Slavná brána 13 v Praze...
Slavná brána 13 v Praze
Do Prahy na Panathinaikos!
Panathinaikos – pro mnohé Čechy neznámý název, pro fotbalové znalce v Čechách synonymum pro katy českých klubů, pro mě, a pár dalších Čechů, životní láska. Řecký klub z Atén, mající ve znaku trojlístek a hájící zelenou barvu. A v neposlední řadě mající skvělé fanoušky. Ti nejfanatičtější si říkají Brána 13 a doprovázejí Panathinaikos po celé Evropě.
Po loňském zklamání, kdy UEFA přehodila termín utkání Sparty s Panathinaikosem a já byl zrovna na dovolené v Chorvatsku, jsem si řekl, že si budu muset hold několik let počkat, než mi klub mého srdce přijede do Čech znova. O to větší radost mě opanovala, když jsem se dověděl o losu letošního předkola ligy mistrů, tedy opět Sparta versus PANATHINAIKOS!!
Peripetie se vstupenkami..
Na nic jsem nečekal a začal horečně shánět lístky do sektoru hostí, tedy do kotle Panathy. Přece nebudu sedět mezi Sparťany, když znám téměř všechny chorály Řeků zpaměti!! A můj sen – zazpívat si je s borci z Brány 13 – je zase blíž svému naplnění!
Po krkolomné komunikaci se zákaznickým centrem Sparty, potažmo sektorem pro distribuci lístků Panathinaikosu, která trvala zhruba 3 dny, mi konečně dorazí e-mail, že lístky pro mě a mou přítelkyni (které tímto děkuju, že mi moji vášeň pro Panathu toleruje a chtěla jít se mnou do řeckého kotle) budou připravené u pana Zavradinose na hotelu Intercontinental v Praze, a to v den zápasu.
Cesta vlakem ubíhala velice pomalu, jak jinak, ale nakonec jsem pln očekávání dorazil do stověžaté Prahy. Ihned jsem se vydal metrem do hotelu pro lístky. Když jsem v hotelu volal panu Zavradinosovi, ozvala se mu z mobilu stejná melodie, jaká hrává mně – tedy hymna Panathinaikosu… :-) Lístky mi sympatický Řek staršího věku předal a lámanou angličtinou mi sdělil, že jsou mezi fanoušky Panathy, a že jsou V.I.P. Ano, V.I.P.!! To mě trklo samozřejmě až v metru! Podíval jsem se tedy na lístky a zjistil, že jsou na hlavní tribunu! To znamená jinam, než budou borci z Bány 13! Zajel jsem si to pro jistotu ještě ověřit přímo na Letnou, kde mi potvrdili, že je to hlavní tribuna a že se s tímto lístkem rozhodně mezi zelené fandy nedostanu! A že nebyl zrovna levný! Moje nálada dosáhla okamžitě bodu mrazu. Ani druhé setkání s panem Zavradinosem na recepci hotelu mě nepotěšilo, neboť měl všechny lístky pouze na hlavní tribunu a vehementně mi tvrdil, že tam bude kotel Panathinaikosu. Já jsem však moc dobře věděl, že ten není na vstupu 1, ale na vstupu 5 – tedy v rohu stadionu.
Jak se dostat mezi Řeky?
Po setkání s přítelkyní Zuzčou jsem jel na stadion odhodlaný přemluvit ochranku a pořadatele, aby mě do sektoru Panathinaikosu pustili i s lístkem na hlavní tribunu. Deset drsných chlapíků u vchodu na stadion pak se zatajeným dechem poslouchalo mé vyprávění, v němž jsem jim srdceryvně líčil celou situaci, do které jsem se dostal (tedy od prvního telefonátu na Spartu, až po příchod k nim). Jejich nechápavé pohledy napovídaly, že zatím nechápou, proč jim to vyprávím. Když jsem se dostal ve svém zhruba pětiminutovém monologu k pasáži o lístcích na tribunu, tak jeden z nich pravil: „Jo ty chceš, abychom tě pustili mezi ně? Proč jsi to neřek hned! Jasný, že jo. Můžeš jít. Ale jestli budeš dělat bordel, tak letíš na hlavní tribunu!“. Dodnes musí být u vchodu 5 na Letnou díra v betonu od toho kamene, který mi spadnul ze srdce!
Brána 13 v akci
Konečně jsme vstoupili do sektoru pro fanoušky hostí. Krom spousty vyvěšených zelených a řeckých vlajek zde sedělo roztroušených zhruba 50 lidí. Po borcích z Brány 13 ani památky. Říkal jsem si, že je to nejspíš tím, že do začátku utkání zbývá ještě víc jak půl hodiny. A bylo! Zhruba 15 minut před začátkem nakráčelo do sektoru zhruba 20 borců v zelených mikinách, tričkách a šálách, nesoucí velký buben a ihned se ho jali upevňovat k plotu. Když do začátku zápasu zbývalo pár okamžiků, začali svolávat ostatní fanoušky k sobě, abychom byli v jednom šiku a fandění bylo intenzivnější. A tak se k nim se připojily další malé skupinky fandů, kteří seděli v sektoru. Řecké fanatiky zatím nijak neznepokojovala přítomnost fandy s blond vlasy a nezvykle světlou kůží mezi sebou. Bylo tu totiž i hodně fandů Panathy z blízkého Německa. Zápas začal sborovým pokřikem „Trifilara OLE“, pak přišel ještě jeden pokřik a dál… Nic. Ticho. Pomyslel jsem si, že jsem přece nevynaložil tolik úsilí, abych teď jen tak tiše pozoroval zápas hned vedle slavných fanaticos! A tak jsem do ticha spustil: „Trifilara mou se aghapoooo…". Jeden Řek hned pode mnou se na mě překvapeně podíval a hned mě začal plácat po ramenou a podával mi ruku. Řekové hned začali zpívat se mnou. A už to jelo! Chorál střídal chorál. Až do gólu Sparty, který očividně navnaděné fanatiky zchladil. Ale jen na chvíli, neboť se jim za plotem začalo posmívat několik Sparťanů, kteří dělali posunky a opičky. To ale neměli. Horká řecká krev se projevila okamžitě. Asi deset fanatiků se vrhlo na plot a zuřivě se dralo k posmívajícím se rudochům. Ty jejich reakce očividně zaskočila a dál už jenom couvali dál od plotu, když po nich letělo vše, čím se dalo házet – tedy od piv, přes láhve s Colou až po různé odpadky. Sparťani, zlití pivem a v hrůze čekající, zda se rozzuřeným fanatikům podaří zdolat plot, se raději zase usadili na svá místa. Ještěže vedení Sparty nenechalo odstranit i ploty, oddělující hostující fanoušky od zbytku stadionu! Řeky nepříznivý průběh zápasu očividně vyvedl z míry a po druhém gólu Sparty a neproměněné penaltě Cissého už zase tiše postávali v sektoru. A to byl zase impuls pro mě – blonďatého kluka s tvarohovou hubou, oblečeného do trika Panathinaikosu, abych se je snažil rozezpívat. Pokaždé se mnou začali zpívat, ale brzy ztichli. Nevěřil jsem vlastním očím. Slavná brána 13 se nechá tak lehce vyvést z míry?! Ve svých chorálech přece zpívají: „Ať prohráváš, či vyhráváš, já vždycky budu zpívat…" a najednou je ticho! Naopak jindy průměrní fanoušci Sparty svým řeckým protějškům s chutí ukazovali, že i oni umí vytvořit dobrou atmosféru, ačkoliv dvanáct tisíc proti třicítce, to je přesila. Ve druhém poločase se jal dirigování řeckého kotle pořízek z Německa (měl triko GATE 13 Germany), ovšem s očividnými řeckými kořeny a brána 13 začala zase fungovat. Chorály jako Horto magiko, podporovaly Panathinaikos v narůstajícím tlaku. A bylo ještě veseleji! Po Salpingidisově gólu na 1:2 konečně Řekové začali ukazovat, co dovedou. Se zakloněnými hlavami a zavřenýma očima fanaticky řvali své chorály, pohupujíce se do rytmu zavěšeni na plotě. Doteď se divím, že jeho konstrukce vydržela! Brána 13 tak ukázala, že i ve třiceti lidech se dá udělat pořádné peklo! A jak to pak musí vypadat v Aténách, když je jich tam sedmdesát tisíc?! Náladu borcům z Řecka definitivně vzal Kaloudův gól na 3:1 a neuznaný gól jejich týmu po rohovém kopu.
Nejsem v Čechách sám!
Obrovským pozitivem mojí návštěvy tohoto zápasu pak byl fakt, že jsem v kotli Panathy potkal další dva české kluky, kteří se do řeckého klubu zbláznili stejně, jako já. Jeden z Brna, druhý z Opavy. Především Robin z Brna je moje krevní skupina. Po skončení zápasu ke mně chodili Řekové a jeden po druhém se mě ptali, jestli jsem Čech a jak to, že fandím Panathinaikosu a znám slova jejich chorálů a odkud mám to triko atd. atd. A tak jsem si docela procvičil angličtinu, ačkoliv jsem to mohl mít nahrané na diktafonu a pouštět to pořád dokola.:-)
Vyhandlovaná šála a odjezd domů
Když se už čekalo u brány ze stadionu, napadlo mě, že bych mohl svoji fádní pruhovanou šálu Panathinaikosu (kterou od Bohemácké odlišoval jenom maličký trojlístek a pidinápis Panathinaikos) vyhandlovat za jednu z těch krásných, které měli Řekové pověšené na krku. Když jsem pak skončil popisování své cesty k Panathinaikosu jednomu dlouhovlasému fandovi, zmínil jsem jedním dechem, že bych si s někým rád vyměnil šálu. Ten, aniž by váhal jedinou vteřinu, okamžitě přivolal mladého klučinu s krásnou šálou na krku, sebral mu ji a strčil mi ji do ruky! Klučina z toho sice nebyl moc šťastný, ale musel respektovat hierarchii a věkové poměry v bráně 13. Moji pruhovanou šálu si omotal kolem pasu a smutně odkráčel. Já jsem se ho ještě běžel zeptat, jestli je vše O.K., ale jeho dlouhovlasý kolega mi sdělil, že oni si tu šálu můžou koupit kdykoliv, zatímco já to mám do Atén daleko, tak ať si ji nechám. Že bych se zlobil, to se říct nedá! :-)
Naposled jsem si svoji historku o tom, jak jsem k Panathinaikosu přišel, musel zopakovat na Chodově, kde mě chvíli před půlnocí čekajícího na autobus angličtinou oslovil jeden típek z brány 13, který momentálně žije v anglickém Manchesteru a do Prahy přijel podpořit svůj klub. Hold, mám se ještě od zelených fanatiků co učit!! :-)
P.S. A zde je ukázka atmosféry v Aténách, jak ji na vlastní kůži zažili Sparťani minulý rok: