Co jsou blízké dny? Hmm, tak o tom se můžeme s chutí dohadovat. Blízký den nastane, až mě to opravdu hodně moc naštve a já se jen přihlásím a potvrdím klávesu smazat .... pak bude o jeden blog míň a o něco víc času, o něco víc naspaných hodin.
Jelikož jsem se ale rozhodla o nový experimentální blog, tak toho zas moc na víc nenaspím. Bohužel to zjevně delší dobu potrvá, než vznikne, protože zatím sem nenašla chybu proč můj návrh o uskutečnění nového blogu “Velký Bratr v síti“ odmítá. Zjevně si mě ověřuje a s velkým úlekem zjišťuje, co jsem to za člověka ..... Chápu, chápu..... Každopádně já své úsilí nevzdám, budu to do něj hustit tak dlouho, dokud nepovolí a nový blog neodevzdá do mích rukou.
Zmetek jeden. Byla jsem na dobré cestě k uveřejnění některých hudebních ukázek a on mi to takhle zkazí.
Poslední dobou se mi to stává nějak moc často. Už se rýsují nové obzory a tu najednou se přižene tornádo a všechno smete. Tím způsobí to, že jsem si momentálně ve svých cílech tak nejistá, že už raději aň nechci nic nového rýsovat či stavět. To není moc dobré, protože z takových stavů mívám deprese a pocit zbytečnosti. Pokud něco dělám a něco se kolem mě děje, držím si iluzi, že tu zas tak zbytečná nejsem. Mám pro co žít. Mám pro co žít? Ale, ano, mám, kdybych neměla, už bych tu nebyla.
Když už pro nic, tak už pro tu zvědavost má cenu žít. Pro pesimistickou zvědavost. Zvědavost nad tím, jak to vše potáhne dál a jak to vše skončí. Je občas veselé dívat se na svět z pozice přihlížejícího. Jen tak se do někoho, kdo sedí u televize a dívá se na špatnou komedii.
Autor tohoto díla je neznámí, jen jeho pseudonym nám zůstal. Nejznámější jeho pseudonymem je Bůh. Opěvovaný to autor. Ale tahle komedie se mu jaksi vymkla z rukou a je dost nepovedená.
Hlavní postavou je lidstvo. Jsou obsazeni ti nejlepší herci a kamery jsou vítečné i hudba doprovázející děj je perfektní. Vše od herců až po kulisy by se zdálo perfektní. Kde tedy vězí háček? Myslím, že chyba je ve scénáři. Ano, scénář zevně autor tvořil při pořádné kocovině.
Neměl to vůbec psát a už vůbec se pouštět do realizace. Měl všechno vzít roztrhat a hodit do koše. Pokud už by se to teda rozhodl dále realizovat, měl to dát ještě někomu přečíst. Někomu, kdo neměl kocovinu a byl o něco menším blbcem. Určitě by mu to ten Někdo poupravil, aby smysl příběhu byl jasnější a konec schůdnější.
Tak se ale nestalo a Bůh vydal trhák, který skončí nakonec všeobecnou kritikou a nechápavostí. Veselý smutek ..... ,hmmm, krásný básnický obrat. Hořkost člověka naplňuje, když to vidí a když to také žije. Žije roli, která je mu dána. Má povoleno jemně improvizovat a občas překvapit nenadálou změnou ve svém mini příběhu.
Aspoň, že ta parádní hudba doprovází dějové úseky . Aspoň, že improvizovat občas mohu ve svém příběhu. I když já právě teď moc neimprovizuju. Když už se chci do toho pustit, už se nadechuju a nakročím tou správnou nohou ..... to je střich, přestávka nebo již zmiňované tornádo. Udělá to ,vžžžžžžžžž, a můžu se jít se svou chutí do nových vztahů, nápadů a vzrušujících akcí vycpat.
Grrrr, pak se všichni diví, že Boha nesnáším. Kazí mi to a dělá mi vše buď těžší nebo jednostranné a fádní. Teda jako, je to částečně i ve mně, protože když udělá přestávku, nezačnu ječet a dožadovat se pokračování, abych mohla prosadit svou myšlenku. Ani se mi nikdy nepodařilo strefit ostrým předmětem toho, kdo rozhodl, že se bude střihat.
To nemůžete zase jednou někdo toho blbce a spol vrtalů od filmu pozvat na skleničku, abych si v nestřeženém okamžiku mohla vystřihnout pár parádních kousků ?
Asi to nejde co. Škoda, ale chápu to. Všichni jsme zcela ponořeni do hraní a ani jednoho z nás nezajímá ten druhý. Nikomu to nevyčítám, patřím přece mezi nás, mezi lidstvo, mezi ty zatracené herce v téhle zatraceně špatné komedii, která přetéká stupiditou