Větší množství jídla sní občas každý. Pokud se umíte včas zastavit, není třeba mít výčitky svědomí. Pokud vás ale myšlenky na plný talíř ovládají, nastává problém. A ten je třeba řešit. Poradíme vám jak.
Miluji jídlo. Mám ovšem pocit, že více, než je zdrávo. Každý večer mám tendenci se přejídat až do bezvědomí. Ráno mi je špatně a cítím i výčitky. V práci jsem úspěšná, každý si myslí, jak jsem spokojená, ale není to tak. Nevím, co mám dělat. Sama to již nezvládám, bojím se někomu svěřit.
PETRA M., LIBEREC
Kdykoli se vracíte z práce, nevíte, co se s vámi děje. Vytahujete housku již na schodech, přemýšlíte, co si dáte jako první k jídlu? Sníte na co přijdete, téměř až k bezvědomí? A pak je vám špatně a máte takové výčitky, že z toho nemůžete ani usnout? Nebo žijete sama, a snad tím tak zajídáte svou samotu? A říkáte si, kdo že by s vámi žil, když nezvládnete ani sebe? Připadá vám to povědomé? Troufám si říci, že každý z nás se dostane do životní situace, kdy jídlo začíná být téměř to jediné, co nám přináší potěšení. Přejídáme se a neumíme to sami zastavit. Je to silnější než my. Koupíme si italské klobásky a dobré drahé víno. V nové francouzské cukrárně si zaplatíme drahý dortík, přestože víme, že budeme mít potíže vyjít s výplatou na konci týdne. Na tom stále ještě není nic špatného. Je dobré občas si sami sobě dopřát něco víc, nadstandard v denním stereotypu, chvíli se hýčkat. Nemělo by to ale trvat déle než čtrnáct dní. Poté je již dobré zvážit, zda není v našem životě něco v nepořádku.
PROČ TAK RÁDI JÍME?
1. JÍDLO PŘINÁŠÍ POTĚŠENÍ
Člověk je takto naučený od útlého dětství. Když se malé dítě rozbrečí, matka ho jde pohladit a nakojit. Později, když si rozbije koleno, babička mu jde udělat kakao a dá mu něco sladkého. Za vysvědčení jsme byli pozvaní do cukrárny či do McDonald's. Jídlem bojujeme proti stresu a špatné náladě. A jsme tak navyklí i v dospělosti. Co nesete kamarádovi do nemocnice? Ovoce a něco sladkého. Když vás rozčílí šéf, téměř automaticky vaše kroky vedou do ledničky či firemní kantýny.2. JÍDLEM LZE SNÍŽIT NAPĚTÍ
Proč mám největší chuť k jídlu na cestě domů či právě tehdy, když domů dorazím? Chci se podvědomě zbavit pracovního napětí. Až když si doma namažu rohlík s máslem a dám si kávu, tak ze mě vše spadne. Proč mám největší chuť k jídlu, když se učím na zkoušku? Proč si musím dát něco malého u televize právě když je detektivka či horor v nejnapínavější části? Jakmile se dostaneme do napětí, jídlem se uklidňujeme. Nakonec: je to zdravější návyk, než řešit chvíle stresu alkoholem či drogou. Ale i ten nám může způsobit nejen zdravotní, ale i společenské komplikace. Zkuste si tedy najít něco jiného, co vás dovede ke stejnému uvolnění. Pro někoho je to sex, pro druhého sport či příjemná kniha. Uklidnění po přejedení má ale i fyziologický podklad. Pokud se najím, zvětší se zastoupení krve ve splanchnické oblasti v břiše, a tím klesne množství krve procházející našimi svaly a mozkem. Po jídle jsme vždy trochu otupělí, unavení a je pro nás náročné třeba i sedět. Přejídání jako touhu po uklidnění si můžeme ale přivodit též sami. Svými negativními vnitřními monology sami o sobě. Neběželo mi právě hlavou, že stejně ničeho nedosáhnu, všichni okolo mě jsou schopnější? Nenapadlo mě, že manžel má třeba milenku a já o tom nevím? Nepřemýšlela jsem nakonec neuvědoměle o tom, že jsem osamělá a nemám žádné přátelé? Kolegyně, která o mě prohlásí, že jsem hloupá a mám velký zadek, mi neublíží tak, jako když si sama pro sebe budu říkat, jak ošklivá a obézní jsem. Pokud si budu stále v duchu opakovat: „Na nic nemáš, v životě nic nedokážeš!“ či „Stejně mě partner opustí, jsem tak nemožná, co by na mě viděl?“, snížím si své sebevědomí natolik, že se opravdu nemožně chovat začnu.
3. JÍDLO NALADÍ DO POZITIVNÍ ROVINY
Proč mě ten nový kolega zve na večeři, aniž se příliš známe? Chce se se mnou seznámit, udělat na mě dobrý dojem a chce si zajistit, abych se s ním cítila spokojená. Proč firmy sjednávají kontrakty u pracovního oběda a skoro vždy tak získají lepší obchodní podmínky? Přihlouplé vtipy, které stále vypráví kolega, vás v kanceláři velmi rozčilují, ale při společném obědě jste najednou k jeho slabostem tolerantnější. S jídlem se zvyšuje naše spokojenost a naše pozitivní naladění k okolí. Poučení lidé toho umějí vhodně využít. Proto se konají obchodní schůzky u oběda. Svatby jsou provázeny hodováním u plných stolů a sklenek. Je to přece místo, kde se má seznámit nejširší příbuzenstvo manžela a nevěsty tak, aby spolu bez problémů v budoucnosti vycházelo. I my se jídlem dostáváme do pozitivního myšlení. A na tom opravdu může mít mnoho lidí téměř závislost.
EXISTUJE SKUTEČNÁ ZÁVISLOST NA JÍDLE?
Jídlo není psychoaktivní látka, která nám závislost vyvolá. Tímto slovem si pomáháme, když máme na mysli silné neodolatelné bažení po příjemných vjemech, spojených s jídlem. Nejde tedy o pravou závislost. Po jídle nám může být špatně, pokud se přejíme či sníme něco zkaženého. Jídlo nám ale nezpůsobí akutní intoxikaci, která nám způsobí poruchu na úrovni vědomí, poznávání, emotivity či našich fyziologických funkcí. Jídlo nám může způsobit silnou touhu, může nám způsobit i potíže vlastní sebekontroly při začátku či ukončování přijímání potravy. Nezpůsobí nám ale somatický odvykací stav, pokud se rozhodneme příjem jídla snížit. Naopak, při hubnutí spíše cítíme příliv energie a pozitivní nálady. V jídle též nelze mluvit o zvyšování hladiny tolerance, kdy je nutné při závislosti zvyšovat dávku, aby se dosáhlo stejných „příjemných“ účinků. Pokud zvyšujeme množství snědeného jídla, postupně větším a větším množstvím jídla, roztahujeme svůj žaludek. Ten nám poté nedává dostatečné signály o tom, že je plný a máme tendenci jíst více. Při dietě nevzniká ani odvykací stav, který provází látky způsobující závislost. Můžeme maximálně pociťovat v prvních týdnech, kdy jídlo omezíme, mírnou nervozitu a poruchu koncentrace. Je to dáno tím, že tělo má málo glukózy v krvi. První týden, než se tělo rychle naučí využívat i jiné energetické zdroje pro své fungování, opravdu můžeme trpět lehkou hypoglykemií. Nezavádějme tedy sami sebe do slepé uličky větami typu: „Jsem závislá na jídle.“ Není to pravda. Je to jako byste si říkala: „Se svou situací nemohu nic dělat.“ Spíše přemýšlejte, co ve vašem životě chybí, že se tak nutkavě potřebujete jídlem utěšovat a uklidňovat.***
Tip 1: Vedou vaše kroky na rautu ihned k talířů m plným sladkostí? Přemýšlejte dvakrát - nechcete se jen zbavit celodenního napětí? dotaz
Tip 2 : Není nic špatného, když si jednou za čas pochutnáte na dobré pizze nebo koláči. Z jídla by se ale neměl stát lék tišící vaše starosti. Tip : Snažte se zabránit automatickému otevírání ledničky, jakmile vás něco rozčílí. Raději se jděte projít nebo si najděte práci v jiné místnosti.