Mašinkou za pejskama
Tak dneska jsem zažila úplně nádherný odpoledne. Když jsem se vzbudila, řekla mi maminka, že pojedeme mašinkou za pejskama. Huráááá: „Mašinkoj, ššššš, ššššš, hůůůůů, hůůůůů, takhle“ předvedla jsem mamce, že rozumím. Teda to mám radost, to se asi zase půjdeme podívat na nádraží, to je dobře, tam já chodím moc ráda, těšila jsem se. Ale mamka pořád povídala, že tou mašinkou pojedeme. Teda, to jako pojedu v mašince i já? Divila jsem se, ale podle mamky povídání jsem usoudila, že asi jo. No tak to se teda těším ještě víc, zaradovala jsem se a začala se shánět po čepičce a bundě. Mamka mi to všechno po chvilce zdržování pomohla obléct a vyrazily jsme na nádraží. Ještě jsme se chvilku zdržely na chodbě před bytem, kde jsem se mamku snažila zbytečně přesvědčit, abychom sebou vzaly kočárek. Vzdala jsem to až p té, co mi mamka pohrozila, že by nás s kočárkem nepustily do mašinky a rozhodla se, že to teda s mamkou zkusím, jít pěšky. Musím se teda obrnit obrovskou trpělivostí, protože jak jí znám, bude jako vždy chtít jít přesně na opačnou stranu, než já. A šišky, kamínky a klacíky na zemi jí taky nezajímají.
Když jsme došly na nádraží, mamka si koupila lístek a už jsme šly k mašinkám. Jéééé těch tam bylo! „Poď, poď, tam mašinky!“ Táhla jsem mamku do první mašinky, která mi přišla pod oko. Mamka mi vysvětlila, že musíme počkat na tu naší, která nás doveze za pejskama. Přijela za chviličku a byla krásná už zvenka. A co teprve když jsme vlezly dovnitř. U dveří jsme označily lístek a vyhlídly si místečko u okénka. „Jéééé, jéééé, mašinka,“ vykřikovala jsem a natahovala se, abych lépe viděla s okýnka. „Mami, dolů, jo, tam, chi, jo,“ dožadovala jsem se stoupnutí nahoru na sedačku. Mamka mi zula boty, já jsem si stoupla na sedačku a najednou jsem všechno krásně viděla.
Pak se mašinka rozjela, to bylo super. Když zahoukala, oznamovala jsem mamce: „Mami, hele, mašinka, houkala, takhle, hůůůůůů, hůůůůů,“ a houkala jsem na celý vlak. Cesta vláčkem za mého hlasitého halekání rychle utekla a my jsme najednou vystupovaly. Otevřely se dveře a venku na mě čekala babička „Ituška“. Teda to bylo překupko, skočila jsem jí do náruče a zamávala s ní panu strojvedoucímu. Tak se jmenuje ten pán, co řídí mašinku.
Babička nás naložila do autíčka a kousek popovezla k jedné tetě, která prý má malinký pejsky. A opravdu, ti byli! Teta mi je ukázala napřed venku a pak mi vzala tři do košíku dovnitř, abych si s nimi mohla pořádně pohrát. Teda ti byli maličký a chundelatý. Chovala jsem si je, pusinkovala je a hladila. Návštěva u tety utekla taky jako voda a jely jsme, tentokrát už jenom autíčkem zase domů.