Shounen - ai povídky

Hádes

6.

Hádes je kompletní nebo ne?

GO! Všichni zvednou hlavu, co je to za zvuk. Nejdřív to dojde Albymu.

„Alby ví! Jídlo.“ Odloží šití, vstane z paluby a žene se do kuchyně. Ve dveřích stojí už Wei ming s vařečkou v rukou.

„Zastavit stát!“ Alby zabrzdí, za ním Daniel, kterému se už zas ozývá žaludek a za ním zbytek. Poslední jde muž v černém s rukou na kordu. „Na palubu a Alby ty poneseš hrnec!“

„Alby rád!“ nábožně sepne ruce.

Daniel začichá. „To je vůně, co?“

„A co z toho?“ řekne mrzutě Jednooký Carlos. „Užiji si toho asi jako vrznutí se ženskou!“

„To přece nevadí. Můžeš se schovat do podpalubí a ignorovat nás.“

„Jo a jako mám si zacpat uši? Čím asi? To mlaskání, sykání a šťourání v zubech budu slyšet až v prachárně.“

„Problémy kapitáne?“ ozve se Zástupce. „Mám někoho zabít?“

„Jednooký Carlos nemůže jíst ani si vrznout.“

„Horší by bylo, kdyby nemohl zabíjet.“

„Vrznout? Vy myslíte jako se ženskou? Mám nějakou ukrást a dovést?“ nabídne hned celý žhavý Calum. „Znám jednu čtvrť, kde ji seženeme opravdu levně. Myslím, že půl měďáku a ještě si budeme, mohli vybrat. Jen opravdu nevím, jestli mají nervy na duchy. Přece jen jsou trochu křehčí aaa voní to úchvatně.“

„Já ho zabiji. Danieli, zavři mu zobák nebo za sebe neručím. Bože, zač mně trestáš? Je to snad za mojí strastiplnou kariérou piráta? Vědět to, nikdy nepřijmu nabídku a rovnou skončím v pekle. Tam bych se nemusel trápit s posádkou, lodí, sochou s velkým… a ještě k tomu malým mizerou, co nemá ponětí o tom, k čemu slouží ženská!“

„Nadávej Wei ming!“ Podá ji talíř.

„Kapitáne, budete jíst s posádkou nebo mám vám servírovat v kajutě?“

„Já ti řeknu jak kdy. Po dnešním velkolepém vítězství jím s posádkou. Vivat na zhoubu kapitána Pitttoriniho!“

„Vivat! Vivat!“

Wei ming se usměje a nandá štědrou porcí. Přidá rýži. Albymu dá trojitou a potom si naloží sobě. „Dobrou chuť, všem!“ spokojeně si vloží jídlo do úst.

Daniel zaboří mžící do jídla. „Výborné! Pravé jídlo pro piráty!“ Rozhlédne se po posádce a zarazí se. Nikdo nejí a ty jejích podivně skelné pohledy. „Halo, jste tu?“ zamává jim lžící před obličejem. Calum se zvedne a nakloní se přes palubu. Slza pomalu klouže po tváři. Zástupce hned za ním.

Carlos se rozesměje, až dostane křeče do žaludku a loď se začne houpat.

„Vodu!“ zasípe Calum.

„Jakoukoliv vodu,“ přidá se Zástupce.

„Alby hodně vody!“

„Hej, co je vám! Tak dobré jídlo jsem už nejedl celé věky. Wei ming jsi génius.“ Ta se rozzáří.

„Děkuji vám, kapitáne. Dala jsem do toho trochu japaleńských papriček. Vůbec nevím, odkud je ten obchodník měl, ale jsou výborné a skvělé se po nich tráví a hlavně prodával je velmi levně. Vlastně jsem je dostala zadarmo. Velmi výhodný obchod.“

„Tak papričky tomu dodaly tu správnou příchuť. Musím je poslat matce. Bude nadšena. Hej pojďte jíst nebo to vystydne.“

„Ještě jsem udělala zákusek. Hned tu budu.“ Wei ming vstane a jde do kuchyně.

„Kapitáne, prosím hoďte ji přes palubu, pověste na ráhno, strčte ji do děla, ale už nikdy nechceme od ní jídlo.“

Daniel nechápavě na ně zírá.

„Carlosi, přestaň. Co je tu k smíchu?“

„Nic. Jen jsem rád, že nemusím to jíst. Mám pocit, že to příliš okořenila!“

„Ona to moc okořenila?“

Trojité mocné přikývnutí.

„Jak moc?“

„Hodně! Moc! Strašně moc!“

„Aha. Je to jediný volný kuchař v přístavu a vůbec, co jste to za piráty, když neumíte to sníst. To si říkáte bukanýři? Jen se podívejte na mně. Je to výborné a chutné.“

„Kapitáne, mohl bych se vzdát jídla ve prospěch okolního ptactva? Zdá se mi, že trpí hlady a my máme toho nadbytek. Stejně se mi poslední dobou zdá, že jsem přibral.“

„Alby to zředit!“ vstane a donese vodu. Nalije do misky se směsí zeleniny a masa a opatrně vylije. Podruhé potřetí. Všichni na něho zírají.

„Já to sním!“ prohlásí Zástupce a donese jídlo k puse. Do očí mu vyhrknout slzy, ale láduje to do sebe rychlostí zrní mizícího v slepici. „Konec!“ zasípe a odloží talíř.

„Chce někdo zákusek?“

„Ne!!!“ vykřiknou.

„Kapitáne, mohli bychom ji pověsit.“

„Já rád ji zabít.“

„Už chápu, proč ji chtěli pověsit.“

„Cože? My máme kuchařku staženou z oprátky? Svatý Klementýne pomoz nám i všem svatým.“

„Ukaž Wei ming.“ Vezme talíř a ochutná. „Jsi dokonalá, Wei ming.“

Wei ming se ukloní. „Děkuji moc. Trochu jsem se bála, jestli to není příliš pálivé.“

„příliš pálivé!?“ rozesměje se opět Carlos. „Danieli, jestli se takhle chceš zbavit posádky, pak dobře, ale já ji potřebuji, jinak mně opět postaví před Ctihodnost.“

„Přátele, posádko, piráti… Wei ming mám k tobě prosbu.“

„Pro vás kapitáne cokoliv.“

„Tedy Danieli, ty jedeš. Jako Divoký Jack zastará. Není tu ani půlden a už ji máš v posteli. Hele kamaráde, jsem tvůj strýček, mohu se dívat?“

„Ne! To bylo na Carlose. Chtěl jsem tě poprosit. Moje posádka, víš, nemá tak vytříbenou chuť jako ty a já a jestli bys jim toho koření mohla ubrat.“

„Oh!“ pohlédne na ně. „Je mi líto, že mají špatné žaludky. Kolik kapitáne? Nechci mít tady nějaké potíže s nemocnými.“

„Čtvrtku?“ navrhne a podívá se po posádce.

„Půlku!“ Zástupce navrhne. Ostatní přikývnou.

„Dobře a prosím okuste tuto sladkou rýži.“ Podá jim rýžové sladké koule. Zástupce ji opatrně vezme a dotkne se jazykem. Obličej se mu rozzáří.

„Výborné!“

„Děkuji. Mám jich ještě víc a na večeři udělám placičky.“

„Alby ušít vlajku!“

„Ukaž?“

„Už vlaje!“

„Alby jsme v přístavu!“ zařve Daniel a odhodí talíř. Loď se rozhoupe pod palbou z nedalekých děl.

„Zdrháme!“

„Zabíjet!“

„Kapitáne, loď. Oprava hodně lodí. Moc lodí. Nabíjejí! Kapitáne, utíkáme! Kde jsou ty penízky?“ mumlá pro sebe.

„Carlosi!“

„Neboj se!“ Carlos napne plachty a vyrazí vpřed. Za nimi dopadnou dvě dělové koule.

„Alby, nabít děla!“

„Alby, nic nedělat!“ zařve Daniel a vyrazí na záď. Zdá se, že utečou. „Carlosi, vezmi nohy na ramena!“

„A jak to mám udělat? Jsem loď!“

„Tak vezmi plachty na ramena a utíkej!“

„A co asi dělám?“

„Oh moje jídlo, moje slaďounké rýžové koule!“ sténá Wei ming a snaží je chytit po palubě. „Já jim dám. Vytáhne z rukávu jehly a rozhodí je po palubě.

„Auuuu!“ zařve Zástupce. „Zabít!“ vytasí kord, kulhajíc jde k Wei ming.

„Budu se bránit!“ postaví se do pozice jeřába a čeká.

„Loď, loď kapitáne! Válečná fregata! Pomoc! Nemohu to vidět!“

„Může někdo stáhnout tu vlajku!? Zástupce!“

„Ano kapitáne.“ Skloní kord a přijde k Wei ming. „To si vyřídíme.“

„Někdy jindy, někde jinde, Zástupce.“

„Kuchařko!“ otočí se a jde k sloupu. „Uhni se.“

„Alby nedovolit stáhnout. Alby moc pracoval!“ Alby rozpřáhne ruce a stojí před stěžněm s vlajkou.

„Carlosi utíkej!“

„Nerozptyluj mně.“

„Uhni!“ zavrčení.

„Alby neuhnout.“

„Uhni!“

„Alby neuhnout.“

„Kapitáne, mohu zabít Albyho?“ vytasí kord a napřáhne ho před sebe. „Rád vykuchám jeho střeva a rozvěsím po zádi, Auuu!“ Pohlédne na horu a uhne se před další hlávkou zelí.

„Mám zelí a umím je použít!“ zařve Calum a hodí ji dolu.

„Kapitáne loď má potíže!“

„Která?!“

„Ta válečná!“ Hodí zelí dolu.

„Alby, chceš sladké koule?“ optá se Wei ming.

„Alby, má rád jídlo.“

„Jedna nula Zástupce papuče!“ Wei ming Albyho vede pryč a před sebou má v ruce rýžovou kouli. „Tam je jich hodně. Uvidíš. Celý kotel a můžeš je sníst do posledního zrnka rýže.“

„Alby, má rád jídlo.“ Fascinovaný jídlem v rukou Wei ming.

Zástupce zavrčí a stáhne vlajku. Sbalí ji a položí na lana.

„Jakou má vlajku?!“

„Anglickou!“ zařve Calum. Zástupce vezme Anglickou a vyvěsí ji.

V tu samou chvílí se lodě míjejí. Daniel stojí s nohou opřenou o zábradlí a pozoruje válečnou loď. Vánek mu lehce cuchá ostřihané kadeře. Fregata je dost pocuchaná a jeho by zajímalo, která loď si na ní troufla, ale mohla to být i bouřka. Usmívá se a klouže po vojácích v uniformách a námořnících v plachtoví. Zamává jim a pak se zarazí, když zahlédne vysokou štíhlou postavu v dokonale střižené uniformě, vlasy s odlesky zlata. Zavrtí hlavou a pohlédne na stejné místo. Nikdo tam není.

Přelud. Fata morgána na moři.

„Co teď kapitáne?“

„Jednooký Carlosi, ať chci nebo ne, musím sehnat posádku. Znáš místo, kde bychom mohli zakotvit?“

„Tady? Ano. Malá zátoka. Kapitáni ji moc nevyužívají. Nemají cit pro zakotvení, ale já mám dole nohy a budu vědět, kdy budou dřít o mořský písek.“

„Výborně. Alby sem!“

„Alby za nic nemůže, kapitáne. Víte, on chce jenom dobro a musí se mu přesně říct, co má dělat, ale srdce má dobré, uvidíte sám a dělostřelec je vynikající. Opravdu bych ho neházel rybám a pak umí plavat a bylo by to k ničemu. Kapitáne, přísahám, už to nikdy neudělá a měl byste vidět, jak je šikovný. Ta vlaječka je nic proti tomu, co dokáže s jehlou a niti. Když mu dodáte látky, ušije cokoliv.“

„Mohu ho zabít?“

„Zástupce, můžeš zabít kohokoliv kromě posádky a mně. Je to jasné.“

„Jasně, kapitáne, ale je to škoda.“

„Calume zmlkni nebo tě hodím žralokům!“

„Neumím plavat!“

„Tak se to rychle nauč. Alby?“

„Alby ušít vlajku. Svoji krásnou vlajku. Pravou Jolly Roger. Alby mít radost. Alby ji hned vyvěsit.“

„Alby byli jsme v přístavu.“

Alby pokrčí rameny. Daniel si povzdechne a teď jak má přerostlému medvědu s mozkem mimina vysvětlit, že v přístavu neradi vidí Jolly Roger, pokud to není pirátský přístav? A přístav, kde kotvili, pirátský nebyl ani náhodou.

„Tak ji ukaž.“ Je zvědavý, co to bude za hrůzu.

Alby poskočí a hrne se k vlajce. Popadne ji a nese ke kapitánovi. „Alby dát si záležet. Alby dlouho přemýšlet o vlajce. Alby se rozhodl pro toto.“

Roztáhne ruce a drží. Daniel vytřeští oči. Calum se nadme pýchou a Zástupce polkne.

„Ta krásná rudá!“ pochválí po chvilce a oči se zalesknou.

„Alby jsi jednička,“ pronese slavnostně Daniel.

„Nelíbí se mi ten pes.“

„Carlosi, to je Cerberus, trojhlavý pes hlídající bránu do podsvětí neboli říše Háda, chápeš. Zajímalo by mně, jak na to Alby přišel.“

„Aha, ale ta lebka je moc pěkná a jak na ni má položenou packu. No ne dokonce má tam drápy. Víš, myslel jsem, že bude jednoduší, ale na druhou stranu nic tak pěkného nemá ani tvůj otec.“

„Pět zlatých!“ Calum natáhne ruku a pohvizduje si.

„Cože?“

„Sázka kapitáne nebo jste švorc?“ prohlédne si nehty. „Znám jednoho chlápka, který by z toho, tedy z vaší postavy dovedl vytřískat peníze. Myslím, že zná jednu dámu… auuu! Děkuji!“ Pět zlatých rychle je schováno do váčku. Calum vyšplhá nahoru do strážného koše. Vytáhne váček a začne si zlaťáček prohlížet proti slunci. Mít ty penízky, tak by nemuseli odjíždět z Irska. Otevře truhličku speciálně přibitou k stěžni, uloží tam penízky a zamkne na petlici. Tak, tady nikdo je nenajde.

„Budeme ji vyvěšovat jen při speciálních příležitostech, že posádko.“

Všichni přikývnou.

„Alby, by chtěl, aby byla pořád.“

„Alby je moc krásná na to, aby se brzy zničila, a pak tohle má být překvapení pro lodě, které vybrakujeme.“

„Alby taky loupit?“

„Alby hodně loupit.“

„Alby spokojený. Alby jde jíst!“

„Carlosi, kde jsme?“ Sáhne pro dalekohled a rozhlédne se. Je spokojený. Má posádku, vlastní Jolly Roger, kuchařku, co umí rozpálit chlapy a jeho žaludek a loď schopnou uniknout z přístavu. Co by si víc přál. Tatínek s maminkou by na něj byli pyšní a dokonce i možná sestra. Nadme se pýchou. Je klikař. Teď už jen chybí pár doladění. Potřebuje ještě pár lidiček. Nejlépe nějakých strašných hrdlořezů, co jim nic není svaté a dávno zapomněli, že existuje jiný život než krást, zabíjet a užívat si. Za další měl by si sehnat nějaké roztomilé zvířátko. Něco čeho by se každý děsil a on si ho mohl pomuchlovat, ale to počká a nakonec se musí pomstít. Miluje pomstu řádně okořeněnou. Pálivou za studena, za horka ještě pálivější a až se pomstí, je Karibik jeho.

Začne se smát.

Jednooký Carlos se usměje. To je přesně ono. Zlý, pomstychtivý a vítězoslavný smích, při kterém vstávají chlupy na zádech a vepředu se ještě víc zkroutí.

„Kapitáne zátoka je tu, ale obsazena.“

„Tak ji zničte!“

„Kapitáne, tím chci říct, břeh je obsazenej!“

„Cože a kdo si dovolil?“

„Nevím, kapitáne. Calume!“ zařve nahoru Carlos. Nic. „Danieli on mně neslyší. Nesnáším tlumočníky. Vždy něco zatají a většinou je to truhla s pokladem,“ zabručí.

„Calume, kdo je tam?“

„Jak to mám vědět? Tři chlapci, co si opékají něco nad ohněm. Vypadá to bud na nějakého hlodavce nebo rybu!“

„Díky.“

„Vylodím se.“

„Kapitáne, nemám jít s vámi?“

„Carlosi, jsi loď. Ne děkuji. Zástupce, momentálně máte velení. Nikdo ho nebude poslouchat, pokud bude chtít ujet.“

„Rozkaz.“

„Kapitáne, prosím malá svačinka.“

„Děkuji, Wei ming. Určitě dostanu hlad. Carlosi spusť mně. Počkej. Alby!“

„Alby tu.“

„Alby, budeš veslovat. Dostaneš za to více jídla.“

„Alby, rád veslovat.“

„Carlosi spouštěj!“ Carlos uchopí člun a spustí ho na moře. Pod nohama cítí skoro mořské dno.

Na břehu zatím se tři otrhané individua dívají na loď, která je příliš blízko břehu.

„Zdar!“ zakřičí Daniel.

„Zdar!“ zakřičí jeden z nich a zamává. Druzí se přidají. Daniel vysedne se svačinou v ruce. Usedne k ohni. Jedním mrknutím zjistí je, že je to menší hlodavec s rybou. Calum nemá špatné oči.

„Z které lodě?“

„Ale posledně to byla, ani nevím. Nějak s  námi nechtělo uklízet palubu a tak jsme si řekli, že nějaký čas strávíme na souši.“ Daniel si je prohlédne. Tenhle vypadá na Mexičana. Tamten běloch, co má trochu tenký hlas a tamten další kříženec. Mít temnější pokožku, tak by zřejmě makal na nějakém bavlníkovém poli. Ale ty krásné zlaté kruhy v uších stojí za to.

„Nechybí vám, chlapci, moře?“

„Ani ne. Je tu docela klid a amigos jsou tišší společníci.“

„Acha. No náhodou verbuji posádku, a proč nic neříkají?“

„To je dlouhá historie. Já vám ji řeknu.“ Stáhne rybu i hlodavce z provizorního rožně a rozdělí je na tři díly. „Pablo, to je tenhle, má bohužel menší problém s mluvou. Otevři hubu!“ poručí mu.

„Áááá!“

„Chudák.“

„Souhlasím. Dal se dohromady s tímhle obrem. Problémem je, že neslyší a jeho mluva je grrrrh a stejně by mu to bylo k ničemu. Ten druhý neumí mluvit, ale nějakým zázrakem vytvořili nerozlučnou dvojici. Ale umí psát. Jak k tomu přišel, nikdo neví. A jelikož Pablo neumí psát ani číst, dělám jim tlumočníka. Trochu pravda vázne to, že vlastně chudák Pablo neumí odpovědět, ale umí vrtět hlavou a kývat hlavou. Jinak ten obr se jmenuje Alexandr a já se jmenuji Jeff.“

„To bylo opravdu vyčerpávající vysvětlení. Nechcete svačinku naší kuchařky?“

„Kuchařka na lodi? Ale ta socha je zajímavá svým ztvárněním. Musel ji dělat umělec a já se v tom vyznám. Byl jsem kritikem a umělcem v Anglii, než mně lapli a prodali.“

„Ano. Ten, co stavěl loď a k tomu tou lodí vládne duch.“ Ignoruje zděšení Mexičana a jeho pokřižování. „Dobrou chuť.“

„Zssii!“ vyjekne Mexičan a nabere si.

„To znamená vynikající.“

„Mohu se tě optat, Jeffe, a ty máš jaké poškození?“

„Já? Je mi hanba, ale mohli bychom s vámi plout někam jinam? Máme tu horkou půdu pod nohama.“

Pomalu se usměje. „Samozřejmě.“ Kdo vstoupí na palubu, už z ní nevyjde živý.

Jeff vstane a spustí si kalhoty.

„Strašné.“

„Ano!“ řekne smutně tenčím hlasem Jeff a zaváže si je. „Nikdy bych si nepomyslel, že skončím jako eunuch.“