Studium švédštiny v Praze.Běžná záležitost.
13. 8. 2010
Nedávno se jedna moje spolužačka a dobrá kamarádka vrátila za studijního pobytu ve Švédsku. Strávila tam dva semestry. Když odjížděla, strach v její tváři byl patrný a hlavně pochopitelný. Na téměř celý jeden rok opouštěla domov, rodinu, přátele a školu. Nechávala tady vše, co důvěrně znala, aby mohla poznat jinou zemi, její krásu, kulturu a jazyk. Podotýkám, že jazyk, kterému naprosto nerozuměla, protože nikdy neměla tu čest se s ním setkat, a i kdyby ji měla, nejspíš by toho ani nevyužila, poněvadžšvédština jí jako jazyk a materiál ke studiu zpočátku vůbec nezajímala.
Byla příkladem takového toho klasického přírodovědného typu, který perlí v předmětech, jako je matematika, fyzika či biologie. Tohle jí vždycky šlo, a tak se toho držela. Měla sice určitý talent na jazyky, ale nepřikládala mu zvláštní důležitost, svou budoucnost totiž viděla v nepřetržitém bádání, zkoumání a výpočtech. Tedy, alespoň tak si to představuji, protože ona se o vědu zajímala nejen kvůli škole, v první řadě to byl její velký koníček. Studijní pobyt na švédské univerzitě si zvolila především proto, že jí nabízel netušené možnosti v oborech, které ji tolik zajímaly. Ještě předtím, než odjela, jsem se jí několikrát ptala na to, jak to vidí se studiem švédštiny, přeci jen by možná bylo dobré koupit si nějakou tu učebnici pro samouky, kde by bez větších obtíží okoukala třeba jen některé základní fráze typu „dobrý den, jak se máte, děkuji a nashledanou“. Jistě by s tím nedosáhla na vrchol intelektuální diskuze, ale nemusela by se díky téhle základní znalosti cítit tak úplně ztracená, což je první, velmi specifický a hlavně typický pocit, který vás přepadne, jakmile odezní počáteční euforie z toho, že jste konečně v té cizí zemi, kam jste si tak moc přáli jet.
Ona si s tím ale vůbec nelámala hlavu. Suverénně opáčila, že nevidí jediný pádný důvod, proč se věnovat studiu švédštiny, když na univerzitě má přednášky jen a pouze v angličtině, kterou velmi dobře ovládá. A tak jsem pro příště raději už mlčela, dříve či později na to beztak sama narazí, a já neměla v úmyslu kazit jí dobrou náladu, když se den jejího odletu neodvratně blížil.
Musím přiznat, že mi tady bez ní ten rok bylo tak trochu smutno. Psaly jsme si sice emaily skoro každý týden, ale to tak nějak není ono. Když konečně nastal den jejího návratu, hýřila jsem nedočkavostí. Těšila jsem se, až mi bude vyprávět všechny ty úžasné zážitky a historky, a také, že mi poreferuje, jaké to tam skutečně je, protože jsem se na podobný pobyt chystala, a tudíž jsem byla hladová po jakýchkoliv informacích.
Naštěstí už odeznělo takové to příjezdové martyrium a ona se takříkajíc opět aklimatizovala v rodné zemi. Ihned jsme se sešly a ona mi začala barvitě líčit, jak to na švédské univerzitě chodí. Ze začátku to prý nebyl žádný med, chvíli jí trvalo, než se zabydlela a zvykla si na tamní režim, ale pak to tam, podle ní, bylo opravdu úžasné. Mluvila skvěle česky, ale občas si na nějaké slovíčko evidentně nemohla vzpomenout. Zahuhlala cosi v podivné hatmatilce, která ani zdaleka nepřipomínala angličtinu či jiný jazyk, který znám. Nechápavě jsem na ní civěla, a ona se hned omluvila, že prý automaticky použila švédštinu, když si okamžitě nemohla vybavit výraz pro určitou věc v češtině.
„Ty jsi se, nakonec, přeci jen přemluvila ke studiu švédštiny?“ zeptala jsem se zvědavě. „Vlastně jo, nejdřív jsem to sice v plánu neměla, však víš, ale švédština mě jako jazyk naprosto zaujala, takže jsem se jí rozhodla nějaký ten čas věnovat. Neustále jsem jí slyšela kolem sebe, takže to šlo docela přirozeně samo.“
Byla jsem doslova ohromená, jak rychle pochytila základy jazyka, který do té doby snad ani neslyšela. Dokonce nad tím přemýšlela a napadlo ji, že by bylo dobré ve studiu švédštiny pokračovat, třeba tady u nás v Čechách. Tenhle nápad jsem jí stoprocentně odsouhlasila, zdálo se, že si k švédštině našla svou cestu a byla by chyba zahodit to, co se tam za rok naučila.
Nutno podotknout, že je velmi vybíravá. Brouzdala na internetu, ale brzy usoudila, že nejlepší bude prohlédnout a vyzkoušet si vše zblízka. Šla se podívat na pár ukázkových hodin do jazykových škol, kterékurzy švédštiny v Praze poskytují, a ze všeho nejvíc se jí zamlouvala společnost Tutor. Výuka švédštiny se jí nekryla s rozvrhem na vysoké škole, takže se dokázala plnohodnotně zabývat obojím, aniž by jedno či druhé šidila. Brzy to už bude téměř rok, co studuje švédštinu v Praze, a pokud vím, je stále velmi spokojená.