Historie papíru
Zpočátku lidé své záznamy vrývali do kamene, dřeva a kosti. Ve starověké Mezopotámii (Babylónii) využili dostatku vhodné hlíny, kterou použili jako psací materiál. Údaje do hliněných “knih” zaznamenávali pomocí tzv. klínového písma. Popsané tabulky se pak v ohni vypalovaly (díky tomu se zachovaly dodnes).
Fragment tabulky s klínovým písmem (Epos o Gilgamešovi) z poloviny 7.
stol. př. n. l.
Ale desky byly těžké a mnoho se na ně nevešlo. Navíc vhodná hlína nebyla všude k dispozici. V Egyptě, na březích Nilu, naopak rostl hojně papyrus (“příbuzný” pokojového šáchoru). Jeho stvol, vysoký asi 4 m, rozdělili na kusy, vyňali z něho dřeň a rozřezali ji na tenké proužky. Proužky pak kladli vedle sebe do 2 vrstev, křížem na sebe, lisovali a uhlazovali. Pak tyto “archy” slepovali k sobě, až vznikly svitky několik metrů dlouhé.
Papyrový svitek s Homérovou Iliadou
(převzato z http://www.greece.org/alexandria/library/library7.htm)
Ale ani papyrus všude neroste. V městě Pergamon v Malé Asii vyčinili kůži jehňat, telat, ovcí, koz nebo oslů tak, že z ní vznikla tenká blána. Tu potřeli bělobou rozpuštěnou v oleji, vyhladili a vyleštili. Tento psací materiál na počest svého města nazvali pergamen.
Pergamen byl však drahý. Nebylo by možno psát na něco jiného?
Bylo. Podle historických záznamů na to přišel čínský ministr orby Ts‘ai Lun a roku 105 to oznámil svému císaři. Ten materiál se jmenoval papír (nedávné archeologické výzkumy však dokládají, že už byl znám o nějakých 200 let předtím).
Výroba papíru v Číně
(převzato z http://www.ipst.edu/amp/museum_invention_paper.htm)
Původní čínský papír se vyráběl z konopí. To se nechalo nasáknout vodou a pak ho rozdrtili dřevěnými palicemi. Tuto kaši z rostlinných vláken proplachovali, přidávali moučný škrob a bělidlo a kašovinu nalévali na síta z hrubé látky v bambusových rámech. Tam kašovinu natřásali a částečně nechali vyschnout. Pak ze síta vyjmuli archy papíru a dosoušeli je na hladké a teplé zdi. Výroba se zrychlila, když vymysleli hladší materiál na síta, ze kterých bylo možno vyjmout arch ihned po odkapání vody.
V 6. století se výroba papíru dostala z Číny do Koreje. Kromě konopí tam používali také moruše, bambus, stvoly rýže a chaluhy.
Podle tradice, v roce 610 seznámil japonský císařský palác s výrobou papíru korejský mnich Don-cho. Japonci papír zpočátku používali pouze na úřední dokumenty. Teprve s rozšířením buddhismu se používání papíru rozšířilo.
Z Číny se papír dostal také do Tibetu, kde nahradil tradiční psací materiál – palmové listy. Směrem na západ pak cestoval papír z Číny do Střední Asie a Persie, odkud ho obchodníci dováželi do Indie. V 8. století se papír dostal do Bagdadu, v 10. století pak do Damašku, Egypta a Maroka. Původní konopí nahradil len.
I když v té době se papír v Evropě již tu a tam objevoval, jeho výroba začala ve Španělsku a v Itálii až ve 12. století. Byl však křesťanským světem z ideologických důvodů (!) odmítán a dokonce dekretem Fridricha II. byly všechny úřední dokumenty psané na papíru vyhlášeny za neplatné! Zdravý rozum zvítězil až v 15. století pod nátlakem vynálezu knihtisku . . .
I když výroba papíru doznala během staletí mnohých změn, sama podstata výroby zůstala stejná. Jednou z prvních důležitých změn bylo lisování archů pod papírenským lisem, odvozeným z vinařského lisu (11. stol.). Dalším zrychlením výroby bylo použití různých mlecích zařízení, zejména tzv. holandru (odtud pochází “pije jak holandr”, neboť na 1 kg papíru se spotřebuje 30 – 700 l vody). Holanďané tento svůj vynález dlouhou řadu let utajovali (na naše území se dostal až r. 1710). Významným pokrokem byly stroje na výrobu papíru. První z nich se objevil v 18. století. “Ideálem” však byla kontinuální výroba papíru. Tvůrcem stroje, který to roku 1804 dokázal, byl Francouz Nicholas-Louis Robert. Robert sice patent prodal za 27 400 franků, ale pro finanční potíže kupce ze svého vynálezu nikdy nic neměl. Po dalších různých vylepšeních se s tímto strojem seznámili bratři Henry a Sealy Fourdrinierové. V roce 1807 sestavili stroj, do kterého investovali 60 000 liber a který se stal pojmem (“fourdrinier” bylo synonymum pro stroj na kontinuální výrobu papíru). Chybou v patentovém spisu však z investovaných liber neměli nic . . .
Legendární stroj na kontinuální výrobu papíru - “fourdrinier”
(převzato z http://www.inveresk.co.uk/fourdrin.htm)
Protože však výrobců přibývalo, bylo potřeba nějakým způsobem papír označit, aby bylo možno poznat jeho výrobce. Tak vznikl tzv. vodoznak. Zpočátku to byly tzv. drátové vodoznaky. Vznikaly připevněním vhodně tvarovaného drátu do síta. Drát pak zanechal svůj otisk v papíru, který byl v tomto místě slabší. Při prohlížení papíru proti světlu se pak objevil světlejší vzor. Později bylo možno vytvářet vodoznaky které měly plynulé přechody mezi světlejšími a tmavšími plochami. To se vytvářelo tak, že se podle voskového modelu zhotovily matrice (tažník a tažnice), mezi nimiž se pak pod lisem tvarovala kovová síťovina do potřebného reliéfu, který se potom připevnil na síto. Tento síťový reliéf způsobil, že tloušťka papíru v tomto místě kolísala od minima do maxima. Při pohledu proti světlu se vytvořil obraz s plynulými přechody mezi světlými a tmavými plochami.
Druhů papíru je několik tisíc. Papír se dnes vyrábí z vláknitých surovin jako je buničina, polobuničina, dřevovina nebo – při výrobě některých náročných druhů papíru (cigaretový, bankovkový, filtrační) – hadrovina. Pro dnešní papírenský stroj není problémem vyrábět pás papíru široký 2 až 9 m rychlostí 200 – 1 500 mm/min (tj. ročně až 150 000 t).
Kromě “nového” papíru se také vyrábí papír recyklací. Její podíl na výrobě papíru stále roste, v roce 1993 bylo v USA poprvé v historii vyrobeno více recyklovaného papíru než z “nových” surovin. Recyklace není tak jednoduchá, jak by se na první pohled mohlo zdát. V každém případě je však výchozím požadavkem třídění papíru, které dnešní české “sběrničky” (pokud vůbec papír berou) nejsou schopny zajistit (ani zde trh nevyřešil vše, jak se naivně domnívali někteří ekonomové). Např. novinový papír se většinou používá na hedvábný papír a na lepenku, staré časopisy zase na novinový papír. Papír se může recyklovat 5 – 8krát.