Bloc Party - A Weekend In The City
15. 4. 2007
Jednou za pár let se celkem pravidelně vylévá z británie vlna zajímavých rockových kapel. Bloc Party byli jako jedna z nejlepších součástí té zatím poslední. Debutové Silent Alarm uhranulo příznivce kytarovek nervními rytmy, hodně unikátní melodikou a pozoruhodným zpěvákem černé pleti. Nejdůležitější předností kapely však jistě byla ohromná invence. "Co píseň, to hit" platilo v tomto případě beze zbytku.
Nyní nastal pro generaci, ke které patří Bloc Party, čas obtížných druhých alb. Na první pohled se zdá, že tváří v tvář náročným fanouškům není možné s A Weekend In The City uspět. Laťka je hodně vysoko. Udělat přímé pokračování, nebo stylový veletoč? Řešení kapely je zdánlivě zbabělé, ale možná jediné správné. Jdou zlatou střední cesto. Zachovali řadu charakteristických prvků, ale rozhodně nenatočili obměny osvědčených kusů (jak je u kapel tohoto typu častým nešvarem). Předně členové souboru provedli dosti zajímavé změny ve strukturách písní, což ale nepřekvapuje. Bloc Party se nikdy nebáli kašlat na tradiční model sloka - refrén. Osvěžující jsou i vokály. Na mnoha místech je výraz natolik odlišný, že máte co dělat, abyste poznali, že jde o tentýž hlas. Jindy se však nacházíte na důvěrně známé půdě. Zkrátka moudrý kompromis. Celkový dojem z písní je pak takový, že působí jemněji, místy popově a zároveň nečekaně skromně a neokázale. Nenápadnost, která může méně trpělivé posluchače odradit, je ovšem ku prospěchu věci. Tahle deska roste s každým dalším poslechem. Postupně zjišťujete, že ve skutečnosti není zas tak přehledná, líbivá ani uhlazená. Z pod povrchu, z druhého a třetího plánu začnou vystupovat radikální prvky, vzrušující překvapení, nečekané momenty. To všechno pravděpodobně propujčí A Weekend In The City, která je tématicky vážně soustředěna na kritiku britské společnosti, vysokou trvanlivost.
8/10
Nyní nastal pro generaci, ke které patří Bloc Party, čas obtížných druhých alb. Na první pohled se zdá, že tváří v tvář náročným fanouškům není možné s A Weekend In The City uspět. Laťka je hodně vysoko. Udělat přímé pokračování, nebo stylový veletoč? Řešení kapely je zdánlivě zbabělé, ale možná jediné správné. Jdou zlatou střední cesto. Zachovali řadu charakteristických prvků, ale rozhodně nenatočili obměny osvědčených kusů (jak je u kapel tohoto typu častým nešvarem). Předně členové souboru provedli dosti zajímavé změny ve strukturách písní, což ale nepřekvapuje. Bloc Party se nikdy nebáli kašlat na tradiční model sloka - refrén. Osvěžující jsou i vokály. Na mnoha místech je výraz natolik odlišný, že máte co dělat, abyste poznali, že jde o tentýž hlas. Jindy se však nacházíte na důvěrně známé půdě. Zkrátka moudrý kompromis. Celkový dojem z písní je pak takový, že působí jemněji, místy popově a zároveň nečekaně skromně a neokázale. Nenápadnost, která může méně trpělivé posluchače odradit, je ovšem ku prospěchu věci. Tahle deska roste s každým dalším poslechem. Postupně zjišťujete, že ve skutečnosti není zas tak přehledná, líbivá ani uhlazená. Z pod povrchu, z druhého a třetího plánu začnou vystupovat radikální prvky, vzrušující překvapení, nečekané momenty. To všechno pravděpodobně propujčí A Weekend In The City, která je tématicky vážně soustředěna na kritiku britské společnosti, vysokou trvanlivost.
8/10
I Still Remember
Hunting for Witches
The Prayer