Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hračky

13. 4. 2007

 

 

Hračky

 

Bee k narozeninám

 

„Co to tam dělá? Proč tam chodil?“ říká si Randy. Sleduje ho už delší dobu a neuvědomuje si, že se dostal do jiné části města, kde to nezná. Uslyší sirény a ztuhne. Loví nás, uvědomí si s hrůzou a otočí se, když dostane elektrickou ránu.

„Tady ještě jeden!“ slyší vykřiknout nějaké lidi. Ti ho seberou a hodí do transportéru.

„Tak, chlapi, pro dnešek konec!“ houkne nějaký člověk a zapálí si cigaretu.

 

 „Od té doby, co zemřel Iason, jsem posedlý najít toho, kdo to způsobil,“ řekne si pro sebe tiše Raool. A možná jsem spíš posedlý důvodem, proč se to vše stalo. Proč udělal takovou chybu a vše zahodil. Kvůli jednomu Mongrelovi. Co na něm viděl? Kvůli Pet, kvůli... Tomu… Stiskne skleničku. Možná by se měl podívat dolů na nové přírůstky. Od té doby vlastně nemá žádnou hračku. Možná je načase zapomenout na to. Zapomenout na Iasona a to, jak se mu svěřil s tím, že se zamiloval do Mongrela. Varoval jsem ho, varoval, ale byl jak hluchý k jeho varování.  A Jupiter? Povolil mu to. Proč? Je to proti pravidlům! Chladně se otočí, klidný, jako by v něm nebouřila jiskřička citu, nic. Rozhlédne se po velkém pokoji a odloží skleničku. Zvonění. Přejde k počítači a zapne ho. Poslouchá hlášení o zátahu v dolním městě. Stroze poděkuje a vypne ho.

 Nepůjde tam. Proč taky? Stejně se nic nedozví. Půjdu za ostatními, říká si, ale sedí dál nehnutě. Nakonec se zvedne, vezme na sebe světlý plášť a vyrazí dolu. Vyjde ven a autem dojede na policejní stanici.

 Už jsou tam zvyklí na jeho návštěvy. Přijde, mlčky si je prohlédne a odejde. Netuší, proč tam chodí, ale všichni nováčci jsou nastoupení. A i dnes tam vejde mlčky. Nedá na sobě najevo pocity a jde za šéfem oddělení. Prochází kolem vězňů, jeden, druhý, přestane je počítat. Nehnutě si prohlédne jejich tváře a jde dál. Nic, opět nic, povzdechne si, když v tom zahlédne schoulenou postavu na lůžku. Nadzdvihne obočí. Co to jako má znamenat? Šéf začne koktat.

 „No, víte…moc se omlouvám, ale on se ještě neprobral.“ Je v předklonu a cítí, jak po něm teče pot. Před ním stojí jeden z těch nahoře, co drží moc ve svých rukou.

 „Otevřete ty dveře a hned. Chci ho vidět.“ Hlas, který je zvyklý rozkazovat. Třesoucí velitel otevře dveře a vkročí dovnitř, když je odmrštěn rukou toho Blondie. Narazí do zdi a jen se modlí, aby vstal celý. Raool zatím přistoupí k postavě ležící v rohu a zvedne mu hlavu. Upřeně se dívá do jeho obličeje. Jako všichni Mongrelové měl tmavé vlasy. Oči neviděl, ale i ony musely být tmavé. Pustí jeho hlavu nazpět. Váhá.

 „Můžeme už jít...“ když ho přeruší rázné gesto toho Blondie. Zmlkne a čeká. Raool se dívá na tu postavu a vnímá ji jako celek. V jedné jedině sekundě se rozhodne.

 „Zítra ho dovedete ke mně, je to jasné? A ještě něco. Nepoškozeného!“ zdůrazní a podívá se zpříma na šéfa oddělení. „Budete za to nést odpovědnost.“ Šéf se rozklepe. Moc dobře ví, jak dopadají ti, co se jim vzepřou. Horlivě kývá hlavou. Bude se s ním zacházet jako v porcelánu. Raool se na něho podívá s odporem a pak vrhne pohled na postavu v rohu a co nejrychleji  odejde. Šéf vytáhne kapesník a otře si orosené čelo. Pohne se a je rád, že se může pohybovat.

 Co to děláš Raoole?! Děláš tu stejnou chybu jako Iason. NE, řekne si v duchu. Iason byl zamilovaný. Já ne. Jen chci vědět, proč to vše Iason podnikl, proč zemřel, a tohle je jedna z cest, jak to zjistit. Tak, a teď musím k Jupiterovi. Jsem zvědavý, co on na to?

 Stojí před dveřmi a nechce se mu tam. Vyptával se ho, proč to dopustil, ale Jupiter nic neřekl. Vstoupí dovnitř. Před sebou uvidí Jupitera. Zavře za sebou. Jupiter ožije a rozvlní se. Vytvoří průhlednou ženskou postavu. Raool nechápe proč, ale všichni to tak akceptují.

 „Chci po tobě povolení mít za Pet Mongrela,“ řekne přímo.

 „To je proti pravidlům.“

 „Už jednou byla porušena. Chci zjistit, proč Iason zemřel a tohle by mohla být cesta, jak toho dosáhnout.“

 „Pořád jsi se nesmířil s jeho smrtí? Nemůžeš to tak nechat?“ Jupiter se stáhne a pak se k němu přiblíží.

 „Ne, myslím, že ne.“ Odpoví Raool chladně. „Povolíš to?“ Jupiter trochu změní barvu.

 „Je to jediné, proč ho chceš? Víš, jak ostatní...“

 „To je jedno, co ostatní. Chci vědět pravdu.“

 „Pravda je nebezpečná. Ale Iason ti řekl proč.“

 „Tak povolíš?“ ignorujíc co řekl.

 „Ano.“ Natáhne se k němu a jako by se ho dotkl. „Buď opatrný.“ Stáhne se zpět do neidentifikovatelného útvaru.

 Raool se na něho ještě jednou podívá a vyjde ven. Musí získat prsten pro toho... Ani neví jak se jmenuje. Nechce mu říkat Pet. Bude ho oslovovat jménem, stejně jako Iason. Možná přijde na to jeho podivné chování.

 

 „Tak vstávej!“ někdo na něho vychrstne kbelík vody. Randy se probere a zaúpí jak ho všechno bolí. Vzpomene si na noc a divoce se kolem sebe rozhlédne. Chce vstát, když si uvědomí, že je nahý. Schoulí se.

 „Vstávej, ty bastarde! Ať tě můžeme umýt!“ Tomu říkají umýt? řekne si Randy, ale vstane a rozhlédne se kolem sebe. Dva policajti a za nimi obtloustlý muž s cigaretou v ústech. Jen tak tak stihne zavřít oči, když přiletí další várka vody a mýdlo. Skloní se pro ně a umyje se. Sotva to udělá, už na něho stříkají hadicí vodu. Je opřený o zeď a jen cítí jak ho bičuje proud. Za chvilku přestane a Randy se otočí. Ručník. Otře se a za ním jsou mu hozeny kalhoty, košile, bunda a boty s ponožkami. Obleče se pod pečlivým dohledem těch policajtů.

 „Zavřít a pečlivě hlídat!“ houkne vztekle šéf oddělení, který ještě nestrávil ponížení od toho Blondie. Hlídací psi ho chytnou a strkanci ho odvedou do cely. Randy ví, že nemá smysl se jich na nic ptát. Jsou tady jen od toho, aby hlídali. Jeho hlídali. Je zmatený. On přece není nijak důležitý, tak proč? Leží na palandě, dívá se do stropu a přemýšlí o všem co se stalo. Vězení, a pak? Neví. Nejvíc ho štve, že ztratil z dohledu Guye, toho parchanta. Povzdechne si. Musí ho dostat za to, co udělal... Zívne.

 „Vstávej!“ Někdo jim surově třese. Probudí se, přitáhne si bundu a ucítí jak mu zakručí v žaludku. Nic nedá najevo a vstane. Jeden mu zkroutí ruce dozadu a nasadí pouta. Randy nedá najevo, jak ho to bolí. Strkají ho před sebou a pak ho hodí do auta, vedle toho obtloustlého muže se začínající pleší a cigaretou v ústech. Jedou mlčky a ten vedle něho se odtahuje jak nejdál to jde. Randy zpozorní, když vidí auto jet do centra, kde bydlí elita téhle planety. Zazmítá sebou.

 „Pusťte mně!“ řekne. Ten vedle něho, v uniformě, se k němu otočí. Vyfoukne mu kouř do očí.

 „Ne. Vyžádal si tě.“

 „Kdo?“

 „To není moje věc. A buď zticha, nebo dostaneš.“ Randy zmlkne, ale čím je blíž, tím je nervóznější. Nakonec zastaví před vysokým domem. Šéf vystoupí z auta a vytáhne Randyho za límec košile. Strká ho před sebou.

 „Tady je!“ skoro ho hodí dvěma mužům v uniformách strážců. Ti se na něho mlčky podívají. Upraví Randymu oblečení a odemknou mu pouta. Vezmou ho za paži a vedou dovnitř. Randy se rozhlíží kolem sebe a má pocit, že ho pozorují všichni v hale. Odvedou ho k výtahu.

 „38. patro,“ řeknou a on zůstane sám. Výtah se tiše rozjede nahoru. Randy zavře oči. Má strach z toho, co tam nahoře najde. Nechce, ale ví, že nemá na výběr. Čeká ho to stejné jako Rikiho, jeho polovičního bratra? Sevře pěsti. Ne, on nezemře. Nedovolí to… Ale co. Možná je to jen omyl. Je to proti pravidlům planety. Možná ten Blondie chce něco jiného. Dveře od výtahu se otevřou a tam stojí, no, podle oblečení Pet, asi. Trochu zvláštní, ale pokyne mu a odvede ho ke dveřím. Otevře a opět mlčky pokyne. Randy vejde dovnitř a rozhlédne se po přepychovém, ale účelně zařízeném pokoji. Nikdo tam není a tak přejde k velkému oknu, z kterého je vidět město.

 „Líbí se ti?“ řekne úsečný hlas. Randy se prudce otočí. Za ním stojí vysoký muž s dlouhými světlými vlasy. Blondie, skoro zasyčí, ale ovládne se. I oni mají Rikiho na svědomí. Stojí nehnutě.

 Raool si ho prohlíží. Přejde k němu a obchází ho dokola. Stáhne mu bundu a pohodí na zem. Tílko a obepnuté kalhoty ukazují perfektní postavu. Je dokonalý, pomyslí si. Natáhne ruku a zvedne mu hlavu, aby dobře viděl. Hnědé oči. Připomínají mu barvou ořechy. Randy se mu chce vytrhnout, ale Raool ho drží pevně. Upřeně se mu dívá do očí. Randy se mu do nich taky podívá a drží, ale nemá šanci proti jeho síle ani očím. Uhne a začervená se. Raool ho pustí a otočí se k někomu za jeho zády. Stojí tam ten Pet a drží v ruce oblečení. Randy zbledne, když mu pomalu dochází, co se tady děje.

 „To je proti pravidlům!“ vyhrkne už. Raool se na něho zvědavě podívá.

 „Ano, ale já chci na něco přijít a ty mi budeš sloužit jako pokusná hračka. Budeš mým Pet!“ a vytáhne prsten. Randy ustoupí až k oknu.

 „Ne, to ne!“ kroutí divoce hlavou, ale pak si vzpomene, že by tady mohl zjistit, co se tehdy stalo mezi Rikim a tím Blondie, Iasonem. Něco málo vyzvěděl, ale chce vědět vše. Možná by mu mohl pomoci, ale za takových podmínek ne.

 „Obleč se,“ a natáhne mu na prst prsten. Randy má pocit vězně a od chvíle kdy ho uviděl, ho nesnáší. Namyšlený parchant, myslí si, ale stále se ještě ovládá. Nejraději by si ten prsten stáhl a mrskl mu do tváře, ale neodváží se. I tak ví, že mohl mu nasadit někam jinam, takže možná je jen oparvdu pokusnou hračkou jak tvrdí a možná až se doví všechno co chce vědět.

   Sáhne na oblečení a dívá se na ně. Nechápe, jak v tom někdo může být. Kraťoučké tričko a to dole. Je víc vidět než… Polkne při představě jak bude vypadat. Raool se usadí na pohovku a zkoumá reakce toho Mongrela. Jaké to bylo mezi Rikim a Iasonem? Zná jeho jméno a občas mu tak řekne. Dívá se jak si stahuje triko, boty a všechno. Cítí jeho vztek a zuřivost. Nechápe proč. Všichni Pet to nosí a někdy mnohem méně. Tohle je ještě slušné. Když byl u Iasona tak ho nikdy neviděl a Iason mu ani nedovolil na něho sáhnout, předvést. Vůbec to nechápe. Randy je nahý a chce si obléct ten… Neví, jak pojmenovat ty hadry, když Raool vstane a přiblíží se k němu. Natáhne ruku v rukavici a přejede jeho tělo. Dlouhými pohyby ho zkoumá. Zajede mezi nohy, pohladí ho. Tohle přitahovalo Iasona? Možná by se s ním mohl potěšit. Už tak dlouho nikoho neměl a on vypadá na Mongrela moc dobře a i když ví, že sex mezi nimi je zakázán Iason to porušil, tak proč ne on? Cítí jak je ten Mongrel vzteky bez sebe. Možná by se měl zeptat na jeho jméno.

 „Jak se jmenuješ?“ Randy by mu nejraději něco prsknul do obličeje, ale musí zvážit pro a proti.

 „Randy, můžete mi říkat Randy,“ odváží se více. Raool přikývne. Výborně, takže se jmenuje Randy. Přemýšlí o tom a nakonec, vlastně, proč ne.

 „Dneska budeš spát se mnou,“ řekne lhostejně. Jenže to už Randy nedovede vydržet.

 „Nevidím důvod, proč bych měl! Pokud vím, tak tohle je proti pravidlům a...“

 „Jupiter mi dal povolení a teď jsi můj Pet. Jestlipak víš, co to znamená?“ Randy vztekle kývne hlavou. „To znamená být mi ve dne v noci k službám. Mohu si s tebou dělat co chci a pokud se rozhodnu, tak tě odložím nebo daruji někomu jinému,“ řekne chladně. Nebude mu říkat, že je tady pro jiný účel než hrátky, ale líbí se mu. Dívá se na jeho nahou postavu s oblečením v ruce a uvědomí si, že ho chce hned teď. Vstane a jedním pohybem shodí svůj vrchní šat.

 „Pojď!“ a chytne ho vší silou za ruku. Randy poprvé pocítí jeho sílu. I kdyby se chtěl vzepřít . nemůže. Jde za ním do sousední místnosti, kde je velká postel. Nehybně se dívá, jak se svléká. Může na něm oči nechat. Je krásný. Vysoká svalnatá postava. Nikde ani gram tuku, dlouhé skoro stříbřité vlasy, souměrný obličej a modré oči. Neví, jestli mu to má říct, ale vše vyřešil Raool. Lehne si na postel a Randy se dívá, jak je vzrušený.

 „Tak na co čekáš, uspokoj mně,“ slyší. Randy ztuhne a zrudne. Sedne si na postel a dotkne se jeho těla. Poprvé v životě. Pohladí ho a zničehonic se stáhne a klidně řekne.„Ne.“

Raool se zuřivě posadí a zmáčkne mu paži. Randy vyjekne bolestí. Raool stáhne ruku a přemýšlí, proč je tak zatvrzelý. Pokud ví, tak Riki uspokojoval Iasonovy potřeby perfektně, tak proč on odmítá?! Nemá jinou možnost. „Proč ne?“

Randy pohladí bělostné prostěradlo. Ve svém životě ještě nic takového neviděl. Tak jemného a příjemného.

 „Protože nevím jak,“ řekne klidně. Raool se nadechne.

 „Nelži!“

 „Nevím, proč bych měl lhát. Pokud vím, tak za odmítnutí poslušnosti je trest. Aspoň to všichni říkají.“ Klidně sedí a dívá se na zeď, na které je asymetrický obraz divných tvarů. Určitě je drahý, napadne ho. Ucítí jeho prsty, už bez rukavic, a překvapí ho jeho teplá pokožka.

 „Ano, za odmítnuti je trest. Většinou se bičuje, ale záleží jak je kdo z nás vynalézavý,“ odpoví Raool chladně. „Jak to, že jsi ještě s nikým nespal?“

 „Nepotřeboval jsem to. Nemusel jsem se prodávat a nepoznal jsem nikoho, koho bych mohl milovat.“ Slovo milovat Raoola zaujme. Iason taky říkal, že se do něho zamiloval. On ještě ne, ale ví, že v tom je víc. Pustí ho a vstane. Randy se dívá na jeho krásné tělo. Co mu je?

 Raool prochází všechno, co se stalo od toho dne. Jeho nejlepší přítel. Pamatuje si jak za ním přišel s tím, že odjede z planety a pamatuje si den, kdy se mu svěřil, že se zamiloval. Chtěl ho vzít sebou. Rozmlouval mu to a pak ta divná shoda náhod. Únos Rikiho a pak jejich společná smrt. Nehoda bylo vyjádření, ale on tomu nevěří. Oni tak snadno neumírají. I kdyby zapomněli na opatrnost.

 „Neoblékej se!“ když si koutkem oka všimne, že se chce obléci. Dál přemýšlí a pozoruje ho, jak tam sedí.

 „Lehni si na postel,“ chce vidět kontrast snědé kůže a bílého povlečení. Je opravdu nádherný. Vzpomene si jak Iasonovi zářily oči tichou spokojeností, když dostal povolení a Riki za ním přišel do věže. A pak ty noci. Ani nikam nevycházel jako dřív. Byl pořád jen s ním. Přejde k Randymu a sedne si. Natáhne ruku a začne ho hladit. Bezmyšlenkovitě, v zajetí svých úvah. Ale co když uvažuji špatně? Iason měl spoustu nepřátel. Byl nejvyšší, a to přeložení, náklonnost Jupitera a to povolení… Co když ho chtěl odstranit jeden z nás? Oklepe se nad tou myšlenkou.

 Co to dělá? pomyslí si Randy. Je to nádherné. Poddává se té ruce. Ví, že to dělá automaticky, ale i tak se vzruší. Kousne se do rtů, aby nevykřikl. Riki, bylo to tehdy s tím druhým stejné? Stejně rozkošné, stejně bolestné? Neví, když byl s ním, tak Riki skoro nemluvil. Mlčel o tom. Viděl ho jen jednou v té době, ale všiml si jak pořád o něčem přemýšlí, dumá.

 Jsem teď ve stejném postavení jako Iason. Co když dám najevo, jak mi na něm záleží, a zkusím ho přilákat … Možná by mi mohl pomoci s tím druhým Mongrelem. Proč ho nevyužít víc? V očích se mu zableskne. Podívá se na jeho tvář i na to, jak je mimo. Ani neví co dělá a teprve teď si všimne svoji ruky, jak přejíždí po jeho těle. Sice s nikým nic neměl, ale sám... Skloní hlavu k jeho a zašeptá.

 „Udělej se. Vezmi si ho do ruky. Chci se dívat.“ Randy polkne, ale ví, že nemá na vybranou. Ruku si položí a najednou se mu to znechutí. Nechce být hračka, kruci, proč?! Stáhne ruku, otevře oči a řekne.

 „Ne,“ víc nic. Raool zvedne obočí. On nechce? Copak mu to nikdo nevysvětlil?! Zvedne se a rozesměje se. Začíná to být zábavné.

 „Zůstaň tady takhle a nikam nechoď!“ poručí mu, oblékne se a se smíchem odejde. Zavře dveře a zvážní. Tak tohle přitáhlo Iasona k Rikimu? Jeho odpor a neochota? Nebo ještě něco víc. Přejde k počítači a sedne si k němu. Probírá se údaji, které mu odeslali policajti. Takže podle nich nepatří k žádnému z gangu a dokonce není ani z té čtvrti. Opře se o židli a přemýšlí o celé situaci. Dneska se dozvěděl, že za měsíc odlétá místo Iasona pryč na centrální planetu. Nikdo to ještě neví. Jen on a Jupiter. Má měsíc, aby přišel na to, kdo tu nehodu, podle něho vraždu, zosnoval. Takže možná bych ho mohl využít a díky tomu prstenu se mi neztratí. Podívá se ven. Je noc a měsíc jasně svítí svou žlutavou září přímo do okna. Kolikrát s Iasonem spolu tak stáli a mluvili o všem možném. Chybí mi, přizná si Raool. Vstane a přejde zpět do ložnice. Podívá se na postel. Je v stejné pozici jako před několika minutami. Aspoň umí poslouchat. Sedne si na postel. Dotkne se jeho těla, přejíždí je dlouhými pohyby. Randy zavře oči pod jeho dotyky, které jsou tak vzrušující.

 „Chceš, abych tě pustil?“ Randy otevře oči a posadí se. Volný? Ale co za to? Nic není zadarmo.

 „Co za to?“

 „No, z laskavosti to nebude.“ Přiblíží se k němu. „Mohu si s tebou dělat co chci. To si, myslím, uvědomuješ.“ Randy přikývne. Raool se rozmýšlí, jak to říct. „Mám dvě podmínky. První, budeš se mnou spát a za druhé, chci někoho tam dole chytit. Pomůžeš mi. Po měsíci budeš volný jako pták,“ dodá s úsměškem. „Toho se nezbavíš,“ vezme mu ruku do své, „ale ochrání tě to.“ Randy se neptá co, jak ani proč. Má s ním spát. Jen měsíc. To přece nějak překousne. Spíš ho zaujala druhá podmínka.

 „Koho chceš najít?“ Raool pustí jeho ruku a zvážní.

 „Mongrela jménem Guy... Co je?“ když uvidí jeho výraz.

 „Proč ho chceš najít?“ zeptá se napjatě. Předkloní se k Raoolovi.

 „Co máš s ním společného?“ řekne  po chvilce přemýšlení. Randy se stáhne a přemýšlí jestli to říct. Jenže pokud chce něco zjistit, tak musí někomu to říct.

 „Jsem bratr Rikiho. On byl...“ Raool je šokovaný. To není možné. Taková náhoda. Přimhouří oči a přemýšlí. Co když je to past? Chytne ho za ruku a sevře.

 „Kdo tě poslal? Co tady máš zjistit?“ sype ze sebe.

 „Auuu, to bolí! Pleteš se. Sledoval jsem Guye a chytli mně. Do…“ spolkne. Raool ho pustí.

 „Tak povídej!“

 „Posledně, když byl u mně Riki, on mě chránil, víš. Tak moc toho neříkal, ale i tak vím, že tady s někým žil a nebyl z toho šťastný. Měl rád svobodu, ale na druhou stranu, kdyby se chtěl odsud dostat, tak se dostane. Opravdu. Víš, myslíte si, že jste...“ polkne. „Měl jsem ho rád, a když jsem slyšel, co se stalo, šel jsem za Guyem. Měl jsem štěstí. Byl opilý a dostal jsem z něho jen to, že se to stát nemělo. Ostatnímu jsem nerozuměl, ale bojím se, že to nebyla nehoda. Tak jsem začal pátrat. Změnil se. Nemá ruku, ale i tak žije až moc dobře. Jen se něčím trápí, ale nemohu to z něho dostat.“ Raool poslouchá a přesně to odpovídá jeho představám. „Jak se jmenoval?“ zeptá se Randy rozpačitě.

 „Iason. Iason Mink a byl můj nejlepší přítel. Varoval jsem ho, aby se nezamiloval do Mongrela,“ odmlčí se.

 „On ho miloval?“

 „Ano. Jupiter mu to dovolil stejně jako mně, ale já tě chci jen využít a pak...“ skloní k němu a shodí ho do polštářů. „Stejně nemáš na výběr.“

 „Ne, nemám,“ hlesne Randy. Dívá se, jak si opět stahuje šaty a jak se objeví se jeho urostlé tělo. Raool si klekne na postel a skloní svoji hlavu k jeho.

 „Neboj se. Mám rád rozkoš a ne násilí. Stejně jako...“ nedopoví a políbí ho. Vytrvalým tlakem ho donutí otevřít rty a vnikne do jeho úst. Leží vedle jeho nahého těla a rukou bloudí po jeho těle, zatímco druhou mu svírá hlavu. „Bude se ti to líbit.“ Políbí ho znova a pak sklouzne dolu na krk. Randy se mimoděk vypne a nastaví krk a tělo jeho rukám, aby měly lepší přístup. Svírá rty, aby nevydal ani hlásku, ale nakonec je otevře a vydechne. Raool se podívá na jeho otevřené rty, na napnuté tělo a stažené rysy. Hladí ho kam dosáhne a pozoruje co mu dělá dobře a co špatně. Jazykem přejede níž a políbí drobnými polibky břicho. Cítí, jak se pod jeho doteky stáhne, sjede ještě níž a obejme jeho penis rty. Zvedne oči a dívá se na jeho rysy stažené rozkoší.

 „Bude se ti to líbit!“ víří Randymu hlavou a měl pravdu. Líbí se mu to, ale pořád chce víc. Něco ještě k tomu chybí a on neví co. Raool ho převrátí na břicho a Randy to tak nechává. Je v jeho rukou tvárný jako vosk. Když zjistí v jaké je pozici, začervená se a schová hořící tváře do polštáře. Cítí jeho ruku a rty na svých zádech a jak sklouzavá níž. Raool obdivuje křivku jeho zad, jeho dlouhé nohy a snědou pokožku. Hladí je a zadržuje svoji rozkoš. Proč spěchat. Mají na to celou noc. Položí dlaň na jeho zadek a pohladí ho. Políbí a polaská jazykem rýhu.

 Ne, to snad nechce udělat, víří mu hlavou. Ale za chvilku ucítí jak ho dráždí a nakonec jak do něho prstem proniká. Zasykne, je mu to nepříjemné, ale Raool klidně pokračuje dál. Kdyby to bylo jako obvykle, tak už je dávno uvnitř něho a pohybuje se s ním, ale poprvé to musí být jiné. Opatrnější. Přidá další prst. Zajíždí hluboko do něho a vytahuje je. Druhou rukou mu hladí záda a občas ho políbí. Ne, chci vidět jeho tvář, a opět ho převrátí. Dívá se do jeho tváře a upřeně ho pozoruje. Randy raději zavře oči před jeho pohledem plným chtíče. Raool mu zvedne nohy na ramena a zatlačí svým údem do jeho těla. Randy sevře bolestí rty. Ne, nebolí ho to tolik, spíš je to nepříjemné, jak ho to pálí. Raool chvilku počká a začne se pohybovat. Randy po chvilce zjistí, že bolest pominula a uvolní se. Raool si toho ihned všimne. Hladí ho, ale nejvíc ho vzrušuje jeho tvář. Je v ní vidět každý pocit. Asi o tom neví, ale je rozkošný. Bylo to stejné mezi těmi dvěma? Proto... Ne, teď ne. Bude přemýšlet později. Teď se chce s ním jen potěšit, mít ho. Je to perfektní. Musí ho spoustu naučit, ale vyhovuje mu. Zasténá slastí. Je v něm tak sevřený a on, líbí se mu to. Přetočí ho na bok a opět do něho vnikne. Sevře ho do náruče a přitiskne rty k šíji. Má to rád, uvědomuje si, když nakloní hlavu do lepšího úhlu. A on miluje, jak je v něm. Přiráží dlouhými tahy, klidně a nespěchá. Natáhne ruku a sevře jeho penis. Randy skoro vykřikne, když ucítí jeho ruku.

 Tak se mi to líbí, říká si. Líbí se mi, co to dělá s ním, s jeho tělem. Cítí jak je napjatý a najednou vyvrcholí pod jeho laskáním. Raool si ho zase otočí na břicho stejně jako předtím. Drží ho za boky a pod tělo dá mu polštář. Je to nádherné, když přejede rukou křivku jeho zad, ale on už chce být v něm a tak do něho opět vklouzne. Začne přirážet rychleji a za chvilku vykřikne. Vyklouzne z něho a sevře jejdo náruče. Tiše oddechuje, jako by na něm nebylo vidět, že se zrovna miloval. Dotkne se jeho pokožky a olízne. Slaná. Políbí ho na krk.

 „Vidíš, že to šlo!“ Randy zrudne a kousne se do rtů. Bylo to nádherné, ale je tak unavený, ale Raool ho nenechá být a začne se s ním opět mazlit. Chce říct, že už ne, ale jeho ruce, rty…Je opět zatažen do víru rozkoše.

 

 Ráno se chce protáhnout a zaúpí jak ho bolí svaly z té pro něho nezvyklé činnosti. Otevře oči a nad sebou vidí Raoola. Zrudne a neví proč. Raool drží šálek něčeho co příjemně voní.

 „Vezmi si to, uleví se ti!“ řekne, ale jak vidí jeho postavu, odloží šálek a stáhne mu pokrývku.

 „Už ne, prosím!“ stačí zašeptat Randy, ale to už si Raool stahuje oblečení. Za chvilku už jsou opět ponoření do milování. Tohle nezvládnu, říká si Randy, když pije něco dobrého.

 „Co je to?“ zeptá se.

 „Kawas.“

 „Dobré.“ Neznámý nápoj z bůhví jaké planety.

 „Hlavně tě posílí,“ řekne s úsměškem Raool. „Potřebujeme Guye. Chci ho mít tady. Najdeš mi ho?“ Randy se zarazí. Sice chce objevit pravdu, ale dát ho do mocí jednomu z Blondie? To zavání zradou. Jestliže se to doví ostatní... Nechce vědět co mu mohou udělat. A on tady nebude, nezůstane napořád. „Bojíš se?“ zeptá se Raool čtouc mu ve tváří.

 „Ano. Nebudu tady věčně a gangy se umějí pomstít krutě. Možná víc než vy.“ Vstane z postele. Na těle má stopy po milování s Raoolem. Raool se na něho dívá se stopou pýchy a nechápe proč. Randy váhá se skleničkou kawasu, ale pak si vzpomene na Rikiho. Zaslouží si to.  „Jo udělám to, ale potřebuji svoje oblečení. V tom oblečku, nebo takhle se nemohu tam ukázat. A prsten...“

 „Ten zůstane na místě!“ ho přeruší Raool. Randy pokrčí rameny.

 „Ale...“

 „Vezmi si rukavice, ale ten prsten si nesundáš. Už nikdy, rozumíš?!“ Randy je trochu vyděšený tím výpadem.

 „Fajn,“ řekne, když dovnitř vejde ten Pet. V ruce nese oblečení. Randy má chuť se někam schovat, ale odolá.

 „Cokoliv budeš chtít, obrať se na něho. Můžeš přicházet a odcházet jak libo. Tady,“ Raool mu hodí malou věcičku. „Máš tam moje číslo. Volej, kdykoliv budeš chtít. A v noci bych byl rád, kdybys byl tady u MĚ!“ dodá velmi důrazně. Randy je už oblečený. Najednou se v šatech cítí tak nějak nepohodlně.

 „Tak dnes večer!“ Neví proč zrudne a pak vypadne. Raool se za ním dívá se smíšenými pocity, ale navenek chladně. Otočí se na Pet.

 „Slyšel jsi nás?“ Ten přikývne. „Dobře. Bude tady jen tak měsíc, víc ne.“ Pet jen přikývne a odejde. V hlavě mu víří měsíc. Proč jen tolik?

 Tedy, zdá se mi to, nebo se město nějak změnilo? myslí si Randy, když se loudá v téhle luxusní čtvrti kolem výloh a míří do jiné části. Do té na periférii, kde žije takzvaný odpad společnosti. Tam vyrůstal on chráněný Rikim, Riki a Guy. Kruci, co se to tady děje? Proč zemřel? Město se mění, luxusní příbytky se mění pomalu ale jistě v obyčejné domy a ty v polodomy a věžáky, které obývají ti nejchudší. Ulicemi se valí špína s plechovkami a polodivokými kočkami a psy, kteří se rvou o každý žvanec. Nadechne se a usměje. Sem patří. Tady je jeho domov. Nikde jinde. Tady se vyzná a ví jak to chodí. Ne tam, kde jsou pletichy nejasné. Tady se na to jde zpříma. Rozhlédne se kolem a přesně ví, kde je. Zrovna tady ho chytli. Tady nedaleko, ale díky tomu kroužku by měl být příště ochráněn. Uvidí jak ho bude chránit příště. Tak a teď musí najít Guye. Začne tam, kde skončil.

 Otřese se, když si vzpomene na ránu elektrickým výbojem. Kde jen zmizel? Aha, v téhle uličce.Jde se podívat, co tam je. Zakleje. Nic, jen další spleť uliček. Vstoupí do nich a diví se, jak jsou pusté. Jen prázdné papíry se tady povalují a jinak ticho. Opře se o zeď. Co teď? Civí na zeď a pomalu bledne. Na zdi vyvstává obrys psa s vyceněnými zuby. „Karvajští psi!“ zašeptá a rychle začne utíkat. Tak proto tady policajti dělali zátah. Oddechne si, když se dostane pryč ze spleti uliček. Otočí se, má pocit, že tam vidí psa. Krvelačného. Otřese se. Co tam chtěl Guy, proboha? Přes cestu mu přeběhne temný stín aje  rád, že vidí něco živého. Budu muset k němu domů, rozhodne se, ale teď... Podívá se, jak vychází žlutý svit měsíce a přidá do kroku.

 Cestou chytne svezení na motorce. Opatrně se vyptává na Guye, ale řidič nic neví a ani ho nezná. Randy přikývne a vydá se do jednoho domu. Když vidí, že odjíždí, vydá se zpět do města. Čím blíž je, tím tísnivější má pocit. Mohl by se ztratit ve spleti ulic, ale pak ucítí prsten. Zesmutní. Vězení. Sundá si rukavici a dlaň přitiskne k obdélníku. Dveře se otevřou a on je vpuštěn. Hodně lidí. Cítí na sobě pohledy, ale s kamennou tváří vyjde do 38. patra. U dveří stojí ten Pet a odebírá mu bundu. Sundá si boty a vrazí do Raoola.

 „Jedl jsi něco?“

 „Jo. Dal jsem si něco k jídlu.“

 „Dobře. Tak jdeme!“ Randy vytřeští oči a cítí, jak je vlečen do koupelny. Tam mu Raoolzačne sundávat věci. „Jsi cítit.“ Randy vzteky zrudne.

 „Ty šaty neprat. Byl jsem cítit jak děvka!“ zakřičí vztekle a pustí si sprchu. „Bastard, parchant, tupec! Co si o sobě myslí? Já a špinavý! Sám je cítit jako ...“

 „Jako co?“ ozve se za ním hlas Raoola. Randymu dojde, že všechno slyšel. Ztuhne, když ucítí kolem sebe jeho paže a zezadu tisknoucí vzrušené tělo.

 „No jako, jako...“ ale už nestačí doříct. Raool se k němu přitiskne a políbí jeho krk. Otočí ho a vstoupí do něho. Randy zasykne jak ho to zabolí a jak je ještě odřený ze včerejška. Obtočí mu nohy kolem boků. Raool se mu opět dívá do tváře. Má rád, jak se dívá. Už se bál, že nepřijde, že se mu něco stalo. Nerozumí tomu. Přece by se nic nestalo, kdyby tam zůstal? Nebo ano? Možná by déle hledal toho Guye... Slyší svůj hlas sténat, jakoby z velké dálky, tlumeně, ale je to on. Ještě trochu a vyvrcholí. Cítí, jak se mu uleví. Vyprostí se z obtočených nohou, políbí ho. Vezme houbu a důkladně ho umyje.

 „Jdeme do ložnice.“

 „Počkej. To jste všichni...“ hledá vhodný výraz.

 „Ne, ale dlouho jsem s nikým nebyl. Takže!“ dostrká ho do ložnice a pokračuje v tom v čem začal.

 

 Tak to jde skoro dva týdny, kdy ráno Randy nevstane a jen otevře oči a civí do stropu. Je zmožen. Ve dne pátrání a v noci celonoční hrátky. Už ani nepomáhá ten kawas. Přetáhne přes sebe deku, která je zakrátko stržena.

 „Vstáváme!“

 „Ani náhodou. Dnes se konečně vyspím. Bez pátrání, bez sexuálních hrátek jednoho nenasyceného Blondie. Mám toho dost, Raoole. Jdu spát!“ Raool je vytočený. Poprvé ho oslovil jménem. Nechá ho být a jde ven sám. Dojednává obchod, ale dnes ho nic nebaví. Pořád je v myšlenkách u Randyho. Večer tiše vstoupí do ložnice. Ticho. Přistoupí blíž a vidí jak ještě spí. Tiše ze sebe shodí oblečení a lehne si k němu. Přitáhne si ho do náruče a slyší ho něco zamručet. Raool se usměje a usne.

 Ráno vstane a je zklamaný, že Randy tady není. Den proběhne jako obvykle. Večer vyjede do svého bytu. Před chvilkou se odmítl zúčastnit jednoho večírků, jen aby mohl být s ním. Začíná to být přesně jako s Iasonem. Musí začít být ostražitý. Otevře dveře a vidí u okna stát Randyho v tom nemožném obleku. Jak si mohl myslet… Vypadá pitomě, ale spolkne to. Randy se otočí a Raoolovi bleskne hlavou tisíc otázek: Co mu je? Co se stalo? Je vážnější než obvykle a v bytě chodí raději nahý než by měl na sobě cokoliv. S kamennou tváří k němu přistoupí a políbí ho.

 „Povečeříme?“ Randy přikývne a nechá se odvést k připravenému stolu. Mlčky spolu jí a pak se Randy zvedne a zmizí v ložnici. Raool se za nim znepokojeně dívá.

 Co mu je? říká si zmateně, když cítí jeho divoké, až zoufalé objetí. A dneska je tak iniciativní. Ne že by se mi to nelíbilo... Zadrží ho.

 „Co je?!“ vyjede na něho.

 „Jako obvykle. Chtěl jsi přece, abych tě uspokojoval, ne?!“ vyjede na něho prudce. Raool přimhouří oči.

 „Ne takhle!“ vstane, obleče se a odejde na večírek. Randy bouchne pěstí do postele. „Kruci!“ Sedí na posteli až skoro do svítaní. Dívá se jak se velkým oknem do místnosti plíží světlo. Za chvilku musí jít. Vezme papír a načmárá vzkaz, který nechá u počítače. Rychle odejde.

 Za tři hodiny stojí v uličce, kde viděl obrys psa. Zaváhá, jestli si nemá sundat prsten. Nakonec to neudělá. Vplíží se do uliček s bušícím srdcem. Snad ho najde. Jestli ho nenajde do večera, tak potom je z něho mrtvola zahrabaná někde na smetišti. Nikoho nepotkává. Všechno je mrtvé. Najednou něco zaslechne a rozeběhne se. Nikde nikdo, ale zježí se mu všechny chloupky na těle. Má pocit, že se na něho dívá nespočet páru očí a přitom nic nevidí.

 „Ale ale, přišla nám večeře?“ ozve se za ním hrubý hlas. Randy se otočí a uvidí tři Karvajské psy. Musí být to oni. Kdo jiný by měl na bundě krvavou psí lebku. Polkne. Teď musí jednat beze strachu.

 „Večeře? Vy tady nějakou vidíte? Hledám Guye, toho zmetka jednorukého. Slyšel jsem, že se tady schovává. Ostatní nechtěli jít, ale musím ho mít. Takže, je tady?“ Podívají se po sobě a začnou se řehtat. Randy se začne taky uculovat. Trochu křečovitě, když…

 „Tady je něco k smíchu, ty všiváku?“

 „Jo, je. Vy tři jste k smíchu!“ Když zemřít tak důstojně. Vyvalí oči a začnou se zalykat. Vytáhnout pendreky a zkusmo švihnou. Oči jim svítí.

 „Tak dost, chlapci!“ ozve se tichý hlas z něhož Randymu vstanou vlasy na hlavě. Tohle je vůdce Karvajských psů. Na plácek vystoupí vysoký chlápek s blond vlasy. Zachechtá se jeho překvapení.

 „Tak copak dělá Raool, starý brach?“ Randy se křečovitě usměje. Nikdy neslyšel, že by vůdce Karvajských psů byl Blondie. Jenže kolik lidi se odsud vrátilo a dokázalo vůbec mluvit? Randy neví o nikom.

 „Ten sexuální maniak…“ odfrkne si dost pohrdavě. Vůdce se rozesměje ještě víc.

 „Jo, tos ho vystihl přesně! Copak potřebujete, vy dva?“

 „Proč myslíš, že on něco potřebuje?“

 „Protože je asi v dost zoufalé situaci, když využívá svého Pet k takové práci.“ Přejde k němu a stáhne mu rukavici. Na prstě se zaskví prsten. Randy zavrčí. „Ale ale, tak on si tě ještě neochočil?“ řekne vůdce posměšně. „Tak co je to?“

 „Guy. Chceme ho vyslechnout. Iason a Riki...“ je umlčen.

 „Jo, vím. Přiveďte mi ho!“ obrátí se na ty dva. „Poslouchej velmi pečlivě. Půjčím vám ho, ale vrátíte mi ho v pořádku. Je to jasné?! Jinak pustím svoje psy z řetězů. Vyřiď to Raoolovi.“ Randy přikývne, ale oba vědí, že pokud bude se bránit, tak Raool je schopný ho poslat nazpět v plastových sáčcích. Za chvilku je tu Guy vedený třemi psy. Je omámený, uvědomí si Randy. Chce něco říct tomu vůdci, ale nikdo už tady není. Guy je hozený pod jeho nohy jako pytel žrádla pro psy. Rozhlédne se kolem sebe. Nikde nikdo a v ulici je dusné ticho, protkávané jen neviditelnýma očima psů. Chytne Guye kolem ramen a napůl ho vleče, napůl nese ze zóny smrti. Nikdy nikomu kromě Raoola neřekne, kdo je vůdcem pověstných krvelačných psů. Ne, pokud se chce dožít dalšího roku, měsíce, týdne, dne a hodiny.

 Vleče ho a v duchu si říká, jestli udělá ještě krok. Sice má jakés takés svolení vůdce psů, ale to je nejisté jako loňský déšť. Oddechne si, když se dostane na okraj zóny. Vytáhne telefon od Raoola. Zmačkne číslo.

 „Mám Guye,“ vyklopí, aniž cokoliv řekne.

 „Kde?! Přijedu!“ Raool se zastaví uprostřed haly. Jde zrovna na obchodní večeři, ale to počká.

 „Na rohu sto sedmé a třicáté první, ale spíš zkus zaměřit prsten.“ Raool se odmlčí a Randy pochopí, že si to myslel správně. Prsten je i vysílač. Za půlhodiny přijede auto s Raoolem.

 Zvedne ho a hodí ho na zadní sedadlo. Sám se usadí ve vznášedle naproti. Dívá se na Randyho.

 „Viděl jsi ho?“

 „Koho?“ dělá ze sebe Randy nechápavého. Raool přikývne. S odporem se dívá na Guye. Dotkne se ho nohou.

 „Předpokládám, že ho máme vrátit. Neporušeného?“ Randy přikývne. „Pořád takový samaritán!“ zamumlá znechuceně Raool. Randy přemýšlí. To mluví o tom vůdci psů nebo o někom jiném? Mlčky dojedou do věže. Raool ho vezme zadním vchodem do věže, když mu něco v kapse zapíská. Jupiter.

 „Počkej chvilku!“ Za pět minut vejde dovnitř. Podívá se na Guye jak je tam na židli připoutaný.

 „Měl bys ses raději jít projít…“ navrhne mu Raool tiše.

 „Ne, chci slyšet...“ ale to už vidí jak mu Raool vyhrne rukáv a něco mu aplikuje.

 „Nazdar Guyi! Potřebuji od tebe laskavost a ty mi ji uděláš.“ Guy se zmateně podívá kolem sebe. Už jednou byl v podobné místnosti. Zachvěje se. Raool k němu přejde a pohladí ho po ruce. Zmáčkne ji a Guy zařve bolestí. Předkloní se, jak mu to lanko dovolí a cítí, jak se mu zařezává do svalu. Napřímí se. Zavrtí hlavou.

 „Ne? To je mi líto!“ zmáčkne mu jiný sval a pak jiný. Guy řve, ale nic neříká. Omdlí, ale Raool mu opět něco aplikuje. Je vzhůru.

 „Tohle je látka, která tě vždy a vždy probudí a ty budeš podstupovat stále víc a víc bolesti.“ Vyhrne mu rukáv a opět něco aplikuje. „Víš nemám moc času. Jen maličko a tak nemám čas tě vyslýchat jemně s finesami mučení a jemnou psychologii. Jestli nezačneš mluvit, použiji neurotizáter a věř, že to z tebe všechno vytáhnu. Ovšem pokud máš rád místo mozku kaši…?“ Randymu se dělá špatně, když vidí, jak má Guy rozkousané rty bolestí a od lanka pořezané tělo. Pokojem se rozlévá pach krve. Při slově neurotizáter oba zblednou. Už o tom slyšeli, ale ... Raool přejde ke stolu a vytáhne malou kovovou síťku. Přinese ji a ukáže ji Guyovi zblízka.

 „To se přitiskne ke spánku. V síťce jsou malé výčnělky a chapadélka. Ty proniknou do mozku a...“ odmlčí se. „Informace se shromažďují v těchhle kovových vláknech. Velmi užitečná hračka. Bohužel, jak jsem řekl. Nemusíš to přežít, anebo z hlavy máš...“

 „Dost! Řeknu co vím!“ Guy je bledší než syreček z Galdany. „Když si sem Iason vzal Rikiho, já jsem ho chtěl odsud dostat. Netušil jsem, v jakém vleku Iasona už je.“  Raool by ho nejraději viděl mrtvého, ale chladně poslouchá. „Dostal jsem pozvánku od jednoho člověka... Je mrtvý, opravdu. Viděl jsem jeho tělo před třemi týdny. Proto jsem u Psů. Jen mi řekl, co mám dělat. Unesl jsem Rikiho a zbytek, myslím, víte. Opravdu víc nevím.“ Raool se zvedne, chytne ho za vlasy a vrazí mu facku.

 „Lžeš. Randy, podej mi to!“ Randy se fascinovaně zvedne a opatrně mu to podává. Raool vezme to do ruky.

 „Neeee, prosím! Nevím, kdo to je.... Jen jsem viděl stín. Nedaleko. Vysoký a… Záblesk světlých vlasů, já...“ klepe se strachy a je cítit podivný pach.

 „To je lepší,“ řekne pochvalně Raool. Pustí mu hlavu a pokyne Randymu.

 „Muselo to být. Správně jsem si myslel, že je v tom zapletený někdo z nás. Iason měl spoustu nepřátel. Ukliď to po něm a odvez ho tam, kde jsem ho vyzvedl.“ Podivný Pet přikývne a tiše se odplíží.

 Randy s Raoolem přejdou do druhé místnosti. Raool přemýšlí jak dál. Váhavě se dívá na Randyho.

 „Co chceš dělat?“ odváží se zeptat Randy. Stále na něho zírá.

 „Dnes je velký večírek. Budou tam všichni důležití. A budou tam samozřejmě Pet. Původně jsem tam nechtěl jít, ale… Nechci tě do toho zatáhnout.“ Mlčí a stále se dívá na Randyho.

 „Co mám udělat?“

 „To opravdu chceš až tak pomstít Rikiho?“

 „Jo, chci. Takže, co to obnáší?“

 „Vše, čemu ses dosud vyhýbal. Neboli mě na slovo poslouchat, snášet cizí doteky, předvést se a kromě mě poslouchat ostatní. Jestli tam nebudu a ty zůstaneš sám, můžeš se stát klidně hračkou někoho jiného. Na těchhle večírcích je samozřejmostí, že se předvádí a půjčují Pet. A ty jsi něco jiného, zvláštního,“ říká to klidně a bez emocí. Randy polkne. Spát s někým jiným? Nedovede si to představit. „Nebudeš nic říkat, nebudeš se moci bránit, nic dělat, rozumíš?“

 „Já to udělám!“ řekne po dlouhém mlčení. Raool se odvrátí. Napůl to čekal a napůl to nechtěl slyšet.

 „Dobře. Takže oblečení.“ Přejde k schované skříní a zmáčkne tlačítko. Randy vytřeští oči nad bohatostí oděvů a všechny jsou tak titěrné. Raool se v nich začne hrabat. Obojek, rukavice a pruhy látky. Randy je zvedne. Rozpačitě zdvihne oči. Raool jen pokrčí rameny a začne mu připínat obojek. Sám má v ruce pásek. Pomůže mu nandat ty pruhy a Randy skoro dostane mrtvici.

 „Někteří nebudou mít nic, rozumíš mi?“ Randy přikývne. V tomhle se pohybovat. Nakonec si navlékne nesmyslné rukavice.

 „Jak se to sundává?“ zeptá se tiše. Raool se zasměje. Poprvé ho slyší se smát.

 „Sundavá? Velmi těžko. Věř mi. Dostat se, no ...“ Randy pochopí. Že ty divné pruhy jsou spíš jako kdysi pás cudnosti. Předvést vše, ale… Zrudne.

 „Řeknu všem, že jsi ve stadiu experimentu. Ale poslouchej mě na slovo. Rozumíš?!“ Randy plně pochopí. Snaží se ho bůhví proč ochránit, ale nemusel by. Okolo srdce se mu rozlije

 „A jaký je v posteli?“ tiše se optá Iaol a odhodí si dlouhé blond vlasy. Ví, že by se to nemělo, ale vděčnost. Raool se natáhne ke krku a připne mu pásek.

 „Jdeme!“ Oba vyrazí za bedlivé pozornosti Pet. Raool jde a chladně zdraví ostatní. Ti jsou v šoku, když vidí koho si vede za sebou. Provází je šum hlasů a dohadů. Dveře se otevřou a oni vejdou do prostorné místnosti. Ve středu je kruh, kde se zrovna předvádí jeden Pet. Hlasy ztichnou a všechny tváře včetně hraček se otočí k dveřím. Raool jemně škubne páskem a jde na své místo poblíž kruhu. Usedne a stáhne Randyho na zem. Ten se posadí k jeho nohám, jak to vidí u ostatních. Hlasy oživnou a všichni se dívají na Raoola. Ten si vezme z tácu pití a napije se.

 „Tak ses ho odvážil přivést?“ ozve se Iaol. Po Iasonovi Raoolův nejlepší přítel, ale ne tak dobrý jako Iason.

 „Je ještě ve stadiu experimentů, ale zatím jsem ho naučil chovat se slušně.“někteří to nedodržují.

 „Víc než dostačující.“ Randy na sobě ucítí cizí ruku a vnitřně se otřese. Povídají si o něm jako by tady nebyl, jako o hračce.

 „Nechtěl bys mi ho půjčit? Jen nakrátko. Vypadá moc dobře.“ Randy snese jeho ruku a jen si říká co na to Raool řekne.

 „Zatím ne, ale později možná. Ještě mu chybí náležitý výcvik. To víš, jsem náročný a nechci, aby si pak kdokoliv stěžoval.“

 „Jistě, podívej se na toho mého. Není rozkošný?“

 „To ano.“ Vedle Iaola sedí drobný chlapec se světlými vlasy a modrýma očima. „Speciálně vyšlechtěný pro mě.“ Randy si všimne bezvýrazného pohledu toho Pet. Poslouchá dál, jak se baví o obchodu a přitom cítí jeho ruku na svém těle.

 „Mrkni se. To je nový Pet Conrada.“

 „On je dnes tady?“

 „Jo. Jen jsem zvědavý, jak dlouho mu vydrží. Nechceš zatím předvést, co umí ten tvůj? Všichni pochopí, když nebude... Je tak jiný. Bude zábava.“

 „Zatím ne. Tedy, ten je dokonale vycvičený.“

 „Dívej se!“ zvedne mu hlavu Iaol a Randy se zadívá na osvětlený kruh, kde se nějaký Pet v řetězech předvádí. Má pocit, že se červená. Doufám že nebudu… Raool ho jemně hladí. Vzrušuje mě to, podiví se a dál se dívá na to, jak se hladí a předvádí se. Raoolova ruka sklouzne pomalu na jeho hruď a Randy se opře o jeho nohy. Velmi dobře, pomyslí si Raool. Všichni se přestali dívat na Pet v kruhu a dívají se na ně dva. Zatímco ostatní zkoumají reakce a chování Randyho, Raool se dívá na tváře ostatních. Touha, chtíč, pobavení, chlad, nezájem až jedna úplně vzadu nenávist, nechuť a zloba. V těchhle chvílích se ukazuje jejich pravá podstata. Zachvěje se. Takže je to on, ale proč? Musí to zjistit. Šikovně rozepne pár pruhů a dál ho hladí. Randy pochopí, že ho předvádí a zavře oči.

 On mě opravdu nenávidí. Jenže koho, jeho nebo Randyho? Cítí vedle sebe zrychlený dech a podívá se na Iaola. Přestane hladit Randyho.

 „Kolik za něho chceš? Nevadí, že není vycvičený. To mohu dokončit za tebe!“ dostane ze sebe lehce chraptivým hlasem. Raool k němu zvedne hlavu a zároveň zvedne hlavu Randyho. Přejede jeho rysy a skončí na rtech. Přejede mu nejdřív dolní a pak horní. Randy mu olízne prst a vsaje ho.

 „Je mi líto, není na prodej, ale zakrátko odjíždím. Nejspíš tak pozítří. Zaujímám místo Iasona.“

 „Takže je to pravda. Pak potom je můj.“

 „To ano. Bohužel, vzít ho sebou nemohu. To mi Jupiter nedal svolení.“

 „Tys chtěl, aby odjel s tebou?“ Oba mu visí na rtech. Jak Randy tak Iaol.

 „Ano. Dal jsem si s ním tolik práce. Zůstane tady a pak se uvidí. Vždy se to dá nějak obejít.“

 „Fajn. Tak si ho mohu půjčit na dobu, co tady nebudeš.“ Raool pokrčí rameny.

 „Co je dnes Conradovi?“

 „Ani nevím. Možná na tebe žárlí. Jsi miláček Jupitera a právě jsi zastínil jeho Pet. To není nikdo nadšený,“ Dívá se na Randyho a tomu je z toho pohledu špatně. Proč se mu nedělá

špatně z Raoola, ale z Iaola ano? Nerozumí tomu. Přitiskne se víc k nohám Raoola. Ten ještě

chvilku sedí a pak se zvedne. Randy se postaví a všichni vidí jeho vypracované tělo. Raool ho

vede schválně kolem Conrada, který jako jediný projevil nechuť a nenávist. Když je skoro u

Conrada přitáhne si Randyho blíž a začne ho hladit a klidně líbat. Je ve stínu a kromě Conrada nikdo nevidí, jak se k němu tiskne, ale on sleduje jeho nenávistný a znechucený pohled. Je to on? Neví, ale brzy to zjistí. Odejdou pryč a Raool si ho vede na pásku. Ale počkat, zastaví se a Randy do něho vrazí. Někdo mu musí dávat informace co a jak. Iason chránil Rikiho víc než bylo normální. Kdo měl k němu tak blízko, že mohl... Jupiter, ale to je nesmysl. On, ale to je taky nesmysl. Zatáhne a odvede Randyho do svého pokoje. Guy je už pryč a pokojem se vznáší čerstvá vůně. Přejde k stolu a nalije dvě skleničky.

 „Sundej to!“ a dívá se jak pracně ze sebe sundává ty pruhy. Přejde do koupelny a za chvilku je slyšet sprcha.

 „Ty dotyky se mi vůbec nelíbily,“ pronese v županu. Raool mu nabídne skleničku. „Ten okolo kterého jsme šli, jak jsem tě tam líbal, je Conrad. Nenáviděl Iasona a mohl chtít jeho smrt, ale neměl k němu tak blízko, aby vše věděl a aby dokázal to dát dohromady. Pořád mi chybí jeden dílek.“ Do pokoje vejde Pet. Sebere oblečení a odejde. Randy se za nim dívá.

 „Raoole,“ osloví ho tiše. „Jak moc jsou ti Pet oddaní pánovi? Jak moc ho poslouchají a jak moc mají city?“

 „Absolutně. Proč se ptáš?“

 „Iason měl jako Pet Rikiho, ale měl někoho, ještě nějakého jiného?“

 „Ne to ne. Když... Počkej, ten co... Ty si myslíš... Ne, to je ...!!“ Ta myšlenka na Raoola neustále dotírá. „Sundej si župan a vypadni ven. Nahý!“ Randymu vypadne sklenička, ale poslechne a jde na chodbu.

 „Pojď sem!“ křikne Raool. Do pokoje se vplíží ten Pet. Raool se na něho dívá. Poslušný, dobře vycvičený. Iason si na něho vůbec nestěžoval a měl ho v posteli mnohokrát i jako hračku do té doby, kdy to místo zaujal Riki. Proč se ho nezbavil?

 „Odveď ho k ostatním dolů!“ řekne. Pet přikývne. Ne, určitě se spletl. Odejde a Raool se vrhne k počítači. „Sleduj prsten Randyho!“ přikáže. Pet ho odvádí, ale někam jinam, někam hlouběji, ale kam to jde?! Zastavili se. Raool vyskočí a rozeběhne se. Na ruce má náramek, který mu ukazuje směr.

 Randy je zmatený, když vidí temné uličky. Z ničeho nic ucítí na své ruce něčí prsty. Podívá se. To je ten Blondie, Raool mu říkal Conrad, pokud se neplete. Je v jeho rukách a najednou ucítí ránu do břicha a facku. Schoulí se do klubíčka a ucítí švihnutí. Zahledne bosé nohy Pet. Takže to musel být on. Ale proč? Raoole! Skoro vykřikne.

 „Proč jsi zabil Iasona?“ ozve se studený chladný hlas.

 „Já ho nezabil, i když se pošpinil tím, že spal s tou nečistou krví,“ pronese pochmurně Conrad. „Jen jsem chtěl zabít toho špinavého Mongrela. Měl se věnovat svým zájmům a své hračce. Pošpinil se.“ Raool se na něho nechápavě dívá. Randy se zatím opře o zeď a poslouchá.

 „Já ho zabil! Já! Odhodil mě jako psa! Miloval jsem ho. Byl jsem jako stín, jako jeho pes a on si pořídí toho…!! Toho…!! Nezasloužil si žít. Zabil jsem ho!!!“

 „Co?!“ pronese se trojmo. Nikdo tomu nechce věřit. „JO! Zařídil jsem tady přes toho,“ kývne pohrdlivě, „aby Guy unesl Rikiho a dostal taky miny. Odkud by takový mizera vzal miny? Jenže se vše zvrtlo. Nevím, co se stalo, ale měl zahynout jen Iason a Riki měl trpět jako pes. Stejně jako já. Jenže oba zemřeli a ty si teď přivedeš taky jeho!“ Vyplivne to s nenávisti. Conrad a Raool se na něho dívají omráčeně. Vůbec netušili, co se může za jejich hračkami skrývat. Pet se rozežene a chce do Randyho kopnout, ale Raool mu v tom zabrání a nesmírnou sílou ho odhodí na zeď. Pet sklouzne po zdi a Raool se k němu skloní. Z úst mu vytéká pramínek krve. „Iasone!“ vydechne naposled. Conrad nečeká a rychle se odplíží ven.

 

Randy k němu zvedne oči. Raool ho vezme do náruče a odnese do svého bytu.

   Nese ho v náručí a dívá se na jeho tvář. Vypadá jinak. Unavená, zbitá. Za chvilku budou vidět modřiny. Otevře dveře do bytu a položí ho na postel. Odhrne mu vlasy a dá mu na rty polibek. Jemně, aby ho to nebolelo. Vstane a přinese jemnou gázu namočenou do něčeho modrého.

  „To tě vyléčí. Skoro okamžitě. Je mi líto, že jsem přišel tak pozdě. Nikdy by mně nenapadlo, že Iasona má na svědomí Pet a Conrad.“

  „Ano a Rikiho taky. Pozítří odjíždíš, že?“

  „Ano, ale neboj, postaral jsem se o tebe a teď, promiň, ale...“ Sáhne do zásuvky. Přiloží to na jeho paži a i přes to, že Randy vrtí odmítavě hlavou, mu dá dávku.

  „Sbohem!“ ještě zaslechne a pak nic.

 

 Tak ho vše bolí. A to světlo. Proč nechává Raool vytažené rolety? Otevře oči a zarazí se. Kde to je? To není Raoolův byt. Posadí se a vidí, že je úplně někde jinde. Vstane z postele a vyjde ven z, jak předpokládá, ložnice. Obývací pokoj, kuchyň, koupelna. Na stole zahlédne přehrávač. Zmáčkne.

 Na stěně se promítne Conrad jak přechází ulici. Randy sevře ruce, když tu najednou vidí auto jak ho nabírá šílenou rychlostí a kus ho vleče, spíš usmýká a ujíždí pryč. Všichni jsou v šoku. Konec.

 Takže je opravdu konec. A tohle má být všechno co mu po Raoolovi zůstalo?! Byt a prsten. Podívá se na prst, na ten chladný kroužek. Stojí uprostřed pokoje a najednou neví, jak dál. Je pryč, to ví. Říkal to přece, že odlétá na centrální planetu. A on musí zůstat tady. Raool si najde jinou hračku. Poslušnější... Kopne do stolu a zaskučí.

 „Do háje. Přece jen je to bastard!“ zařve nepříčetně. „Můžeš mi laskavě říct, co mám teď dělat?!“

 „Co takhle jít do postele?“ Někdo ho zezadu obejme. „A ani tě nemusím svlékat. Jak příjemné.“ Lehce ironický tón Raoola mu rezonuje v hlavě. Randy se otočí a mávne si rukou před očima.

 „Duch určitě nejsem,“ začne se Raool svlékat.

 „Tak prrr! Ne tak rychle. Co to má vše znamenat?“

 „Chci jít do postele. Co by bylo? Pořád jsi můj Pet.“

 „Nemám být náhodou volný jako pták?“ optá se sžíravým tónem a s rukama v bocích. Raool se na něho obdivně zadívá. Je opravdu moc krásný.

 „Lhal jsem,“ oznámí mu a klidně si sundá věci. „A teď jdeme do postele. Víš, že Pet pánovi neodmlouvá.“ Randy to vzdá. S tím sexuálním maniakem není žádná domluva a i kdyby byla, tak mu by to chybělo. Moc chybělo, a tak ho vezme za ruku a odvede ho do své ložnice. Tady a teď si role klidně vyměnit můžeme, řekne si s úsměškem.

 

 

Konec

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

נערות ליווי

(Henryreoli23453, 18. 6. 2022 10:25)

"You ought to take part in a contest for one of the highest quality sites on the web. I most certainly will highly recommend this website!"
https://reck-lover-israely.ml/news/cenlifortcount

Parada

(Karin, 30. 10. 2020 13:21)

Pěkné.

^_^

(Glorilian (http://glorilian.sblog.cz), 27. 2. 2009 15:50)

Dobrá povídka na neobvyklé téma. Po těch haldách Narutovských Bleachovských DNkových upírských povídek a já nevím co ještě je to vítané osvěžení.

Perfektní námět idea. Prostě vynikající.