Jdi na obsah Jdi na menu
 


6. 12. 2010

Hádes

 

13.

 

Port Eden

 

Daniel hledí za odcházejícím mužem. Chce ho zadržet. Vrhne se do křovin, ale hned si uvědomí, že tohle je opravdu velmi, ale velmi hustý les, kterým nepronikne ani myš. Dotkne se rtů. První skutečný polibek. Nepočítají se od maminky, občasné polibky dětské a jedna od sestry, kdy to na někom chtěla vyzkoušet. Tohle byl nefalšovaný polibek, jaký se dostane jednou za život. Pravda mohl být delší, intenzívnější a mohl pokračovat přesně tím, co si celou dobu přeje. Ale jeho bůh z hvězd odešel. Karibik je sice malej, to jo, ale v jistých ohledech strašně velký, zvláště když člověk hledá jednu osobu.

Bude muset najít někoho jiného.

„Nechci!“ zvolá do okolního lesa.

Svěsí ramena. Bude muset jít na loď. Najednou mu připadá taková prázdná bez života, bez cíle. Bude se muset vzpamatovat. Chtělo by to, chtělo by to… dojde k šalupě. Vsadí se, že posádka málem padá přes loď do moře jen, aby viděli, kde je zakopán poklad. Ne - Calum je možná na strážním koši. Nasedne na loď, ucítí trhnutí. Jede k lodi.

„Kapitáne, máte mapu?“ optá se ihned Calum, který jako opice sklouznul ze strážního koše. „Nic jsem neviděl,“ informuje ho. „Hustej les jako prales.“

„To já vím,“ řekne s bouchnutím do zad samolibě Daniel. „O pokladu má vědět jen kapitán a kostry.“ Mine ostatní a jde do kajuty. Praští sebou na postel.

„Vyplouváme do dálav? Vraždit, loupit, znásilňovat?“

„To poslední vynech. Chce to něco speciálního. Oslava pomsty a vítězství.“

„Speciálního? Co může být speciálnějšího než mučení zajatců, kde je ukrytý poklad, znásilnění panny nebo spáchat pěknou vraždu za pravého poledne, aniž by člověk byl chycen a vsazen do žaláře?“

„Hezká dlouhá řeč, Carlosi.“

„Kapitán má depresi!“

„Neslyší tě,“ odpoví lakonicky Daniel. „Nech si hlasivky na něco jiného. Máš pravdu, pirátská loď je k tomu, aby páchala hrůzu a zlo na moři. Jedeme přepadnout nějakou loď.“

„Hurá!“ Loď se nadšeně zakymácí, jako pirát pod soudkem rumu vychlastaným na jeden zátah.

„Kapitáne, loď je opilá,“ zařve Zástupce.

Kapitán vyjde na palubu. Ta cháska líná. Hraji karty, mariáš a šachy. Zase Jeff Dole Bez se pokouší oslnit Wei Ming svým intelektem. Kdyby ji daroval sadu jedů, byl by úspěšnější. Jednou to pochopí, i když hádá, že Zástupce to pochopil rychleji. Otázka, kdy ji daruje tu sadu nožů, co zabavil při poslední loupeži.

„Posádko?!“

„Co je?“ zabručí, aniž zdvihnou hlavy.

„Posádko!

„No jo?“

„Co je, kapitáne!“

„Chcete něco k jídlu? Malé dobré koláčky? Nebo malé ohnivé špízy? Wei Ming, ráda je připraví, protože Wei Ming je umí dokonale!“

„Sem s nimi. Posádko!“

Zástupce si povzdechne. „Kapitáne, stačí jednou.“

„Ano, Zástupce? Přestaň si čistit nehty mačetou. Tím Wei Ming neoslníš.“

„Já ji nechci oslnit, já chci nad ní vyhrát. Nikdy mě neporazí nějaká mrňavá bestie v sukních. K tomu barevných.“

Daniel nechápe, co s tím mají společného barvené sukně, ale mlčí. „Chce to povyražení.“

Zástupce zvedne hlavu, odloží mačetu. I ostatní přestanou si všímat hraček. „Hej kapitáne, to máte říct hned!“ Posádka stojí v řadě a dychtivě čeká na slova ctihodného kapitána.

„Milá posádko, po záslužné akci, kdy jsme vybojovali skvělou bitvu s Vychrtlým Rogerem, si taky zasloužíme i pořádnou dávku zábavy. Jelikož mě Carlos přesvědčuje o prospěšnosti zábavy, rozkazuji, že vyplouváme za zábavou. Má někdo návrh, co bychom mohli dělat v této bohulibé činnosti?“

Jeff Dole Bez s potřebným papírem, na který ihned načmárá vše, co bylo řečeno. Papír dá prohlédnout Němému Pablovi a Hluchému Alexandrovi, který mu to tlumočí.

„Grhhh!“

„Kapitáne, souhlasí. Je nadšený.“

„Skvělé.“

Potřebuji se uvolnit -  potřebuji chlapa. Potřebuji se uvolnit - nějaká macatá ženská to spraví. Potřebují chlapa - jenom to nesmí být Zástupce. Potřebuji dvě ženské - nějaké štíhlé blondýnky by se šikly. Jojo uvolnit, to je ono. Ženská, nějaká urostlá, do které se vejdu a která umí zacházet s bičem - jen ne Číňanka. Sem a tam mnoho ženských s velkými kozy - jojo jenom ženské! Příjemné prostředí s inteligentní ženou, s kterou bych mohl konverzovat o nejnovějším vydání Homéra. Bude tam hodně jídla – hora jídla?

„Ehm nechci nic říkat, ale má někdo nějaké návrhy?“ Všichni s vypoulenýma očima sledují něco, co každý vidí jen on sám.

„Návrhy, zatraceně!“

Posádka na sebe rozpačitě pohlédne.

„Kapitáne, vzhledem k vašemu věku…“ začne Zástupce.

„Cos to řekl?“ zahrčí Daniel, lapí ho pod krkem a přirazí na kormidlo, až mu v zádech křupne. Zpod černého klobouku jako peklo vykoukne bledá pleť. „Zopakuj to ještě jednou?!“

Zástupce sebou málem sekne. „Věk!“

„Přivázat k stěžni!“

„Kapitáne je to Zástupce,“ odváží se namítnout Jeff Dole Bez.

„Nezájem. Má ještě někdo nějakou poznámku k mému věku?“ zdůrazní.

„Ne!“

„Výborně, takže návrhy?“

„Kapitáne, jestli mohu navrhnout, potom Port Eden. Toť ráj zemský, ráj pro každého muže, ženu, pro kohokoliv. Ráj, kde se má každý dobře, pokud má prachy a ty máme. Dokonce i Calum se poměje, protože jsou tam rozkoše bez hranic. Vše, po čem touží lidská duše, se tam najde, proto tam stojí do nepaměti neboli od dob Columba a vítají unavené námořníky ve své vřelé, pohostinné, něžné, rozkošné náruče. Port Eden!“ vypočítává skoro básnicky Jeff Dole Bez

„Port Eden! Port Eden! Port Eden!“ nese se lodí a Carlos mohutně nadme plíce. Nabere vlahý mořský vánek s vidinou ženských. Ženský všude, ženský odhalené, ženské poodhalené, ženské zahalené, kozy odhalené, kozy poodhalené, kozy zahalené. To je ráj pro pravého piráta. Dobře vybral kapitána, který své posádce i lodi dopřeje pořádnou podívanou. Ovšem on plánuje menší soukromou podívanou přímo na lodi. Ano. Kapitán plus nějaká rozkošná ženuška.

Zvedne kotvu, nohama zašmidlá po mořském dně a vyrazí pekelnou rychlostí kupředu.

„Kapitáne, v dálce loď!“

„Cože?“

„Loď! Válečná! Vlajku nepoznám!“

„Jak to, že jsi ji neviděl dřív?!“

„Díval jsem se směrem - Eden, kapitáne!“

Daniel si povzdechne. Loď ovládla sexuální revoluce a Zástupce v skrytu duše je masochista, protože si u toho sloupu libuje. Jeho posádka je trochu podivná, ale bojují pekelně dobře. Nemůže si stěžovat a je zvědavý co na to jeho sestřička. Jakpak si ona vede?

Musí dorazit, co nejdříve do přístavu, potom bude schopný myslet, možná i zapomenout na boha z hvězd, i když kdo ví, ale jeho posádka hlavně přestane myslet jen na jedno. Něco se kolem prosmýkne, vzápětí vletí do dveří rozzuřený červený šat.

„Ty mizero! Ty mizero!“

„Wei Ming, co se stalo?“ Wei Ming se způsobně ukloní. „Omlouvám se, ale tato nehodná osoba nechtěla vás rušit v odpočinku, bohužel ten malý kajmaní mizera, mi právě sežrat nejlepší kus masa. Hodlám to maso nahradit jeho ocasem. Doufám, že mi to schválíte a ještě jednou se omlouvám za vpád do vaší kajuty.“ Ukloní se, ale oči ji šmejdí po kajutě, zda neuvidí něco malého a zeleného.

„Ale Wei Ming, on je malý!“

„Musím vám oponovat, i když velmi nerada, protože kapitán má vždy pravdu, ale po vykuchání z něj bude přesně stejně velký kousek, jako mi uloupil. Musím důrazně protestovat, aby chodil do mé kuchyně a loupil mi tam maso, když sama mu dávám dost!“ V tom momentě kajman čile proběhne kolem červené Weiny sukni. Ta se rozežene pánvi a praští. Daniel zvědavě nakoukne, zda ho zabila. Vydechne si úlevně, když žádnou krev nevidí. Unikl.

„Wei Ming, tak si zavírej dveře.“

„To nejde, kde jenom může být?“

„Necháš ho být. Je to lodní mazlíček!“

„Hodící se do špízu,“ poznamená klidně. Postaví se rovně a potom se zahledí na Daniela. „Kapitáne, jako ho mám nechat být?“ optá se nedůvěřivě. „Nechcete ho vykrmit a potom nechat připravit na sto a jeden způsob?“

„Ano. Podívej se, jistě máš jiného masa dost.“

„No ano,“ začne váhavě, „ale kapitáne tato nehodná osoba má skvělý rodinný recept na špíz s kajmaní příchutí. Je geniální a musí to být kajman mladý. Staré maso už není tak dobré, jako mladé. Mohu?“

„Ne?“

„Opravdu ne?“

„Ne.“

Wei Ming chvilku studuje koberec. „Dobře. Udělám místo něho kuře.“ Vyjde ze dveří. Kajman zachráněn, otázka na jak dlouho, pomyslí si Daniel. Vystoupí na palubu. Nedaleko se Alby věnuje něčemu, co by řekl, že je šití. Zajímalo by ho, co to bude. Všimne si, že Carlos je zaneprázdněn plachtami a řízením lodi. Kdyby byl pes, řekl by, že má jazyk na vestě.

„Carlosi, neužeň se.“

„Chci vidět ženskou.“

„Hm a rozhodl ses, zda chceš živu nebo dřevěnou ženskou.“

Carlo zavzdychá. „Kapitáne, nešlo by to mít obě? Živou i neživou?“

Daniel vyprskne smíchy. Dovede si to představit. Zatímco bude šmírovat živou, jeho ruce budou pěkně objímat tu dřevěnou. Jako malej.

„To by mě zajímalo, jak to že jsi schopný něco cítit.“

Carlos rozhodí ruce, až se loď zhoupne. „Mě se neptej, Danieli, stále si zvykám na to, že jsem mrtvý.“

Daniel přikývne. Plachty se nadýmají jako o závod. „Co loď, Calume?“

„Zlato, kapitáne? Kde?“

Ten taky slyší jen jedno, pomyslí si vesele. „Loď, spratku mizernej!“

„Jo loď! Je pomalá, kapitáne. Zmizela nám z dohledu a rýsuje se před námi pobřeží. Možná ten Port Edeb nebo co!“ Něco ho švihne přes palici. „Au!“

„Port Eden,“ zabručí vztekle Carlos. „Pamatuj je to Mekka všech pirátů a nejen jich, ale i námořníku, lupičů, důstojníků, vojáků, dezertérů, vězňů  - zkrátka každého kdo má koule a i nemá,“ když si vzpomene na Jefa Dole Bez. Chudák malej. Takhle dopadnout musí být strašné. To je opravdu lepší být lodi s nahou mužskou sochou na přídi. Nechápe, že jim je kapitán tolik nadšenej.

Noc proběhla v klidu, zauvažuje kapitán, když se protáhne. Otevře oči a uhne se před zuby zívajícího Booa. Nechápe, že se neprobudil, když po něm šplhal.

„Slez!“

Kajman na něj obrátí oči.

„Slez!“ Nic. „Zatraceně!“ vezme ho a položí na podlahu. Kajman zmizí, jako by tu nikdy nebyl. Vyleze ven. Uch vyjekne, když vidí posádku na přídi. Jde k nim. Loď se příjemně houpe.

„Co tu děláte?“ obrátí se na něj čtvery krkavčí oči. Vyjekne. Spali nebo co tu dělali?

„Dobré ráno, kapitáne. Hlídáme, jestli náhodou nemineme ten přístav“

Vedle něj se postaví čilej Carlos. „Já jim říkal, že mohou jít spát. Nedali si říct.“

„Kde je Zástupce?“

„U stěžně, Danieli. Nechtělo se mi odvazovat a posádka se na něj vyprdla.“

„Alby?“

„Spí jak mimino. Pod hlavou má vyšívaný polštářek. Kapitáne, řekl bych, že ho to pranic nevzrušuje. Myslím přístav plný nahatých ženských.“

„Tam, to je ono! Ta Mekka všech námořníků i dezertérů! Hleďte a jásejte námořnici, protože naše chvíle nadchází. Vivat Edene! Vivat Edene!“

„Vivat Eden!“ zachraptí postava u stěžně a hlava jí blaženě klesne. Daniel ji zvedne. Propleskne ji.

„Zdravý?“

Zachrčení. Daniel pustí hlavu a podrbe se v rozkroku. Zatraceně, co teď? „Alby a Calum zůstanou na palubě. Ty Carlosi taky.“

Carlos se posadí. „Jo já vím, ke všem čertům. Soudce zabiju, stavitele rozřežu na kousky. Nikoho na loď nepustím.“

„Kapitáne, mohu jít taky?“

„Nejsi na to mladej?“

„No dovolte, kapitáne? Právě je nejlepší možnost se ukázat!“ A vydělat, pomyslí s úšklebkem.

„Tak dobře. Zůstane Alby, Wei Ming, jdeš taky?“

Wei se ukloní. „Kapitáne, tato ctihodná osoba by ráda šla. Děkuji moc za důvěru.“

Daniel mávne rukou. Proč ji pořád nerozumí?

„Odvažte mě!“ zachraptí postava vedle nich. Wei Ming vytasí velký nůž zpoza zad, přistoupí.

„Ty ne!“ zanikne v hluku opětovného Vivat. Daniel zavře oči, jak očekává svého Zástupce v ratolišti krve. Wei Ming zasune nůž za pás.

„Tři tři, Zástupce.“

„Zatracená ženská!“ zasípe Zástupce. Začne se plazit směrem šalupa.

„Odhodlaný,“ zašeptá obdivně Daniel. Alby ho sebere jednou rukou a vloží na šalupu k ostatním. Zamává kapesníkem.

„Ahoj! Calume, vrať se brzy!“

„Ty nejdeš, Danieli?“

Daniel se zazubí. Na tuhle příležitost čekal hodně dlouho. Rozeběhne se do kajuty, aby se oblékl. Vezme na sebe upnuté kalhoty, hedvábnou bílou košili, vestičku, za pás zastrčí bambitku. K pasu si dá šavli, kterou vyzkouší. Do uší si dá diamant, který našel u Vychrtlého Rogera. Váček vloží za záňadří. Na nohy vysoké boty.

Hvizd. Tomu se říká, kapitán. Daniel jde na šalupu k ostatním. Ti se odpoutají. Carlos na levoboku, sleduje vnadné ženské, jak pokřikují na přijíždějící.

„Vzhůru k ráji!“ zavelí s rukou před sebou.

„Vivat!“

 

V tu chvílí o dost pozadu se k pobřeží blíži loď na které velí přísný kapitán lord Ramses II Saxon. Stojí v upnuté uniformě na přídi s dalekohledem v ruce, kterým zkoumá před sebou modravé území.

„Vytáhni americkou vlajku.“

„Kapitáne, nechcete hanobit…“

„Mlč nebo tě předhodím posádce.“

„Chápu, kapitáne, ale musím vznést protest.“

Ramses přikývne. „Bude to zapsáno do knihy.“ Mávne rukou, jako by odháněl obtížnou mouchu. Zástupce se diskrétně vzdálí. Sundá obraz, za kterým se schovává vlajky, které by britské námořnictvo nesneslo na palubě. Za jejich úschovu by byl trest smrti, ale mnohokrát jim zachránily život. Jako například teď. Vybere americkou, kterou nejčastěji používají. Vyjde s ní ven.

„Námořnicí do pozoru!“ všichni se postaví do pozoru. Britská vlajka se sundá, pečlivě se složí. „Námořnicí pohov! Rozchod!“ Všichni se rozejdou po své práci. Zástupce vymění vlajku. Ramses ho s úsměvem pozoruje. Až půjde do důchodu, což bude brzy, půjde do Ameriky, ne do Británie. Bernardovi to zlomí srdce, ale má rád teplo. Otočí se opět k břehu. Vzpomene si na Boha z měsíce, v útrobách se rozlije slast. Mít ho v náručí, pít z jeho úst i ze zdola – rozkoš. Nemůže se dočkat.

„Kapitáne, výměna provedena. Máme vyměnit i jméno lodi?“ optá se posměšně.

„Víš, že to přináší smůlu. Neptej se na blbiny.“

„Rozkaz, kapitáne. Posádka se už těší. Shromáždili si své jmění a hodlají je utratit na dívkách v přístavu.“

„Jsme několik měsíců na moři. To by vlezlo každému na mozek,“ odsekne Ramses. „Jo bez sexu to nejde.“

„Ano, to říkal už i váš pan otec, lord…“

„Nech ho už spát.“ Zamračí se. V dálce uvidí pobřeží. Za chvilku se bude těšit s nějakým pěkným mladíkem. Vždy tíhnul k starověké literatuře a hlavně k Řekům. Mlsně se olízne.

„Už zase na nic jiného nemyslí,“ poznamená klidně Zástupce.

Ramses ho poplácá po rameni. „Dopřej si taky nějakou, starouši. Tedy jestli to zvládneš.“ Jde do kajuty se převléknout. Vyjít tam dolu v uniformě, není zrovna dobrý nápad.

Zástupce za ním hledí. No je to jeho pán, co má dělat, než poslechnout!

 

„Posádko, jen jedno!“ Podívá se na Jefa Dole Bez, Hluchého Alexandra, Němého Pabla i nevinně tvářící se Wei Ming. Zástupce napůl sedí na ulici a pije rum na povzbuzení krve. Calum se dychtivě rozhlíží kolem sebe. „Bavte se! Vzhůru do ráje! Ráno opět tady.“

„Proč?!“

„Protože na další už nebudete mít prachy,“ řekne nemilosrdně. Jen doufá, že nebude muset je hledat po všech čertech a tahat je na palubu. Z dálky na ně mává Alby.

„Cukroušku, nechceš zajít k nám?“

„Ehm, zlatíčko s velkým poprsím nechci,“ odmítne Daniel první zájemkyni. Nejspíš by se pod nimi udusil.

„Potom co malé, kapitáne?“ Po nos ho udeří skoro plocha hruď. Nejspíš by si jim vypíchl oči.

„Sluníčko, musela bys je mít ještě o krapet menší!“ Ženská vyvalí oči, ale ta druhá se nezřízeně rozchechtá.

„Nech ho být, to je zákazník Nymfina ráje!“

Daniel se usměje. Čeho? V tom zahlédne Němého Alexandra, Pabla s Jeffem. Nenápadně se k nim přitočí. Vedle nich stojí pěkná žena. Mulatka. Usměje se. Vida to byla rychlost, ale k čemu ty dva? Poodejde. Cedule. Licitování za kolik půjde. Ty brďo… tak to je vážné.

„Grrrhhh!“

Je spokojený. Mohutné plácnutí po zadku. Odfrkne si. Posádka nemá žádné způsoby, ale co by chtěl po pirátech a k tomu chlapech? Může být rád, že je má. Jsou, skvěli. Neodolá sledovat další.

Tiše za nimi jde. Břeskná hudba. Pablo náměsíčně za ní jde. Mexická taverna. Mají tu fakt všechno, pomyslí si Daniel. U dveří postává seňora v barevné sukni s volány, červený květ v dlouhých černých vlasech, ještě svůdnějšími černýma očima a nataženou rukou před poodhaleným poprsím.

„Počkat on slyší?“ vytřeští oči Daniel. Lhal? Ne, Jeff mu domlouvá platbu. Och to je zajímavé. Tak dva s posádky má z krku.

„Pane, navštivte Afroditin koutek!“

Na mě? Ne, to bylo na Jeffa.

„Slečno,“ políbí jí ruku. Panečku tomu se říká zdvořilost. „Bohužel mě můj stav nedovoluje uspokojit vaše něžné klíny, proto se budu rád procházet, zkoumat přírodu a krásy tohoto báječného přístavu.“

„Oh to nevadí, potom vám nabízím své služby průvodce? Nechcete?“

„Průvodce, slečno. Jak roztomile. Víte, zajímaly by mě krásy architektury, když už mám vyhodit peníze za něco, co nemohu dostat.“

„Provedu vás po řeckých, i římských budovách s nymfami krásnějšími než sen, pane. Máme tu Dórský sloh, stejně jako Iónský. Chcete středověký hrad s mučírnou? Potom i tam vás mohu provést.“

„Mladá dámo, dívám se, že máte nejen ušlechtilé tělo, ale i bystrou hlavou. Kolik žádáte za své neomezené průvodcovské služby?“

„Nejsem levná, pane, ale dám vám slevu, že jste to vy a nežádáte nic jiného než služby průvodce. I když pokud byste si to přál, potom vám ráda ukážu své skvostné tělo. Domluvíme se, vznešený pane?“

Unavuje mě to. Oh ruka v ruce. Něžná dychtivá ručka vklouzne pod Jeffovu paži.

Další spokojený zákazník a já pořád nic.

Calum? Co má za lubem, když sleduje Wei Ming.

„Nechcete tamtu dámu, za zla… kapitáne, no fuj.“

Daniel hned pochopí, že mu právě chtěl za zlaťák prodat jeho vlastní kuchařku. Chytí ho za ucho. „Zatraceně neříkej mi, že tu kolemjdoucím prodáváš Wei Ming.“

Calum se drze zašklebí. „A co, kapitáne? Když pomine její zálibu v sadismu, v pálení člověka svým jídlem, házením nože, potom je to kus. Jen se podívejte, jak kroutí boky. Má i lesklé krásné černé vlasy. Exotickou tvářičku. Pravda prsa má menší, ale to nevadí. Leckdo nemá rád, když jsou velké, ale akorát do dlaně.“ Zahýbá prsty.

„Calume, ty jsi měl být otrokářem. Nejspíš bych si i já něco u tebe koupil.“

„Hele, zašla do toho baráku!“ zvolá. „Doprdele, zas nic nevydělám.“ Oba se jako na povel vrhnou ke dveřím. Vývěsního štítu s bičem si nevšimnou. Vejdou dovnitř, udiveně se rozhlížejí.

„Přejete si?“

„Ehm jen se rozhlédnout.“

„Poprvé v takovém podniku, pánové?“

„Ehm ano. Zvědavost,“ nejistě říká Daniel. Calum raději mlčí.

„Já půjdu pryč, kapitáne. Tohle není nic pro mě.“

„Výborně mladý muži a vy pojďte se mnou. Chcete se dívat nebo účastnit?“

Kam jsem se dostal? „Dívat se.“

Muž bohatě oděný ho odvádí do hlubin příbytku v černo červených barvách. „Tady si sedněte a buďte ticho a poplatek. Dvě zlatky.“ Daniel mu je dá. Závěs se poodhrne a on uvidí nahou ženu v černém korzetu, hedvábnými černými punčochami, černou maskou a dlouhými černými rukavicemi. V ruce drží dlouhý bič. Polkne. V duchu si blahopřeje, že chtěl se jenom dívat.

„Vzrušující co?“ někdo vedle něj zašeptá. „Je to kus.

Daniel nadskočí, když vidí tlusťocha.

„Ehm jo.“ Podiví se pozorněji na dámu. Předkloní se. „Doprdele,“ zašeptá. To je Wei Ming. Potřese hlavou. Nejspíš si na lodi bude muset zatraceně dávat pozor.

„Úžasná. Sám to špatně snáším, ale rád se dívám. Už je tu.“

Dovnitř vejde… Daniel zalapá po dechu – Zástupce. Je nahý, posetý jizvami, bledý jako mrtvola.

„Má paní, krásná, prosím potrestejte mě, že jsem se choval špatně.“

„Mlč ty, pse! Na kolena! Popros řádně!“ Před obličejem Zástupce se vznáší nožka Wei Ming. Zástupce klesne na kolena, uctivě ji políbí.

Daniel vyprskne smíchy. Někdo ho čapne a ocitne se na ulici. Směje se jako o překot.

 

„Čtyři tři, Zástupce?“ zašeptá mu do ucha svůdné rty.

„Ach ano. Děkuji ti. To si na lodi vyřídíme!“ vztekle zašeptá, ale to už mu na záda přistane bič. Vzlykne rozkoší.

„Víc!“

Wei Ming se usměje. „Velmi ráda,“ zaševelí. „Otroku!“

 

Prochází se městem a uvažuje, že už jenom on chybí, aby si našel příjemnou společnost. Pohled mu padne na vývěsní štít, protře si oči. Nymfin ráj, tam vzletně píše, ovšem na obrázku je něco, co nemá prsa ani klín. Naopak hruď má moc plochou a dole mezi nohama, obrovský, neskutečně nádherný, božský… penis. Olízne si rty.

„Prosím račte dál!“ Dveře se jako na povel otevřou a on vejde dovnitř.

Ráj ano. Teď je to ráj, ne tam venku, když se ocitne v serailu, kde polehávají na poduškách, pohovkách muži, mladíci. Černí, bílí, žlutí, červení, prostě z toho přechází zrak. Co si vybrat? Svrbí prsty Krátké vlasy, dlouhé vlasy, bezvlasí. Modré oči, hnědé, černé, zelené, fialkové… nádhera.

„Můžete si vybírat dle sytosti. Všichni jsou vám k dispozici. Nebo chcete dva blížence? Tamty?“ Podívá se na dva sošné mladíky. Cítí, že za chvilku vybuchne štěstím, jak má kalhoty napnuté.

Dveře se opět otevřou. V nich stane vysoký muž v upnutých kalhotách. Kolem pasu má modrou vyšívanou hedvábnou šerpu, hedvábnou košili, modrý kabát zlatem zdobeným. Na rtech spokojený úsměv. Rozhlédne se.

„Tamtoho!“ Hodí měšec, přijde k Danielovi a chytí ho za ruku.

„Pane, ale to je…“

„Zmlkni,“ naznačí mu druhý patron podniku Nymfin ráj.

„Zákazník,“ dořekne tiše patron. Váček naditý penězi rychle zmizí v trezoru. Na rtech se rozhostí úsměv. Hledí za dvěma vzdalujícími se postavami. Vlastně proč ne?! Oba přišli pro to stejné.

Komentář

Hádes - 14. Sex - ne - sex?