Jedu si takhle busem z Prahy. Byl nacpaný až k nevíře. A protože jsem se nechtěla dívat do kamenných tváří lidí kol, pustila jsem si do sluchátek pána který si říká Jean Michel Jarre a je velkým skladatelem odvážné hudby.
Za chvíli jsem se vznášela v oceánech snů. Kolem mě skákali velryby a vzduch byl naplněn tóny houslí, fléten … Tu najednou se vše rozplynulo a já letěla kamsi …. ,au, praštila jsem se do hlavy o sedadlo před sebou. Řidič jeden, chtěl zajet stařenku a ještě ze mě udělat většího blbce nežli jsem.
Po chvíli se mi pře očima přestali míhat hvězdičky a já se po očku rozhlédla po buse, pořád ty samé výrazy nicoty.
Ale něco se změnilo, něco přebývalo, něco bylo zvláštní a nevšední. Co to bylo? No na podlaze v uličce ležela až příliš velká hruška, jako by právě uzrála a spadla z koruny stromů sem. Pár lidí na ní též bezmyšlenkovitě zíralo. Bylo mi jí líto, pak budou všichni vystupovat a pošlapou ji. „Udělej něco udělej něco!“ Křičelo to ve mně a protože jsem byla nějak moc při vědomí rozhodla jsem se poslechnout svůj vnitřní hlas a začít hrušku řešit. Vedle ovoce stála pani s nákupní taškou, mohla by jí z ní prostě vypadnout. Tak jsem se pani zeptala jestli jí náhodou nevypadla z tašky. Pani se na mě pohrdavě podívala a řekla: „To není moje hruška“
Vau, co dál? Nechat jí tam to né, ještě k tomu autobus zatočil a ona se přikutálela ke mně. „Udělej něco, udělej něco!“ A tak jsem jednoduše hrušku zvedla, pohladila a přemýšlela co dál. „Dám ji řidičovi, né to né by si myslel, že jsem ještě víc vymaštěná než doopravdy jsem a navíc co by s ní dělal? Udělám někomu radost.“ Hrušce jsem udělala místo ve svém žebradle a nesla si jí dál cestou necestou až domů.
Tam mě přivítal bráška a mě bylo hned jasné komu hruška udělá radost. Opravdu udělala. Stala se z ní velká celebrita rodiny, vyprávěla jsem totiž její mega příběh a všechny moc zaujal. Taky modelku jsme z ní udělali a nafotili ji. No a když jsme večeřeli, seděla s námi u stolu. Co s ní je teď ? Stejně jako americké hvězdy, sejde z reflektorů slávy a skončí jako zítřejší oběd tohoto domu.
Komentáře
Přehled komentářů
Ty si taková naše velká zachránkyně viď? Hruška měla štěstí, že tě potkala!!!:-)
Odpověď
(Gan, 3. 2. 2007 23:37)No zrovna na téhle fotce jsou mím modelem moje Steelky, bráška a stydící se hruška v botě. Takové modelové trio.
akorát
(Lamentia, 3. 2. 2007 23:33)akoráte teda nevím, co z toho si mám myslet, že prý je hruška modelka, ale co je potom to velké za ním? žeby jablko? kdo je teda z těch věcí ta modelka?
kim
(Chudák hruška..., 5. 2. 2007 17:32)