PETRŽEL
První zmínky o petrželi pocházejí ze starého Říma z období třetího století. Gladiátorům údajně dodávala odvahu a sílu a později si ji oblíbil i císař Karel Veliký. Jako koření je zmiňována v římské kuchařské rukověti.
Petržel (Petroselinum) je rod dvouletých rostlin z čeledi miříkovitých (Apiaceae). Pěstován je většinou jeden ze dvou nejrozšířenějších kultivarů petržel obecná kořenová nebo petržel obecná naťová.
Petržel obsahuje velké množství beta karotenu, vitaminy B a C a kyselinu listovou. Významnou účinnou látkou jsou silice, jejichž hlavní součástí je apiol, dále terpeny, felandren, cymol a pinen, z flavonoidů pak apiin a polyacetylen. Petržel je bohatým zdrojem draslíku, vápníku, manganu, železa, hořčíku a chloru. Významnými antioxidanty jsou flavonoid luteolin a organická sloučenina myristicin.
Využít lze celou rostlinu - kořen, listy i semena. V přírodní medicíně je využívána pro močopudné účinky jako diuretikum, uvolňuje křečovité stažení hladkého svalstva, upravuje činnost žaludku, podporuje trávení a působí proti nadýmání. Petržel je také považována za účinné afrodiziakum.
Petržel je možno využít jako ozdobu i jako koření. Je důležitou součástí receptů v nejrůznějších kuchyních světa. Přidává se do salsy chimichuri či do italského pesta. Do libanonského salátu tabouleh patří svazek jemně nasekané čerstvé hladkolisté petržele. Tu je možno použít na salát i samotnou, petržel s kadeřavými listy, zvaná kudrnka, může být nahořklá.
Při vaření ztrácí petržel značné množství cenných látek, které jsou obsaženy v jejích listech, proto je doporučena její konzumace v syrovém stavu. Zajímavou chuť dodá jídlům gremolata - petržel v kombinaci se stejným množstvím česneku a se špetkou citronové kůry. Přidává se zejména do italských jídel čtyři až pět minut před dokončením. Petržel má i další cennou vlastnost - dokáže osvěžit dech po konzumaci česneku či cibule.
http://oko.yin.cz/39/petrzel/
