Milošek, kobylátko a monpičák, aneb je mi dva a čtvrt
Tak je mi dva a čtvrt, to jsem už velkej mazák, teda spíš velká ségra. Amálka mě pořád fascinuje, ale mám už taky spoustu jiných starostí. Například mi pořád volá Milošek, je to umělec a mamka říkala, že je to prý můj fiktivní kamarád. No nevím, jestli fiktivní, ale kámoš je to dobrej, úžasně si s ním v tom mém telefonu pokecám. Vždycky mu vyprávím, co zrovna děláme, např: „Ahoj Milošků, jsme doma, Amálka spinká, maminka važí, nó, taťka je v páci, nó, mam Lenču, nó“ a pak poslouchám Miloška, důležitě u toho přikyvuji hlavičkou a mlčení prokládám občasným nó, jo jo, a aha. Pak se rozloučíme a já se můžu věnovat dalším svým důležitým činnostem.
Na prvním místě je u mne stále Amálka, pořád se dožaduji aspoň třikrát denně toho, abych si ji mohla pochovat, pořád ji hladím, povídám jí a zpívám jí písničky. A představte si, že Amálka prý tím svým pláčem, protože neumí mluvit, povídá. Takže už to chápu a nebrečím, když zapláče, jenom jí vždycky řeknu: „Co nám to povídáš, ty blebto?“ S Amálkou je opravdu sranda a byla by mnohem větší, kdybych neměla pořád za patami mamku. Opravdu nechápu, proč se jí nelíbí, když Amálku učím modelovat, nechápu, že jí rozhodí taková maličkost, jako je modelína na Amálky hlavičce, nebo v jejím oušku. No nějak se snad modelovat naučit musí, ne? A že jí to hned nejde ručičkama? To přece nevadí, i tak se jí to moc líbilo. Mamce už míň. Taky nechápu, proč jí nemůžu dát líznout třeba lízátka, když už kvůli tomu, že nemá zoubky, nesmí čokoládičky ani sušenky. No má to holka s tou mamkou těžký. Ale neboj, Amy, něco vymyslíme. Jinak mamince s Amálkou pomáhám, podávám jí plenky, utírám Amálce pusinku, když blinká, a dávám jí dudlíka. Taky jí chodím ukazovat všechno, co nakreslím, postavím, atd. Každý večer než jdu do postýlky, jí dám pusinku, pohladím ji po hlavičce a popřeju jí dobrou noc.
A co mám ještě, kromě Amálky přes den na starosti? Hlavní mojí starostí je kobylátko. Tahá se na šňůrce a musí chodit všude s námi, na procházky, na cvičení, k babičce. Vždycky ho chvilku nechám venku proběhnout, a když už ho bolí nožičky, zvednu ho a dám ho k Amálce na kočárek. Na kočárku mám přidělanou takovou úžasnou žábu, na kterou si stoupnu a vezeme se s Amálkou obě, vlastně všichni tři i s kobylátkem. Ještě mám doma také monpičáka. Toho taky občas beru ven na procházky, nebo na návštěvy, ale nedostane se chudák ven tak často, jako kobylátko. Ještě si ráda hraji s panenkou, které říkám Lenča. Maminka mi na ní dala spoustu oblečků, takže vypadá skoro jako Amálka. Ještě mě moc baví modelovat, kreslit a hlavně stříhat, to je teď moje nová vášeň. Dvakrát týdně chodíme s mamkou cvičit, tam mě to moc baví, ale těžko nesu, že Amálka s námi nemůže a musí ji hlídat babička. Také chodíme do Berušky a to je úplně super, protože tam může Amálka s námi. Pěkně si tam spinká v tašce od kočárku a já si zatím můžu pohrát s kamarády. Můj nejlepší kamarád je Tomášek, ale mám také moc ráda Dominička, Nikolky, Pepíčka, Adámka, Verunku. Jo a už jsem fakt velká holka, protože vůbec nechodím spinkat po obědě, a večer chodím spinkat dokonce sama, bez uspávání!!!!