Podvod.
Dneska jsem se rozhodla, že udělám mamce radost a prospím opět pěkně celou noc. Vydržela jsem spinkat od sedmi večer až do půl páté ráno a to jsem se jenom nadlábla a spinkala jsem dál, až do půl deváté. Čekala jsem nějaký vděk, ale to co mi provedla mamka, tomu se teda vděk říkat nedá. Spíš nějaká pomsta, ale proč?
Abych začala od začátku. Ráno jsme si s mamkou chvilku pohráli a pak přišla teta s Nikolkou. Mamka mě oblékla a říkala něco o nějaké včeličce, kterou za chvíli dostanu. Super, to jsem zvědavá, jestli půjde také pěkně cucat jako ostatní hračky co mám. Netrvalo dlouho a už jsme si s Nikolkou lebedily v útulné čekárničce na přebalovacím pultíku. Za chvilinku otevřela sestřička dveře ordinace a pozvala nás dál. Řekla, že můžeme jít s Nikolkou najednou a tak jsme šly. Mamky nás svlékly a sestřička nás změřila a zvážila. Vážím už 6,66 kg a měřím 61 cm. Ještě mi sestřička změřila obvod hlavičky, ten mám 40,5 cm. Protože se mi to moc líbilo a chtěla jsem si zasloužit tu včeličku, při vážení a měření jsem se na sestřičku krásně usmívala. Usmívala jsem se i na paní doktorku, když mi poslouchala srdíčko. Paní doktorka nás obě chválila, jak jsme krásné holky, a že děláme mamkám určitě jenom samou radost. Pak nás mamky otočily na bříško a lebedily jsme si dál. Najednou mě z klídečku vytrhnul řev Nikolky. Zpanikařila jsem a začala jsem pro jistotu řvát z plna hrdla také. Řvala jsem radši dokonce víc než Nikolka. V příštím okamžiku jsem zjistila, že jsem měla proč. Ucítila jsem na zadečku strašnou bolest a aby toho nebylo málo, hned v zápětí se bolest opakovala ještě na druhé půlce. Proč to? Co mi to děláte? Vždyť jsem byla hodná! Řvala jsem, ale nikdo mi nerozuměl. Ještě štěstí, že mě mamka pochovala, úplně jsem se u ní v náruči celá třásla následkem prožité hrůzy. Uklidňovala jsem se pomalu a koukala jsem na mamku nešťastným pohledem. Kam si mě to zase vzala, říkaly moje oči. A kde je ta slibovaná včelička? To jsme si teda nedomluvily, mami. V čekárně mi mamka řekla, že jsem šikovná holčička, že jsem právě vydržela dvě včeličky. Tak takhle to teda je. To je teda pěkný podvod. Vzpomněla jsem si, že už jsem to vlastně jednou zažila. Takže doufám, že to bylo dvakrát a dost. Už mě fakt nebaví, doufám, že si to mamka příště raději rozmyslí, křičela jsem snad dostatečně, aby pochopila, že na to opravdu nemám náladu.. Mamka si mě chtěla udobřit a nabídla mi v čekárně mlíčko. Tak to teda ne, takhle snadno ti to neprojde, začala jsem znovu křičet a mlíčka jsem si ani necucla.
V kočárku mi bylo fajn, žádné včely nehrozily, takže jsem rychle usnula abych zapomněla na prožitou hrůzu. A opravdu, po probuzení jsem se s chutí nadlábla a na bolest jsem si ani nevzpomněla. Dokonce jsem měla tak dobrou náladu, že jsem se na mamku řehtala nahlas. Tohle hlasité smání mi z krčku poslední dobou vychází, vždy když se mnou někdo dělá blbiny. Je to příjemné a ostatní, když mě slyší se smát se můžou s kravinkami úplně přetrhnout.
Tady nám bylo ještě fajn.