Znojmo
České dráhy nabízejí síťové jízdenky. Týdenní verze pro 1.třídu vyjde pro otce se synem do 15 let na asi 1 600 Kč (v roce 2006). Za tyto peníze můžete neomezeně jezdit po celé republice kterýmkoliv vlakem kromě SC Pendolino a to bez příplatku za IC a EC. Můžete pochopitelně použít i 2. třídu nebo si přikoupit lehátko či lůžko a udělat noční transfer z východu na západ či opačně. Každý rok takto se synem strávíme alespoň týden chlapského dobrodružství.
V roce 2006 jsme vyrazili v pátek 7.7. v dopoledních hodinách z Prahy – Holešovic do Břeclavi. Použili jsme spoj Brněnský drak, protože ho jezdí souprava pendolina. Prostě jsme si nemohli nechat ujít požitek z jízdy 1. třídou v tomto vlaku, i když časově to pro nás příliš výhodné nebylo. V Břeclavi jsme zjistili, že páteční spoj do Znojma okolo 13. hodiny právě tento pátek nejede. Můj vcelku pečlivě připravený itinerář získával první trhliny. Hodinu jsme bloumali po okolí nádraží s malou krosnou na mých zádech. Další vláček už jel jak měl, a po 14. hodině jsme projížděli valtickým areálem a poté jsme se otřeli o jižní svahy Pálavy. Tady jsme byli už vloni, dál ještě ne. U Hevlína měla přijít další komplikace v podobě náhradní autobusové dopravy, protože hráze na Dyji byly protrženy po poslední jarní povodni. K našemu překvapení jsme byli první, koho na nový násep pustili.
Ve Znojmě jsme byli včas. Ubytovali jsme se noclehárně, kde jsme měli předem objednaný pokoj. Dojem byl velice slušný, za oknem byly zahrádky a za nimi občas projela lokálka do Okříšků. Do historického centra cestou okolo Kauflandu to nebylo daleko. Pak se nepříjemně projevila hodinová prodleva v Břeclavi. Byla již šestá hodina večerní a všude zavírali. Alespoň jsme sehnali turistickou známku a využili zapadajícího slunce k zajímavému focení.
Znojmo je velice krásné a fotogenické město. Má řadu opravených a historicky cenných domů, věží, kostelů a klášterů. Naším cílem byl starý přemyslovský hrad na ostrohu nad monumentálním údolím Dyje. Nečekejte však obdobu Karlštejna. Hrad byl mnohokrát přestavován, velkou část jeho prostor zaujímá funkční pivovar. Přes jeho pozemky vede turistický průchod ke hradbám. Zde stojí nejcennější znojemská památka – rotunda, v které jsou prastará vyobrazení přemyslovských knížat. Dostat se do ní není jednoduché, ale o tom snad jindy. My jsme chodili okolo hradeb, fotili město před námi a obdivovali řeku pod námi. Na hradbách samotných se jako modelka nechala fotit poštolka.
Franta pak rozhodl, že se vypravíme přes boční údolí na protější kopec, kde byla vyhlídka na znojemskou přehradu. Ostrými serpentinami jsme scházeli k jakémusi potůčku, za kterým začínal národní park. Následovali serpentiny prudce vzhůru. Na pěšině nás uchvátil obrovský brouk. Chtěl jsem ho vyfotit makrem, ale byl proti a ztratil se v trávě. Při pohledu na město v červeném nádechu zapadajícího slunce jsme si s Frantíkem řekli, že se sem ještě určitě vrátíme.
Synkovi se to povedlo ještě do konce prázdnin. Strávil zde týdenní dovolenou s maminkou. Ubytováni byli v historickém penzionu v samém centru města. A navštívili všechny památky, které jsme spolu nestihli – městské podzemí, vysokou věž i tu rotundu, kde se ani mluvit nesmí.
Já si snad Znojmo také ještě v klidu vychutnám. Vřele vám ho také doporučuji.