Minidovča ve Vyškově aneb báječné kvalifikačky
První kolo letošních kvalifikačních závodů se konalo v Brně a tak nám hodná teta Lenka nabídla azyl u nich na chaloupce. Dorazila jsem již v pátek a ocitla se v pohádce. Krásná chaloupka vytápěná luxusním systém WAF a vybavená komplet všema vymoženostma civilizace přesto v nádherné přírodě, no prostě ráj. Pátek začal tedy dobře...Sobota už byla horší.. vytrvalý déšt a tak mi bylo jasné, že jsme na závody ani nemusely jezdit, páč Carrery styl běhu se v takovém terénu podobá bruslení, okořeněném shazováním tyček. Již první běh naznačil jak se to bude vyvíjet, ze tří prvních skoček shodila dvě. V dalších bězích vždy aspoň nějaká tyčka, tím pádem už jsme si mohly běžet čistě tréninkově...V posledním běhu jsem jí to osladila já, když hezky naběhla do slalomu, zařvala jsem pro jistotu ke mně, takže se lekla a vyběhla. Jak se blížila osmá hodina večerní, koncentrace prostě trošku povolila. A hurá na chaloupku, kde už čekala Surrinka s Otíkem, kteří si udělali soukromou minidovču. Surri byla poprvné v životě někde na hlídání a jak už je u madam dokonalé zvykem, nic neřešila.
Druhý den po ránu sice nepršelo, tudíž náš první běh vypadal pěkně, až na ty dvě tyčky. Ale Carrera se rozhodla držet čisté bodové konto. Pak se již otevřelo nebe a bylo vše jasné. V dalším běhu už bylo bahno skoro po celém parkuru, Carrera bruslila až sebou flákla. Po běhu sice nebylo nic vidět, ale když jsem jí po chvilce vytáhla z auta, kulhala solidně. Na druhou stranu to pro nás bylo vysvobození a mohly jsme ject domu. Tož agility zdar!
Video: www.youtube.com/watch