Království nebeské
29. 9. 2006
Děj začíná v malé francouzské obci, kde žil mladý kovář se svojí manželkou. Ztratili však své jediné dítě, proto jeho manželka spáchala sebevraždu. V té době náhodou projíždí vsí baron z dalekých krajů (Svaté země), který se kováři představí jako jeho otec. Nabízí mu odchod do Svaté země, kde bude synem jednoho z vážených šlechticů a bude žít lépe než ve Francii. Kovář zprvu odmítne, po chvíli se však rozmyslí a svého otce dojede. Tady se poprvé dostaneme k části filmu, která vypadá velice pochybně, Orlandu Bloomovi totiž hraní málomluvného drsňáka, který místo mluvení činí, moc nejde. Pořád mi připadalo, že by nejradši vyskočil a s úsměvem se přenesl do role mladého elfa Legolase s klidem se připravujícího na obranu Gondoru před skřety (Pán prstenů: Návrat krále;-)).
Strhne se bitva, ve které jeho otec raněn (bojovat všichni hlavní hrdinové opravdu umějí). O nějaký čas později v jednom z italských přístavů svým zraněním podlehne. Tato část se autorům filmu opravdu povedla, hemžení lidí v přístavech a velký ruch vypadá opravdu autenticky:-). Syn nyní už musí pokračovat do Svaté země sám, aby tam pečoval o panství svého otce. Jeho poddaní nového barona přivítají velice dobře, poznají v něm podobu svého původního pána. Pomůže jim najít studnu (trochu klišéovité, protože mu to trvá asi 2 minuty, i když jeho otec nemohl najít vodu několik let:-))). Seznámí se zde s krásnou Sibylou (která se do našeho mladého hrdiny, ač je vdaná, zamiluje, další klišé, tentokrát jak vystřižené z americké romantické komedie).
Začínají však krušné časy, protože loupeživí baroni svévolně přepadávají (proti vůli jeruzalémského krále) muslimské karavany a narušují tím přátelské soužití křesťanů a Arabů. Král má poměrně omezené možnosti, jak v království udržet pořádek, je totiž malomocný. Po útoku arabských vojsk na křižáckou pevnost Krak, ve které bydlel ďábelský baron de Lusignan (Marton Csokas), který osnoval nejhorší protiarabské útoky, však král vyjede na svoji poslední jízdu a ve své říši sjedná pořádek. Nyní přichází velice drsná chvíle, kdy má baron políbit malomocnému králi ruku bez rukavice. Jak už je asi čtenářům jasné, malomocenství je nakažlivé.
Král umře a začnou velice tvrdé boje, během nichž kovář brání Jeruzalém. Zda ho ubrání a jak celý film skončí už nechám vám na shlédnutí filmu. Závěrečná část filmu je, řekl bych, špatně zvládnutá. Bojovníci čas od času drží štíty a zbraně úplně jinak, než bylo ve středověku zvykem. Efekty bombardujících katapultů mi připadají trochu přehnané - přece jen zápalné střely v katapultech byly v raném středověku sice velké, ale účinků TNT opravdu nedosahovaly...
Navíc, pokud vím, Arabové měli ve středověku daleko lepší bombardovací zbraně než křesťané, což ve filmu také není moc vidět. Obránci i obléhatelé dělají v průběhu bojů elementární bojové chyby, například když stojí v průrvě, nechrání se vůbec zepředu štíty proti případnému útoků lučištníků. Lučištníci samotní jsou vyjma bojů na hradbách používání také velice málo. Odstrkávání obléhacích věží také moc neuvidíme.
Obě strany samozřejmě velice dobře znají nejslabší místo hradeb, perfektně se na něm shodnou a bojují přesně o ně (je sice pravda, že Arabové tehdy Jeruzalém z předchozích dob znali, ale toto mi přišlo jako opravdu velice podivné). Chyběla mi tam také běžná středověká jednotka práčat (jak byli tehdy staročesky zváni), tedy většinou mladých mužů s praky a krátkými zbraněmi na blízko, kteří podporovali hlavní voj složený z pěchoty nebo jezdectva.
I když jsem teď film poměrně zkritizoval (bohužel je za co), musím ho i pochválit. Je vidět, že animátoři a programátoři digitálních efektů si dali na filmu záležet. I hudba jim v tom výrazně pomáhá. Jen je škoda, že z hlediska realističnosti bojů to není tak skvělé. Realističnost také dostává zabrat, když je vyhlášen šlechtický stav pro všechny obránce Jeruzaléma (žádní šlechtici tam totiž nezbyli), nejsem historik, ale jsem pevně přesvědčen, že něco takového by ve středověké společnosti neprošlo ani při nejtvrdším obléhání (v Jeruzalémě tehdy určitě nějací šlechtici zbyli).
Celý film je velice korektní. Jak vhodně kdosi podotkl, je tak korektní, až se místy na něj špatně dívá. Když k tomu přidáme podivnou mlčenlivost hlavní postavy a nelogičnost některých částí scénáře, musím dát tomuto výroku za pravdu. Vlastně si říkám, co nám pánové scénárista a režisér tímto velkofilmem chtěli říct. Velkofilmů s historickou tématikou bylo už natočeno poměrně dost, některé řadíme mezi velice propracované a povedené, jako například Gladiátor, jiné jsou propracované, ale již méně povedené, a z některých běhá filmovým recenzentům mráz po zádech, jako třeba z Pearl Harboru.
Když zvažuji, kam Království nebeské zařadit, musím mu přidělit 65%, protože přece jen za ním byla vidět spousta práce animátorů, grafiků, inženýrů a řemeslníků, kteří vyrobili historické lokace, rekvizity, oděvy, zbraně a brnění. Obléhání bylo sice plné chyb, ale laikové na tyto chyby zřejmě nepřijdou. Zůstávají tu však nelogičnosti ve scénáři, nevýraznost hlavní postavy a podivné celkové vyznění filmu, proto více procent opravdu filmu dát nemůžu. Možná bych Ridleymu Scottovi doporučil příště do hlavní role podobného filmu obsadit nějakého herce působícího rázněji než Orlando Bloom, který kvalitě filmu bohužel nepřidal.