20. května se v Praze uskutečnil sraz Tokrů . Sraz byl ve 13:30. Já jsem tam dorazila dříve, ve 13:15. Před půl druhou dorazil Lord_Thomas. Byla jsem ráda že tam konečně někdo je. Jak se ukázalo nedochvilnost v naší rase je normální :-) Jako další kolem 13:40 dorazil Tlax. Přišel k nám a zeptal se: „Tokrové?“ No samozřejmě. Tak jsem kecali a čekali na ostatní až do 14. Sebrali jsme se a šli do čajovny.
Zamluvila jsem čajovnu nejdřív pro 10 pak pro 6 lidí, nakonec přišli 3 lidi – áááááááá. Objednali jsem si čajíčky. Já si dala ovocný Liker, Tlax Babiččinu zahrádku, Lord Thomas ( Tomas) čokoládovou Chalvu ( mimochodem strašně nadával, Chalva má být jemná, dobrá a ta byla jak s Polska za 5 korun) a Salep (neb tak nějak). Později k nám nakoukli 2 kluci a zeptali se jestli náhodou nejsem s SG. K jejich údivu jsem odpověděli ano. Byly to Emil a Toron. Ti si taky objednali čajíčky a vínovou vodnici. Emil byl v kontaktu s Agentem-Smithem - teprve jel vlakem ( a to už bylo skoro 15) Dorazil i Darth_ Death, ten si dal 3 medoviny. Když už Agent dorazil na Náměstí Míru šel pro něj Emil. Když dorazil všichni jsme se přivítali. Od Tlaxe jsme byli informováni o semifinálovém utkání našich hokejistů. Něco kolem půl páté odešli Tlax a Dartem, vyfotily jsme tedy pár fotek a chlapci odešli. V čajce jsme seděli tak do 17 a odešli.
Přemýšleli jsme kam zajdeme, nakonec jsem sjeli metrem na Anděl ( část Prahy). Tam jsem na velkoplošné obrazovce shlédli asi tak 5 sekund hokeje. Poté jsem se odebrali do pizzerie u Švandova divadla – pizzerie Einstein – DO TÉTO PIZZERIE UŽ ASI Z NÁS NIKDY, NIKDO NEVKROČÍ. V pohodě jsem si objednali, dokonce byla i nějaká sleva pro držitele karty ISIC ( nebo něco zadarmo. Měla jsme v to maglajs). Tu u sebe měli Agent a Emil. Ke stolu přinesli 2x boloňské špagety pro Agenta a Torona s Emilem na půl a 3 pizzy pro zbytek. Já s Tomem jsme si dali sýrovou na půl. Mezitím Agent fotil mobilem všechno co mohl. Dokonce se mu podařilo nahrát jednu bezvadnou věc. Když Agent natáčel, Emil mu do objektivu nahlas grknul, jenže za ním akorát stála číšnice, která chtěla odnést talíře. Úplně se zrazila, zastavila se a u našeho stolu a s odporem se otočila a odešla. Samozřejmě že náš stůl byl podělanej smíchy. Emil byl chudák červenej a cítil se hrozně trapně. Když číšnice přišla znovu, Agent řekl, že tady chlapcovi je to velice a líto a moc s omlouvá. Ona se pousmála a snad to pochopila:). Ovšem pak přišlo na řadu placení :) , né že by to byl pro nás problém, ale pro obsluhu asi ano. Číšnice přinesla účet – 441,-Kč. Koukali jsem na účet a měli jsme v tom docela zmatek. Za chvilinku číšnice přišla a řekla: “ Hele dejte sem 441 korun, nemám čas tu u Vašeho stolu stát půl hodiny. ( nechápu jak si tohle může dovolit, a vůbec u nás půl hodiny nestála , byla tam tak půl minuty). Agent jí řekl že si chce zaplatit pití a špagety. Ona ani náhodou, chce tu mít 441 korun. A pak se stalo co nikdo nečekal. Agent: „ Prosím vás já chci zaplatit svoje jídlo, chci svůj účet a vy my tu přinesete účet za 441, nevím co z toho bylo moje“. Docela zvýšeným hlasem mluvil na číšnici. Číšnice: „ Jste jeden stůl, tak Vám nesu jeden účet.“ Agent: „ Chtěli jsme abyste každému přinesla účet co každý měl.“ Číšnice: „ To Vám jako mám každému přinést ZVLÁŠŤ účet?“ Agent: „No samozřejmě.“ Číšnice: „To nejde jste jeden stůl.“ Agent: „Takže jsme si každý měl sednout k jinému stolu? Já k jednomu, on ke druhému, on ke třetímu a oni ke čtvrtému?“ Číšnice: „Ano tak jste si měli sednout.“ My jsme se začali smát, číšnice to nevydržela a odešla. My jsme nevěřili svým očím a uším; a to ze dvou důvodů. S úžasem jsme koukali na Agenta a nevěřícně kroutili hlavami nad personálem. Dokonce Agent přemýšlel o tom že si nechá zavolat vedoucího,ale nakonec to nebylo třeba. Za pár minut přišla jiná číšnice a pohledem naznačovala co to tady jako má znamenat. Agent se opět nenechal odbýt a vysvětloval ji že si chce zaplatit svoje. Číšnice nevěděla jak to udělat. Nakonec přistoupila na naše požadavky ( jak teroristé s výkupným - :-) ) a každý jsme zaplatili své papů. Ještě byla naštvaná že jí dáváme papírovou bo neměla nazpátek dorbné. Ještě ke všemu mě vytočili dvojnásob. Objednala jsem si obyč. sodu ( v jídelním lístku 2dc za 18,-) Jenže na účtence bylo cosi za 27 a nic za 18. Když už všichni zaplatili svoje číšnice se ptala kdo měl tu vodu . Přihlásila jsem se, ale neobjednala jsem si nic takového a ona že to prostě chce zaplatit. Měla jsem si prý ŘÍCT že chci 2 deci. Samo že mi přinesli obyč. sodu 3deci za 27. Kurna to cola, byla levnější. Nemělo to cenu se hádat, prostě jsem zaplatila.
Venku jsme řikali že tam nás už nikdy nikdo neuvidí. Název pizzerie opravdu sedí k personálu – Einstein…. Všichni tam jsou Einsteini ( to jsem urazila bezvadného vědce :)) Celou cestu až na Anděl jsem probírali jejich neochotu ( vždyť tam jsme my pro mě a ne oni pro nás; no hold už není - Náš zákazník náš pán - ) Přemýšleli jsem co budem dělat dál.
Nakonec jsem šli do Carrefouru a koupili 2 lahve jakéhosi 16% , zeleného alkoholu. Jenže nastal problém kdo to zaplatí dyť všem je 16 – 17. Ale ještě že tu byl Tomas, tomu už bylo 18. U pokladny samozřejmě chtěla pokladní po Tomasovi občanku. Pokladní byla tak naštvaná že mu je 18 a bylo vidět jak zuří že mu to musí prodat . Odebrali jsme se k tramvajové zastávce a sedli do 9, tou jsem jeli si 15 min na Hlušičkovu. Ze zastávky jsem šli do nedalekého lesíka kdy byl altánek. Tam se obě láhve vypili ( mimochodem já ne já jsem abstinent :)). Řešili se různé věci o war s hadama, o vůdci a nejlepší vylo jak Toron nabídl že za hlas na vůdce sní malou zelenou housenku. Emil řek že mu dá tak půl hlasu. Ale pak Emil našel velkou housenku a že za tu mu klidně dá hlas celý. I ostatní se připojili. Hádejte co Toron udělal. No samozřejmě že jí……………………………. nesnědl ( co jste si ksakru mysleli:). Bylo asi tak 20 hodin, když Toron obdržel telefonát, že musí jít domů. Tak jsem všichni společně šli a v Mrkvičkově ( myslím že se tak jmenovala) ulici jsem se rozloučili.
Zůstala jsem já, Agent a Tomas. Sešli jsem k tram. zastávce a čekali až přijede tramvajka. Opět nám jela 9. Cestou si Agent s Tomem povídali o autech, já jen tiše poslouchala :). Na Andělu jsme vystoupili a už se rozešli.
Já nasedla na jinou tramvajku, Tomas s Agentem sešli do metra a taky jeli domů.
Cestou domů jsem vzpomínala jak krásny to byl den; doufám že se bude ještě někdy opakovat.
Tímto chci poděkovat všem zúčastněným, konkrétně: Agentu-Smithovi, Emilovi, Toronovi, Tlaxovi, Dart_Deathovi a Lordu_Thomasovi že se zúčastnili.
Co se týče té pokuty za pozdní příchod….. činí 0,5M za zpožděnou minutu…. ale já to prominu…:).
Omlouvám se pokud jsem na něco důležitého zapomněla, nebo pokud je něco nepravdivé či snad lživé. Pokud se Vám tu snad něco nelíbí tak si můžete jít stěžovat na Hlavní nádraží nebo ke mně do pošty :)