Po zkušenostech s výstavní malinou Race Bohemia Alké, která je sice celkem pěkná, ale vytrvale se při výcviku projevuje jako modelka blondýnka, jsem zavzpomínala na svého prvního groenendaela Assana z Černé hlásky, což byl "PAN PES".
Od úvah není u mě nikdy daleko k činu, takže jakmile jsem zjistila, kdy budou nějaká nadějná štěňátka, jedno jsem si zamluvila, neustále se rozhodovala, zda fenu či psa a až jsem se rozhodla pro fenu, příroda rozhodla sama. Fen se narodilo málo, takže na mě zůstal pes.
No nic, alespoň mě nebudou trápit starosti s odchovy, takto budu mít psa pro zábavu a buď se povede, a nebo se nepovede.
Nadějný vrh jsem objevila kousíček od Kolína, fena je nejúspěšnější grénkou v republice a krytá byla v Itálii pěkným psem. Tatínkovo video z povahového testu se mi moc líbilo, takže doufám, že malé mimčo bude jednou alespoň podobné v povaze tátovi (no ale mamča je taky super..)
Takže 15.6.2008 k nám do rodiny přibyl další přírůstek jménem BURSCHI Balpoa, psík velice zatím typově podobný spíš tatínkovi. Je to malý nezbeda, rozhodně to není žádný strašpytel, všechno je pro něho tak nějak normální, všude vleze, všechno prozkoumá, zatím miluje lidičky a zdá se být v povaze velice vyrovnaný.
V současném dorosteneckém věku se vytvaroval do přiměřené krásy, takže na svých prvních výstavách obdržel 6x CAJC a dvakrát BOB. Získal nominaci na Crufts 2010 a tituly Slovenský a Český junior šampion.
Začínáme cvičit poslušnost a stopy,zatím je to veliké miminko, které potřebuje vyspět psychicky. Do agility se asi nepustíme.
Na oficiálním rentgenu kyčlí se objevil nález, pravá kyčle je silně postižena, takže veškeré další sportovní aktivity má Buršík zakázány. Moc mě to mrzí, jediná chvilka dokáže zbortit veškeré úsilí a naděje, které jsem do Buršíka vkládala.
Bohužel starobních a invalidních důchodců mám doma víc než dost, takže pro Buršíka hledám (nikterak intenzivně) vhodného majitele.
Na konci listopadu 2009 to vypadá, že vhodný majitel se našel. Buršík se na zkušenou odstěhoval ke Kroměříži, kde bude v rámci ostrahy jednoho areálu mít dostatek pohybu o rovině (tedy žádné skoky, které má zakázané), své 4 střídající se pánečky (jeden bude jeho oficiální mový majitel), se kterými stráví spoustu času.
Podle posledních informací Buršík na rozdíl ode mě a Bertíka vůbec nesmutní a do svého nového domova a zaměstnání vykročil vesele. Své lidičky miluje, nosí jim míčky, statečně upozorňuje na možné nebezpečí číhající ve tmě a vypadá to, že se s ním rozloučím natrvalo.
Je mi po něm velmi smutno, ale přesně tohle on potřebuje. Spoustu běhání, aby byl osvalený a svaly držely kyčli lépe na svém místě.....