jib masters 2005
10. 10. 2006
Horsefeathers Jib Masters byl již druhým rokem pořádaný, čtyřdenní závod v nejmladší a nejprogresivnější odnoži snowboardingu - jibbingu. A protože organizátoři, sámi po trubce jezdit umí a vědí co je potřeba, dali tomuto závodu formát, který se vymyká většině standardů a připomíná spíš festival. Jďete k FISu s čísly, časy, brankami, body a vteřinami. To tady neplatí.
Po loňském vydařeném rejdění v Rejdicích se letos celá akce stěhovala. Gigantické terénní úpravy v resortu Kramolín během loňského léta daly vzniknout Horsefeathers Snowparku. Kramolín se nachází v Jižních Čechách, kousek od Lipenské přehradní nádrže, konkrétně jen "za humny" městečka Lipno nad Vltavou. Ačkoli ho nadmořská výška (760-900 m n.m.) neřadí mezi nejprofláklejší v Čechách, uspěl po jiné, "lidské" stránce. V jeho vedení se našel dostatek otevřených hlav, které už si nemyslí, že snowboardisté jen ničí stopu, ale vidí, že klientela je klientela, a každý návštěvník, ať jedouc na čemkoli, přináší peníze a budiž tedy veleben. Ač byla letošní zima na sněhovou nadílku velice bohatá, ukázala, že to, co dělá z Lipna v jeho 700 m.n.m. koupatelné místo po celé léto, může být pravou pohromou pro akci pořádanou na sklonku zimy. Myslím, nikdo z účastníků a nejméně ze všech organizátoři , si nechtěli ani představit, jak by to dopadlo třeba v termínu o týden později. Na druhou stranu, ještě pár dní před akcí zuřila v Čechách sněhová kalamita a politici zblblí z povodní už z hlavy dělili množství sněhu objemem vltavské kaskády, Balatonem apod. Zkrátka příroda je mocná a centrálně neplánovatelná. Nakonec se ale vše podařilo a head shaper Pepe Samek mohl hlásit, že park je připraven.
Úterý 15. března 2005
Bylo úterý 15. března 2005, a centrum dění a srdce celé akce bylo v hotelu Gabretta/Gabriel. Nespornou výhodou a zásluhou organizátorů v něm byli soustředěni všichni jezdci, a to jak z Čech, tak i letos prvně pozvaní zástupci vyšegrádské čtyřky tj. Slovenska, Polska a Maďarska. Původně měli dorazit ještě Slovinci a Rusové, ale na poslední chvíli byli svými sponzory odveleni jinam. Tím jsme přišli třeba o kousky v podaní mladého Slovince Tadeje Valentana. I tak bylo na seznamu úctyhodných 27 jmen. Nejpočetněji byli samozřejmě zastoupeni Češi, kterých bylo osmnáct, z toho čtyři "rookies" pod 16 let: Roman Dlauhý, David Čonka, David Šuchman a Tomáš Tuzar, držitelé trofejí z loňska: Best trick - Honza Zajíc, Innovator - Ondra "Freeman" Svoboda a Jibmaster 2004 - Josef "Don Pepe" Povýšil. Konečně tu byl i bodrý Moravák Jožin Toufar - loni zraněný, dále pak mladý a neklidný klon - Martin Matoušek, vítěz kvalifikačního závodu - Milliel Navrátil, kolegové Martin Strnadel, Milan Chaloupka, Míra Sameš, Martin Prouza a Matěj Šmýra - nominovaní na základě poslaného videa. Za loňského nejstylovějšího jezdce Ondru Bauera, který byl bohužel zraněn, nastoupil Honza Kynčl. Zbývající národy, to značí bratry Slováky, Poláky a Maďary, zastupovala vždy trojice jezdců, z nichž jeden byl "Rookie". Matica Slovenská poslala Luba "Zelo" Zelenaye, Tomáše "Pstrunu" Hrnčiara coby "Rookieho" a za taktéž zraněného Hlinu zaskočil Peter "Kuko" Pap. Rzec pospolitou Polskou zastempialy Maciek "Plaster" Przezak, Tadek Garus a Kuba Dytkowski jako "Rookie". Z pusty u již zmíněného Balatonu, která svou bezkopcovatostí evokuje naprostou absenci zimních sportovců, dorazili Metal Brothers ve složení Lofti Peiman, Mate Manniger a libozvučný Takacs Balazs (čti Takáš Baláž) coby "Rookie".
V hotelu, spolu s jezdci bydlela také veškerá media, tuto akci zaznamenávající, t.j. fotografové David "SCH" Blažek za FReeride/FReemag Corp. a Kiva z Boardu, ale i Marek Kowalski z polského Snowboardu a kameraman Houzi z East Side Video a bratři Lumiérové z Dai Aira Production Ptrsn a Mr.Čermi. Běhm večera všichni nafasovali karty, permice, trička, ale třeba i poukaz na bazén.
Středa 16.března 2005
Druhý den ranní ruch a kravál po celém hotelu přesvědčil, že mnozí nemohou dospat, hnáni meteorologickou předpovědí, která slibovala "azůro" na celý den. Všichni se ale velmi rychle vytratili a na chodbě se začala hromadit "plná polní" a startující vozy na parkovišti před hotelem vytvářely atmosféru velmi rychle evakuace. Všichni spěchali otestovat park. Bylo naprosto vymeteno, teplota vysoká a sníh bohužel pomalý. Jezdci se už nějakou chvíli seznamovali s parkem, zkoušíc co všechno nabízí -Pepe Samek a kolektiv autorů využili při designování základy pro skoky a ty velmi kreativně zavezli šrotem.
U vjezdu do parku trůnila veliká bílá hromada na rozjezd a pod ní už byla první překážka - triple step box.. Byla to v podstatě klasická bedna, jaká je k vidění ve všech parcích, rozčleněná ve tři schody, vybízející ke kombům typu "něco do něčeho, pak do něčeho a něčím do něčeho něco ven". Pod ní byl úsek, kde mohli jezdci nabrat rychlost vyžadující překážky, níže po svahu. Těsně před první platformou skoků vlevo byl stánek s aparaturou produkující hip hop a občas dle přání jezdců i hard core. Na prvním "bubnu" stála úplně nejníže vlevo zetková lámačka.
O "patro" výše byl streetrail, opatřený dvaceti dřevěnými schody. Vpravo nahoře pak byl velikánský butter box na který vedl step-up box. Po odjetí či neodjetí triků na překážkách zmíněných, vás nabraná rychlost přivedla na druhou platformu skoků, kde byl vlevo vlastně takový snowpark ve snowparku. Jednalo se o malé zábradlí a malou bedýnku, usazené směrem do kopce, nad nimiž byl vytvarován rádius s osazenou trubkou coby kopingem. Park byl navržen jako kostka pana Rubika a jezdce nutil přemýšlet a skládat dohromady jeho jednotlivé úseky. Vpravo od této mini-arény byl jediný klasický skok, který odolal náporu trubek a jeho desetimetrová plošina vyzývala k poletům. Naproti tomu, pokud jste neměli dostatečnou rychlost nebo jste ji ztratili nečistým dopadem, bylo pro vás výhodnější zamířit na ony malé překážky vlevo. Pod skokem byl další mega překážka a to zhmotněná v gigantickém corneru. Nikdo nejezdí jenom trubky a mezi pozvanými jezdci bylo i několik výborných letců. Pod cornerem byla jako další v řadě A-bedna opatřená takzvanými "přítlačáky a na úplný závěr Red Bull wallride. Během prvního dne se dolů snowparkem valily nekončící řady jezdců, kteří svými pokusy i omyly střídavě zaměstnávali a bavili fotografy, kameramany a hlavně sebe navzájem. Jezdci se pomalu a jistě sbližovali s parkem a začli předvádět pekelné triky.
Přiblížila se druhá odpolední a s ní i contest na RED BULL wallridu, jezdci se proto začali přesouvat po svahu dolů. Tam Martin Matoušek potvrdil, že se dobře vyspal, a když měl i trochu toho štěstí, vybalancoval na vrcholu wallridu (bez plošinky, jenom tlustá trubka) fs disaster fs out, tak dlouho, dokud se všichni přihlížející nestihli nadechnout a zakřičet "Vrať to!!!". Beze srandy, desetivteřinový trik. Druhý za ním v hlasování skončil Yedah Yodah alias Pepe Povýšil, který vypadal, že to po podzimní operaci bere spíše jako velmi aktivní rekonvalescenci, projevující se návratem totální "gumovosti" do jeho těla. Třetí byl pak v "roušce proti krysám" působící Ondráš "Frýmen" Svoboda, který se proti zdi rozjel tak rychle, že provedl air to fakie, skoro dva metry nad wallride, ale neopomněl prkno, při cestě zpět přišlápnout do disasteru.
Najednou je konec dne a jsou skoro čtyři hodiny, tedy konec provozu vleků. Jezdci a media se vydávájí k lanovce a posléze zpět do hotelu a park zůstává v péči shaperů, snažících se zakrýt stopy celý den bolestně pálícího slunce. Kousek od hotelu byl objeven street rail, lámačka z dvaceti schodů -jednotrubka, zhruba tři metry dolů, pak hodně zrádný kink, půl metru rovně a zase dolů. Schody se vykopaly, nájezd upravil z jakési zastřešené terasy a vesele se jezdilo dál. Opět se líbil Maciek "Plaster" Przezak, který prakticky z nulové rychlosti odpaloval obrovské ollie a dával bs 50-50 fs 180 out a také Slováci: "Zelo" - opět se svým fs boardslidem a "Kuko"- 50-50 to stand-up grind. Objevem byl šestnáctiletý David Čonka, ze Špindlu, který zkoušel switch FS boardslide. Jeho chvíle ale přišla večer, když se viděl na pořízených fotkách a pronesl hlášku "Ty ruce, To triko…" která se brzy stala oblíbenou průpovídkou, takovým sloganem akce. Ruch u tohoto zábradlí přilákal i Romana Dlauhého, Záju a Míru Sameše, kteří se přišli podívat přímo z pokoje, po oné střeše nad terasou. Roman z ní skočil do závěje, což připomínalo jednou ranou zatlučený hřebík a zbylý dva provedli úspěšný drop se snowboardy do zachumelených schodů. Zája se pak přidal k jibbující skupince, ale ne moc úspěšně, spíš to vypadalo, že se co nevidět zrakví. Po prvním pádu pronesl "Cítím flexu!" (typický zápach broušeného kovu byl skutečně cítit) a po druhém toho nechal úplně, protože asi dvacet centimetrů od místa, kam se zaryl hlavou, našli ve sněhu cihlu. Pak už nastala večeře a poté na "riders meeting" hlasováním o vítězi wallridu. Jezdci si sami mezi sebou zvolili vítěze Martina Matouška,který obdržel šek na 5000 Kč. Všichni dali pár piv a šlo se spát.
Čtvrtek 17.března 2005
Hned ráno však bylo zřejmé, že nebe zůstane jasné.Jezdci po kvalitní snídani zamířili do parku, který shapeři zázrakem uvedli do bezvadného stavu.
Sníh byl oproti předešlému dnu o trochu rychlejší a bylo patrné že všichni jezdí o dost lépe než včera. Každý už park znal, překážky měl "ošahané", a proto se začaly množit pokusy o různé rotace na rail i z railu a butterbox byl v jednom ohni.
K polednímu se takovou oblíbenou překážkou stala Zetková lámačka, jejíž pokoření přilákalo skoro všechny. Zaznamenání hoden byl Richardův boardslide přes celý a switch lipslide, podobně tak Milli Navrátil, který k "lipu" přidal i kombo noseslide/fs boardslide. Solidní byl i Martin Strnadel se svou fs 180 do switch grindu a hrubci David Čonka, Honza Kynčl a Jan Zajíc, kteří postupně přešli od technických triků přes celý, k rotovaným transferům v rychlosti, které přinesly kousky jako transfer to noseslide - David, fs 270 transfer do fs boardslidu - Honza Kynčl a cab 270 transfer lipslide a bs 270 transfer do boardslidu - Zajíc.
Nápor na zetku dal prostor jiným jezdcům k útoku na zbylé překážky. Roman Dlauhý byl vidět na streetu se svým bs lipslidem a bs 5-0. Podobně i Matěj Šmýra s kompletním repertoárem boardslide, fs boardslide, fs lipslide, bs lipslide. Od dvou hodin měla být na programu session na triple stepu, bohužel, překážka se na třetím schodě promáčkla a docházelo tam k nepěkně vyhlížejícím pádům. Richard Skandera proto s klidem sobě vlastním prohodil dnešek se zítřkem a celá sebranka se přesunula dolů na A-box.
A-box byl opravdu velikej a člověk musel ukázat, jak je na tom s kontrolou ve velký rychlosti, především chtěl-li využít služeb některého z "přítlačáků" po stranách. Hodně líbivej byl Jožin Toufar (zase), Tomáš Tuzar, jehož rotace na railu působí hodně lehce, JP Čonka upustil od razance a přidal na technice. Výsledkem byl fs 270 to fs boardslide do switch boardslidu 270 out. Martin Matoušek se přidal se svým switch boardslide transfer fs boardslide, Někdo jezdil rychle a rval tam transfery (až to přeletěl celý jako Roman Dlauhý), někdo pomaleji, technicky a s využitím "přítlačáků" a někdo si zase zapomínal zapnout jednu nohu do vázání, jako Frýmen. Samotní jezdci pak večer rozhodli o tom, že třetí místo získá rookie Kuba Dytkowski, který poctivě trápil "přítlačák" s fs 180 switch grind a z toho switch fs boardslide na bednu. Jako druhému místu odpovídající byl zvolen vpravdě artistický výkon pana Čonky a o místu prvním bylo jasno už dlouho dopředu. Lubo "Zelo" Zelenay předváděl svůj fs boardslide na všech railech v parku a všude krásně. Směsí různých triků a jeho poctivým FS boardslidem ovládl i session na A-bedně a získal tak pětilitr.
Najednou byly zase čtyři hodiny, hodně lidí zmizelo a zůstala bandička přestavující bednu vedoucí na butterbox tak, aby vedla z butterboxu. Po večeři se někdo zajímal o fotky, někdo slídil na internetu, někdo sledoval videozáběry z dnešního dne, Maďaři hráli fotbálek.
Pátek 18.března 2005
Tak jako bývá třetí den postrachem instruktorů na lyžařských kurzech základních škol, tak i třetí den HF Jib Masters 2005 skýtal na první pohled obavy. Počasí se změnilo, foukal vítr, sem tam sprchlo a z lesů stoupala mlha. Ranní zalepenost postihla většinu zúčastněných, spotřeba kávy dramaticky vzrostla a odchod na svah byl dnes velmi, velmi pomalý. Po pomalém příchodu do parku člověk zjistil že při pohledu na pole a lány v dálce, které byly v době začátku HF JM 05 doslovně sněhobílé a nyní se takřka zelenaly.
Park byl ale upraven a nasněžená vrstva techniky dávala tušit, že jezdit bude rozhodně na čem. Pak jako nějakým kouzlem vítr rozfoukal mraky, začalo zase svítit sluníčko a člověk konečně viděl co že se v parku dnes děje. V největším ohni byl předělaný "butterbox", kde si mnozí chtěli vyzkoušet svá z předešlých dní oblíbená komba v opačném pořadí, tzn. nejprve skok na box a pak po bedně z boxu. Mnohým se to dařilo a s předtím nevídaným vyrukovali zase jiní, takže smršť triků byla velice pestrá. Gumová infekce kolegy Povýšila dosáhla vrcholu. Pepé jezdil nepřehlédnutelně, hodně ho to bavilo a dokázal přijít vždy s něčím novým. Bs 180 nahoru a jakoby nollie backside lipslide revert "do svý nohy" dolů. K tomu přidal fs 180 do cab 270 fs boardslide, David Čonka rovněž málokdy naskakoval jen tak rovně, většinou 270 do slidu 270 out, spousta lidí dávala fs boardslidy, Richard vytáhl svůj stand-up a pak i switch stand-up, Milli Navrátil a Misho Benco bs tailslide v mnoha variacích, Roman Dlauhý dokázal přeskočit na bedně z backside lipslidu do boardslidu, Honza Kynčl a Pstruna předvedli stejně líbivý fs 180 switch grind 180 out.
Rozměklý sníh vytvořil před mini-parčíkem malou bažinu, proto většina jezdců nabrala po odjezdu z butterboxu rychlost na skok, případně na corner, kde dnes hranici stratosféry nejvíce pokořil Richard Skandera se svým, nejméně čtyřmetrovým fs airem, polapeným Indy grabem a další známí letci a kosmonauti jako Honza Zajíc, šejpr Pepe Samek a Martin Matoušek, který tak dlouho chodil do vzduchu pro polet, až se mu prkno zlomilo. Poté se všichni přesunuli na triple step box, aby odjeli session, přeloženou ze včera. Tři stupně překážky přímo vyzývaly k přeskakování z jednoho triku do druhého, a přidáme-li k tomu možnosti rotací do triku či z triku ven, různé pressy a jízdu na switch, šla z toho opravdu hlava kolem.
Jezdci by se dali rozdělit na ty, kteří vsadili na techniku a na ty, kteří do toho šli "štýlem". Mezi ty první bych zařadil Tomáše Tuzara, Davida Čonku, Romana Dlauhého, Martina Prouzu nebo Davida Šuchmana, v té stylové pak nechyběl Lubo "Zelo" Zelenay, "Plaster" Maciek Przezak a oba moravští krasojezdci Martin Strnadel a Jožin Toufar. Paradoxně průsečík obého, to znamená jak techniky, tak stylu tvořili dva Maďaři - Lofti Peiman a Takacs Balazs. První jmenovaný vyskakoval z grindu frontflipem, což tu ještě nebylo, druhý se pak vyžíval v přechodech mezi noseslidem, tailslidem a bs tailslidem. Pak se ale ozvala hrozná rána a Takacs se doslova zakousl do překážky, což mu způsobilo ztrátu tří předních zubů. Kdo někdy podobný úraz zažil, ví, že je to bolest skoro paralyzující.
Záchranná skupina pod vedením Honzy Zajíce vyrazila se zraněným do Českých Budějovic na zubní pohotovost. Tato nepříjemnost vzala většině vítr z plachet a blížící se čtvrtá hodina hodně uklidnila dění v parku. Každý se chtěl totiž předvést ještě zítra při závodech a strach ze zranění dokázal snahy o další hrocení paralyzovat. Jezdci proto vyrazili k hotelu, kde již probíhala další session na street railu. Tvorové jako Čonka, Plaster Przezak, "Zelo" či "Pstruna", kteří zjevně nikdy nemají dost a jejich nadledvinky vyprodukují denně litry adrenalinu, tvořili jednu hodnotu za druhou pro hladové objektivy kamer a fotoaparátů.
Večerní riders meeting byl posunutý až na 21:00, neboť většina osazenstva se chystala využít služeb bazénu, a zrelaxovat tak svá těla na zítřek. Hodnocení jezdců samotnými jezdci pak ukázalo svou lidskou tvář a ošetřený Takacs Balazs, vybavený ovšem úsměvem Devuna Walshe, si mohl dojít pro bankovku s Masarykem. Jako druhý byl vybrán Tomáš Tuzar a třetí flek bral Ondra Svoboda. Pak si jezdci vybrali, jaké dvě překážky budou středem jejich zájmu během zítřejších závodů. Bylo rozhodnuto, že první se pojede butterbox a poté zetková lámačka. Všichni se odebrali na kuťe a doufali v přetrvání dobrého počasí.
Sobota 19.března 2005
A když se daří, tak se daří. A jak by dodal Murphy - když se má něco pokazit… Jeden pohled z okna a tváře jezdců byly zachmuřeny jako obloha nad Lipenskou přehradou. Přesto se celý ansámbl přesunul ve velmi rychlém tempu na kopec. Pohled na protější blátivá pole nám zůstal taktně utajen za mlžnou clonou, místy drobně sprchlo, vlezlo, sychravo… no každý si to asi představoval jinak. Vlivem počasí neprobíhal takový diktát v celém parku, jako v předchozí, slunečné dny a jezdci se hodně zaměřovali na překážky vybrané do závodu. Za napnutým mlíkem se přeci jen začali shromažďovatí diváci, jejich počet stoupal a nakonec jsem se ještě docela divili, kolik lidí sem našlo cestu v tomto nepříjemném počasí . Jezdci se vyhecovali na maximum, kdo předtím dával jenom boardslide, zkoušel najednou aspoň backside tailslide a ten, kdo ho uměl, zkoušel ho naskočit točkou nebo na switch nebo si jinak vyšperkovat repertoár triků. Pak zaduněla muzika, Misho se chopil mikrofonu a začala první session na butterboxu. Představte si situaci, kdy se z mlhy vynoří jezdec a vy musíte nejdřív poznat kdo to je, kterou nohou jede dopředu, jakou rotací naskakuje na box, do jakého triku na bedně a co dělá z bedny dolů, pak kouknete jestli to čistě odjel a když vrátíte hlavu do původní polohy, z mlhy se vynoří další. Asi nejkomplexnější jezdec Honza Zajíc předvedl nejvíce triků, kterými šlo tuto překážku pokořit a bylo mu hodně fuk, jestli jel normálně nebo na switch, frontside nebo backside, všechno plynule a v rychlosti a hodně kontrastoval s "Plasterem" z Polska, který vás nejdříve zaskočil tím, že na box vůbec doskočil, pak jste čekali, že se už už zastaví, a on najednou naskočil do frontside noseslidu a nehnul se v něm ani o píď, vypadaje přitom jak když ho to ani moc nebaví. Opravdu výborný styl. Druhý byl nakonec vyhlášen David Čonka, těžící z jistoty, kterou měl po naskočení 270sátkou na bednu a která mu umožnila i 270sátku při odjezdu. Hodně technický, plynulý, prakticky žádný zbytečný pohyby. No a kdyby jste vzali pestrost Honzy Zajíce, měkký styl "Plastera" a precizní techniku J.P. Čonky, vyjde vám jen jeden - Don Pepé alias Josef Povýšil, povýšil své řemeslo na umění a všem ukázal, jak se vyrovnat s následky zranění a operace. Jeho "signature" trik switch backside lipslide revert zaznamenali zřejmě všichni jako největší "zhovadilost", jaká na butterboxu proběhla a Pepé tak byl vyhlášen vítězem a održel 10 000 Kč prize money a konečně si mohl dopřát třeba lázně.
Pak zafoukaly větry zdola, mlha zhoustla a přišla přeháňka. Jezdci, potácejíc se jako "gorily v mlze", vyslyšeli řičení davu promoklých diváků, lačnících zřejmě po krvi a odhlasovali, že přes sníženou viditelnost odjedou i druhou session na zetkové lámačce. Proběhlo nějaké to grilované občerstvení a šlo se na to. Poslední možnost se předvést způsobila u všech naprostou mobilizaci zbývajících sil a morálky. Triky, dříve způsobující pouze poluce ve spánku, se nyní staly téměř roboticky odjížděnými. A pořádný transfer byl opět cestou k úspěchu. Ono odrazit se do rotace tak, aby člověk po nějakých pěti metrech letu potkal trubku a vyvázl z toho živý, není žádná sranda a mručení mužů či pištění žen v publiku, odkazovalo k tomu, že i laik neznalý snowboardingu pozná, že se něco vymyká běžným fyzickým dispozicím. Pepe Povýšil do toho šel a po transferu do boardslidu, snad hned na první pokus docílil téhož slidu naskočeného ovšem nejtěžší switch backside rotací o 270 stupňů. Richard Skandera kontroval bs 270 transfer to boardslide. To mu nakonec spolu s povedenými kombinacemi vyneslo třetí místo. Pepého snaha o znovu odjetí triku a potvrzení zatím nejlepšího dojmu v očích diváků, aktivovala Záju, který zatím hopkal opodál. Honza Zajíc je v rotacích opravdu hrozně silný a triky jako cab 270 transfer do backside lipslide a hlavně frontside 450 transfer (hrozný) do boardslidu ho nakonec vynesly na post vítěze a rázem se stal o 10 000 Kč movitější.
Po vyhlášení výsledků a vylosování soutěže pro diváky,kde se rozdalo více ne 50 věcných cen od firem Ride a HF se na svahu nikdo moc nezdržoval a všichni se těšili na závěrečnou párty. Před ní bylo ale potřeba ještě jednou rozdat hlasovací lístky, tentokrát se však nerozhodovalo jen o nejlepším na nějaké překážce, ale o celkově nejlepších ve věci stylu, triku, inovace a o nositelích titulů Jib Master 2005 a Rookie Jib Master 2005. Už jsem zmiňoval, jaké štěstí bylo, že rozhodcovské břímě spočinulo na bedrech samotných jezdců, a bylo proto do jisté míry překvapivé, jak výrazně se shodli. Nejlepší styl s velkým náskokem prosadil Maciek "Plaster" Przezak z Polska, trik i styl zůstaly v porovnání s loňskem konstantní, neboť takových lidí se bohužel (nebo bohudík) rodí málo. Jenom Honza Zajíc točí 450 do boardslidu, a proto vládne Best Tricku a jenom Ondráš "Freeman" Svoboda inovuje tím, že vypne levou hemisféru mozku a pak si jen představuje, jak by to asi dopadlo, kdyby… Přijít dva roky po sobě s takovou partou nápadů, na hranici mezi bohapustým šílenstvím a genialitou, tomu se musí smeknout. Frýmen je zkrátka inovátor od narození. Mezi mladíky, to znamená v Rookie kategorii, to byla asi nejtěžší volba, protože všichni jezdili hrozně dobře a promluvili by určitě i do pořadí "seniorů", nakonec byl ale zvolen Roman Dlauhý, nejmenší typ, ten den slavící své patnácté narozeniny a opravdu člověk, který, pokud mu to vydrží, toho má hodně před sebou. Ten večer navíc vyhrál i soutěž o nejlépe nalepenou stickerku. No a pak chvíli jeden stál a cucal jen tak pivo a dvacet šest se smálo a vědělo a přálo mu to. Ano, stejně jako loni byl jen jeden člověk který si s trubkou rozumí, přestože si s ní nepovídá, jen jeden je tak "gumovej", jen jeden je filozof snowboardingu, který pronáší věty typu: "Nezáleží na tom, co dal, ale na tom, jestli to chtěl!" a jen z jednoho byla cítit Temná Síla. Josef "Pepe" Povýšil obhájil svůj loňský triumf a stal se Jib Masterem i v roce 2005.
A pak najednou všichni věděli, že to je konec a že to bylo dobrý. A začala pořádná pařba, tak jak to má být, konečně odkazující na fakt, že snowboardisté se umí především bavit, a to jak na svahu, tak mimo něj. Parket byl plný svíjejících se těl těch, kterým nohy ještě sloužily a dýdžej do nich pral jednu profláklou pecku za druhou. Místní dívky se snažily odolat kouzlu přítomných borců, kteří byli často až z Prahy, ale nakonec jedna po druhé podléhaly. Kdyby personál zvládnul situaci a tragicky nepodcenil zásoby piva, bůh ví, zda bychom se probudili se střechou nad hlavou. Celá estráda tedy končila nad ránem starou hrou v konzumaci netradičních míchaných nápojů a podle tváře výčepní bych řekl, že to tu zase tak často nehrají. Ráno přineslo vystřízlivění, místo zsinalých šedivých obličejů se ale všichni usmívali, protože věděli, že letošní ročník Jib Masters je sice za námi, ale za rok to tu máme zase.