MRtvé duše
Byla dívka tuze krásná,
všude volaly jí sláva,
v srdci ale bolest měla,
se žalem v noci usínala.....
Oděná do třpytivých šatů,
úsměv na rtech však jen z prachu,
jak byla sama ve světnici,
slzy po tváři se jí hnaly.....
Přetvářka před lidmi,
v srdci žalu a bolesti,
jak štvaný psík,
připadala si po ránu....
Probdělá noc nekonečná,
vstávala celá rozlámaná,
smích zase na ústech vyloudit,
před zrcadlo se raději nestavit.....
Lidská tupost omezená,
do očí nikdo nedíval se zpříma,
uhýbavé pohledy očí,
nechtějí vědět co jí trápí....
Lid myslí zas jen na sebe,
ona je královna,
tak vykoupení ať přinese,
ať svojí duši klidně upíše....
Sobeckost a závist lidu,
to dostalo jí náhle ke dnu,
nemá už sílu hodnou být, vstát,
pro jejich štěstí se tu rvát....
Stala se z ní zlá paní,
srdce na kámen se mění,
přetvářka už není maskou,
mstu ukoná nad zlou cháskou....
Smutek halí její mozek,
za vše bude mluvit nový skutek,
nikdo nedokáže rozbít kámen,
za chvíli bude všemu ámen.....
Zapoměla co je slitování,
nad mrtvolkou se teď řehní,
nejsou tu mrtvé schránky těl,
jen duše, srdce a její sen.....
Neovládá svojí sílu,
satan hraje na její strunu,
prázdnota za to vše může,
trním cest táhly jí zlé kůže.....
Ulicemi jdou mrtvá těla,
prázdno mají za očima,
cit, sladký cit to jim vzala,
nikdy víckrát nevrátila,jen se jim vysmívala....