STODOLA-Tento příběh se údajně odehrál na podzim v malém německém městečku krátce po skončení druhé světové války. Událost, která se tu stala, ji přisuzována krutému německému poručíkovi. Jmenoval se Hagen a jeho chování se podobalo římskému vládci Nerovi. Když se to stalo, Hagen byt už dávno po smrti.
Chlapec a dívka, říkejme jim Richard a Kateřina, se sešli na domluveném místě pod lampou na rohu hlavní třídy o deváté hodině večerní. V domnění, že společně prožijí krásný večer. Ruku v ruce kráčeli šerou hrubě dlážděnou ulicí. Vlasy jim cuchal chladivý podzimní vánek. Sem tam se ulicí mihly zlověstné stíny žebráků a bezdomovců a přes silnici přeběhla hladová polomrtvá krysa.
Když měli obytnou část města za zády, vydali se prašnou polní cestou do staré opuštěné skoro rozpadlé stodoly. Nejedou je cestou k barabizně k smrti vyděsily zapadlé žlutozelené svítící oči vyzáblé zaběhnuté černé kočky.
Když dorazili ke stodole, u vrat se houpala zrezavělá ještě hořící petrolejové lampa.
"Já se bojím, pojďme pryč!" řekla Kateřina svému společníkovi.Richard na její žádost nedbal, vzal lampu a začal otvírat vrata. Ticho podzimní noci rozřízl hlas úpějících léta nemazaných pantů. Oba strachy uskočili. Chvíli nehnutě stáli, než se odvážili vejít dovnitř. Ve stodole usedli na seno a zamilovaně si povídali. Po chvíli dívka řekla, že si potřebuje odskočit, ať na ni počká. Vyšla za stodoly. Byla pryč pár vteřin, když se ozval pronikavý nervy drásající dívčí jekot. V tom okamžiku Richardovi stuhla krev v žilách. Když se vzpamatoval z šoku, vyběhl ze stodoly jako opařený a hledal svou dívku. Třesoucím se hlasem volal její jméno, ale nikdo se neozýval. Zmateně pobíhal kolem stodoly a hledal svou milou. Za rohem narazil na krvavou stopu a ta ho zavedla k hromádce ještě horkého popela. Na ní ležely ohořelé zbytky kostry a na nich lebka, na které byl vyryt hákový kříž. Byla to lebka mladé dívky. Jak to hrůzostrašné zátiší Richard spatřil, složil se jako domeček z karet. Při tom upustil lucernu, která dokonala dílo zkázy.
Ráno zemědělci, jdoucí robotovat na svá pole, uviděli místo stodoly hromadu ohořelých sutin a nedaleko ohněm poznamenané zbytky chlapcova těla. Tělo Kateřiny ani její pozůstatky se nikdy nenašly.¨
Kroky na půdě
Jedno klidné ráno jsem byla sama doma.Zapnula jsem si televizi a šla do koupelny.Najednou jsem uslyšela podivné kroky na půdě,ale jelikož máme dvojdomek,tak jsem si myslela,že je to babi a nelámala sem si tim hlavu.Kroky se často opakovaly a tak sem šla se podívat nahoru,ale nikdo tam nebyl.Když jsem byla opět dole,tak jsem zaslechla pomalé kroky na schodech vedoucích dolu.Šla jsem se podívat,ale nikdo tam opět nebyl. Měla jsem takový strach,že jsem za sebou zabouchla dveře,zůstala o ně opřená a čekala jsem,než ty kroky úplně nezmizely.Od té doby mám divný pocit,když jsem sama doma!
Postava s nožem
Jednou jsem zůstala sama po škole a potom jsem dlouho uklízela třídu. V té době ve škole už nikdo nebyl, a protože byla zima a brzy se stmívalo,tak už byla všude tma a já jsem uslyšela kroky!Běžela jsem se schovat do šatny a hrozně jsem se bála.Potom jsem uviděla postavu v černym,jak drží v ruce nůž a pak jsem zahlédla krvavé stopy.Tak jsem sebrala všechnu odvahu a šla po nich.Uviděla jsem v rohu mrtvého zajíce!Udělala jsem mu pěkný hrobeček,krev jsem umyla a nikomu jsem o tom neřekla. Od té doby pokaždé,když jdu do školy,tak se bojím,že se mi to stane znova a že tentokrát to ta postava udělá mě.
Batoh
No,super,bleskne mi hlavou,když zjistím,že mi volá babička,u který jsem měla už hodinu být.Radši to nezvednu a běžím parkem.Jenže šero,málo lidí a park...to není dobrá kombinace!Úplně udýchaná jsem zpomalila a teď už jenom jdu.V ruce svírám keser a jdu dál.Slyším za sebou kroky a zrychluji.Někdo mě chytil za batoh,ani nevím jak,nastříkala jsem mu do očí,rozepla batoh na jedno rameno a zdrhala pryč.Sice bez batohu,ale v bezpečí...jsem u babičky!Asi za 15minut po mě dorazil i strejda s mým batohem!!!A říká:,,tys mi teda dala":))