Třináct měsíců
Ty brďo, tak mně už je třináct měsíců. To se taky slaví jako dvanáct měsíců? Už jsem se těšila na další velikou oslavu, ale ta se nekonala. Jak to? Copak třináctka je míň důležitá než dvanáctka? Vždyť teď jsem ještě šikovnější než, když mi bylo dvanáct měsíců. Ale mamka s taťkou žádnou oslavu nechystaly, bylo mi to divné, ale dělo se toho kolem mne tolik věcí, že jsem neměla čas si nad tím lámat hlavičku. Je léto a je pěkně teploučko. Teda většinou. Jezdím v kočárku jenom v šatičkách, běhám bosá a někdy dokonce i nahatá. U babičky a dědy na zahradě mám bazének, ve kterém se moc ráda čvachtám. Na chalupě v Mladějovicích mám také bazének. Nejvíc mě baví vylézat a nalézat do těch bazénků. Mám v něm spoustu hraček a u babičky a dědy mi je závidí Denžík. Má sice od babičky zakázáno mi ty hračky brát, ale pořád číhá, až nebude nikdo dávat pozor a on mi je bude moci sebrat. Moc se mi to líbí, je pěkně u mne (jinak přede mnou vždycky rychle zdrhá) a číhá kdy bude moct chňapnout po hračce. Já se směji a občas mu tu hračku podávám. Což o to Denžík by si ji asi rád vzal ale všichni na něj křičí, že nesmí, tak ho aspoň pro radost párkrát majznu s hračkou po čumáčku. Asi mu je hned veseleji, protože se tomu všichni smějí a i já se řehtám nahlas.
Stále mám moc ráda knížky, čtu si i sama, třeba když sedím na nočníku a hlásím mamce, co v knížce vidím za obrázky. Mamka má vždycky radost, když jí čtu, že vidím koko, hafhaf, mau (mňau), bů, kvák, akorát, když jí čtu rybu, většinou mě neslyší. Také si ráda čtu s mamkou, nebo s taťkou a moc mě baví ukazovat, co je na obrázkách. Třeba se mě zeptají, kde jsou boty, nebo ptáček, nebo auto a já hned všechno ukážu. Někdy je to těžké a musím chvilku hledat, než najdu správný obrázek, ale většinou se mi to podaří.
Ráda také rozdávám pusinky! Teda mamce, taťkovi, babičkám, dědečkům, tetám a strejdům moc ne, ale jakmile vidím nějaké díťátko, tak bych ho ulíbala. Občas teda dám pusinku i mamce, nebo taťkovi, nebo babičce, když teda hodně loudí a mám zrovna dobrou náladu. To abych dala pusinku panence mě přemlouvat nikdo nemusí. Mamka si mě dobírá, že než abych dala pusinku jí, raději olíbám všechny stránky v knížce, dokonce při tom udělám i slastné hmmmm. Nejraději pusinkuji fotku ryby, kterou mám v knížce. Teta Evča se mi diví a říká, že je divné, že jsem si vybrala zrovna takovou ošklivou rybu, ale mně se zrovna ta ryba moc líbí.
Také doma objevuji spoustu nových neprozkoumaných lákadel. Zjišťuji co všechno se dá otevřít, kam všude se dá vlézt (vylézt), co všechno se dá vytáhnout a vyhodit na zem. Během chvilinky vyrabuji celý šuplík, každou věc si prohlédnu a pak s ní s hlasitým bác šlehnu na zem. Mám z toho vždy velikou radost a mamka asi také, protože se vždycky snaží vrátit tu věc zpátky, abych jí zase mohla vyhodit. Akorát je mi divné, že se u toho nesměje tak jako já. Dokonce mi na nějaké skříňky dali gumičky, abych je nemohla otevřít, ale mně to nevadí, stále objevuji nové věci a mamku a taťku překvapuji stále novými věcmi. Prý jsem mamce ztratila škrabku na brambory. Ptala se mě kam jsem jí dala. Ale mami copak já vím jak vypadá? To je nějaká tvoje hračka z šuplíku z kuchyně? Ale která? Aby mamka nebyla smutná donesla jsem jí do šuplíku z kterého jí zmizela ta škrabka pár mých hraček. Když je tam ale objevila, zase mi je vrátila do bedny, takže se jí po té škrabce zase tak moc asi nestýská.
Moc ráda si také hraji s kočárkem, který je zaparkovaný u nás v předsíni. Vozím ho sem a tam a vyndávám z košíku pod ním věci. Někdy tam také nějaké nové dávám. Jednou jsme vyjely ven a po pár metrech z kočárku vypadla naběračka. Říkám mamce bác, a ona jí sebrala a divila se kde se tam vzala a dala jí zpátky pod kočárek. Ježíši co to je Nelinko? A co mami? Myslíš tu tvojí botu? Nebo tu vařečku? Nebo ten kelímek od jogurtu? Nebo papírek od tatranky? Taky jsem nám zbalila lis na česnek, co kdybychom ho na procházce potřebovali?
Také jsem se naučila dělat ručičkami prosím, prosím, opakuji spoustu slovíček, umím říct jak dělá spoustu zvířátek a plno jiných věcí. A zjistila jsem super věc. Kakat jde i do plenky a docela dobře. Zjistila jsem to na soustředění, když jsem hlásila eee, eee, ale prý nebyl po ruce nočník a tak jsem to kakání pustila do plenky. A protože se mi to docela líbilo, snažím se od té doby, když se mi chce kakat abych se nepodřekla eee, eee, a pěkně nenápadně se vykakala do plenky. Občas se mi to povede! A taky se mi zdárně daří do plenky čůrat. Občas mi sice ještě uklouzne eee, eee, a mamka toho hned využije a dá mě na nočník. Mne to ale na tom nočníku přestává bavit. Mám pocit, že mi při tom trůnění uniká spousta důležitějších věcí, které bych mohla prozkoumat. Takže vždycky když mě posadí na nočník vyskočím a běžím pryč. Kakat a čůrat se dá přece i při hraní a chození! Hlavně se to musí dělat nenápadně, aby mamka nevěděla.
Jsem prý hrozný dráček živáček, který chvíli neposedí a taky prý pěkný vzteklounek, s tím teda nesouhlasím, ale naši to říkají. A prý se taky pěkně peru. Třeba když mi přijde do ruky, nějaký nový moc pěkný kousek na hraní a chtějí mi ho vzít, bráním se přetahuji se s nimi a nechci jim ho dát. To prý je to praní. Ale já bych se neprala, já si vždycky něco pěkného najdu a mamka mi to asi závidí a hned mi to sebere. Nebo když mě chtějí sundat z houpačky, bráním se a odstrkuji jim ruce, umím se také zapřít když chci jít jinam, než si přejí a opravdu mě docela rozčílí, když mě nemůžou přeprat, že mě zvednou a odnesou kam chtějí, je to fakt nespravedlivý, že jsou větší a silnější než já. Přece nemůžou rozhodovat kam půjdu? Vždyť si také chodí, kam chtějí a nikdo je přitom nikam netahá. To se pak nemůžou divit, že začnu nahlas řvát a po chvíli se můj brekot změní v křičení tetetetetet, dedededede, tititititi, didididi. Naši se tomuhle mému vrcholnému rozčilení smějí a říkají, že prý špačkuji.
Stále ještě bumbám mlíčko od maminky, sice už jenom v noci, ale za to si ho užívám klidně i každou hodinu. Chodím spinkat kolem půl osmé, poté co si pochutnám na flašce sunaru, nechám se uspat pár písničkami, během noci se tak 5x – 8x probudím (po takovém třetím probuzení už většinou zůstávám s rodiči v posteli) abych ráno okolo sedmé plná elánu vyskočila z postýlky vstříc novému dobrodružství. Během dopoledne se hodně unavím a okolo jedenácté uléhám k polednímu spánku. Půl hodinky až hodinku a půl si oddechnu a mám zase spoustu energie až do večera. Večer při koupání mě mučí mytím vlásků, a přesto, že šíleně řvu a „špačkuji“ mě to mytí hlavičky každý druhý den nemine. Alespoň jsem tím řvaním dosáhla toho, že už mi nemyjí vlásky denně.