Shounen - ai povídky

Sladká pomsta

„Doma je doma,“ prohodí Matt a zastaví Tornáda. S úsměvem se rozhlíží po svém panství. Světla z verandy viděli už z dálky a dodalo jim nových sil. Zanedlouho od uzření světel lamp začali míjet ohrady, které vystavěl pro koně. Tmavé obrysy budov získaly tvar.

„Máš pravdu. Už chci být u své plotny,“ odpoví mu Mary a jako první ze skupinky popožene Vojtka. Zastaví, až před verandou. Je unavena, ale ví, že všichni jsou rádi doma. Musí jim připravit jídlo. Simply s indiány se určitě nejedli, ale oni cestou nezastavovali a jeli jako ďábli dál.

„Jaká byla cesta?“ optá se zdvořile Šedý vlk. Vedle něj stojí Dakota a nevyzpytatelně se dívá na skupinku.

Matt se zazubí, i když nechápe, jak mohli vědět, že dnes přijedou a sklouzne ze sedla. Vše jak má být. Miluje to tu.

„Jaká byla cesta, Matte?!“ Od stájí k nim běží Simply a utírá si krk šátkem. „Božíčku to je psí zima. Šedý vlk povídal, že bude sněžit, ale já mu nevěřím.“ Ví, že má pravdu, ale neopomene ho tím poškádlit. Hlavně, když to není důležité. To potom zvážní a zkoumá oblohu, jako by to tam měla mít napsáno.

„Cesta byla v pořádku a tak zdá se, že tu budeme pohřbeni pod sněhem.“ Jemu to nevadí. Je zvyklý na to, že určitou dobu se v zimě z ranče nedostane. Většinou touhle dobou nikam nejeli, ale to, co se stalo, porušilo jeho dlouholetý zvyk. Musí najít toho, kdo si Lovce zaplatil a teď bude mít dost času na přemýšlení. Na jaře ho chce předat spravedlnosti. Čí… To je mu jedno, ale nedovolí, aby jeho koním někdo ubližoval.

„Jdu něco uvařit.“ Mary za pomocí Šedého vlka sesedne a odkulí se do kuchyně. Ve svém pokoji si sundá kabát, stáhne rukavice a rychlým pohledem přejede místnost. Vše jak má být a vejde do kuchyně, kde ihned rozdělá pořádný oheň a porozhlédne se, co ji tu vlastně nechali za potraviny. Zaúpí. Špíz vysmejčena a zdá se, že zbyli jedině placky, které připravil Simply. Nu což, zítra bude mít hromadu práce. Spokojeně se usměje.

Zack vezme zatím koně za uzdy a vede je do stáje. Mlčí a v hlavě si pořád přemílá, co by vyvedl Mattovi. Štve ho, ale ublížit mu nechce. Jen pozlobit za to, co si dovoluje a připomenout kým je.

„Zacku jsi v pořádku?“

Zack sebou trhne. Proč se stará? „Jo jsem. Matte, nejsem malé dítě. Nemusíš se o mě tolik starat.“ Na druhé straně je to příjemné. Vzpomene si na Wyattovu starostlivost. Od Mattovy byla tak odlišná. Víc respektoval jeho přání.

Simply zatím jde za Mary a za ním se plíží psi. Dvorem se ozve zakňučení a Matt se usměje. Jako by odtud neodjel. Vejde dovnitř stáje a pohledem přejede jednotlivé koně. Modřenka, Večernice, Červený plamen a další koně. Jeho pýcha. Sundá klobouk a dívá se na ně s láskou a něhou. Miluje je jako vlastní děti. Vytáhne z kapsy harmoniku a začne hrát. Koně i muly zvednou hlavy a pomalu se k němu blíží.

Zack naslouchá hře a usmívá se. „Matte,“ tiše řekne a přeruší hru. Tóny podmaňující melodie ustanou.

„Já vím. Zítra vám budu hrát celý večer,“ slibuje koním, kteří se pomaloučku rozcházejí. Zack zavrtí hlavou. Nechápe, co ty koně táhne k písničkám. Je pravda, že jsou nádherné, ale zná stejně dobré hudebníky.

„Tak jdeme je odstrojit, ne?“ pobídne ho Matt a Zack přikývne. Mlčky sejmou postroje, sedla, uloží je, postarají se o koně a vyjdou ven. Matt se zadívá na oblohu a nadechne se čistého mrazivého vzduchu.

„Jak se chceš pomstit?“ tiše se optá Zacka.

„Už jsem ti to řekl,“ odpoví Zack a přivře oči. Rád něco dělá a nesnáší nečinnost. Stát a rozmlouvat je hloupost, ale ta chvilka má v sobě kouzlo. Jiná doba, jiný čas. Jakoby nepatřila do tohoto světa.

„Zabiješ ho.“

„Ano.“

„Dobře. Půjdeme dovnitř. Bože, najednou nevím, co mám dělat.“

„Ty, že bys nevěděl, co dělat? Čeká nás sázka.“

„Zítra nebo chceš ještě dnes hrát? A mohu k tobě přijít do postele? Večer…“

„Ne.“

„Ale no tak. Postel je velká a zima dlouhá. Bude nám teploučko,“ uculí se Matt a svádí ho. Najednou si vzpomene a zasténá. „Čertovo kvítko!“

Zack se ušklíbne, nic neřekne a nechá Matta svým povinnostem. Jde do domu, kde ho čeká dobrá večeře. Nezávidí mu to dojení, ale má, co chtěl. Zatím se Matt vleče k Čertovu kvítku. Vejde do stodoly a skoro se lekne, jak po něm kráva loupne očima. Kdyby mohla, nejspíš by ho zašlapala do podestýlky. Jde z ní hrůza.

„Zdravím,“ řekne nejistě, vezme kbelík, nadechne se a velmi opatrně se usadí na stoličku. S vědrem mléka si otře čelo a opatrně se odplíží od krávy. Opře se o dřevěnou stěnu stodoly a oddechne si. Má to za sebou.

„Děkuji ti.“

„Do pekla Šedý vlku, to jsi mě musel vylekat?“

„Vylekat? Promiň, ale chci ti poděkovat.“

„Není za co. Můj dědeček by to udělal taky. Řekni, opravdu Dakota si bude hledat nevěstu?“

Šedý vlk nehnutě zírá na Matta. „Teď už může. Je svobodný. Ale ano. Je na čase, aby si přivedl do stanu ženu. Rád bych měl vnuky.“

Matt na něj zírá. „Takže je to pravda. Nějak jsem tomu nechtěl věřit. A má už vybranou?“ optá se zvídavě.

Šedý vlk ještě chvilku stojí a potom jemným pokývnutím se rozloučí. Matt vezme vědro s vychladlým mlékem a zamyšleně jde do domu. Znamená to, že ztratí Dakotu? Byl by nerad, ale je volný, ne jeho otrok. Může jít, kam chce. Povzdechne si. Je rád, že nad ním nevisí stín oprátky. Doma očistí si boty a sundá je. Těší se na Zacka.

„Mary, kde je Zack?“

„Ale, odešel někam se Simplym. Pochechtávali se ti pacholci. Určitě mají něco za lubem. Dokonce mi ani nepomohl,“ mračí se a dál zuřivě krájí maso. Matt polkne. Je vzteklá. „Nic doma nenechali. Šedý vlk s Dakotou ne, ale určitě ti jeho nenažranci v čele se Simplym. Mezek jeden…“ tiše zuří.

„Tady je mléko.“

„Díky,“ poděkuje. Matt si všimne, že se trochu uklidnila.

„Půjdu vybalit.“

„Hmm.“

Je to špatné, pomyslí si za dveřmi kuchyně. Vyhlédne z vchodových dveří do temné noci. V budově pro honáky se svítí. Co jenom tamti dva mohou dělat? Udělá tím směrem krok a potom se stáhne. Vzpomene si, jak dopadla jeho poslední žárlivá scéna. Málem tehdy Zacka ztratil. Zavře dveře a jde do svého pokoje. Usedne a najednou se cítí strašně unavený tím, po čem touží. Lehne si a zírá na strop. Chce toho moc? Proč nepřestane? Může žít jako předtím. Takhle se jenom mučí nadějemi … zavře oči a dotkne se rtů. Vybaví si polibky na dobrou noc. Zblázní se, jestli bude dál odolávat. Zamrká a schová zrádné slzy pod víčka.

„Večeře!“

„Hned,“ zamumlá a pomaličku se zvedne. Vůbec se mu nechce tam jít. Na chodbě se srazí se Zackem a ožije. Hloupost. Vyhraje. Přece se nevzdá tak snadno. Je z rodu Darmontu. Přišli do Ameriky, získali jmění, postavení. Bojovali za to, co je jejích. Dědeček vybudoval ranč z ničeho. Dvakrát začínal od ničeho a dokázal to! Nezahodí to. Stejně jako dědeček získá i on po čem baží. Kdysi řekl, že kvůli jeho babičce musel hodně obětovat, ale prý to taky stálo za to. Usmíval se a díval se do dálky. Trochu melancholicky, ale v očích mu zářila láska.  

Zack mrkne po Mattovi a skoro ho vyleká sveřepý pohled, kterým se na něj dívá. Neví proč, ale má najednou strach. Otřese se. Jsou to jen halucinace z drogy. Stále cítí, že není fit.

„Podojil jsem Čertovo kvítko,“ řekne Matt líbezně a otevře dveře do kuchyně.

Zack zakleje a oči mu zahoří. Pomsta! Neví, jak se to bude vyvíjet, ale musí se pomstit. Aspoň krapet mu vrátit to, co zažil. Každý polibek mu…

Usedne a dál raději nepřemýšlí. Vůbec nechápe sebe sama. Poslední dobou má pocit, že je rozpůlený. Jedno chce to, druhé tamto. Jednomu se to líbí, druhému ne. Měl by s tím něco začít dělat. Nejlépe by byla nějaká AKCE. Nenechat se tolik vláčet Mattem.

Vypije hrnek mléka, aniž si povšimne jak, a nevidí pochvalný Mattův úsměv.

„Už sis zvykl. Jsem rád. Budeš zdravý jako rybička. Bolí tě ještě hlava?“ Po cestě na ranč si všiml, že si občas přejede rukou spánky. Dělá totéž, když má bolesti hlavy. „Mohl bych dojít za Šedým vlkem, aby ti dal nějaké bylinky.“

„Ne díky. Je mi dobře,“ koukne nesnášenlivě na hrnek. Vzpomene si na svůj malý hrníček. Bude muset se podívat do zavazadel. Zvykl si z něj pít a chybí mu.

„Jsi velmi bledý, ale dobře. Dnes máme za sebou náročnou cestu.“ Usmívá se a ignoruje Zackův pohled. Povede se mi to, dědo. Musí. Je přece Matthew Darmont a pocházejí z Irska.

Zack rychle dojí a raději nechce vědět, co ten Mattův pohled znamená a pak, musí se připravit na pomstu. Nebude nijak velká, ale doufá, že ho to na nějaký čas uklidní. Bude moci si rozmyslet, co dál.

Vstane a jde do velkého pokoje. Vytáhne věcí z vaku a rozloží je na posteli. Simply se jimi jednou chlubil a je rád, že je teď má. Prý trofej z jednoho vozu v poušti. Pochybuje, že by to bylo v poušti, protože herci a poušť? Ale je mu to jedno. Sáhne na homáč vousů a přiloží si ho k bradě. Podívá se do zrcadla a otřese se. Nejsou moc dlouhé? Zavrtí hlavou. Kdepak, nejsou. Tohle bude pomsta. Maličká, ale uspokojivá. Odloží je a zaposlouchá do zvuků domu. Bouchnutí dveří a ticho. Šel spát a on půjde taky. Hlava ho ještě bolí a není mu nejlépe, ale na tyhle věci je jediný lék.

Ze zavazadel, do kterých propašoval láhev pro léčebné účely, vytáhne whisky a nalije do hrníčku. Je rád, že ho Matt vzal. Byl v takovém stavu… Vypije zlatavý obsah a zatočí s ním na prstě. Usměje se, nad obratnosti prstů. Jednou to viděl u jiného skvělého hráče, ale ten bohužel nebyl tak mazaný jako jistý Bill, kterého se snažil obrat o váček zlata. Skončil v postranní uličce s rozraženou lebkou. Peníze z výhry a váček zmizely. Zlatokop Billy taky.

S úsměvem si lehne do studené postele. Otřese se, ale brzy usne. Ráno se vzbudí, po paměti zapálí lampičku a podívá se na stříbrné hodinky. Výborně, zdá se, že všichni spí. Rychle si přidělá vousy a zašklebí se, když si přivazuje nenápadný provázek v týle. Simply ho ujišťoval, že drží výborně. V zrcadle se důkladně prohlédne. Vousy jsou jako pravé. Ani Wyatt by ho nepoznal. Usměje se a jde po špičkách k Mattovi do pokoje.

Otevře dveře a nakoukne dovnitř. Spí. Má chuť z něj stáhnout pokrývku, ale pak si všimne nahé ruky a zarazí se. Co když na sobě nic nemá? Otřese se. Je zima. Mrkne se k oknu a zarazí ho podivné bělo. Zaostří zrak a tiše zakleje. Sněží. Jsou tu pohřbení. Zatracený Šedý vlk. Jednou by nemusel mít pravdu.

„Matte!“ dotkne se ho a přemýšlí, jak by reagoval na polibek.

„Zacku?“ tiše zašeptá a zašmátrá ve vzduchu rukama. Zack se stihne uhnout jen tak.

„Matte, vstávej!“

„Už je ráno? Polibek, prosím.“

Ani neprosí, vztekle si řekne Zack, rovnou požaduje. „Spí nebo ne?“ uvažuje Zack znovu. Je fakt divný. Copak nemyslí na nic jiného? Na chvilku zapomene na pomstu. „To nemyslíš na nic jiného?“

„Neeee,“ protáhne Matt po jižanském způsobu a otevře oči. Zaječí. „Aaaaaaaaaaaa!“

Zack se v duchu ušklíbne. Konečně si toho všiml.

„Co…co… co to proboha máš?!“

Matt nevěřícně zírá do vousaté tváře Zacka. Zack se zatahá za vousy a mračí se. „To mi taky vysvětlí?“ dožaduje se odpovědí. „Tohle se mi nikdy nestalo. Určitě moc piju mléka. Za tohle může ranč, jinak si to nedokážu vysvětlit!“ Útočí a v duchu jásá. Skočil na to.

Matt vyjeveně kouká na Zacka. Neví, co má dělat.

„Ostříhá se to! Všechno půjde dolu, i knírek!“ rázně prohlásí, odhrne pokrývku a oba ztuhnou, když si uvědomí nahotu Matta a láhve, které si tam v noci nastrkal, aby mu bylo teplo. Matt rychle se přikryje a Zack zírá na deku. Vybaví si léto, a jak ho viděl nahého se koupat v horkém prameni.

Nadechne se a zlomí se v pase. Chytne se za břicho a začne kašlat. Klesne na kolena a zvedne ruku. Nevěřícně se dívá na krev. Zmateně ji ukáže Mattovi. Ten ignoruje nahotu a klekne si vedle něj, když Zackovým tělem otřese další záchvat a on začne kašlat. Ruka s krví klesne k zemi.

Matt s hrůzou se dívá jak se mu Zackovo tělo otřásá v náručí. Cítí, že ho zachvacuje panika. Co má dělat?

„Já… vrátila se… mrcha!“ a opět zakašle. Snaží se kašel decentně zakrýt, ale nemůže. Mattovi se objeví panika v očích. Pohlédne ven a uvědomí si sníh. Stiskne rty a přemýšlí, jak se dostane k doktoru Lockwoodovi. Rukou mu konejšivě hladí záda.

„Bude to dobrý, bude to dobrý,“ mluví konejšivě a mozek hledá únikovou cestu. To není možné! Zavyje a tiskne k sobě chvějící tělo, které mu v náručí ochabne. Vyděšeně pohlédne do bledé tváře. V koutku rtu zaregistruje krev.