Ďáblovi jezdci
ĎÁBLOVI JEZDCI
Prudké zabušení na dveře a pak kopnutí „Vstávat!“,další
rána o kus dál a pak zase dál a dál. Otráveně otevřel oči černé jako uhel a
líně se protáhnul. Tuhle práci mu fakt byl čert dlužen, vstávat se mu vůbec, ale
vůbec nechtělo. Prsty s neuměle ostříhanými nehty projel nepoddajnou
černou kštici. Ještě chvilku si představoval, jak krásně je v pelechu a
jak by bylo fajn, kdyby šéf neřval za dveřmi jak naražený a nevyhnal
z jeho hlavy poslední vzpomínku na pěkňoučký a divoký sen. Jo, to byl sen.
To bude ono! Inspirace! Hned ho napadlo,
že ji zaručeně využije dnes v práci. Okamžitě se mu chtělo vstávat. Vyjel
z postele, mžikem zajel do odřených a špinavých džínsů, navlékl ušmudlané
tričko. Chvilku dumal nad černým a červeným svetrem, nebyla až tak důležitá
barva, ale jestli je ten první nebo druhý teplejší. V práci byla zatracená
zima, a bohužel počítače ji měly rády. Za pár okamžiků už dusal o pár pater výš,
v kuchyni popadl hrnek teplého čaje, z kapsy vytáhl placatku
s rumem, pár kapek do čaje a hurá k počítači.
Cvak,
cvak. Počítač vrní a na obrazovce naskakují ikony. Cvak, cvak. Pár podivných
skřeků, zahoukání parníku a ICQ a Skype blikají na obrazovce.
Nick
blikne a Gorgo je na síti.
Připojen
a viděn.
A
hned.
„Ahoj
miláčku, jsem tak ráda, že tě zase vidím :-), jaký jsi měl dneska den?“ naskočí na ICQ.
Lehce
se usměje a prsty se rozeběhnou po klávesnici.
„Ahoj,
Beruško, ani se neptej, celý den jsem se
nezastavil.“
„
Myslela jsem na tebe, stýskalo se mi.“
Jen si olíznul rty, povytáhl obočí a po netu
se rozletěla slova zájmu, lásky, poutavého příběhu a vzpomínka na lechtivý sen.
Na druhé straně po dlouhém a náročném dni
v práci sedí ona a nechává se unášet fantazií. Konečně vypnula, konečně si
s ním může povídat. Éterem letí vyznání, přání a povzbuzení. Tiše si
v duchu šeptá jeho jméno a u srdce ji příjemně hladí. Příběhy, lechtivé
pošťuchování, otázky. Naléhání, když chce o něm zjistit něco víc, proč nemůže
vědět, jak se má v práci, co vlastně pořádně dělá, čím se živí. Dostává se
jí sem tam úhybných manévrů, náznaků a kliček, někdy krátká odpověď, kousek z
jeho světa, nic víc, těžko z toho něco složit. Když naléhá víc, hned je na
obzoru hádka. Nechce se jí do ní pouštět, vždyť stresu kolem sebe má za celý
den dost a dost. A tak. Nakonec ustupuje a hraje jeho hru a jeho příběh, téma se mění na
oblíbené jídlo, pití nebo knihy a filmy,
na zpěváky a skupiny, sem tam politická diskuze, zajímavost, co dávali v
televizi. Obecné plácání a pak je zase vše v pohodě. Sladká slovíčka znovu
plynou.
„Chtěl
bych tě vidět, chtěl bych tě objímat, dotknout se tě“, hrají jeho prsty na
klávesnici.
A
už jí zase srdce zpívá jeho jméno, šimrání kolem žaludku, fantazie se rozeběhla
jako splašený kůň. Nakonec povídá ona, její příběhy se tu vypráví, svoje srdce
dává v plen. Vždyť bylo by to tak krásné se potkat, však přijde čas a
uvidí se. Vyplatí se počkat si, však i on nakonec neodolá.
Hodiny plynou a utíkají jako voda, je čas
jít spát. Ráno se musí jít do práce, do všedního světa, bez pohádek a příběhů.
Tohle zastavení má svůj čas vypršený.
„Miluji
tě, přeji ti krásné sny a sladké spaní“ pípne počítač.
„I
tobě lásko krásné sny a zítra se na tebe těším“ pípne i ten její. Ještě
prolítne pár srdíčkových smajlíků a obrazovka potemní. Gorgo se odpojil.
Ona ještě chvilku kouká na potemnělou
obrazovku a pak vyráží do koupelny a hajdy na kutě. Hlavou jí létají vzpomínky
na dnešní večer, myšlenky a úvahy. Příběh jí znovu letí hlavou, historky jí
znovu rozzařují tvář. Jeho jméno se jako mantra pořád motá v její hlavě,
chtěla by ho šeptat, chtěla by ho vyslovit nahlas. Chtěla by být s ním.
Kolem dokola v mysli a srdci stále zní Gorgo, Gorgo, Gorgo. Usíná a šeptá jeho jméno.
On se protáhne, propne prsty nad klávesnicí,
skočí si do kuchyně pro další čaj a s kapkou něčeho silnějšího a vrací se
k počítači. Noc je ještě krátká, pro něj. Země se točí a na dalším kusu
světa se snáší tma.
Nick
blikne a Gorgo II je na síti.
Připojen
a viděn.
A
hned.
„Hello darling, It´s great to see you“
Lehce
se usměje a prsty se rozeběhnou po klávesnici.
Éterem
letí nový příběh a další srdce šeptá jeho jméno.
Olízne
si rty a podívá se k počítači vedle sebe. Štíhlé prsty tam buší do
klávesnice. Konverzace probíhá jak po drátku, zrovna se řeší bolavá packa psího
miláčka. Trocha účasti, příběh k dobru, malá rada a srdce na druhé straně
je chycené.
Koukne
na druhou stranu. Tklivý příběh ztráty a neštěstí, opuštěnost a zlomené srdce.
Účast a ochranitelská láska letí za ním.
O
kus dál. Peprné hříčky, manželka za zády, hledám milující srdce, cítím se
opuštěný, jsem tajemný, mám nebezpečnou práci, jsem .…
A
další rty, srdce, myšlenky šeptají jejich jména Gorgo, Loki, Rimmon, Midgart,
Beherit, Apollyon, Dagon, Fenrir, Šajtan….
Jména
letí éterem, mají moc, jsou šeptaná z lásky a touhy, ze smutku, ze zloby,
z opuštěnosti, z neporozumění a pak zase s omluvou a se steskem.
Mají obrovskou moc. Jsou vyslovována dobrovolně. Nechtějí nic. Nikoho nevyzývají.
Jen dávají. Sílu a moc. Tomu, jehož jméno je vyslovováno.
Tam
dole, dole, kde je teplo, až kameny se potí. Tam nejmocnější z padlých
andělů slastně protáhne svá blanitá křídla a spokojeně zaskřípe zuby. Výše k
severu, na podobném místě jako tohle, se obrovský černý vlk stočí do klubíčka a
spokojeně si vrčí do kožichu. O kus dál, duhový had zašustí šupinami a vydá se
hlouběji za teplem. Všude kolem nich se vznáší jejich jména vyslovená takovou
silou a mocí. Živí se tím, rostou a sílí. To není něco za něco, jako od těch, kteří je vyzývají, uctívají, chtějí
plno zbytečných věcí jako jsou peníze, moc a sláva. Jejich jména vyslovená
s láskou a touhou, s emocemi, to je výživa. Spokojeně vrní a čekají na
svůj čas. Krmí se a poslouchají, všechny ty tajné příběhy, představy a sny. A
velice, velice se baví.
A o
pár pater výš, jezdci na síti, hledají, lapají, loví a nacházejí další ... .
Ty,
co v tom chaotickém světě nahoře mají už jen sílu usednout večer
k počítači a touží po … .