Osobní terénní automobil GAZ 69M
Svého Gaza jsem koupil v Praze od majitele, který s ním jezdil ofroudové závody a zhlédl se v něčem novějším. K jeho cti budiž řečeno, že se rozhodl dát přednost mé osobě před zájemcem, který nabízel o něco více ale hodlal stroj upravit na traktrorek pro své zahrádkářské reje. S Gazem jsem na vojně nejezdil, ani nevím co mne k jeho koupi vedlo. GAZa jsme se synem Liborem dovezli po ose - cestou jsme sice museli vyměnit zapalovací cívku a poladit karburátor SOP, ale dojeli jsme. Od pohledu byl Gaz vcelku fešák, původní majitel jej před prodejem podrobil léčebné kůře štětkou a barvou.
První cesty absolvované kolem komína mi trochu braly sílu do života - auto jelo maximálně padesát a to ještě s vytaženým sitičem, netopilo, elektrika byla v dezolátním stavu. Pak jsem v práci vzal auto na dílnu, abych zavařil nejnutnější místa - to co jsem zespodu uviděl bylo stěžejní pro další dění.
Vůz jsem rozdělal do šroubku, rám si nechal vyvařit všeumělem ze sousední vesnice - po dvou reklamacích byl rám jakž takž. Pak jsem znásilnil syna Honzu na vyvaření karoserie, za dva dny nemáme co dělat.... moc jsem se nespletl, po týdení dovolené už zbývaly jen drobnosti. Práce ale byla jednoduchá, vystačili jsme si díky jednoduchusti konsrukce jen s jekly a plechy. Skelet jsem se nastříkal pistolí - nejsem lakýrník a výsledek tomu odpovídal. A tak bylo rozhodnuto o ošetření ostatních dílů - tak jak se to dělalo když byl Gaz v činné službě, štětkou. Vybrousil jsem nánosy odlupujícího se kytu a ve sklepě natíral a natíral. A výsledek byl nad očekávání dobrý. Je sice vidět vyklepaná místa a tahy štětkou, ale tak to tenkrát bylo, v armádě nejezdily akrylátové slečinky s leskem jako blesk. Motor dostal nová vodítka a ventily, srovnala se hlava a zabrousila se sedla, klika dostala nové šálky. Díl po dílu se prohlédl, natřel, promazal, opravil. Natahala se nová elektroinstalace. Pár skušebních jízd a hurá na dovolenou - Slovensko, dojeli jsme až na Spišský hrad a zpět a bez větších problémů. Spotřeba - 18 litrů / 100km. Následovala na radu p. Hrabánka z pražského GazKlubu úprava, spočívající v náhradě karburátoru SOP za SEDR 32 - a ejhle, spotřeba je 13L / 100. sebe. Od tohoto okamžiku dělá gaz jen radost, krásně jde za plynem žere jak se sluší a ten pocit za volantem ....
Gaz není auto do města nebo na cesty do práce, je auto pro radost. Ve městě se dojede na křižovatku a pohodlně vidím až na semafor přes celou kolonu. Když se sundá plachta a jedete krajinou, leží Vám svět u nohou. Je to stroj s neuvěřitelnou silou v terénu, kdyby mohl, vylezl by po zdi. Po silnici se s ním musí opatrně, vůle v řízení dané konstrukcí vyžadují rozum. Ale když sjede s cesty, je ve svém živlu. Když mám strach že se auto převrátí a otvírám dvířka, je gaz jen ve 2/3 svých možností. Tahle khaki příšera mne prostě doveze všude kam si zamanu, se mnou nebo beze mne - a to si motor potichoučku brouká, s redukcí a předním náhonem, v nízkých otáčkách. Zvládá bláto, šotolinu, mokrou trávu i sníh. Vadí mu jen boční náklon v kluzkém terénu (nemá uzávěrku, proto že by ji ukroutil), a pokud zůstane viset na diferenciálech - ale to je vada řidiče a ne stroje.
Dnes už Gaz jen přináší potěšení z jízdy. Je to jednoduchý, silný, spolehlivý a téměř vždy opravitelný stroj. Přináší radost nejen z jízdy, stále je co dodělávat - uchycení lavic, natření krumpáče, promazání kardanu .... ale to už jsou právě tytřešinky nadortu.
Náhledy fotografií ze složky Osobní terénní vozidlo GAZ 69M
I promised.
(Awaix, 6. 2. 2022 18:39)