Lidé
Lidé
Procházím se po rušné ulici našeho tzv. velkoměsta a potkávám davy lidí a občas mě někdo něčím upoutá. Třeba právě támhletem mladík, co přecházi ulici. Má ve své uzounké ruce jakousi sportovní tašku. Člověka by ihned napadlo, že jde někam trénovat, ale při bližším pohledu na vyzáblou postavičku se mi podbízí jistá myšlenka. Vždyť by se ten kluk při prvním úderu raketou do míčku či úderu soupeře do něho samotného musel jisto jistě rozsypat. Tak co asi skrývá v oné tašce? To se už asi nikdy nedovíme. Ten chlapec má takovou zvláštní nahnutou chůzi, vypadá jako by stále chodil proti větru a každičký další krok byl obtížnější. Prochází kolem mě a pohlédne svýma ďábelskýma očima přímo do těch mých. Lekla jsem se, protože se v nich skrývala tak ohromná síla, že už by mi ani nepřišlo divné, kdyby se věnoval nějakjému sportu a troufám si i říct vrcholovému. Zanechala jsem onoho kluka jeho osudu a pokračuji dále ve své trase.
Sedím na autobusové zastávce a čekám na vozidlo, které mě po celém dni konečně dopraví domů. Místo autobusu však přijelo na zastávku osobní auto s nápisem TAXI – ABBA. Přihrnuli se k němu dva černoši a srdečně se uvítali s řidičem, kterého podle jeho reakce znali jen z minulé jízdy. Do kufru Škody Octavie nedbale naskládali obleky právě vyzvednuté z čistírny. Podle všeho to byl otec a syn. Otec měl nakrátko střižené kudrnaté vlasy, čokoládovou, dobře opečovávanou pleť a zářivé oči, tmavé jako noc. Velice elegantně oblečen nastoupil do taxíku a čekal až se rozjedou. Jeho syn mu byl velice podobný, akorát s tím rozdílem, že byl o pár let mladší. Pronikavý pohled zdědil po svém otci, byl to tak hřejivý pocit, když na mě hleděl, krátký usměv. Můj "krásný neznámý" však na sobě neměl elegantní oblek se světlými kalhotami a v saku se mu neskrýval rolák, jak to bylo u jeho otce. On na sobě měl jamaiskou háčkovanou čepici, triko s obrázkem Boba Maleyho a roztrhané džíny. Nasedl vedle svého otce a svezl se po sedadle do nepohodlnější polohy. Jeho otec s jakousi gracií otočil hlavu a podíval se na něho, nemusel říci ani slovo a syn se ihned narovnal do slušně vypadající polohy. Řidič nasedl do vozidla a bílá Octavie se rozjela a ztratila se mi z dohledu.
Zanedlouho si to přikvapil můj autobus a já nastoupila. Koukám se z okna a přemýšlím o ničem. Najednou se do mého zorného pole přimotala partička mladých kluků, přibližně mého věku. Z jednoho z nich doslova vyzařovala taková ta vůdčí moc. Celkem pohledný, řekla jsem si.
Vypadali jako by se dobře bavili. Ale . . . já . . . já ho znám. Bohužel už autobus zajížděl do zatáčky a já jsem neztihla nic udělat, ani si mě nevšiml. Byl to můj bývalý spolužák z páté třídy. Dluho jsem do něj byla beznadějně zamilovaná. Byl to zvláštní pocit, že o někom vím něco víc než ostatní, ale přeceho neznám.
Přestala jsem nad tím přemýšlet a mé oči se zapíchly neznámo kam. Uvědomila jsem si, že téměř neslušně zírám na jednu drobounkou slečnu, která se pod mým pohledem necítila moc dobře a ošívala se. Byla to taková malá šedivá myška velkoměsta. Všimla jsem si, že má na velkou náplast na ruce, jela směrem k nemocnici. Náplast po vpichu nemocniční kanyly. Dívka hned jak zjistila, že jsem si všimla náplasti tak ruku schovala do rukávu. Tak moc se snažila být neviditelná, až upoutala mou pozornost, dokud jsem nevystoupila a nezamířila domů.
Komentáře
Přehled komentářů
taky takyhle nekdy premejšlim o lidech který semnou jedou třeba v MHD ale nikde me nenapadlo to sepsat.
Je to fakt hezky napsaný a dobře čtivý :) Povedlo se ti to:)
2 @->--
(attreya, 11. 12. 2006 14:25)Děkuji za první příspěvek. docela jsi mě potěšil. a příspěvky do novin nepíšu, jen jsem řela svůj názor a napsal to někdo jiný, ne? Zkusím se kouknout na tu pasáž, kterou jsi uvedl a určitě opravím chybky.
co se má sem sakryš psát...?
(@->--, 10. 12. 2006 22:13)
Aloha Attreyo, vypadá to, že tu máš první komentář. Ono komentář, uvidíme, co z toho vznikne :-)
Úvodem jsem chtěl vyjádřit svůj podiv. To že píšeš krásné texty na internetu, to ví každý, kdo se sem podívá. Ale že budeš psát i příspěvky do novin, to bych si nikdy nemyslel... ;-)
Teď něco málo k povídce, úvaze, prostě textu. Zkus si to přečíst, mám za to, že je tam pár překlepů. Jinak je to fajné, akorát ten popis černochů, víš, přijde mi to takové šroubované, divné, dost se to liší od zbytku textu.
Závěrem řeknu jedno, jen houšť a větší kapky.
@->--
Katuhs
(Katuhs, 26. 6. 2007 17:44)