Tak a letošní vrchol sezóny máme za sebou.
Výlet do Žamberka byl opravdu povedený, ale jenom co se týká ubytování a zábavy.
Jinak jsme se Šipečkem opět nijak neoslnili svými výkony, jak taky jinak, když šikovný rychlý pes má za paničku naprostého dementa, který si plete strany a neovládá své tělo při běhu.
Začalo to celkem dobře, v sobotním openu družstev jsme jako jediní z našeho družstva doběhli čistě s celkem slušným časem a v jumopu jednotlivců jsme čistý běh zopakovali a skončili osmí.
Tímto ale pozitiva skončila. V Běhu CACIag jsem si nachodila s davem ostatních účastníků otočky, které nám vůbec nesedly, takže náš běh byl zmatený, a diskli jsme se. Vůbec jsme si neporozuměli.
V neděli jsem z této chyby vyvodila důsledky, takže jsem procházela parkůry s cílem co nejmíň otoček a vše řešit stranovými povely.
Toto se mi vymstilo hned v jumpu družstev, kde jsem zaperlila a v jedné z posledních zatáček poslala Šipa vlevo, což naprosto bezchybně provedl, jenomže ono to samozřejmě vedlo doprava, takže i když jsem si svoji chybu uvědomila, daším povelem jsem ho navedla přímo zpět na tu samou překážku a bylo to.
V openu jednotlivců bylo pár pastiček, o kterých jsem byla přesvědčena, že je zvládneme, jenomže možná vinou zpomalených reakcí po požitém panáku na uklidnění nervozity před startem jsem nezvládla své tělo a brzo stáhla ruku při rozlišení áčko-tunel, takže pes skončil v tunelu a naše naděje tím zhasly docela.
Ale musím přiznat, že Šip běhal moc pěkně, nikde nezpomaloval a kdyby ho vedl někdo lepší, nejspíš by se umístil na nějakém pěkném místě. Ale agility není o kdyby nýbrž o skutečnosti, takže máme zase rok času na pokus o zlepšení vedení.