl Matěj z Janova, učenec a teoretik bible. Reagoval především na církevní rozkol, kdy byli 3 papežové.

    Stěžejní křesťanské myšlenky a zásady, život společnosti srozumitelně prostým lidem vyložil Tomáš Štítný ze Štítného. Pocházel z již. Čech, studoval na pražské univerzitě, nekázal, ale své názory uskutečňoval pomocí traktátů, které pak sestavoval do ucelených souborů:

• KNÍŽKY ŠESTERY O OBECNÝCH VĚCECH KŘESŤANSKÝCH

• zřetel k běžnému dennímu životu, titul je pozdější, od K. J. Erbena

• ŘEČI BESEDNÍ (rozhovor otce s dětmi, otázky a odpovědi)

• ŘEČI NEDĚLNÍ A SVÁTEČNÍ – 1. soubor kázání = postila

• KNIHY O ŠAŠIECH – poučení o šachové hře a úvahy o uspořádání společnosti a jejím ideálním chováním

    Možnost nápravy celé společnosti viděl v rámci plnění povinností jednotlivce. Jako laik psal česky, srozumitelným, ale uměleckým jazykem.

Literatura doby husitské

Poč 15.st. – 70.tá léta 15.st.

Společensko-historický kontext:

    Od počátku 15. stol. Se myšlenky o rozporu mezi křesťanskou teorií a církevní praxí a nutností společenské reformy dostávají do širokých vrstev prostřednictvím Husova kázání.

    Ostrý postup církve proti Husovi a jeho učení vyvolal společenské napětí, které vyústilo v revoluční bouře.

    Čechy vypověděly poslušnost vlastním pojetím náboženství v programu čtyř pražských artikulů(=článků) z r.1421, kde byly i sociální požadavky. Nepřiznaly následnické právo Zikmundovi, byla mu přičítána odpovědnost za Husovu smrt.

    Jednotlivé směry husitského hnutí spojovala obrana země proti křížovým výpravám. Mezi husitskými radikály a umírněnými došlo k rozporům, které vyvrcholily porážkou táboritů a sirotků a vítězstvím pražanů a Panské jednoty v bitvě u Lipan 30. 5. 1434.

     Kompaktáty bylo povoleno vyznání podobojí a Zikmundovi umožněn nástup na český trůn. Společenská situace se uklidňuje, v 60.tých letech 15. st. je narušena postojem Říma k Jiřímu z Poděbrad a Katolickou opozicí vůči Jiříkově politice.

    Charakter písemnictví odpovídá době společenského napětí. Zužuje se počet žánrů, chybějí podmínky pro vznik zábavných a uměleckých textů. Do popředí se dostávají agitační, … a polemické žánry. Čeština proniká i do bohoslužby a liter. Reaguje na aktuální společenské poměry.

Celou etapu lze rozdělit na :

1. - období do30.tých let 15. st.

dominuje kázání,rozvíjí se píseň a satira, agitaci a obranu plní manifesty:lit. zasahuje nejširší vrstvu obyvatelstva

2. - období od 30.tých let poč 70.tých let 15. st.

uplatňují se žánry delšího rozsahu objevuje se i lit. zábavná

1.období

    Nejvýznamnější osobností tohoto obd. Jan Hus, měl zásluhy na prosazení Kutnohorského dekretu Václav IV. Zrušil výsadní postavení cizinců a dal českým profesorům rozhodující hlas – r. 1409 v Kutné Hoře, má znamení nesouhlasu němečtí profesoři a studenti založili univ.

    V Lipsku myšlenky napravovatelů církve šířil ve svých kázáních v Betlémské kapli od r. 1402. jeho projevy obsahovali konkrétní kritiku společenských nedostatků. Po zákazu rozšiřování Wicliffových spisů následoval zákaz kázání v Kapli Betlémské. R. 1412 odsoudil papežem vydané prodávání odpustků a po uvalení klatby musel opustit Prahu.

    Nejprve pobýval na Kozím Hrádku v již. Čechách, kde napsal některé své české spisy, např. Postilu, a kázal pod širým nebem. Následoval pobyt na hradu Krakovci u Rakovníka.

      V r. 1414 se sešel v Kostnici u Bodamského jezera církevní koncil, který měl rozhodnout o počtu papežů a způsobu boje proti kacířům, jmenovitě proti J. Husovi. Zikmund zaručil glejtem jeho bezpečnost a vyzval jej, aby obhajoval své názory.

    Diskusi však sněm nepřipustil, Husa uvěznil a 6. července 1415 byl upálen jako kacíř.

    Husovy názory byly dále rozvíjeny Jeronýmem Pražským, univerzitním mistrem, upáleným v Kostnici r. 1416 a Jakoubkem ze Stříbra, Husova nástupce v Betlémské kapli. Ideologem husitství byl Angličan Peter Payne (Petr Pejn), který žil v Čechách a formuloval čtyři pražské artikuly.

Husova literární činnost:

    Hus psal latinsky i česky. Většina H. děl má podobu traktátu a dostala konečnou podobu až v r. 1412.

    Z latinských spisů: O církvi - pojetí církve jako neviditelné společenství, hlavou je Kristus, popírá autoritu papeže a zdůvodňuje své křesťanské smyšlení

O šesti bludiech – podobné myšlenky

    Z českých spisů jsou nejdůležitější KNÍŽKY O SVATOKUPECTVÍ – Kritika nespravedlivého obohacování přerůstá v kritiku společnosti, navrhuje konkrétní způsob nápravy – veřejnou kontrolou církevní správy.

    Ve spisu DCERKA věnuje pozornost výchově ženy, manželským vztahům. K tomu směřovala i jeho betlémská kázání.

    V díle VÝKLAD VIERY, DESATERA A PÁTEŘE jsou vysvětleny základní křesťanské texty – Otče náš, Desatero božích přikázání.

    Postila vznikla při odchodu z Prahy, je to sbírka kázání a traktátů.

    Významné jsou i Husovy LISTY, které posílal z Kostnice. Psal je ve vězení, nemocný, za tíživých podmínek. V žádném z listů není lítost, pamatuje na českou krajinu, její obyvatele. Nejznámější je z 10. června 1415, prosí všechny vrstvy společnosti, aby náležitě plnily své povinnosti, ,,aby milovali, dobrých násilím tlačiti nedali a pravdy každému přáli“.

    Svými listy vytváří nový literární druh, list jako promluvu, traktát, odkazy. Husovy listy jsou citově hluboké a přesvědčivé,jsou odrazem hrdinného patosu s nevyvratitelnou pravdou.

Husovy jazykové práce:

    Psal srozumitelným a názorným jazykem, měl smysl pro hru se slovy, jeho práce jsou vázané na ústní projev, omezoval nefunkční mluvnické tvary, zavedl diakritický pravopis – zrušení spřežek a zavedení nabodeníček ;vysvětlení v pojednání O ČESKÉM PRAVOPISE, ale Husovo autorství není doloženo.

Doznívání husitství: (2. obd.)

    V době husitské doznala lit. zásadních změn – stala se především prostředkem politického boje, mizí legenda, epos, drama, světská lyrika, objevují se spory, obrany, traktáty, kázání, kroniky.

    Jak próza, tak poezie se přibližují běžné, hovorové řeči, čeština proniká do náboženských a správních spisů, i do bohoslužby. Latina je určena pouze vzdělancům – učencům, němčina je méně uznávaná. Náboženská tvorba se rozvětvuje podle jednotlivých vyznání.

    Husova mučednická smrt vyvolala řadu bouřlivých reakcí, patří k nim STÍŽNÝ LIST ČESKÝCH A MORAVSKÝCH PÁNŮ DO KOSTNICE – K protestu se sjednotila většina české a moravské šlechty.

    Jako polemiky jsou texty v tzv. Budyšínském rukopisu, vztahují se k roku 1420, kdy Praha byla obléhána Zikmundem a křižáky. Autor se hlásí k pražanům, má ale blíže svými názory k táborské straně.

    Báseň ŽALOBA KORUNY ČESKÉ A POROK (= výtka, domluva) KORUNY ČESKÉ ostře napadají Zikmunda.

    Za nejvýznamnější text Bud. ruk. Se považuje HÁDÁNÍ PRAHY S KUTNOU HOROU napsané v žánru alegorického sporu. Kristus přiznává jednoznačně vítězství Praze, která je představená jako krásná a moudrá žena, Kutná Hora jako nevzhledná stařena a zastánce Kostnického koncilu. Hlavním tématem Hádání je vysvětlení husitského programu, v monologu Prahy se objevuje myšlenka reformního hnutí. Jazyk je blízký Husovu stylu – názorný, biblické citáty, obrazná pojmenování.

    Umělecky nejvýznamnější básnickou skladbou je PÍSEŇ SLAVNÉ KORUNY ČESKÉ. Oslavuje vítězné tažení husitů v bitvě u Domažlic, obhajuje husitský program. Autorem je Vavřinec z Březové, tvůrcem HUSITSKÉ KRONIKY.

    Latinsky psaná kronika autora známého z okruhu Václava IV., přeložil Mandevillův cestopis, r. 1419 se přihlásil k umírněným husitům. Kronika je nedoložená, zachycuje události z r. 1414 – 1421, kritizuje ničení kulturních památek.

    Události byly provázány rozvojem písňové tvorby. Nejznámější je táborská píseň KTOŽ JSÚ BOŽÍ BOJOVNÍCI (1420). Jako bojová píseň byla zpívána početným kolektivem, posilovala, stala se hymnou husitského hnutí. Je zachována v JISTEBNICKÉM KANCIONÁLU – sborníku husitských písní nalezený v Jistebnicích v 19. stol. Obsahuje písně české i latinské, tématicky různorodé.

    Biblickou paralelou je např. POVSTAŇ, POVSTAŇ VELIKÉ MĚSTO PRAŽSKÉ, připomíná vítězství Židů nad králem Holorefnem. Autorem Ktož,… je kněz JAN ČAPEK, připomíná se i JAN HUS, většina písní je anonymních.

    Husitství vyvolalo mezinárodní liter. ohlas. Nejznámějším protihusitským dílem je ČESKÁ HISTORIE Eneáše Silvia Piccolominiho, ale zmiňuje přínos husitství pro rozvoj vzdělání. Uplatňovala se i píseň satirická nazývaná VIKLEFICE, ve které jsou zesměšňovány husitské ženy.

    Ve druhém období se rozvíjí dál polemická lit. a opět traktáty. Aktuální situací byla volba nového panovníka za účasti znesvářených šlechtických stran. Správcem Českého království se stal Jiří z Poděbrad a na český trůn kandidoval Ladislav Pohrobek, v krátké době však nenadále zemřel. Po průtazích se stal českým králem Jiří z Poděbrad, nazývaný husitský král. Jeho vztah s papežem byl téměř nepřátelský, Jiří se nechtěl vzdát kališnické církve, nehodlal ani pomáhat papežovi proti Turkům. Jeho plánem byla příprava svazu evropských vladařů.

    Literárně z té doby pochází cestopis VÁCLAVA ŠAŠKA Z BÍŘKOVA, v němž líčí zážitky poselstva pana Lva z Rožmitálu na cestě po Evropě a je důkazem již humanistického pojetí člověka a světa. Cestopis převyprávěl Alois Jirásek pod názvem Z Čech až na konec světa.

    Nejznámějším představitelem myšlenkového proudu doznívání husitství je PETR CHELČICKÝ. Jeho přesnou identitu neznáme, pochází pravděpodobně z okolí Chelčic, musel být svobodným pánem, neměl universitní vzdělání, ale kontaktoval se s okruhem kazatelů kaple Betlémské a četbou Štítného, Husa, Wicliffa získal vědomosti, tvořil v češtině, znalost latiny byla omezená. Je charakteristický citacemi z bible, dával přednost vlastním argumentům. Nepřidal se ani k jedné z husitských stran, nesouhlasil s násilím.

    Prvním známým spisem je traktát O BOJI DUCHOVNÍM – člověk nemá právo se bránit zlu skutečným bojem a poukazuje na přikázání Nezabiješ.

    O TROJIEM LIDU – poukazuje na nespravedlivé rozdělení společnosti, na neoprávněnou nadřazenost šlechty, objevuje se myšlenka rovnoprávnosti stavů; pojetí - rozdělení – neodpovídá bibli. Navrhuje se vrátit k prvotním křesťanským obcím, žít v chudobě a prostotě.

    POSTILA a SIEŤ VIERY PRAVÉ shrnutí jeho názory. Postila má formu kázání, je sbírkou komentářů. Sieť rozvíjí motiv z evangelia, síť = víra a prvotní církev zachytává věrné stoupence křesťanství, hříšnici ji trhají a propadají peklem. Prapříčinou zla je světská moc církve.

    Na Chelčického navázali L. N. Tolstoj, F. Dostojevskij a programově na něj navázala jednota bratrská – nová církev vznikla z podobojí.

    Její založení spadáno období vlády Jiřího z Poděbrad, vznikl její arcibiskup Jan Rokycana, usadila se v Kunvaldu v Orlických horách, zdůvodňovala význam tělesné práce, odmítali vyšší vzdělání, vojenskou službu. Později extrémy revidovala a výrazně ovlivnila domácí dění.