Podzim a zima 2015/16
Po celkem vydařeném létě, kdy Mája i Royík byli v plné kondici a natrénovali jsme toho celkem dost, nastal podzim a s ním se prohloubily moje zdravotní problémy.
Opět nezvládám sprintovat od překážky k překážce, u desáté překážky téměř kolabuji a zatím nepomáhá nic :-(.
Jsem schopná ještě tak vyklusávat, ale s tím na dnešním agi nikoho moc neoslním. Takže moje mentální krize se prohlubuje a u trénování mě drží poslední zbytky chabých náznaků občasného lehkého zlepšení stavu.
K celkové nemohoucnosti se ještě přidalo bolavé koleno, což na radosti opět nepřidalo. Začala jsem pomalu hledat nějakou náhradu agility, což je u Royíka (prý je to workoholické plemeno australská kelpie !!!) poněkud obtížné, bo méně akční sporty ho NEBAVÍ a dává mi to hodně najevo. No a mě zase nebaví přemlouvat ho, takže jsme již zkusili treiball (nepovedlo se), obedience (nejspíš se taky nepovede, na to je stále příliš ve stresu z okolí), výlety do lesa (žádná sláva, bojí se zvířat po setkání s divočákem, rozhodí ho i mňouknutí kočky, takže se táhne za mnou jak stín) a dogfrisbee (bez Máji ho to baví, ale jak je Mája poblíž, nesnaží se do disků skákat).
Tož se kvůli němu i nadále zuby nehty držím aspoň trénování agi a Royík má většinou radost i z kratších sekvencí. Chudák Mája již minimálně dva měsíce překážky ani nezahlédla.
Naštěstí Mája je pro každou aktivitu, takže je šťastná v lese, miluje frisbee a raduje se z každého povelu na obedience, hlavně když něco děláme.
Stále ještě věřím, že bude lépe a na nějakých agi závodech to ještě rozjedeme...