Druhé Vánoce
Hurá, dneska budou druhý Vánoce, říkala mi to mamka, prý za námi přijde Ježíšek ještě jednou, protože když chodil po prvé, byl strejda Láďa v nemocnici. Dneska ho prý konečně pustili, tak za ním přijde Ježíšek a prý přinese nějaký dáreček i mně. „Jóóóó,“ nadšením mi zasvítili očíčka a už jsem se moc těšila. To ale nebylo jediný překvapení dnešního dne. Když mě mamka dávala spinkat, řekla mi, ať honem spinkám, že až se probudím půjdeme plavat. Těšila jsem se tak moc, že jsem ani usnout nemohla. Nakonec jsem přece jenom usnula a dočkala se tak odchodu na plavčo.
Na plavání to bylo úžasný!!!!! Úplně jsem už zapomněla jaký to tam je krásný. Ale když jsme tu byly naposledy, ještě jsem neuměla chodit, tak to ještě nebylo úplně ono. Za to teď jsem se tu opravdu vyřádila. Běhala jsem v bazénku za hračkami, honila se s Pepíčkem, Adámkem a s Nikolkou, cákala jsem, a opravdu jsem si to užívala. Také jsem upadla pod vodu, ale mamka mě hned vylovila takže jsem po chvilce kašlání opět řádila v bazénku. Pořád jsem mamku přemlouvala, aby mě vzala do velkého bazénu: „Tam, tam, cáky, cák, jo, jo, chy, chy,“. Mamka se mnou sice do velkého bazénu nešla, ale vzala mě na tobogán. To vám byla taková paráda, svištět si to tou rourou dolů, že si to ani neumíte představit. Smála jsem se, a chtěla jezdit pořád znova a znova. Schody jsem s mamkou za ruku vybíhala tak rychle, že jsem vždycky předběhla Adámka, Pepíčka i Nikolku. Když jsem se dosyta vyřádila na tobogánu, šly jsme ještě do bazénku, kde jsem zkoušela plavat s takovými korkovými kolečky na ručičkách, za které mě mamka držela. A šlo mi to prý báječně, říkala mamka. Také mě to moc bavilo, dokonce víc než mamku, která po chvíli moje plavání vzdala s tím, že už nemůže. No mami, podáváš tady snad výkony ty, nebo já?
S plavča jsem jela s taťkou za babičkou a dědou Čarků, mamka se prý musela jet domů převléct na Vánoce. Pak nás s taťkou vyzvedla a jely jsme k tetě Evče a strejdovi Láďovi, kteří bydlí ve stejném baráčku jako babička s dědou Hanušů čekat na Ježíška. Pěkně jsme se nadlábli a konečně se mohli vrhnout na tu spoustu balíčků, co nám nechal Ježíšek pod stromečkem. „Dálky, dálky,“ vrhla jsem se s hlasitým voláním na balíčky. Kromě těch svých jsem rozbalila i všechny pro mamku a taťku, hodně jich taky babičce a dědovi, a nějaké i tetě a strejdovi. Pak jsme si ještě chvilku užívali dárečků, já dostala stan, knížku a vláček, a nakonec se docela unavení rozloučili a vyrazili jsme domů. Jo a mamka s taťkou ještě vlastně všem řekli, že prý budu mít v srpnu sestřičku, nebo brášku. Vůbec jsem nevěděla co to ten bráška, nebo sestřička je, prý miminko, ale budu ho mít za hodně dlouho, takže vůbec nechápu, proč o tom mluví už teď, když mi ho nechtějí dát hned.