Huráá jedeme na výlet...míříme na nádraží ( tam já děsně rád - vždycky, když někam jedem vlakem je sranda ). Jaké to je pro mě nemilé překvapení, když panička zůstane stát před nádražím a nechystá se jít do vlaku...naštěstí za chvilku přijede auto-a v něm je moje kamarádka Molly. Vylézám si za ní do kufru a vyrážíme směr Třemošnice.
Tam už na nás na náměstí čeká Lenka s Azorkem a australáci z Ronova. Chvilku ještě čekáme na Lukáše, ale když se neobjeví tak vyrážíme proti proudu Doubravy. Cestou po Třemošnici nám Lenka stihne ukázat kde má babičku a kam chodí do školy, a pak už se dostáváme do lesa. Mě se to strašně líbí a táhnu jak zběsilý, bohužel jdem docela pomalu, tak místo aby to paničce pomohlo, musí mě brzdit. Ale občas mě udělá radost, nechá mě běžet, a pak fotí.
Další, hlavně pro paničku příjemné překvapení, byla moje tolerance Azorka ( s nikým jiným problémy neočekávakla-všechno jinak byly fenky ). Když jsem Azorka porvé viděl na Železnohorském treku ( který pořádal Petr ), měl jsem už ´svoji´ smečku skládající se z Gery a Dinulky, tak se mi vůbec nelíbilo, že se k nám připojuje cizí pes. Ale tady jsem se s Azorkem očuchal a klidně jsme šli vedle sebe-ani mě nenapadlo na něj zavrčet nebo po něm vyjet...
Proti proudu Doubravy se jde krásně, vede tudy úzká cestička, je docela dusno tak mě panička nechává vykoupat-za odměnu se jí snažím co nejvíc pomáhat. Když už mám tolik energie tak toho využívá, kopeček si vyběhnem a zase fotíme...takže odsud máme docela dost fotek, i když ne všechny jsou úplně povedené.
A dostáváme se do Pařížova, jdeme se kouknout na přehradu, která sice otevřená je, ale je vypuštěná, takže mám po koupání...cesta vede kousek po silnici a panička se pokouší najít modrou značku, na kterou se máme napojit. Docházíme do Běstviny, odkud máme vystoupat na Javorku. Těsně před kopcem si panička rozhodne sníst bagetu-čímž docílí samozřejmě toho, že já kašlu na tahání a jdu dávat pozor jestli náhodou něco neodpadne a panička musí šlapat do kopce sama :-).
Z Javorky pokračujeme na Sečskou přehradu. Teda chceme pokračovat...značka vede trochu jinudy než na mapě...tak po chvilce zkoumání mapy a rozcestníku se vydáváme - naštěstí správným směrem. Brzy docházíme k přehradě, kde se krááásně vykoupu a zaaportuju klacíky. Pak se nezapomenu vyválet v písku a vypadám jako prase...
Pokračujeme dále podél přehrady a po chvilce dáváme přestávku na oběd. Panička je najedená, tak využívá čas a jde si se mnou hrát. Nejdřív aportuju z vody klacky, potom si tam se mnou po kolena vleze i panička...taky za mého velkého nadšení chvilku pocvičíme poslušnost a tanec se psem.
Po této povedené zastávce se vydáváme směr Seč, kde Lenka kupuje pití ( které ji stihl cestou Azorek rozkousat :-) a Vápenný Podol. Nějakým záhadným způsobem se nám ztatí značka. Vracet se nám nechce, takže teoreticky když půjdeme tamtím směrem tak na ni musíme narazit...přejdeme obrovskou louku, a vydáme se do lesa...po chvilce narážíme na nějakou cestičku jdoucí skoro tím správným směrem, tak se ji držíme...a za chvilku narážíme na značku. No, nemůžu si stěžovat, mě i paničce se bloudění líbí ( pokud to není na dogtrekku :-)).
Po modré už je to jen kousek, a dorážíme do Vápenného Podolu. Odsud máme dvě možnosti ( paničce s Lenkou se podaří nechtěně obě zkombinovat :-)) a nakonec se rozhodnem pro cestu po zelené do Kraskova...panička s Lenkou se drží trochu vepředu a povídají si ( na to už panička mockrát doplatila- a nedá se poučit :-)) a překvapivě přejdou odbočku...po chvilce nastává obvyklá otázka-kde že je ta značka?
No na značku nakonec narazíme-akorát že má jinou barvu, než by mít měla :-). Mobilem se Lenka domlouvá s druhou půlkou skupinky a zjistíme, že ač nejdou za náma, tak také nejdou po zelené značce...tak domlouváme sraz v Kraskově...
A z Kraskova to už je jen kousek přes Peklo a roklí zpět do Třesmošnice. Míjíme místo, kde jsme bivakovali při minulém treku a docházíme na náměstí, kde se loučíme. Australáci odjíždějí do Ronova, Lenka s námi chvilku čeká...
Za chvilku přijíždí Ilči hodný manžel, který nás odváží až do Přelouče...