Shounen - ai povídky

Půtky

Zack si pobaveně prohlíží nevěřícího Matta. Přemýšlel, jaké bude jejich první setkání, i když popravdě rád by se mu vyhnul, ale když už k němu došlo, tak proč toho nevyužít? Klidně ho obejme. Má pocit, že drží mrtvolu, tak je tuhý.

„Ahoj, Matte.“

„A…Ahoj!“ dostane ze sebe Matt. Zack ho pustí a opět si pohladí knírek. V očích mu jiskří, když sleduje jeho upřený pohled.

„Chceš si koupit klobouk?“

„To ani ne,“ dostane ze sebe po chvilce přemýšlení. „Budou vánoce, chci něco koupit Mary. Co myslíš, že by se jí líbilo?“

„Rozhodně slunečník, Matte.“

„Díky.“ Odkašle si. „Nechceš se mnou zajít.“

„Do dámského kloboučnictví?“ podiví se. Takhle dlouho se dobře nebavil, ale že by mu Matta bylo líto – to ne.

„Ne na oběd!“

„Aha, ale jistě. Katty je tak roztomilá.“ Provokuji ho, ale nemohu přestat, uvědomí si s mrazením. Je to jiné než dosud i než s kýmkoliv jiným. Ten jeho pohled na knír.

Matt se nadechne. „Ano, Katty je moc roztomilá. Prosím, doufám, že mi ho pomůžeš vybrat.“

Zack ztuhne a pak se usměje. Proč ne? Otevře dveře a vejde dovnitř, zvonek cinkne. „Dobrý den slečno Rosarie.“

„A pan Grey, vítejte!“

Mattovi ztuhne úsměv. On ji zná? Ona zná jeho jméno. To ne. Chce odejít, když zahlédne malý posměšný úsměv u Zacka. Prohlédne si slečnu Rosarii. Hnědočervené lokny, buclaté tváře a oříškové příjemné oči. Místnosti se vznáší příjemná vůně. Na vlasech jí trůní jeden z jejich výtvorů. Pak si všimne, že všechno je na ní nějak podivně nakřivo. Přestane si ji prohlížet.

„Dobrý den slečno Rosarie. Tady Matt z ranče Little oak chce koupit slunečník. Co myslíte, najde se tu nějaký?“ Mrkne na ni a zářivě se usměje. Matt málem vypochoduje ven i se Zackem v rukou. On s ní flirtuje, uvědomí si. To ne, flirtovat má jedině s ním a ne s nějakou cizí pohlednou ženskou! Od toho je tady on! Na něm může si zkoušet umění flirtování ne na ženských!

„No ano. Jsou Vánoce a chci své hospodyni koupit nějaký dárek.“

„Dárek k Vánocům? Krásný zvyk.“

„Co tenhle?“ Vyloví zpod pultu bílý slunečník. Roztáhne ho a zatočí.

„Nemáte nějaký barevný?“

„Hmm, dáma má zřejmě ráda barvy.“

Kdepak barvy, jenže co s bílým slunečníkem na ranči?

„Co tento?“

„Slečno Rosarie, to je vaše práce? Nádherný,“ obdivně zapěje Zack. Mrkne co na to Matt.

„Děkuji, ale slunečníky nevyrábím, ale ozdoby na ně ano. Tak líbí se vám? Nebo byste raději v jiné barvě, ale tenhle je jak slunce samo. Je výborně udělaný a barva je příjemná,“ obrátí se k Mattovi, který spíš než slunečník sleduje Zacka, který se lenivě opírá o pult a obdivně pochlebuje té ženské.

„Vezmu si ho.“ Jen ať už jdou pryč nebo vynese Zacka i s tím knírem nohama dopředu. Musí mu tohle dělat? To jen dokazuje, že jeho sny, kdy dělají ty příjemné věcí, jsou naprosto nereálné. Jenže jen co skončí den, odveze ho sebou na ranč, kde budou zapadlí sněhem a tam zaútočí. V lásce a ve válce je vše dovoleno. Jako poslední nejvyšší instancí použije Měsíční nápoj lásky. Ano přesně to udělá a ten knírek musí dolu. Nevypadá tak špatně, ale musí nejdřív to vyzkoušet. Ne, ne musí dolu. Problém bude jak ho sundat. Posledně byl skoro v kómatu, když ho holil. Jenže teď už není.

Rosarie ho pečlivě zabalí. „Tady. Pět dolarů!“ Matt údivem otevře ústa tolik? A pak zaplatí.

„Děkujeme, slečno Rosarie.“

„Není za, co a přijďte znovu.“

„Jistě,“ odpoví mile Zack a vyjde před obchod.

„Jestli sem ještě jednou vejdeš, neručím za sebe. Jedině přes mou mrtvolu!“

„Vyzýváš mě?“ klidně odpoví a rozhlédne se. Nadzvedne klobouk, když kolem nich projde slečna Hansen s postarší dámou, kterou nezná.

Mattovi se zableskne v očích. Udělá k němu krok. „Jedině někde jinde a v něčem jiném. Stýskalo se mi po tobě,“ vypálí zpříma.

Zack polkne. Jestli jen maličko doufal, že Matta zamilování přejde, tak se mýlil. Spíš je to naopak. Ty ženské ze spolku morálnosti byly méně fanatické než Matt.

„Jedině přes mou mrtvolu.“

Matt se zasměje a pak mu ztuhne úsměv. „Kruci tak to nebude nikdy.“ Ramena mu poklesnou. Má cenu se snažit dál? Neměl by to vzdát? Má pocit, že šplhá na horu a pořád je na úpatí. „Nechceš zajít na oběd?“

Zack se podiví, co se mu stalo, ale pak to nechá být. „Půjdu rád, stejně jsem tam chtěl jít.“ Lenivě vykročí k restauraci, kterou vlastní vdova Esmeralda. Tu ženskou nemá rád a jeden večer před ní a jejími návrhy doslova musel utéci do herny. Něco mu říká, že je horší než Matt a jakmile by ho měla ve spárech, tak by ho nějak dotlačila do chomoutu a to by raději spal s Mattem.

Matt obdivně hledí na jeho chůzi. Velká nádherná kočka co ji podrbat pod bradičkou a rozmazlovat. Jenže tahle velká kočka se umí až moc dobře bránit. Dvěma rychlejšími kroky dohoní Zacka.

„Jsi tu už dlouho?“

„Asi týden.“

A já nic nevím! Zavyje. „Našli jste ho?“

Zack zavrtí hlavou. „Utekl, ale dostaneme ho. Jen co se Wyatt uzdraví, vyjedeme ho hledat.“

„Aha.“ Pohubl a najednou zaslechne sotva znatelný sípot. Kruci neměl nikam jezdit. „Teď odjedeš se mnou k nám na ranč. Už zase jsi nemocný. To o sebe se nemůžeš trochu starat?!“ Začne láteřit uprostřed cesty. „Dal jsem si tolik práce a určitě jsi nic z toho co ti doktor Lockwood radil, nedodržoval.“ 

„Měl jsem jiné starosti! A pak je to šarlatán jako všichni doktoři.“

„Jiné starosti? Jaké proboha? Co je důležitější než být zdravý? Přivedeš mě do hrobu! A Doktor Lockwood není šarlatán. To by ses k nim mohl přidat i ty!“

„Zaplatím ti rakev! Luxusní! Dokonce koupím kytku na hrob,“ drze mu řekne Zack. Rozhlédne se a uvědomí si, kde jsou. „Matte.“

„Co je? Jsem naštvaný. Snažím se, hlídám tě, Kvítko dojím a ty takhle vše zahodíš. Jsi nevděčník, Zacku!“

„Jsme uprostřed hlavní třídy!“

„A co je mi…“ Matt se rozhlédne a zrudne pod upřenými pohledy svých sousedů. Nedaleko nich se opírá o sloup tlemící kovboj a drze na ně kouká. „Jdeme!“ Chytí ho za rukáv kabátu a vleče ho k restauraci. Klobouk si narazí do čela.

Zack se na něho pobaveně dívá. Tak tohle vypadalo jako manželská hádka. Tohle vidět Wyatt, tak si užene horkou nemoc, jak se bude týdny smát.

Matt rozrazí dveře, rozhlédne se, kde je volný stůl a pak si to zamíří k jednomu stolu, kde sedí nějaký muž. „Dovolíte, pane, ten stůl je náš.“

„Hele. Tak to ne,“ utrhne se ten chlap a vstane. Hmátne po zbrani.

„Matte!“ přiběhne k němu Katty. „Pojď dozadu a nevyváděj! Víš, jak to tu netolerujeme!“

Matt zamumlá. „Omlouvám se. To víte hlad.“

„Jistě,“ řekne trochu nejistě muž, když zahlédne šedý studený svit v očích muže za tím drzým mladíkem. Sedne si rád, že jsou pryč.

„Zacku jdeme!“ vede ho dozadu, kde sesune se na židli. Sundá si klobouk a odloží ho vedle zabaleného slunečníku. Prohrábne hnědé rozčepýřené vlasy. „Omlouvám se, ale naštval jsi mě. Určitě jsi nedodržoval nic z toho, co ti doktor řekl.“

„Matte, to je moje zdraví? Ne tvoje,“ napomene ho. Tak popravdě dodržoval jen to mléko, ale to by mu nepřiznal ani pod výhružkou trhání zubů.

„Jenže já tě zachránil hrobníkovi z lopaty a proto tak trochu patří mě. Nechci tě tahat z jeho lopaty podruhé a potřetí,“ vzdychne si. Stejně to bude dělat. Dělat si iluze o tom nemá cenu.

„Vypadáš unaveně.“

Matt otevře ústa a pak opět zauvažuje, jestli je jeho snaha k něčemu. Mohl by se tak snažit celé věky. Rozepne si kabát a svlékne, jak od kuchyně jde teplo. I Zack si svlékne kabát a posadí se.

Matt si opět povzdechne nad tím, jak božsky vypadá. Jen musí o sebe trochu dbát.

Co mu je? Jednu chvilku srší energii a druhou chvilku je jak zvadlá kytka na poušti. Zajímalo by ho, co se mu stalo. Vypadá trochu přepadle a ty střídající nálady.

„Katty, dej nám pořádné porce a trochu mléka.“

„Mléka?“

„Ano. Děkuji a nikomu to neříkej.“

„Nejsem drbna, Matte!“ Katty zmizí, až ji zavíří kolem kotníků modrá sukně. Zack se za ní podívá. Nejhezčí a nejmilejší děvče v Popleru. Už by se jí dávno dvořil nebýt… Zacka a těch choutek.

„Zajímalo by mě, proč ještě není pod čepcem.“

„Zkus se ji na to zeptat a počítej s tím, že o tebe přelomí maminčinu pánev.“

„Tak to raději budu mlčet.“

„Ty Zacku.“

„Co je?“ Leze to z něj jako z chlupaté deky, uvědomí si, že to co se mu chystá říct, říká už od prvního setkání.

„Nechceš s námi strávit Vánoce?“ Jestli ano, jsi můj. „Bude krocan s nádivkou a dárečky a Simply se chystá na lov a pak v zimě stejně nikoho nechytnete.“

„No Allison se stejně stěhuje na jih a tam sníh není,“ řekne neutrálně. Vánoce na ranči?

„Aha. No byl to jen takový návrh.“

Zack přemýšlí. Popravdě počítal s tím, že u Matta stráví zimu. „Tak dobře.“

„Mary se moc těší, bude péci a vařit dobroty a Apple taky. Ten kůň je mrtvý steskem… Cože?“ vyhrkne, když mu dojde, co Zack právě řekl.

„Souhlasím,“ řekne líně s přimhouřenýma očima. Pobaveně pozoruje zmatek Matta. Tomu se říká šok.

„Jupííí!“ zavřeští tak, že jak Katty, tak hosté trhnou a rozhlédnou se, jestli dovnitř se nechystá vrazit partička honáků. Většina si oddechne, když nezpozoruje toto nebezpečí a opět se pustí do jídla.

„Matte, neřvi tu tak!“ přetáhne ho utěrkou. „Děsíš nám hosty!“

„Omlouvám se, Katty,“ řekne blaženě. Ta mávne rukou a jde do kuchyně.

„Má pravdu. Neměl bys tak řvát. Přece jen jsme v restauraci.“

„Já vím, jak se chovat v restauracích.“ Pak zčervená, když si uvědomí, že pokřik přece jen není v kodexu chování.

Zack se pousměje. Někdy je jak štěně. Matt si podepře hlavu a dívá se a dívá se a dívá. Zack se ošije.

„Musíš se na mě tak dívat?“

„Ano. Jen přemýšlím, že bez knírku bys vypadal lépe.“

A je to tu. „Je krásný, že,“ odpoví pyšně a provokativně si ho pohladí.

„Je hnusný a ten kdo ti to poradil, je ohava.“

„Pak jsem ohavou?“

„Neříkej, že jsi to byl ty? Takový barbarský zvyk nosit knír. Už Římane, si holili tváře.“

„A Germáni naopak. Je okrasou muže a z dětí dělaly muže.“ Já ti dám.

Katty před ně postaví talíře s porcí omaštěných brambor a steaku. Chvilku je poslouchá. Jo muži jsou jak děti a odejde se podívat, kdo nový přibyl.

„Jenže Germáni byli barbaři, kdežto Římané a Řekové přinesli do země civilizaci a pak je to nevkusné a nepraktické.“

„Já, že nemám vkus a jsem nepraktický?!“ naštve se Zack.

Matt skoro zabodne nůž do ubrusu. V pěstích drží příbor a naklání se nad jídlem. „Ano. Zaprvé se o to musíš neustále starat. Za druhé špatně se líbá a za třetí tobě vůbec nesluší!“

Zack odloží příbor a nakloní se také. Už si ani nepamatuje, kdy tohle zažil. Většinou v jeho životě jsou střílečky, honění banditů a karty. „Nechci ti odporovat, ale o holení se taky musíš starat a venku v přírodě, kde není teplá voda je to děs si strniště holit se studenou vodou. Za druhé nevíš, jak se líbá chlap s knírem,“ ne že bych to taky věděl, „ a za třetí mě to náhodou velmi sluší.“

„Ty taky nevíš, jak se líbá chlap s knírkem za prvé, za druhé, kdo ti asi tak řekl, že ti to sluší? Wyatt, který sám má knír, že by v tom mohla žít kolonie mravenců?“

„Matte, Zacku stydne to!“ Nic. Mávne nad nimi rukama. Jo když chlapi diskutují o svých přednostech, jde vše stranou. Toho jídla je škoda. Řekne mamce, aby připravila další.

„Kolonie mravenců?“ vyprskne. Kde na to chodí? „Náhodou mi to řeklo spoustu žen, jak mi to sluší a pak je to módní.“

„Cha to jen proto, že se tě bály a viděly peníze. Věř, pro ženu není snadné líbat chlapa s knírem.“

„Žádná si nestěžovala, spíš naopak a dávají přednost zralým mužům, kteří už vědí co a jak než těm, kterým teče mlíko po bradě. A ty taky nemůžeš vědět o nic víc, než jak se líbá chlap s knírem, tak tady nepřeháněj a pak mě se líbí a vypadám v tom mužně. Je nádherný.“ Potěšeně si ho pohladí.

„Vypadáš v tom jak přerostlý divočák a pak mužnost není v kníru.“ Matt si vzpomene na půtky se svou první láskou. On to netušil a kvůli němu musel odejít. Do pekla s ním. Vysmál se mu tehdy.

„Jistěže je v tom mužnost, protože jen holobrádci nemají žádnou mužnou okrasu. A tím je pořádný knír.“

„Indiáni nemají ji taky a tvrdíš, že nejsou muži?“

„Cha, protože nejsou jako my.“

Matt tomu nechápe, co s tím mají společného.

„Rozhodně si nesluší.“

„Rozhodně mi sluší.“

„Měl bys ho dát dolu. Znám vynikajícího holiče.“

„Nechám si narůst větší.“

„Stačí jen pár tahu břitvou a měl bys hladké tváře.“

„Nemám zájem vypadat jako zadek mimina.“

„Lechtá to.“

„Cože?“ oba pomalu se obrátí ke Katty, která v rukou drží další dva talíře.

„No když má chlap knír, lechtá mě to při líbání, a když má strniště, tak mě to píchá, hladké tváře jsou příjemné, ale i tak malý knírek je hezký a některé ženy mají to lechtání rádi a pak někdy chlapi potřebují si dodat sebevědomí a bradka má zakrýt jejich vizáž, když je šerif hledá a bradky nemám ráda vůbec. Chcete to druhé jídlo nebo sníte to studené?“

Matt se Zackem zírají na Katty jak na hledaného zločince.

„Halo, tak budete jíst nebo ne?“

„Jo budeme. Díky“ zamumlají a ona vedle studeného netknutého jídla položí dva talíře, z kterých se ještě kouří. Odnese ty předchozí.

„Já jen zírám.“

„Ženy,“ podotkne Zack. „Proto je mám rád. Mají úplně jiné myšlení než my.“

Matt posmutní a raději jí. „Máš pravdu, že nevím, jaké je to líbat chlapa s knírkem. Lechtá to?“

„A jak já to mám vědět? Některé ženy mají knírek, ale s těmi já se zásadně nelíbám.“

„No jo já vím a mohl bych si to vyzkoušet?“

„Cože?“ Zackovi zůstane trčet vidličku ve vzduchu. Pohlédne na Matta, a potom na maso. I když něco takového mohl přepokládat.

„No ano,“ řekne Matt a v hlavě se mu rodí smělý plán. „Já si to zkusím, a aby to bylo spravedlivé a abys to taky věděl, tak si ho nechám narůst a můžeš si to taky vyzkoušet jaké to je. Nebudu tě o nic ochuzovat. Nejsem barbar.“

Zack stále se dívá na to maso. Klobouk dolu. Ten plán je průhledný a zároveň rafinovaný.

„I když podle mě by se při líbání smát nemělo a když tě něco lechtá, směješ se a neurazilo by to tu druhou osobu?“

„Eee?“ nevím co říct. Je to tak stupidní, že to je až geniální.

„Víš, bylo by to skvělé, ale já muže nelíbám.“

„Jen polibek. Jeden já a jeden ty.“ Zaškemrá. „Jak máme zjistit, jestli Katty říkala pravdu?“

„Matte, řekl jsem ne.“

„Dobře a jez, nebo ti to vystydne a to by nás už opravdu přetáhla,“ řekne smiřlívě Matt. Chvilku čeká a pak vypálí svůj největší trumf, i když potlačuje chvění a červenání. „Víš, oholený bys vypadal víc sexy!“

Zack se málem zadusí kouskem masa. Za ty týdny co byl pryč, se Matt stal nějak drzejším. Nebo byl takový pořád?

„Ty nechceš být sexy?“ řekne nevinně Matt a upřeně se zadívá na Zacka.