- Dnem i nocí 2008
- Destinace: Džbány a Blaník
- Termín: 6. - 7. září 2008
- Počet přihlášených týmů: 15
- Počet hrajících týmů: 12
- Počet účastníků: 43
- Počet stanovišť: 14
- Počet týmů v cíli: 2
- Vítěz: Bednajt
- Mapka se stanovišti
- Šifry a jejich řešení
1. šifra, nápověda, řešení
2. šifra, nápověda, řešení
3. šifra, věc potřebná k vyřešení z týmové obálky, nápověda, řešení
4. šifra, nápověda, řešení
5. šifra, nápověda, řešení
6. šifra, nápověda, řešení
7. šifra, věc potřebná k vyřešení z týmové obálky, nápověda, řešení
8. šifra, nápověda, řešení
9. šifra, nápověda, řešení
10. šifra, nápověda, řešení
11. šifra, věc potřebná k vyřešení z týmové obálky, nápověda, řešení
12. šifra, druhá část zadání, věc potřebná k vyřešení z týmové obálky, nápověda, řešení
13. šifra, nápověda, řešení
14. šifra, řešení
- Reportáž, jak to viděli orgové:
Letošní ročník DiN tak jako ostatně každý rok jsme začali připravovat již během října minulého roku a to výběrem trasy. Bylo nám tak trochu líto úplně opustit již připravenou trasu z roku 2006, kdy nás vytrvalý déšť donutil přeložit cíl hry do vlakové stanice Olbramovice. Poslední úsek procházel přírodním parkem Džbány-Žebrák, který se rozkládá mezi Voticemi a Bystřicí u Benešova. Naše myšlenky se proto začaly ubírat směrem, jak tuto zhruba 6 km část přechodu přírodního parku zařadit do trasy nové. Při pohledu do mapy bylo zřejmé, že trasa, kudy hra povede, musí končit i začínat poblíž vlakové nebo autobusové zastávky, aby se týmy dostaly pohodlně na start ze všech směrů. Nejprve jsme plánovali start ve Vlašimi, přesněji v zámeckém parku, který je rozlehlý a byl jako stvořený pro první rozřazovací šifru. Trasa by dále pokračovala směrem na Kondrac kostel –Velký Blaník rozhledna – Louňovice pod Blaníkem pomník padlým – Libouň – Laby kaple – Roudný zlatodůl – Šlapánov kostel – Odlochovice zámek – Ratměřice kašna – pomník bitvy u Jankova – altán naučné stezky pod přírodním parkem – Džbány kóta – rozcestí pod Šišovkou – Olbramovice kostel. V okolí Jankova a Ratměřic je moc pěkná krajina a navíc po podrobnějším průzkumu trasy jsme objevili, že tudy prochází tři krátké naučné stezky (před Jankovem je NS okolní příroda a krajina, za Jankovem následuje NS historie bitvy u Jankova a před Ratměřicemi pak NS jak se žilo lidem po bitvě), které jsme chtěli nějak uplatnit při tvorbě šifer. S naučnou stezkou vlašimského zámeckého parku, na Velkém Blaníku a těmito třemi by to byl bezesporu nejbohatší ročník DiN na naučné stezky. Celou trasu poprvé procházíme na konci října a současně při tom pořizujeme první fotografie zašifrovaných míst. Následuje období, kdy se na hře téměř nepracuje.
Přichází duben a květen. Jenda se připravuje na zkoušku z angličtiny, Petra čeká zkouškové období a k tomu všemu oba pracují (ano, hlavní jádro organizačního týmu má celkem dva členy). Honí se nám hlavou, zda se vůbec pouštět do dalších organizačních záležitostí hry, už jsme připravovali tři ročníky a tak víme, co nás čeká. Zejména představa balení 800 kusů ruliček se šiframi a nápovědami nás opravdu děsí. V červnu musí přijít definitivní rozhodnutí a tak posíláme e-mail se žádostí, zda všechny týmy, které se zúčastnily hry v minulém roce, budou hrát i letos nebo by nám pomohli s přípravou a organizací hry. Nemusíme čekat dlouho a ozývá se nám Bohunka z BOBO týmu, že se s manželem hry nezúčastní neboť čekají přírůstek do rodiny. Společně se domlouváme zejména na pomoci s balením obálek a testováním šifer.
Hra tedy i letos bude a začínají se rozbíhat intenzivní práce. Spouštíme registraci týmů na internetových stránkách https://din.havlin.info/ . Trasa Vlašim – Olbramovice měří asi 40 km a to ještě pokud si tým nebude v terénu vyzvedávat k šifrám nápovědu. Přemýšlíme, zda by nebylo možné zřídit v okolí Velkého Blaníku „stanové městečko“ nebo najít tábořiště, kde by mohl být zároveň cíl hry a suché místo pro odpadlíky v případě deště. Jediné tábořiště v okolí je Smršťov a to je svou polohou bohužel pro naši hru nepoužitelné. Jsme v CHKO Blaník a vhodných míst je tam poskrovnu nebo o nich nevíme. Daří se nám najít poměrně hezké místo u penzionu s loukou u lesa a řeky. Pracujeme na šifrách, objíždíme trasu na kole, znovu fotíme detaily šifrovaných míst a míst pro nápovědy. Na konci července už víme, že bude přibližně stejně týmů jako vloni, tedy patnáct. Jelikož nájemné za louku by bylo pro nás příliš vysoké, přichází v úvahu pouze jediné možné řešení. Cíl bude již v Louňovicích, které rovněž splňují kriteria pro skupinový odjezd týmů po ukončení hry. Vzhledem k tomuto rozhodnutí musíme přeplánovat trasu a přemístit tři z posledních šifer. Výsledná trasa tedy vypadá od cíle ke startu takto: Louňovice pod Blaníkem pomník padlým – Velký Blaník rozhledna – Lesáky kaštan – Smršťov tábořiště most – Roudný zlatodůl – Šlapánov kostel – Odlochovice zámek – Ratměřice pramen sv. Anny – pomník bitvy u Jankova – Jankov hasičárna – altán naučné stezky pod přírodním parkem – Džbány kóta – rozcestí pod Šišovkou – Olbramovice kostel. Posíláme první balík šifer BOBíkům k otestování. Jako ceny pro letošní ročník vybíráme půllitry a zkoušíme nalézt firmu, která by nám na 10 půllitrů vypískovala logo hry. Pouze jediná firma nám dává vědět svou nabídku, jeden půllitr by nás vyšel na 200 korun. Takovou částku si však nemůžeme dovolit, nakonec kupujeme barvu na sklo a ceny vyrábíme svépomocí. Posledních 14 dní před startem máme honičku – dodělat šifry, k nim nápovědy, špatné obálky, karty týmů, diplomy a to vše je třeba vytisknout, namnožit a hlavně zabalit a připravit ke hře. Opět nám významně pomáhají se vším „bobíci“. Zveřejňujeme seznam věcí potřebných ke hře – pro letošek to není nic extra, určitě je třeba mapa česká Sibiř a Táborsko sever KČT č. 41, tužka a papír, špičaté nůžky, busola, pravítko, případně ještě digitální fotoaparát. Týden před startem pak také pro týmy, které zaplatily registrační poplatek zveřejňujeme poslední informace před hrou, kde se účastníci dozví, kde je start hry a další potřebné údaje. Všechno stíháme jen taktak. Jedna nejmenovaná firma, která mimo jiné provozuje rovněž internetovou sběrnu fotografických zakázek nás napíná do poslední chvíle, zda nám včas zhotoví zaslané fotografie. Místo 2 dnů jí to trvá dnů 5 a nám to výrazně komplikuje situaci. Bez fotografií, na kterých jsou zachyceny detaily zašifrovaných míst a míst pro nápovědy, nelze hru zahájit. Máme štěstí a dotyčná firma rovněž, jinak bychom jim poradili, co si mohou udělat s jejich reklamou na urgentní vyhotovení fotografií.
Je ráno 6. září 2008, vstávám kolem 6 hodiny a připravuji si všechny nezbytné věci. Balení mi trvá dlouho, ještě tisknu jízdní řády pro případ, že by nějaký tým rezignoval a potřeboval odjet domů dříve. Z domova odcházím cca 30 minut před odjezdem vlaku, musím ještě vybrat peníze a koupit připínáčky. Na cestě k nádraží potkávám Bratra ze Souterrain týmu, potom si kupujeme jízdenky a před 9 hodinou míříme ze Sedlčan do Olbramovic. Zde čekám s Bratrem na spěšňák z Prahy, kterým přijíždí zbytek členů jeho týmu. Oni se jdou společně ještě před cestou občerstvit, já pomalu mířím ke startu hry – kostelu v Olbramovicích. Zdravím se s některými týmy, které již znám z minulých let. Ukazuje se, že např. Ajeto opět přespávali v okolí... Začínám vyhlížet Bobíky, kteří mají přivézt z Prahy balíčky se šiframi a ceny. Přijíždí chvíli po desáté, do balíčků vkládáme ještě pozdě udělané fotografie a karty týmů.
Přesně dle plánu v 10:45 začínám rozdávat týmům balíčky s radou, ať si zkontrolují, zda v nich mají všechno, co mají mít. Každý tým obdrží celkem 32 ruliček se šiframi a nápovědami, s cílovou ruličkou a dalšími ruličkami, které jsou navíc a tým je nesmí otevřít. K nim 32 fotografií, na kterých jsou vyfoceny detaily většinou nějakého předmětu ze 14 stanovišť. Na stanovišti má pak tým za úkol nejprve identifikovat detail z fotografie a podle jeho označení pak otevřít správnou obálku s šifrou. Šifru vyluštit, splnit jednoduchý kontrolní úkol a pokračovat k dalšímu stanovišti, kde celý postup opakovat až do cíle. Pokud tým potřebuje k šifře nápovědu, může si ji vyzvednout obdobným způsobem v terénu. Dále týmy dostávají tajemnou obálku, kde je kalendářík na rok 2009, pohádkový příběh, sudoku a nápověda k morseovce. Cílem hry je za pomoci šifer, hádanek a úkolů projít celou trasu se stanovišti v nejkratším čase. Bavíme se ještě o pravidlech, zdůrazňujeme podstatné věci. Zmiňujeme také, že všechna řešení šifer se nalézají v oficiální mapě. Tady jsme udělali chybu, která se stala minimálně pro 1 tým chybou fatální, další tým dost možná připravila o pěkné umístění. Ale o tom až dále. Krátce po 11 hodině týmy dostávají pokyn k zahájení hry. Zhruba v tu samou dobu přijíždí i Petr. Kolem 13 hodiny přijíždí Rychlá Rota, náš servisní tým a jsou připraveni nám v případě potřeby pomoci. Po 14 hodině se loučíme s bobíky.
Boj začíná. Týmy se rozbíhají ke kostelu, kde naleznou fotografii detailu zábradlí s nápisem datel. Rozbalují tedy ruličku označenou nálepkou datel a zde je první šifra. Zadání zní: Vše, co potřebujete, jste již dostali na startu. Zní to jednoduše, ale co teď? Čas rychle utíká, s úsměvem pozorujeme týmy, jak sedí, přemýšlí a neví co dál. Ajeťáci otáčí mapu a fotografie zámku Vrchotovy Janovice jim zřejmě připadá podobná pohádkovému příběhu. Bednajt se snaží rozstříhat snad vše, co je možné, včetně sudoku. Po 90 minutách zveřejňujeme nápovědu – karikaturu ženy v latexovém oblečku s bičíkem. Ne, Xena to opravdu není, jak se domnívá tým z Milevska. Po dalších 15 minutách napovídáme, že je domina a toto slovo je třeba ještě uvažovat ve středním rodě, tedy domino. A jak se hraje domino? To by měl každý vědět. Jenže z čeho ho hrát? Ze sudoku to asi nepůjde, ale což si třeba vzít všechny fotky, které jsem dostal na startu a pořádně si je prohlédnout? Ano, tak to je, názvy zvířat na fotkách jsou buď v levém nebo pravém horním rohu nebo v dolním pravém či levém rohu. Teď už zbývá jen správně fotky poskládat za sebou, aby pozice zvířat následující fotky odpovídala pozici zvířat na předcházející fotce. S prvních písmen vychází, že druhé stanoviště u rozcestí pod Šišovkou. První tým Kancl tuto šifru řeší za 30 minut, poslední tým Uvidíme téměř za 200 minut.
Druhá šifra se nám zdá lehká, zde stačí vzít do ruky 2 barvičky nebo šrafovat různými směry tak, jak ukazují puntíky na obrázku. Lidé s dobrou představivostí i bez vybarvování poznají v obrázku ukryté džbánky a symbol kóty v dolním rohu mluví jasně – kóta Džbány. My orgové se zde nezdržujeme, jdeme dál. Je zajímavé pozorovat týmy, jak si vybírají cestu terénem, tým Uvidíme schází na druhé stanoviště ze značené cesty a zacházka ho tak nemine. Vše pak dohání právě na druhé šifře, která je pro něj průchozí.
Na vrcholu kopce Džbány je vysílačka a u ní jakási buňka, stačí dojít k ní a hned je jasné, kterou obálku otevřít. Zde je jako šifra tabulka s písmeny. Týmy musí napadnout, že bez vyluštěného sudoku s tím nepohnou. Sudoku je poměrně těžké, časově náročné, když už se ho podaří vyluštit, je třeba podle něj odečíst z druhé tabulky patřičná písmenka a zjistit, že je třeba se vydat po vlasu zlatavé barvy do míst, kde člověk vystavěl přístřešek pro ponaučení. Zde musíme my jako orgové přiznat zásadní chybu v přípravě hry. Předpokládali jsme a stejně tak to pochopil i testovací tým bobíků, že je třeba se vydat po žluté značce dál, sejít z přírodního parku Džbány – Žebrák a tam, kde končí les, se nachází altánek naučné stezky. Bohužel k našemu nemilému překvapení, pokud je nám známo, tak minim. 2 týmy postupují správně podle pravidel a hledají řešení této šifry v oficiální mapě. Zde ovšem naučná stezka natož její altánek zakreslena není a tak tým Osmáků a tým Kancl se vydávají na dlouhý pochod opačným směrem do Votic, kde hledají onen přístřešek. V oficiální mapě je zakresleno muzeum, které bylo navíc ještě zavřené. Fakt, že by nějaký tým napadlo postupovat opačným směrem, než na Džbány přišel, nás opravdu nenapadlo. Že je někde problém jsme se dozvěděli až v neděli ráno z sms od Osmáků, kteří zlítaly celé Votice a nic vyfoceného nenašly. Osmáci ukončily tedy hru, neměly sil a chuť se z Votic vracet zpět. Zato tým Kancl se nevzdal a asi pochopil, že jsou ve Voticích špatně, zkusil se vrátit na Džbány a jít na druhou stranu. Těmto týmům se tedy upřímně omlouváme, příště se už nic takového nesmí stát. Zde sehrál i svou roly zřejmě stres, neboť tuto a další čtyři šifry jsme dodělávali jako poslední a bohužel nepřekontrolovali, zda není někde jinde nějaký problém, např. s pravidly. Většina týmů, které si šly zde pro nápovědu do Otradovic, zamířily rovnou po silnici do Jankova, neboť si za přístřešek vyložily místní školu. Sice rovněž minuly altán NS na žluté značce před Jankovem, ale aspoň že tak! Tyto týmy jsme pak posílali z Jankova zpět k altánu, ať si vyzvednou šifru a doluští si jí, neboť samozřejmě, když přišly k oné škole, nemohly žádný vyfocený detail najít. Nevěděly totiž řešení třetí šifry. Při občerstvení v místní hospě nám přichází hodně sms žádostí o řešení šifry č. 2. Třetina týmů si tak vybrala jediné řešení na jedné z lehčích šifer a to ještě nevěděly, co je čeká. Po úvaze tedy přidáváme všem týmům ještě jedno řešení navíc.
Šifra u altánu byla obtížná v tom, že nebylo snadné přijít na to, jak se má správně řešit. Zde bylo třeba si všimnout podtržených slov, která dávala slovo BRAVO a toto slovo odkazovalo na kód předchozího stanoviště. Nápověda pak říkala, že je třeba použít věc, která má rub i líc – a tou je turistická mapa, kterou všichni mají. Jen je jí třeba otočit a v legendě si najít článek, popisující přírodní park Džbány – Žebrák. Pak je to už snadné, stačí odečíst správná písmena ze slov a třetí stanoviště bude hasičárna Jankov. Později jsou na tuto šifru čerpána další řešení.
V Jankově se zdržujeme dlouho přes půlnoc, náplň práce je vracet týmy, které neprošly trojku a rovněž odpovídat mobilem na řešení čtyřky. V zadání šifry jsou souřadnice a jako první je uvedena hvězdička. S nápovědou by to měla být už hračka, ale jak pro koho. Pokud se postupuje správně, tak souřadnice udávají pozici čísla na klávesnici mobilu. Pokud se na uvedené číslo zavolá, týmům odpovídáme „sledujte Lauriho!“ Tuto šifru dává kolem 20 hod jako první Bednajt a zde se již definitivně ujímá vedení a to už nepouští po celý další průběh hry. Jako druzí odchází ve 21:40 Chceme do bažin, o hodinu později Sekavá bába, následují v těsném závěsu Elitní slepice, dále pak před jednou hodinou ráno Uvidíme a v půl druhé Ajeto. Zhruba ve stejný čas si Bednajt bere řešení pro desátou šifru! Jejich náskok je nyní zhruba 4 hodiny na druhý tým... Zde už i my máme Jankova dost a chceme alespoň někde na chvíli ulehnout.
Míříme k šestce, k pomníku bitvy u Jankova. Uleháme přímo u něj. Fouká čerstvý vítr, pozorujeme hvězdy částečně zakrývané mraky. Dohání nás Ajeťáci, Uvidíme jsou na odchodu. Zde je jako šifra kvíz a jen jeden ze tří příběhů popisuje cestu k prameni sv. Anny u Ratměřic. Stačí odpovídat správně na otázky z příběhu o bitvě, kterou popisoval Lauri Torni, švédský voják. Odpovědi lze najít na tabulích další naučné stezky. Kolem 3 hod ranní jsme už vyfoukaní dost a odcházíme dál. Zjišťujeme, že značka ruchadla, která značila směr k prameni, je vytrhaná, týmy to budou mít obtížnější. Snad jim příběh řekne, kudy se dát.
U pramene sv. Anny nikoho nenacházíme. Většina týmů uprostřed hracího pole odpočívá, jen na předních pozicích se bojuje o celkové umístění. Pomocí čísel, rozdělených do 3 polí je zde morseovkou zakódováno Odlochovice branka zámku. Stačí postupovat od jedničky dál a všímat si, v kterém políčku je umístěna daná číslice. Jedno pole jsou čárky, další tečky a poslední oddělovník. Zde potkáváme dobrodruhy z týmu Uvidíme, kteří hledají místo na nocleh a budou pokračovat ve hře ráno. I my hledáme vhodné místo kousek od silnice do Odlochovic. Čistíme si plac od spadaných jablek, vybalujeme věci, doufáme že i vedoucí tým Bednajtu se unavil a hru dokončí později. Než si stačíme lehnout, přichází textovka od Bednajtů, jsou na předposledním místě – Velkém Blaníku. Je 4:33 a Bednajty už asi nic nezastaví, navíc mají ještě jedno řešení k dobru. Jsme z toho docela mrzutí, nezbývá nám jiná možnost, než probudit řidiče servisního vozu. Pokud by se nám to nepodařilo, tak jsme připraveni komunikovat s Bednajty pomocí mobilu, jít cca 8 km po silnici do Louňovic se nám nechce. Prostě jsou až moc dobří. Ajeťáci si během nedělního dopoledne píší o řešení této šifry.
Řidiče se nám probudit daří a za 20 minut již míříme autem do Louňovic. Zde připravujeme na karton poslední rekvizitu a s hrnkem kávy čekáme na Bednajty. Netrvá to dlouho a jsou tu. Je něco po půl šesté. Bednajtům zbývá už jen vyluštit poslední 14. šifru, která snad není ani šifrou. Vždy dvojice čísel jdoucí za sebou v řadě čísel udává pozici písmene v abecedě. Posledním úkolem je najít orgy a sestavit závěrečné heslo z kontrolních otázek. Bednajt na to jde dobře, heslo má správné. Ale orgové s pouhým zapícháváním špendlíků do písmenek nakreslených na kartonovou desku nesouhlasí. Bednajti se ptají, co mají dělat, ale nic jim nenapovíme, zde nápověda žádná není. Zhruba za 2 hodiny po jejich příchodu na poslední šifru zkouší přidat ke špendlíkům čísla z poslední šifry a ono je to dobře! Vítězné heslo zní tedy „day & night trip!“ Nakonec kontrolujeme, zda tým v průběhu hry neotevřel falešnou obálku nebo obálku s popisem cílového místa. Vše je v pořádku. V 8:30 tedy známe vítěze letošního ročníku, gratulujeme a předáváme každému půllitr nebo spíše 0,4 litr s logem hry a diplomy. V 9:19 přichází sms od Sekavé báby z Velkého Blaníka, v 10:12 pak od týmu Chceme do bažin a nakonec i Elitní slepice stíhají poslat textovku v 14:54. Kolem 10 hodiny přichází zástupce Elitních slepic, že nějak zakufrovali a od desítky přišly rovnou do Louňovic, vracíme je zpět. Sekavou bábu již u čtrnáctky tak dlouho netrápíme, jdou na to stejně špatně jako Bednajti. Sekavá bába sestavuje heslo v 11:30 a je druhá za což jí náleží diplom. V poledne odjíždí Petr společně s prvním týmem a týmem Uvidíme, který předčasně ukončil hru někde u desáté šifry busem domů, Sekavá bába odjíždí po vlastní ose. Já zůstávám a čekám, kdy se přiženou Chceme do bažin. Trvá jim to už opravdu dlouho, Elitní slepice je dohání. Kolem 15 hodiny se už konečně řítí, ale místo k pomníku padlým peláší po silnici směr Vlašim, nevidí mne a já je nechávám běžet. Kolem 15:30 se vrací do Louňovic s tím, že otevřeli cílovou obálku, protože špatně vyluštili třináctku, z které jim vyšlo, aby hledaly mlýn směrem na Vlašim. Elitní slepice neriskují, že by nestihly termín ukončení hry, 16:00 a raději volí řešení 13. šifry a přichází k pomníku do Louňovic těsně před limitem. Čtrnáctou šifru už neluští, ale patří jim konečné 3. místo za 13 projitých stanovišť. Před 16 hodinou ke mě přichází ještě Kancl a spílá mi, že postupovaly podle oficiální mapy a šly do Votic. Marně se jim snažím vysvětlit, že nevím, jak se to mohlo stát. Až vyřídím zbylé týmy, které došly do Louňovic a ty, které během nedělního dopoledne a odpoledne poslaly sms, že ukončují hru, podívám se do pravidel. A musím přiznat, že mají pravdu. V 16 hodin přichází ještě Ajeťáci, diskutujeme společně s ostatními některá řešení šifer. Většina se odebírá občerstvit před odjezdem busu do místní nálevny. V 16:45 všichni společně odjíždíme k domovům, já vystupuji v Benešově a čekám na vlak do Olbramovic a Sedlčan, kam přijíždím před 20 hodinou. A jak se luštili další šifry? To je třeba se vrátit v čase do doby, kdy nás vyrušili Bednajti.
V Odlochovicích u 12. šifry týmy naleznou na papíru změť čar. Pokud se papír přehne tak, aby na sebe pasovaly vždy dva a dva řádky, vzniknou římské číslice, které kódují 26 písmen abecedy. Po přečtení můžeme jít dál ke šlapánovskému kostelu.
U kostela ve Šlapánově stačí složit dle návodu puzzle a vychází mapová značka dolu, ten nejbližší je bývalý zlatodůl Roudný.
U zlatodolu je poměrně těžká šifra. Z obrázku se musí vyčíst, že další stanoviště se nachází 2,1 km daleko (směrovníky), pod azimutem 85 stupňů (věžní hodiny) a jedná se o most poblíž tábořiště. Tímto směrem se nachází most u tábořiště Smršťov. Tuto jako jedinou šifru žádný tým nevyluštil, zde padlo i spousta sms řešení – Bednajt ve 1:08, Chceme do bažin 4:35, Sekavá bába 6:20, Elitní slepice v 11:28, Uvidíme 11:33. Uvidíme zde ukončují hru a chvátají na autobus.
Pokud nalezneme u silnice k tábořišti ten správný most, otevřeme i správnou ruličku a zde je horoskop. Po jeho přečtení a vyškrtání zmiňovaných dnů do kalendáříku, který týmy dostaly na startu, nám vznikne v polích kalendáře grafický text a nápis Lesáky kaštan.
A už jsme na 12. Zde musíme nejprve podle čar vyřezat okénka a tento díl přiložit na pohádkový díl šifry ze startu a měly bychom vidět text rozhledna Velký Blaník. Nebo na sebe přiložit oba díly a pokud je ještě tma, pro prosvícení bychom měly dospět ke stejnému výsledku.
Na Velkém Blaníku je šifra v podobě dvou tabulek. Je zapotřebí nakreslit si ještě další dva stejné čtverce a do nich vepsat písmenka dle šipek. A pak pospíchat k pomníku padlým do Louňovic.
Takže takhle nějak probíhal letošní ročník Dnem i nocí. Z celkového počtu původně 15 přihlášených týmů se do hry zapojilo nakonec jen týmů 12, tedy asi 45 lidiček. První 3 místa jsou jasná, 4. končí 12 absolvovanými stanovišti Chceme do bažin, následují Ajeťáci s 11 a Uvidíme s 10 stanovišti. Sedmí jsou Kancl ze sedmi, ale jak už bylo uvedeno dříve, pravděpodobně by došly mnohem dál. Nikdo další už se za Lauri Tornim nevydal, zbývající týmy tedy páté záchytné stanoviště nezdolaly. Počasí nám narozdíl od minulých ročníků velice přálo, krápat začalo až v neděli odpoledne. My s Petrem máme ze hry dobrý pocit a nebýt té boty s mapou, bylo by vše téměř perfektní. Za rok nás čeká pátý jubilejní ročník a když bude chuť a čas, pokusíme se ho připravit. Do té doby uvítáme na emailové adrese dneminoci@centrum.cz jakékoliv připomínky a podněty ke hře, k šifrám, k pravidlům atd., neboť jak říkám, je to hra od nás pro vás a tedy by vás, účastníky hry, měla bavit. Tak třeba nashledanou za rok.
Za všechny, kdo se na hře podíleli s pozdravem
Jenda a Petr