Dovolená v Jeseníkách
Bludov, Háj a Šumperk
9.7.2005
Tuto dovolenou jsem plánovala už od Vánoc. Bylo to tak perfektně vymyšlené....Ale nepředbíhejme. Jeli jsme v plném počtu a přibraly jsme ještě vysokohorského šerpu Karla - jinak mulu nebo soumara. Využili jsme SONE+ za 130,- Kč, tudíž jsme se dopravili velmi levně do Bludova. Z Bludova do Šumperka vedla cesta necesta, samý kopec, takže už na počátku dovolené jsme pochopili, že to plánování bude mít asi chyby. Ale Karel se snažil, a všechny nás bezpečně dopravil až na rozhlednu na Háji. Dodnes se u nás používá jeho výraz překvapení :Kurva, co su kamzík? V Šumperku na nádraží jsme poznali opravdu smradlavého bezdomovce, nasedli na mašinku a dojeli do nedalekého Rapotína, kde jsme si našli bájo místo na spaní. Ke splavu vedla cesta přes dřevěný most, který se jmenoval Most Lásky.Vyhlídli jsme si cestu ke skanzenu, který navštívíme příští den, umyli se ve vodě a uložili se ke spaní. Celou noc pršelo, splav krásně hučel, začalo to pěkně......Ušly jsme asi 9 km.
Rapotín, Velké Losiny a Kouty n/ Desnou
10.7.2005
Ráno po probuzení jsme sbalili stany, pod jedním z nich nám vyrostly žampiony. Ty jsme posbírali a v hospodě vyměnili s paní výčepní za jednu kofolu. Pak jsme navštívili Zemědělský skanzen. Zdálky nás vítal čapím hnízdem. Byla tam všehochuť - domácí zvířata, hasičská a zemědělská technika, staré kočárky, kola, hračky, hodiny, dokonce i pohřební vozy. Taky hodně suvenýrů. Přesunuli jsme se vlakem do Velkých Losin, kde jsme si prohlídli zámek, muzeum v papírně i lázeňský areál. K večeru jsme se zase vlakem posunuli dál, do Loučné a Koutů nad Desnou. Místo na spaní jsme hledali již v dešti, za zastávkou u ohniště. Pršelo celou noc. Přibylo asi 5km.
Červenohorské sedlo, Vidly
11.7.2005
Ráno po probuzení jsme spakovali stany a vyběhli k zastávce autobusu. Ten nás dopravil až na Červenohorské Sedlo. Zklamání. Nebylo vidět na krok, mraky se válely po silnici, sotva jsme našli hotel. Tam jsme zůstali i na oběd. Čekali jsme, že se počasí umoudří, ale marně. Pak se přidal déšť, nakonec jsme autobusem odjeli, vcelku rozmrzelí. Vysedli jsme u Videlského kříže a vydali se najít místo na spaní. Obec Vidly je jedno z nejčistších území v ČR. Víme proč. Žije tam prý jen 16 stálých obyvatel. Je tam hezký dřevěný kostelík, krásná řeka -Desná, penzion Adam, kde se dá ukojit hlad a žízeň a hodný revírník. Nechal nás přespat v luxusním seníku, kde jsme se po těch dnech mokra krásně usušili, na žebřík do patra holky pověsily ponožky - použité, takže nezvaný návštěvník by padl smrady a myškám to nevadilo. Krásně se nám usínalo......Túra nic moc, 10 km.
Karlova Studánka
12.7.2005
Ráno nás probudilo sluníčko a teplíčko. Krásně usušení jsme po snídani vyrazili směrem na Karlovu Studánku. Po cestě jsme se nacpali jahodami, borůvkami a malinami. V Karlově Studánce jsme nejdřív absolvovali krátkou prohlídku lázeňského městečka, poté jsme se kochali krásami vodopádu a výtečnou chutí vařených klobás na parkovišti. Odpoledne nás autobus přivezl do Malé Morávky, kde jsme si našli místo na spaní na pěkné louce. Kolem jezdili koně, šuměla voda a do hospody to nebylo daleko. Tam jsme zakončili den a naplánovali si prohlídku Centra TZ. Před spaním se našel jeden odvážliec, který se rozhodl okoupat v nedalekém toku....Bylo to hodně studené....Necelých 7 km.
Malá Morávka, Skřítek
13.7.2005
Ranní prohlídka Malé Morávky přinesla objev, že mají krásný kostel,přesto, že nejsme věřící, rádi je navštěvujeme. Pak se otevřelo Centrum TZ a my jsme viděli desetitisíce dřevěných koleček, až oči přecházely. Příjemná paní nás obsloužila, jejího velkého psa - skoro koně - jsme ukecaly na pohlazení a šly jsme za Karlem do hospody. Čekali jsme na autobus do Rýmařova!
Tam jsme doplnili finanční zásoby a dalším '' bababusem'' odjeli k Anenské Huti. Absolvovali jsme cestu nádherným údolím potoka, kolem starých chaloupek a další autobus nás dovezl k motorestu Skřítek. Po značce jsme vyrazili k chatě Ztracenka. Před cílem zahřmělo a to byl signál, že máme problém. Venda odmítala cestu kamkoliv, kde nebyl hromosvod a tak jsme s Karlem zanechali holky v chatě a postavili stany hned před ní, v zatáčce, u vjezdu do lesní školky. Skoro celou noc pršelo. V nohách skoro 13 km.
Ztracenka, Klepáčov, Rabštejn a Oskava
14.7.2005
Nad ránem přestalo pršet, stany uschly, na Ztracence v 9.00 hod otvírali, tak jsme s Ivčou odběhly do nedalekého Klepáčova nakoupit aspoň něco k pití a vyfotit si dřevěný kostelík. Po návratu jsme posnídali, pak i poobědvali na chatě a mezitím holky pózovaly s Pavlem Vikem Maxem, streetfighterem, jezdí na motorce show. Autobusem jsme pak odjeli znovu na Skřítek, ale odtud jsme se vydali po jiné značce směrem na Rabštejn. Tam bylo hezké občerstvení, studánka a na zřícenině plno skálolezců. V hospodě jsme narazili na nesmazatelné stopy největšího českého génia Járy Cimrmana. Po značce jsme se vydali hledat si místo ke spaní, trošku jsme sešli z cesty a hned jsme byli mimo mapu. Operativním řešením bylo v Bedřichově sednout na autobus a dovézt se co nejblíž Rýmařovu. Řidič ale viditelně nebyl ve formě, do autobusu nastupoval u hospody, a tak jsme se ocitli v Oskavě. Ivča neomylně identifikovala hasičskou zbrojnici, kde byl i satrosta a ten nám dovolil přespat za fotbalovou brankou na hřišti. Byl tam i potok, takže po minitáboráčku a koupeli jsme spokojeně mohli usnout. Nacapkáno asi 13 km.
Oskava, Tvrdkov a Rešovské vodopády
15.7.2005
Ráno jsme se kolektivně probudili, sbalili stany a spacáky a vyrazili zčerstva směr Rýmařov. Bystrou chůzí po silnici, jen Iva skučela, proč musí táhnout ty staré tenisky, které dorazila. Tak je Kája vyhodil na dráty, takže jsou tam možná k vidění dodnes. Cílem byl Tvrdkov, východisko k Rešovským vodopádům. 7 km, které jsme měli ujít, bylo nekonečných. Šílený kopec, samá serpentina, asi v polovině byl altánek. Tam jsme si odpočinuli, nabrali vodu, která tam tekla z trubky - údajně nějaká Dražůvka. Nevím, jestli to bylo pitné,ale nepo..... jsme se. Když jsme uviděli ceduli Tvrdkov, byli jsme bez iluzí, bez sil a bez sebevědomí. Slabší povahy zaparkovali před hospodou se slovy - NIKAM NEJDEM - Venda a Karel. Zbytek osádky pod mým velením úspěšně zdolal dalších 7km k vodopádům a zpět. Bylo to krásné.
Naprosto neprozaicky jsme se pak dovezli do Rýmařova, našli jsme Podolský rybník, coby nocležiště a Ivana a já jsme vyrazily do obchoďáku, zásobit rodinu proviantem. Dvě kabele by snad mohly stačit. V závěru dne jsme se krásně okupkali, zalezli do stanů a spokojeně usnuli s vědomím, že ráno jedeme domů.
Kolem 22hod nás probudily hlasy, světla baterek - policajti. Chtěli vidět občanky. Tak jsem vysvětlila, že občanky máme jen my s Ivanou, zbytek, že jsou děti. Karla jsme utajili, poněvadž jako správný chlap občanku nenosí. Policisté nám oznámili, že 4m od nás za keřem je mrtvola asi 50-tiletého muže, koho jsme viděli, co jsme slyšeli a tak. Ivana zhnuseně pronesla na mou adresu: TO SIS ZASE VYBRALA MÍSTO NA SPANÍ! a zalezla do stanu. Příslušníci upadli v údiv, já jsem jim sdělila, že už dvě hodiny spíme a zalezla jsem taky. Pod dohledem policie jsme spokojeně usnuli.
Tímto se omlouvám rýmařovským policistům, že jsme neprojevili dostatečný strach a tím jsme je uvedli v omyl, že na Jižní Moravě je druhé Chicago a přes mrtvoly chodíme denně. Nikoliv, jen jsme byli strašně utahaní, ušli jsme asi 18km.