1940
Dánsko, Norsko
Po Polsku přišly na řadu severské země, konkrétně Dánsko a Norsko (operace Weserübung). Hitler si totiž potřeboval zajistit stálý příjem železné rudy ze Švédska, a tak neváhal a v dubnu roku 1940 vrhl část svých vojsk do Dánska, kde se nesetkal s téměř žádným odporem. Zároveň s obsazováním Dánska se německá vojska objevila i v norských přístavech (Oslo, Stavanger, Bergen, Trondheim a Narvik). Po rychlé invazi byly tyto přístavy brzy zajištěny. Velká Británie a Francie se mezitím také začali připravovat na vylodění v Norsku z jiných důvodů - zamezení Němcům, aby mohli používat norské přístavy a letiště k útokům na Anglii. Po tvrdých bojích v severském přístavu Narvik se museli Spojenci stáhnout a při tomto stahování dokonce ztratili letadlovou loď (HMS Glorious). Pro Němce tato operace skončila dosažením cílů. Spojencům se podařilo pouze získat většinu norského obchodního loďstva, což se později ukáže být velmi důležité pro dovážení materiálu z USA.
Francie
Německá expanze se neměla vyhnout ani světové velmoci jako byla Francie. V meziválečném období vybudovali Francouzi na hranici s Německem obranný komplex, který se nazýval Maginotova linie. Odtud tedy vycházela spojenecká taktika. Očekávala se zákopová válka jako v letech 1914-1918. To byl zásadní omyl, za který měla Francie tvrdě zaplatit. Plán na dobytí Francie vymyslel výborný velitel a důmyslný taktik Erich von Manstein. Podle plánu měli Němci vtrhnout do Francie na nejméně očekávaném místě, v Ardenách. Tím mělo být dosaženo momentu překvapení, který by poté využila německá vojska k obklíčení francouzských a britských sil v Belgii a severní Francii. Útok na Francii začal 10.května 1940 výsadkem parašutistů v Nizozemí. 14.května nizozemská armáda kapitulovala. 17.května dobyli Němci hlavní město Belgie, Brusel. Mezitím obešla silná německá armáda Maginotovu linii a postupovala směrem k přístavním městům na severu Francie. V jednom z těchto přístavů - Dunkerque - byla obklíčena spojenecká vojska Britského expedičního sboru a francouzské armády. Kdyby se Němcům podařilo Brity zničit ještě předtím než by se stačili evakuovat znamenalo by to, že Britové by téměř neměli pozemní armádu schopnou nasazení. Avšak jediný Hitlerův rozkaz tyto naděje zmařil. Hitler nařídil pozemním vojskům odpočinek a likvidování obklíčených Britů v přístavu Dunkerque měla zajistit Göringova Luftwaffe. Britové zmobilizovali všechny síly k záchraně svých vojáků, a tak mezi přístavy v Británie a Francie pluly stovky lodí s britskými a francouzskými vojáky na palubách. Britům se podařilo zachránit většinu svých mužů i za cenu ztráty velkého množství materiálu. Dunkerque byl nakonec dobyt pozemním útokem německých vojáků, většina spojeneckých vojáků byla naštěstí včas evakuována. Po dobytí Flander se německá vojska vrhla směrem na jih a již 9.června dosáhly německé divize řeky Seiny. Paříž padla 13.června a Francouzi byli téměř v koncích. 10.června vyhlásila Itálie Francii válku, aby mohla vyvíjet na Francii politický nátlak. 21.června podepsal maršál Pétain za přítomnosti Hitlera kapitulaci Francie. Bylo to neuvěřitelné. Za necelý měsíc dokázali Němci to čeho v první světové válce nedosáhli za čtyři roky. Proti Německu teď stál pouze jediný stát, Velká Británie.
Bitva o Británii
Nyní Hitler plánoval invazi do Velké Británie. Invazi měly předcházet mohutné letecké útoky na významná města letiště a továrny v Británii. Tyto letecké útoky jsou nazývány bitvou o Británii. Tato bitva měla několik fází. V první fázi útočili Němci na britské lodě. V druhé fázi se staly terčem pro německé bombardéry britská letiště. Toto byla pro Brity nejtěžší fáze bitvy o Británii, protože Němci útočili i proti radarovým stanicím na britském pobřeží. Naštěstí pro britská letiště přišla další fáze bitvy, bombardování velkých měst. Mezi největší nálety patří první nálet na Londýn 7.září. Britům se dařilo sestřelovat velké množství německých letadel a také díky tomu byla operace Lvoun (invaze v Británii) odložena na neurčito.
Afrika
13.září vpadla italská vojska do Egypta. Tím začala dlouho trvající válka na severu afrického kontinentu. Po počátečním úspěchu byla italská vojska rychle vyhnána z Egypta slabými britskými silami.