Poslední březnová
V závěru měsíce jsem po předchozí přípravě vybral Jakrovu kešku na Sirotčím hrádku a Čmuchalovu skrýš na Dívčích hradech, obě s MCT při pochodu Pálavou. Tyhle kešky jsou opravdu skvost, tedy svým umístěním, nikoliv obsahem. Ukrytí důmyslné jak to už u těchto vlastníků bývá. Kešku Pálava jsem jaksi opoměl, Kočičí skálu jsem nestihl a Na špici jsme nebyli. TAk třeba časem.
A posledního března, při příležitosti odevzdávání daní (jako vždycky na poslední chvíli) jsem zlanařil Toma, takto synovce asi kolem 8 let, k výšlapu na Kopeček. Vlastně už jsem mu to sliboval dlouho a jak mě uviděl, hned běžel pro baťoh, foťák a svačinku a tak se objevil v plné polní :-))
Cestu na Kopeček jsme zvládali skvěle, nakonec nebylo kam pospíchat. Nahoře jsme dali krátkou pauzu a po cestě už věděl, že jdeme na poklad, a tak se moc těšil. Dokonce vykládal, že ví, kde je, brebta jeden. Pak jsme prošli vrchem k lomu a tam podle indicií jsme ji našli. Teda dalo nám to zabrat, byla trochu jinde jak jsem myslel a už jsme to málem vzdali. Hezká Čmuchalova keška. Nádherné místo.Vyměnili jsme dárky, zapsal jsem svou 26. a Tom svou 1. keš. Samozřejmě jsem ho večer zaregistroval a pomohl napsat log. Prozatím bude o něj pečovat má geodcerka, která je už zkušená kačerka. Ale časem, až povyroste, to už bude zvládat sám.