Shounen - ai povídky

4.

Kopí osudu

„Je to nebezpečné,“ po chvilce se ozve Kai. Dovolí si zabubnovat prsty na stůl. „Za kolik?“ Raven překvapeně zamrká jak to nečekal. Ostatní ještě víc ztichnou a podívají se na Joshuu. Ten se pomalu usměje.

„Kolik chcete?“

„Všechno budete hradit vy a jistě něco za námahu moji a Ravena. Pracovat zadarmo je velký luxus, který si ani jeden z nás nemůže dovolit. Co tak 10 pro každého?“

„Alazieli?“ Joshua se obrátí na velkého Alchymistu. Ten nehybně zírá před sebe a jeho rty se tiše pochybují.

„Ano to by šlo. Stačí vám to chlapci v diamantech?“ Teď pro změnu zrozpačiti a ztichne Kai. Pak se zářivě usměje. Nemyslel, že to půjde tak snadno.

„Ravene stačí ti to?“

„Deset milionu? Ano myslím, že ano a tobě Kai?“

„Jistě v diamantech. A teď když jsme dojednali platbu tak musíme přejít k další části.“ Všichni pozoruji dohadování Joshua a Kaie.

„Cole by nikdy nechtěl za to zaplatit,“ ozve se  Miriam. Ostatní začnou přikyvovat jen Darius s Daemonem tiše sedí a jemně se usmívají. Nic nedělají jen pozorují ostatní jak reagují na ty dva.

„Nejsem otec, paní Miriam. Patřím k vám jen náhodou a co bude dál, to uvidíme až ta doba přijde. Jsem nájemný vrah a když mám zabít pár lidi, tak taky chci za svoje služby nějakou odměnu. Myslím, že deset je docela adekvátní  za takovou námahu.“ Projevil se v plné parádě, rozumuje Daemon radostně. Přežiji to. Ano Kardinal a Mylady přežijou a budou patřít jim a peníze? Co je to vedle zničení světa. Pár kamínků, které hýbou světem. Tedy mocní tohoto světa mají takovou představu. Všichni se načepýří, když je umlčí zvednuta ruka Joshuy.

„Možná je to tak lepší a aspoň vztahy jsou předem dané. Takže za to, že zbavíte nás našeho malého problému...“

„Velkého problému,“ suše podotkne Raven a Joshua po něm hodí ošklivý pohled.

„...problému,“ pokračuje jako by nic „ je myslím odměna dostatečná. A teď co myslíte  tou další části? Samozřejmě dáme vám všechno co máme a známe. Všechny dokumenty a moc, kterou disponujeme.“

„Výborně. Pokud máte ty léky co jsem získal od Delia, chceme je taky. Pomohly mi.“

„Jistě. Dáme a máme i novinku,“ odpoví místo Joshuy Ritto. Kai se trochu podiví, že přejdou jen tak, že vlastně Delia mučil a získal od něho tajný preparát. Nebo je jim to jedno? A zahledí se na Daemona a Dariuse, kteří v klidu sedí a neúčastní se konverzace.

„Ta druhá věc?“ netrpělivě řekne Joshua.

„Kde jsou ti Synové? Víme, že ve Vatikánu. Vatikán je sice malý, ale najít tam kohokoliv v tom lidském hemžení je něco úděsného. A pak švýcarská garda nejsou to zrovna... jak bych to řekl... lidumilci.“

„Máš pravdu a jejich podzemí, které většinou se táhne až na území Říma, je velmi spletité. Bylo by snazší vědět kam vpadnout. Taky je to Vatikán. Svaté místo. Nám je to celkem jedno, ale ne zbytku světa. Akce bude muset být velmi rychlá. Nemůžeme je tam pomalu likvidovat. A dřív nebo později dojde k chybě.“

„Vy chybujete?“ ironicky se ozve Miriam.

„Jsou to lidé, paní Miriam,“ ozve se seshora. Raven s Kaiem se zaškaredí. Bea. Co ta má zrovna strkat nos do něčeho takového.

„Ano jsme lidé a k těm chybám. Podle toho co říkáte mají hodně lidi. Bude to masakr. Mohl by projít někde v džungli. Ne uprostřed Evroopy. Protože vy chcte aby byl to jejich definitivní konec nebo máme někoho nechat naživu?“

„Nemohu to poslouchat!“ vyjede Ritto. „Mluvíme tu o lidských životech, Joshuo!“

„A já zas mluvím o lidských životech několik miliard lidi. Myslíš, že je mi lehce?“ Joshuovi rupnou nervy. „Sakra taky to nechci, aby se to stalo, ale vidíš nějakou jinou možnost? Já totiž ne!“

„Já ano,“ odvětí otec Pedro. Joshua zmlkne a několik páru oči se zadáví na kněze v černé sutaně. Otec Pedro se pochmurně usměje.

„Není žádná jiná možnost. Jsou to fanatici. Jsme tu jen my,“ trvá na svém Joshua. „Bea se může postarat o hodně věci, ale ne o všechno otče Pedro. Víme, že nechcete to udělat a přikazuje vám to i víra, ale já nevidím jiný možný krok než zničení hrozby. Musím myslet na vás i na Knihovnu. Chránit ji je naše druhá přirozenost.“

„Jak to vidíte vy, otče Pedro. Je jiná možnost?“ otáže se Daemon. Joshua nasupeně zmlkne, ale pozorně sleduje co otec Pedro odpoví.

„Vzít jim Enochovu knihu.“

„Zbláznili jste se?!“ vykřikne.

„Kai a Ravene co vy si myslíte o tom?“ Daemon dál pokračuje v myšlence.

„Dá se to provést,“ po chvilce zvažování odpoví Raven. „Je tu ale pár problému.“

„Jako platba a volavka,“ dodá Kai.

„Zase platba. Dáme co chcete a volavka? Jak to myslíte?“ ozve se Joshua.

„Jak to myslím? Ravene.“ Ten se na něho zadívá a s pohledem upřeným do jeho tiše vypráví jako by šlo o samozřejmost.

„Volavka je věc o kterou budou mít tak velký zájem, že vyjdou z úkrytu a dostanou nás. Dovedou nás nebo jednoho z nás až k sobě do doupěte. Tam budeme muset se dostat ke knize. Pokud přežijeme tak ji získáme. Nebude to bez oběti. To nikdo na celém světě neslíbí. Pak musíme s ni uprchnout a přežít. Kai?“ oba tiše přemýšlí a hodnotí. Jdou do neznámá. Prakticky nevědí nic a Knihovníci? Pochybuji, že vědí víc než oni.

Přítomni s mrazením si uvědomuji co se může stát, pokud selžou. Nikdo nenajde jejich mrtvoly a nejspíš je okoušou někde v kanálech krysy a oni ztratí poslední šanci.

„Dokážeme to Kai? Chtělo by to zloděje než nájemné vrahy,“ nejistě se ozve Raven. Nevšímají si nikoho jiného neže sebe. Nevnímají na pozadí hovor, šepot ostatních a němé otázky v očích Daemona a Dariuse je nechávají v klidu.

„Nevím Ravene. Vůbec nevím. Kdybychom aspoň něco věděli, ale jednou se umřít musí.“

„Takže společně Kai.“

„Ano,“ odpoví mu. Otočí se k ostatním. „Takže se podmínky změnily. Tohle jsou naše požadavky. Základna v Římě. Někdo komu můžete věřit. Vybavení, později vám napíšeme co chceme. Všechno musí být tam připraveno. Volavka a zprávy. Co nejpodrobnější zprávy proti komu stojíme a plány. Hromadu plánu Říma a Vatikánu. A my teď odcházíme.“ Kai vstane a Raven po něm. Vyjdou ven a ignorují všechny.

„Chcete moc,“ řekne Bea, která stojí za dveřmi.

„Chceme přežít. Můžeš ukázat nám náš pokoj.“

„Zvlášť,“ dodá Raven s klidem. Kai se zarazí, ale mlčí. Proč chce Raven aby měli samostatné pokoje? Nakloní se ke Kaiovi. „Mám na tebe chuť,“ zašeptá tak tichounce, že Bea to sotva zachytí. „Beo jsou v soukromých pokojích kamery?“

„Nejsou,“ zaprská znechuceně. Kéž  by byly. Takhle je odkázana na časopisy a internet. Kai se uchechtne a pak zvážní. Stejně proč chce Raven spát odděleně. Kvůli Knihovníkům? Všichni vědí, že spolu žijí. Tak proč? Nedá nic najevo, ale trápí ho to hodně.

„Tak jsme tu. Můžete si vzít který chcete. K pokojům je připojena koupelna.“ Kai se nenápadně podívá na Ravena, ale ten studuje zeď. Vztekle otevře dveře a bouchne jimi. Raven se zasměje.

„Beo máte tu růže?“

„Jistě, ře máme zahradu. Kolik?“

„Jedna stačí. Ru...“ ale to už mluví do prázdna a Bea je fuč. Ehm chtěl říct rudá a sametová a aby byla bez trnů. Co když se jeho láska píchne? No nanejvýš oláme trny. Otevře dveře do svého pokoje a ...

„Tady!“ Raven se překvapeně otočí, když zaslechne Bein hlas a před obličejem se mu vznáší nádherná rudá růže. Opatrně ji vezme a při představě jak asi dopadne je mu ji líto.

„Děkuji moc. Zachránila jsi mně.“

„Opravdu a co tak říct co s ní chceš dělat?“

„Beo na počítač jsi až nemístně zvědava!“

„Ale já tak byla naprogramovaná!“ zařve vzteky a zafuní. Napřáhne se, ale když si vzpomene jaká je práce s narovnáním stěny nechá toho. A to si myslela, že budou sdílnější. Hmm co asi s tou růži má v úmyslu? Jistě určitě ji dá Kaiovi. Jenže nezdá se ji, že to je vše. No zas se nic nedozví. Je v této Knihovně zkrátka poslední co se něco dozví. Mrzutě kráčí k zasedačce kde rokujou ostatní.

Raven vykoukne na chodbu jestli Bea zmizela. Utrčitě na chodbě jsou senzory, ale on na to kašle. V ruce drží rudou růži a něco černého. Opatrně se přibliží ke Kaiovým dveřím a stejně tiše je otevře. Strčí dovnitř hlavu zkoumajíc jestli přes ní nedostane za ty dva pokoje. Jenže chce maličko Kaie překvapit. Uslyší sprchu a skoro si zamne rukama. Perfektní a po špičkách vleze dovnitř. Jde k lůžku a položí tam rudou růži a černý pruh. Naranžuje je na polštáři a obhlídne svoje dílo. Perfektní. Pro Kaie vždy jen dokonalost. S ničím menším se pro něho nespokojí. Otočí se a rozhlédne. Výborně, když uvidí ještě jednu menší místnost. Ti Knihovníci se špatně nemají a tváří mu projede lačný úsměv.

Tak dlouho to nedělal a kdo ví co se může stát zítra. Vkrade se a doufá, že Kai bude tak zaneprázdněn, že ho nevycítí.

„Tohle je nepřípustné!“ křikne někdo zezadu.

„Jenže mohou si to dovolit.“

„Nejde mi o peníze, ale o artefakt neboli volavku,“ ozve se otec Pedro. Všichni zmlknou a Daemon se podívá na Dariuse co ten na to. Ten se jemně usmívá a dívá se na Ritta, který ho zamračeně pozoruje. Podle něho se zbytečně přepíná a škodí to jeho zdraví.

„Jak to myslíš, otče Pedro?“ ozve se váhávě Daemon.

„Synové chtějí jen jedno a to Kopí osudu. Dovolíme těm cizákům ho vzít z naší úschovy? Dobře víte, že ta věc je nebezpečná a co dokáže.“ Všichni zmlknou.

„Proč jsme jim vlastně dovolili odejít? Bůhví co dělají. Beo?“

„Jsou v Kaiově pokoji,“ neutrálně pronese Bea ode dveří. „Samozřejmě je monitoruji.“

„Tak vidíte. Možná jsou unavení.“ Nadhodí Darius s úsměvem. Všichni se na něho zamračí.

„Spíš šokovaní. Trochu jsem jim ukázala co vlastníme.“

„Beo to...“

„A co důvěra má být na obou stranách nebo ne?“

„Já jim nevěřím. Už jen  proto, že se dohaduji o penězích.“

„Mně to zase uklidňuje,“ ozve se Alaziel.

„Jak tě to může uklidňovat Aalazieli?“ pronese Kaarlo, který je proti nim. Až moc dobře vypadají.  

„Kdysi jsem poznal takové jako on. Mají svoji čest a zákázníka nezradí.“

„Nechci nic říkat, ale zrovna oni mají co říkat. Co doktor Wilcox a Harry?“ Alaziel se poškrábe na hlavě a pak se jeho tvář rozzáří.

 „No jo, ale ti jsou pro ně výhodní!“

„Tak to mně zrovna nepřipadá jako nejlepší argument, Alazieli. Co když synové jim budou výhodnější než my?“ zaútočí i  Hiroshi.

„Nemyslím si to.“

„Proč Joshuo?“

„Protože Synové  je chtějí zabít a my jsme jim zachránili krk a pak přece se můžeme pojistit ne. Beo je to proveditelné?“

„Jistě stačí mikročip.“

„Takže hlasujeme.“

„Není nutné, ale byl bych raději... nemáme na výběr?“ otáže se po chvilce váhání Kaarlo.

„Nemáme,“ smutně pronese Hiroshi „a vůbec uvidíme a zkusíme.“ Kaarlo nezřetelně  zamručí nadávku v švédštině.

„Co základna? Otče Pedro máte ve Vatikánu někoho známého?“

„Zas tak dobrého nemám a mně spíš zajímá ta volavka. Víte...“

„Nakonec otče. Teď ta základna.“ Všichni po sobě rozpačitě dívají. Venkovní vztahy už dávno zpřetrhali a žádné tam nemají. Miriam stiskne rty a sevře v dlaních podivně stylizovaný náramek ve tvaru písmen MM.

Možná bych měl se k němu přidat. I tak zrovna tohle chystat, když se chystáme proniknout do Vatikánu a ukrást knihu. Copak jsme nějací zloději? Ale zas ty peníze a nechat se zabít. Nikdy se už Kaie nedotknout, nevidět jeho úsměv ani neslyšet jeho hlas, který ho nenechal v klidu od prvního setkání? Ne to raději bude krást než se nechat zabít a snesl by opět tu chvilku kdy ho tiskl v náručí skoro mrtvého s klukou v hrudi. Byl to pekelný okamžik plný úzkosti a strachu a později nemocnice. Sevře rty. Ne kdepak a musí využít každé chvilky kdy mohou být spolu. Později to nebude možné. Později...

„Nechápu Rava,“ slyší jeho brumlání a pak ticho. Už narazil na jeho dárek? Oči mu zasvítí a olízne si najednou vyschle rty a polkne. Potřebuje pít.

„Ravene?“ slyší jeho sametový hlas při kterém přimohouří oči a má pocit, že ho Kai hladí po kůži. Mlčí a pak vyťuká jeho číslo.

Melodie. Beethoven.

Kai se vrhne po telefonu a chvilku zápasí s kapsou a pak s mobilem.

„Ravene? Proč?“

„Proč? Jak to, že se ptáš? Vezmi ji do ruky?“ Kai upustí ručník na zem a přibliží se k posteli. Vzpomene si na první růži stejně rudou jako tahle. Přivoní.

„Je hebká,“ zamumlá a pak se natáhne po černé látce. Zvedne ji do výše a pomalu spouští na postel pruh černého sametu.

„Růže a samet Kai. Tolik mi je připomínáš. Dej si ji na oči?“ Kaiovi se rozšíři oči.

„Růži?“ optá se škadlivě, ale dech se mu nedostává jak rozkošnický hladí černý samet.

„Mám skončit?“ Kai poslouchá jeho chraptivý hlas. Je tak tichý, ale možná je špatný signál.

„Ne už  si ji beru. Nic nevidím,“ postěžuje si.

„Nepotřebuješ vidět. Jen nech se vést mým hlasem. Nepotřebuješ nic jiného nebo ano? Sundej si ten ručník z boku.“

„Co když žádný nemám?“ otáže se vzrušeně.

„Sundej si ho pomalu,“ ignoruje ho Raven z druhé místnosti. Má strach, že neodolá a vejde do ložnice Kaie, strhne ho na postel a pak by byl konec hry. Ovládne se, ale druhou rukou si rozepne zip. Chce se s nim milovat. „Ano to je přesně ono. Pohlaď se. Ano, tak ne tam se nedotýkej,“ když vidí škvírou jak Kaiovy štíhlé prsty sklouznou k údu. Pomalu se otáčej. Víš jsem v místnosti a dívám se. Sedím v křesle...“ tichounce se přesune a vypne mobil. Kasi se k němu otočí a chce sundat pásku. „Ne!“ přikáže mu a Kai s rukou na pásce záváha. Nic nevidí a tak musí vnímat Ravena jen svým sluchem a pocity. Nastraží všechny smysly a zaměří se k Ravenovi.

„Co mám dělat dál?“ a odhodí mobil na postel jako nepotřebnou hračku.

„Otoč se pomalu, přesně tak. Pomaličku. Víš, že jsi dokonalý?“ zašeptá a červená se. Sedí v křesle přesně jak řekl a hladově pozoruje Kaie. Nechce, aby viděl jak je v rozpacích. „Rukou se pohlaď jako bych tě hladil já. Tvoje ruce jsou moje ruce.“ Kai se zarazí a ruku si přiloží k tváří a sklouzne k rtům. „Zůstaň tam trochu déle. Miluji tvé rty. Jsou nádherné, plné a a smyslné. Co uděláš teď Kaii s moji rukou.“ Kai má pocit, že je červený, ale svůj prst olízne a vsaje do úst. Raven zasténá a rozepne si košili. „Dost a teď co udělám?“

„Pojedeš pomalu dolů a líbáš mně svými rty,“

„Ticho. Mlč!“ Raven se napůl zvedne z židle a chce jít to udělat co líčí. Kai přestane a rukou si klouže přes krk až na hruď. „Lehni si!“ Kai zašátrá rukou a lehne si. Ucítí jak postel se prohne ještě pod Ravenem. Chce se ho dotknout, stáhnout ho k sobě, jenže nedostal svolení. Otočí k němu hlavu s pootevřenými rty. Nevidí ho, ale vnímá jeho vůní a jeho pohled na svém těle jak ho zkoumá. Mlčí a ruce má volně položené na pokrývce. Z ničeho nic má chuť se předvést. Sebe svoje tělo jeho pohledu. To o co přichází, když mu odpírá svůj dotek. Lehce roztáhne nohy, a rukou klouže po hrudi. Dost! Chce zakřičet Raven, ale je v zajetí smyslností, kterou Kai tak přirozeně předvádí. Nemůže se odtrhnout od jeho ruky, která putuje po jeho těle a ukazuje jeho přednosti, jeho krásu. Otevře rty a jeho oči se zalesknou chtíčem.

Jak dlouho Ravene odoláš? Myslí si Kai a sevře mezi prsty bradavku, druhou rukou sklouzne na ploché břicho a k chloupkům. Prsty si hraje s pokožkou a laská se. Cítí, že je vzrušený. Jak dlouho se budu uspokojovat sám? Toužím po tobě? Copak to nevidíš? Cítím tvoji vůní i tvůj lačný pohled po mně. Proč nás trapíš? Ale dobře to ví a mlčí. Zasténá jak se vzruší ještě víc a přesune se k druhé bradavce. Mazlí se s ní i okolo ní. Stáhne ruku a olízne si prsty a vlhkou rukou se dotkne bradavky. Studenější vzduch ji napřimí a on ztvrdne.

Druhou rukou skouzne níž  na vnitřní stranu stehen. Otevře je do široká a jemně se zavlní. Ví, že se nabízí jak pouliční děvka, ale je mu to jedno a touží jen po Ravenovi. Dělá mu dobře jeho pohled i přítomnost. Slyší jak se svléká a jeho rychlejší dech.

Co mi to děláš Kai? Jsi tak nádherný. Tak žádoucí. Dotknu se a vezmu si tě a potom ty mně. Jsi tak nádherný ve své smyslnosti a jak se mi nabizíš, přestávám se ovládat. Mám chuť do tebe proniknout a vzít si tě. Divoce a nelítostně tak jak se mi nabizíš.

„Tvoje ruce jsou mýma rukama,“ si neuvědomuje že to říká a jeho chraplavý hlas Kaie vzruší ještě víc. „Ano vezmi svůj penis do mých teplých dlaní. Víš jak ti to dělám, ale ruce nejsou nic proti mým rtům.“ Natáhne ruku a dotkne se koutku rtu. Kai ztuhne, ale dál se hladí rukama. Raven se k němu nakloní a jeho dech ovane citlivé místečko za uchem.

„Sklouzni níž, ano přesně, tak,“ a koutkem oka pozoruje jak jeho ruka sjiždí po varlatech dolu. „Připrav se pro mně, ano,“ Kai zrudne, a nasliní si prsty. Pomalu pronikne prstem do sebe. Nikdy si to sám nedělal a tohle je tak zvláštní a přece vzrušující, když si uvědomí, že vlastně se připravuje pro Ravena a najednou jde mu to nějak přirozeně a přidá prst. Cítí jak mu Raven těsně nad tělem přejíždí rukou. Vnímá svět jinak a všechno je víc vzrušující. Všechny vjemy se zdvojnásobují. Nemůže se dočkat až se ho Raven dotkne a pohltí stejně jako on jeho.

Odtáhne mu ruku a on ucítí jiné ruce na svém těle než svoje. Nebo to byly Ravenovy?

„Nádherá jak tě hladím. I já miluji tvoje ruce na svém těle, když mně uspokojuješ, když do mně pronikáš. Sténám slasti a křičím tvoje jméno a ty mně plníš co chci. Splním tvoje sny? Mám tě polibit? Řekni si. Jsem tvým zajatcem.“

Kai se zasměje. Jsou zajatci jeden druhého a rozdíly se mezi nimi stírají. Miluje jeho hlas i jeho hry. „Polib mně. Žádostivě a vášnivě. Buď ve mně stejně hluboko jako tvoje ruka před chvili ve mně.“Raven s nad nim skloní a dotkne se jeho rtů. Kai je otevře a pohltí jeho vášeň do své. Jazyky tančí divoce v ústech toho druhého a nemohou se sebe nabažit.

Raven se odtrhne a dívá se na jeho rty. Vypadají stejně jako moje a dotkne se jich. Jsou taky tak citlivé?

„Co chceš teď? Jsm tvůj pán i otrok. Poroučej a já poručím tobě.“

„Vezmi mně do rtů, hraj si se mnou až tě budu prosit.“

„Líbí se mi co po mně chceš. Nedotýkej se mně. Ještě ne,“ poručí Raven a vezme ho do úst. Ví jak to má rád a co má dělat. Hraje si s ním a spokojeně poslouchá jeho mručení.

„Líbí, se mi to Ravene. Nádherá. Ještě prosím.“

„Ne.“ Ukončí a naposled zálibně přejede rukou po jeho údu. „Chci tě mít v sobě, ale nejdřív jestli pak víš na co jsi zapomněl?“

„Já? Snad ty?“ zašátrá po růži a přivoní. „Chci tě ji hýčkat,“ řekne vážně a Raven zvážní.

„Dobře.“ Vezme polštář. „Nadzvedni se.“ Kai se nadzvedne. Ví co chce udělat a on se ho konečně dotkne. Je nahý stejně jako on a když se vkliní mezi jeho nohy slastně vydechne pod jeho váhou. Obejme ho a přitiskne ho k sobě, ale Raven se odtáhne a rukou sjede k jeho rýze na hýždích a otvoru. Pronikne do něho prstama a sleduje výraz v Kaiově obličeji. Kai přirazí proti jeho ruce.

„Prosím ukonči to.“

„Rád,“ a nahradí ruku svým údem. Pronika do něho a drží jeho tvář v dlaních. Dívá se jestli Kaie nebolí jeho vniknutí. Když trochu stáhne tvář přestane, ale Kai udělá malý pochyb proti němu a protrhne spirálu touhy, která svírala Ravena od prvního vyťuknutí čísla telefonu Kaie.

„Promiň,“ zapšeptá a povytáhne se opět do něho pronikne s veškorou vášní, které je schopen. Proniká do něho a Kai ho obejme kolem boku. Cítí i jak v něm touha buší a chce už mít za sebou vrchol a vykřiknou slasti.

Raven vykřikne a přirazí jak nejhloub svede. Už nestihl vytáhnout svůj úd z těla Kaie a teď jen cítí jak vrcholí do něho. Miluje ten okamžik kdy nevěděl kde je a teď ho k tomu místu pouta jen Kai. Lehne si na něho a je mu dobře. Nenechá si to vzít nikým. Nikomu nedvolí, aby ty nádherné chvilky mu sebral.

Odpoutá se od něho a lehne si vedle Kaie.

„Kai?“

„Copak?“ I on je podivně ukojený, i když nevyvrcholil.

„Máš ještě dost sil?“

„Ne.“

„Hmm a co ta růže?“ Půlnoční sametový smích, který tolik miluje.

„Tak na to mám sil dost. Naviguj mně.“ Vezme růži a natočí se směrem k Ravenovi. Dotkne se růži jeho těla.

„Trochu vpravo. To je ucho a vlasy. Přesně na rtech. Voní,“ slastně vdechne její vůní a její plátky tak něžně laskají jeho rozpálené rty. Kai jemně přejíždí růží jeho obličej. A z ní sklouzne na krk a dolu k bradavkám. Hladí jeho ukojené tělo a uspokojuje je hladově po hebkých dotycích.

„Bradavka, vezmi ji do rtů, prosím. Jsem jen tvůj nicotný otrok.“ Kai se skloní s rty bloudíc po jeho těle se dostane k hrudi a k bradavce. Olízne ji a vtáhne do rtů. Saje ji a Raven pod jeho jazykem a zubama zasténá. Božíčku to je nádhera, a když si uvědomí jak růže sklouzne k jeho klínu. Hladí ho tak jemňoučce. Raven otevře stehna. „Trochu níž, stehna,“ zasyčí Raven a protočí oči. Tohle vydržet to snad není v lidských silách a cítí jak se opět vzruší. Je to vůbec možné a sevře stehna. Růže! Zvedne se a dívá se na růži mezi svými nohami. Kai tázavě zvedne hlavu.

„Kai právě jsme rozmáčkal naší růži,“ řekne suše a rozevře stehna. Na prostěradlo se snese pár okvětních lístků. Kai se zasměje a políbí ho.

„Jak moc.“

„Slušně. Podívej se.“ Kai si sundá pásku, přimhouří oči a pak si uvědomí jaka to byla slast nic nevidět. Jiné pocity, pocity které se zesteronásobnily a všechno bylo daleko citlivější. Jiný rozměr touhy. Rozvážně natáhne k Ravenovi pásku a zaváže mu oči.

„Kai?“ vydechne a trhne sebou a pak ucítí jak se ho dotkne něco hebkého. Růže, nebo jeho ruka, jazyk? Je to teplé a lehne si. Jen vnímá jeho ruce, a polibky s růži, která putuje po jeho těle sem a tam. Svíjí se jak chce víc a neví co bude dál. Ruka, polibek nebo zuby, které ho kousnou a zanechají zanaménko. Nebo prst... neví a to ho přivádí k šílenství. Kai naznačí, aby se otočil a on uposlechne a mučení se prodlužuje. Prohne se v zádech jak ucítí jeho prst nasledovaný vlhkými polibky, které pomalu sjiždějí po páteří dolu. Dech na hýždích a jeho prsty v rýze. Vyhne se mu a sjede tváří na stehna. Polibky, růže, něco jiného? Už neví co je co a jeho kůže je rozjitřená slastným hlazením.

Neuvědomuje si svoje sténání, ani spokojené vrčení, které vydává. Cítí jak si ho Kai prohliží a cítí se dobře. Vnímá, že je pro něho žádoucí a víc nechce. Jestli ho potřebuje klidně at si ho vezme, je jen jeho a když ucítí jak ho dráždí chce víc.

„Kai prosím!“ zašeptá do polštáře. Má pocit, že mu hlava se rozkočí pod dojmy. Nemůže vidět a tak se spoléhá na všechno ostatní a ty ho zrazuji. Kai pomalu do něho pronikne. Je vzrušený z toho jak se pod ním Ravenovo tělo svíjí a žádá jeho doteky víc a víc. Chce být ukojeno stejně jako jeho vlastní tělo. Zasune se jak nejhlouběji to jde. Sevřen. V něm. Božské.

Začne se pohybovat v nejstarším rytmu. Tiskne k sobě rty a vychutnává svůj chtíč stejně jako jeho. Rukou sklouzne k Ravenovů údu a sevře ho. Nakloní se.

„Líbí se ti to?“

„Jo,“ stručně odpoví Raven. Kai se zasměje a pak zvážní. Rukou pochybuje na  jeho údu a když uslyší jeho výkřik a jak se prohne a uvolní je mu dobře. Ještě on a začne se v tom naprosto ukojeném těle pohybovat. Je tak vláčné a pevně ho drží za boky.

Vykřikne a konečně vyvrcholí. Má pocit, že je někde ve vesmíru sám a kolem není nic. Okrajově vnímá svůj dech i tělo Ravena. Nechce se mu vrátit zpět, ale nakonec z Ravena vyklouzne a pozoruje jak z něho vytéká jeho semeno. Mimoděk je rukou rozmaže a pak ho jak tem leží obejme.

„Co by tomu asi řekli?“

„Kdo?“ otevře oči Raven a mezi ně položí sametovou pásku. Nepřítomně si s ní hraje a přemýšlí jestli to bude vždy tak intenzivní.

„Oni. Emzáci!“

„Čerta starého se starám o emzáky. Důležitý jsi ty.“ Zívne si. „Chci spát. Myslíš, že je to možné?“

„Není. Osprchujeme se a jdeme. Dali jsme jim dost času na popřemýšlení.“

Raven se k němu otočí a jednou rukou si podepře hlavu. „Myslíš, že nám dají co chceme?“

„Ano. Jen se bojím s tou volavkou.“

„Musíme nějakou základnu získat.“ Miriam se zřejmě konečně rozhodne a zvedne hlavu.

„Možná bych o něčem věděla, ale nejdřív musím se zeptat. Pokud ano, budou mít velkou pomoc.“ Všichni se na ni dívají. Šéflékářka Knihovny. Dáma, která má ve zvyku být co nejméně viditelná.

„Dobře Miriam. Věříme ti. Jsi jedná z nás a teď co ten artefakt? Kopí osudu nemůžeme jim dát. Tak nebezpečnou věc nemůžou dostat. A přitom je to jediné co by svedlo je zasáhnout se vší parádou.“

„Budou to považovat za léčku,“ namítne Hiroshi. „Ať si myslíme co chceme tak Synové nejsou tak supidní jak bychom si přáli.“

„Tak to je bohužel pravda, jak dí můj kolega.“ Přikývne Kaarlo.

Joshua se poškrábe ve vlasech. „Takže něco méně nebezpečného? Máme dost artefaktu. Co zlatá jablkak Hesperidek?“

„Nesmrtelnost?“ zavrtí Izabel. Miluje starověk. „Jablko pro jednoho. Nedokážu si ty dva představit jak táhnou pytle jablek pro všechny členy.“

„Jenže i jedno jablko může rozvrátit zevnitř jakékoliv společenství. A nesmrtelnost je velmi, ale velmi  lákává.“

„Co jim dát tak celou knihovnu?“ vyhrkne Alaziel.

„No s Kopím osudu by ji měli. Jakmile je Kopí použito tak ho nic nezastaví!“ namítá otec Pedro. Mračí se a i ostatní se mračí.

„Hádáte se!“ řekne udiveně Bea.

„Ty buď bedno plechu ticho!“ vyjede jindy klidný Joshua.

„Hele není to bedna plechu ty omezenče!“ zařve  Hirsoshi s Kaarlem. Na jejich pýchu nebude nikdo sahat natož ji nadávat.

„Ani nemusí mít jablko,“ podotkne Alaziel a v klidu se dívá na ostatní. Proč ale mlčí Daemon s Dariusem?

„Joshuo klid,“ dotkne se jeho rukávu Miriam. Ráda by prozradila co ví, ale je svázána přísahou starší než dva tisíce let a ona nebude tou která ji poruší.

„Dáme jim to Kopí,“ pronese klidně Darius. Přimhouří oč i v očekáváním výtek na svoji adresu. Ticho. „Nemáte co říct?“ ozve se trochu rejpavě.

„Proč?“ jednoduše se ozve Joshua. „Mohou ho použít. Kai má skryté schopnosti. Nebo mohou je dát Synům. Není to hračka...“

„Kopí musí být použito.“

„To je pravda,“ řekne rozpačitě otec Pedro. „Jenže zrovna teď v takovém konfliktu? Nepočkáme na jinou dobu?“

„Ne Kai je schopen ohlídat to Kopí. Dáme mu tu volavku, kteoru žádá a kdyby něco Beo znič to tady.“

„Nechci nic říkat, ale půl kontinetu půjde do kytek!“

„Nechci u toho být. Nic se nevyrovná moci Kopí. Vy jste všichni zešíleli!“ vyhrkne Izabel. „Otče Pedro!“

„Nesouhlasím, ale pokud Strážci to tak řeknou....“

„Nesouhlasím. Jde někdo se mnou?“ Ticho. „Sakra. Nechci to vidět. Máme něco co by se moci Kopí osudu vyrovnalo?“

„Jablko z prvního stromu vědění.“

„Nevyrostlo ještě,“ podotkne Bea.

„Pandořina skříňka mohla by to neutralizovat, ale ta je ztracena.“ Miriam pořád mlčí.

„Deska Imhotepa,“ těžce nakonec pronese Izabel. Všichni ztichnou. Každý ji zná. Deska s mocí cokoliv zničit stejně jako postavit podle heiroglyfů vyrytých na ni. .

„Není ze Země. Nerad bych riskoval její otevření a stejně to neumíme nebo snad ano?“

„Umíme. Před týdnem jsem to doluštila.“ Ťukot. Bea otevře dveře.

„Najít to tu je horror.“

„Jak se vám líbí pokoje?“

„Daemone to je luxus. Náramně jsme si ho užili.“

„To jsem rád. Zdá se, že všechno budete mít.“ Kai s rukou na opěradle se zarazí a pak usedne vedle Ravena.

„Nečekal jsem to,“ přizná. Tak trochu doufal, že z jejich podmínek sejde, ale zřejmě podcenil Knihovníky čeho jsou schopni.

„Všechno budete mít.“ Všechny oči na něho upřou.

„Pokud si pamatuji sh...“

„Joshuo, myslím, že jsem řekl vše.“

„K čemu pak jsme tady?“ Kai s Ravenm se dívají z jednoho na druhého. Vypadají spíš jako by je přejela druhá světová s hejnem slepic v závěsu a to ovzduší... Kai má chuť začichat jestli ty emoce opravdu cítí. Raven se v klidu usmívá.

„Chci vědět na čem jste se dohodli. Dariusi všichni musíte stá za námi. Pokud ne, můžeme to celé pustit ze zřetele. Nepovede se to!“

„Zradíte nás!“

„Kopí je přilíš silné!“

„Základna asi není.“

„Výborně,“ tleskne do rukou Kai. „takže můžeme jít domu. Ravene co si myslíš.“

„Dobrý nápad. Deset  si sice nevyděláme tak snadno, ale časem je budu  mít. Myslím, že tě snadno uživím“ Kai zaprská nad tím a oba se zvednou.

„Bude základna,“ ozve se sveřepě Miriam. Všichni sebou trhnou.

„Peníze taky,“ zahučí Alaziel.

„Léky taky,“ zašakaredí se Ritto a Darius do něho šťouchne až vyjekne. Ten si tře  postižené místo a tváří se vražedně.

„Plány dodám já,“ ozve se rychle Bea, aby na ni něco zbylo.

„Dostanete Kopí osudu.“ Kai s Ravenem se zarazí nad tím názvem. Podívají se na sebe jestli slyšeli správně.

„Joshuo myslíš jako To Kopí osudu?“

„Jo. Nic je tak nedostane z úkrytu jako tahle věc. Budete muset ji chránit vlastním životem.“

„Není tam něco jiného?“ ozve se nespokojeně Raven. Kai se taky netváří nadšeně nad tou vyhlídkou mít u sebe něco takového, pomyslí si Daemon.

„Ne pokud zradíte...“

„Klient je klient a tamti nás chtěli zradit.“ Kai se ošije. Nechce mít nic společného s tou věcí. Kéž by čas se dal vrátit.

„Možná jsme tam měli zůstat,“ zamumlá nezřetelně Raven. Kai celým srdcem s ním souhlasí.

„Pojďte ukážu ho vám.“

„Chviličku.“ Kai sedí a přemýšlí. Pokud tu věc uvidí nebude cesty zpět. Možná by bylo jednodušší je vyhladit a bylo by to. Ucítí na ruce Ravenův uklidňující dotek. Je to velké riziko a co když se Ravenovi něco stane? Co pak? Sice souhlasil s jeho plánem, ale popravdě neví jak dál. Vždy věděl co chce a věděl kam patří i co je jeho úloha a najednou je někde jinde. Úplně mimo. Všichni mlčí v očekávání příštích věcí.

Joshua se obrátí k Miriam. „Můžeš se zeptat k té základně?“ Miriam se zvedne a odchází stejně nenápadně jako je její celá přítomnost.

Kai je pořád opřený o židli a váhá. Pořád neví jak se rozhodnout. Podívá se na Ravena, který klidně ho pozoruje. Kai přemýšlí a on neví proč je tady, ale dva budou mít větší šanci na přežití. Sevře mu ruku.

„Jak to řekli mušketýři?“

„Jeden za druhého druhý za jednoho nebo to bylo jinak?“ řekne se smíchem Raven. Kai se uvolní a jeho nejistota mizí.

„Nejspíš tak nějak. Tak půjdeme se podívat na tu věcičku a Daemone máte opravdu Kopí osudu?“

„Jistě. Je v našem držení skoro od začátku. Po světě se potuluje jeho nezdařila imitace. Jeden z mých předešlých životů byl vtipálek a teď po světě koluje docela dost padělků.“ Rozpačitě se usmívá.

„Kopí které probodlo kristův bok?“ ujišťuje se ještě Raven. Daemon slavnostně přikývne.

„Taky jsem z toho byl v šoku, když jsem to zjistil. Zvyknete si. Nebo taky ne“ přizná se vesele otec Pedro. Všichni se zvednou a jdou pomalu chodbami tiše rozmlouvajíc mezi sebou. „Víte to Kopí, které je na světě nemá moc, takže Hitler a další mohli nad ním meditovat jak chtěli a nic se nestalo.“

„Chudáci,“ zamumlá Raven vesele. Docela se mu tahle stránka jejich povahy zamlouvá. Jdou za Beou, která je vede do hlubin komplexu.

„Sestro...“

„Víš, že to není doba kdy se připojujeme. Stalo se něco u vás?“ Miriam pohlédne do tváře s bílou plachetkou. Nedá se z ni vyčíst věk. Jen oči jsou zkušené a momentálně se dívají přísně a rozzlobeně.

„Všechno v pořádku. Ne není to v pořádku. Nemohu říct podrobnosti to víš.“

„Ano a já taky ne. Co po mně žádáš?“

„Azyl pro dva muže.“

„Víš co žádáš? V těchle zdech nejsou muži vítání. Naposledy tu byl kardinál Mendoza a to bylo už dávno. A i on zůstal mimo zdi dómu. Muži jsou tak...“

„Já vím sestro, ale jedná se o Kopí osudu.“ Miriam mimoděk začne mačkat rukáv halenky. Úzkostlivě se dívá na ženu na druhém konci země. Právě porušila všechny pravidla, které svazuji generace žen přísahou svatější než jakýkoliv slib. Ona a její sestra duchem. Ona u Knihovníků a sestra v Říme. Obě mlčí.

„Kopí osudu bude použito, Miriam?“

„Ano bude, a bude to u vás. Žádám, prosím o pomoc a o základnu pro muže, kteří ho ponesou.“

„Pak není vyhnutí. Ještě něco?“

„Těžce se mi to říká, ale budou potřebovat zbraně a další věci.“

„Dobře a můžeš poslat jejich fotografie?“ Miriam rychle vyhledá v databázi jejich fotografie. Odešle je.

„Démon a anděl. Hříšné tváře s hříšnými těly. Uvidím co mohu udělat. Máš už zástupkyni?“

„Ne. Stále hledám, sestro. Ty jsi už ji našla?“

„Ano. Jmenuje se Christina a bude je provázet.“ Odmlčí se. „Je to nebezpečné. Jak pro Kopí osudu tak pro Zemi, pro všechny.“

„Já vím, ale je rozhodnuto.“

„Věříš těm mužům?“

„Nevěřím mužům, ale oni jsou tak podivní.“ Přísné rysy obou žen změkčí úsměv. „Víš žiji spolu.“ Obočí povyletí skoro k plachetce. „Doufám, že vše dobře dopadne.“

„Já také a informuj mně kdy přiletí. V obvyklou hodinu.“ Obraz na monitoru se ztratí a objeví se dvě propletené MM. Ale i to za chvilku zmizí a objeví se něco mlžného. Miriam zavře notebook. Vstane a přejde ke svým rostlinám. Jemně se jich dotkne. Muži. Vždy něco zpackají. Nedá se jim věřit, jenže tentokrát jim nic jiného nezbude. Kopí se nemůže dotknout ruka ženy. Povzdechne si a vyjde ze svých pokojů. Dostihne je u toho proklatého artefaktu stvořeného muži.

„Tak tady se skrývá jeden z nejžádánějších artefaktů Země.“

„To není pravda otče Pedro,“ namítne Izabel.

„Izabel je to pravda.“

„Není. Kdyby lidé znali ostatní artefakty tak Kopí vypadá vedle nich nicotně.“

„Izabel. To Kopí probodlo bok našeho Pána...“

„A Thowt přinesl vědění. Nebýt toho dnes lezeme po stromech.“

„Jenže náš Pán nás ...“

„Dost oba dva. Hádají se tak spolu od té doby co se setkali. Jejich spory jsou proslavené a většinou nevyhrává ani jeden z nich. Kdybyste si je chtěli poslechnout tak Bea...“ Darius se culí o stošest.

„Cože?“ Jednohlasně zvolá Izabel s otcem Pedrem.

„A sakra. Beo oetvři ty dveře,“ když vidí, že oba se ho chystají vynést v zubech. Zašklebí se na Kaie a Ravena a rychle vejde dovnitř. Postupně tam vejdou všichni ze zasedací místnosti a nakonec Kai a Raven. Uprostřed na sloupu leží Kopí. Raven k němu přijde a zvědavě si ho prohliží. Kai nakukje mu přes rameno.

„Vypada obyčejně,“ podotkně snaživě Raven. Kai si ho jde prohlédnout z druhé strany.

„Vypadá jako kopí.“

„To je KOPÍ Kai,“ pronese líbezně Daemon. „Nebo si myslíš, že ten římský voják měl něco extra? Něco jako zlaté kopí vykládá démanty.“ Kai se zaškaredí.

„No ne. jenže ono to svádí, víš.“

„Já vím. Je to.. je to...kus kopí,“ dodá nešťastně. Všichni se zadívají na jednoduchou železnou špici s kusem dřeva. Kai se na ně dívá a najednou natáhne ruku. Joshua chce vykřiknout, když ho Daemon zadrží. Kai ho zvedne a dá si ho blíž k očí. Má pocit, že je na té špici kopí něco divného. Možná světlo nebo tak, ale v hlavě mu hučí a někdo něco říká.

„Kai! Odlož to!“ zařve Raven a stáhne mu kopí dolu. Kai zamrká a otočí se k Ravenovi a jeho starostlivě staženému obličeji.

„Měl jsi pravdu. Jeho geny...“ zašeptá Joshua fascinovaně.

„Vím to a může použít Kopí osudu jak bude chtít. Na to jsme čekali celou věčnost.“

„Na co?“ ihned reaguje Raven žárlivě.

„Na někoho kdo použije Kopí a odálí konec světa. Jednou za čas se musí z každého artefaktů uvolnit jeho moc. A Kai zřejmě může to udělat.“ Kai ho odloží na podložku.

„To je hezké. Pokusný králík u emzáku. Dobře tak volavka je. Plány a základna.“

„Hned jak odejdeme odsud vám předvedu co dokáže Bea,“ pyšně pronese počítač se založenýma rukama v bocích.

„Základnu budete mít u sester z řádu Františkánů. Budou vás čekat na letišti.“ Ozve se ode dveří Miriam, která je dostihla.

„Řád sester?“ Všichni se k ni otočí, ale Miriam mlčí. „Jsou spolehlivé?“

Miriam má chuť je všechny praštit. „Jistěže jsou. Pomohou jak budou moci. Jejich řád je starý. Starší než řád Františkánů,“ dodá nepatrně.

„Druhá Knihovnáááá,“ nevinně nadhodí Raven.

„Ne. To ne.  Knihovna je jen jedna. Ony jsou sestry. Víc nemohu říct, ale postarají se jak o Kopí tak o vás.“ Otec Pedro se na ni pronikavě dívá, ale Miriam jeho pohledu odolává. Všichni se ještě podívají na ten kus železa s dřevem a pak vyjdou ven.

„Svatý grál nemáte náhodou,“ pronese Raven snažíc se odlehčit co viděl.

„A co Excalibur? Rád bych ho viděl.“

„Excalibur máme a taky máme meč Renalda Durandal i meč El Cida Tizon, ale jsou to spíš rarity. I když Excalibur vlastní určitou moc.“

„Máme Nebeský meč mohutných oblaků, přece“ řekne trochu uražená Izabel.

„Dobře tak i ten,“ smiřlivě řekne otec Pedro. Kai má pocit, že opravdu je v zemi divů.

„Až to všechno skončí některé artefakty si můžete prohlédnout. Jsou neuvěřitelné, ale teď raději jdeme nebo nám Bea vydupe další jámu.“ Všichni pohlédnou na Beu, která stojí a podupává si.

„Konečně i mně věnujete pozornost,“ řekne naštvaně. „Zatímco vy si tu diskutujete o všem možném já pracovala. Víte co je převést do virtuální podoby celý Řím? Ne nevíte. Vás to nezajímá jak těžce dřu a jak se mi zapaluji obvody. Jden shořel a musela jsem ho nahradit. Ne to je Bea skoč, Bea udělej to, Bea přines a Beo kde to je? Ale trochu uznání se od vás člověk nedočká.“

„Už zase,“ tichounce pošeptá Joshua. Raven se chce zeptat co, ale zarazí ho nevyzpytatelný pohled Bey.

„Jedině když něco potřebujete si vzpomenete na Beu. Jistě to jsem vám k tomu dobrá, ale k ničemu jinému.“

„Beo, drahoušku, zlatíčko...“

„Ticho vy dva tam.“ Kaarlo a Hisroshi se přikrčí.

„To je tím, že jsem snadno dostupná a mám přilíš měkke srdce. Vidím jaké srdce?, jenže já mám srdce. Je to sice procesor, ale je laskavé a něžné a ne jako vy kteří jste ze mně udělali Hej ty počkej! Vidíte mlčíte. Mám pravdu a chci toho tolik? Nechci. Jen špetku uznání. Krapet toho uznání a maličkost.“ Joshua přešlápne z nohy na nohu.

„Beo ty jsi ceněna a máme tě rádi.“

„Jenže to není vidět.“

„Daemone je to určitě počítač?“

„Jo je, Kai,“ pochmurně pronese.

„To není pravda. Jsi jedna z nás a velmi si tě vážíme jak se o nás staráš.“

„Tak starám jenže ne důkladně.“ Tiché Joshuovo doprdele úplně ignoruje. „Chci se o vás starat víc. Jako o své děti. Prostě zdá se mi, že bezpečnostní prvky jsou nedostatečné. Co když se něco vám stane a já to nebudu vědět. Jste v těch pokojich tak zalezli a mně si nevšímáte. Chtěla bych vidět a slyšet co si tam povídate. Prostě být jedná z vás. Víte jaké to je být mimo? Ignorujete mně. Nejste se mnou, jsem vám fuk: Lhostejná...“

„Beo, přece víš, že to nejde. Každý máme právo na soukromí...“

„A mám snad nějaké já? Nemám. Pořád se ve mně někdo hrabe.“

„To je pravda.“

„Samozřejmě, že je to pravda.“

„Chce nás špehovat,“ klidně pronese Darius s tisknoucími rty k sobě. I Daemon vypadá podivně. Střídavě bledne a červená.  

„Ty chceš nás špehovat jak se spolu milujeme?“ optá se zpřímá Kai. Bea se nadechne a pak se obrátí a jde rázně pryč.

„Jsi dobrý!“ plácne ho Daemon po rameni a ostatní se rozesměji. „Zkouší to prosadit už nějakou dobu. Je to taková válka mezi ji a námi. Ale takhle brzy ještě neskončila. Většinou nás ukecává hodiny.“

„To jo a jdeme nebo se naštve ještě víc.“ Všichni za ní vyrazí usmívajíc se tomu krátkému incidentu. Daemon s Dariusem se opožďují.

„Měl jsi pravdu Dariusi, že přinesou závan nového větru do Knihovny.“

„Viď. Jsem spokojený. Moc.“ Darius pohlédne na bratra. Ten ho obejme kolem ramen.

„Ritto tě nějak hlídá.“

„Ten by hlídal i krysu, kdyby ji měl v péči. Myslíš, že to zvládnou?“ řekne vážnějším tónem.

„Víš nevím proč, ale myslím, si , že ano. Sice nemyslím, že to bude nějak bezpečné nebo jednoduché a bez obětí se to taky neobejde, ale zvládnou to.“ Trošku váhá a pak se k němu nakloní. „Moje morče, když bylo nemocné tak nehlídal.“ Naznačí a rozeběhne se k ostatním než schytá herdu nebo něco horšího. Darius zůstane omráčeně stát. Co tím jako chce říct? Zakroutí hlavou a pak je doběhne.

„Tak to je umění Bey, vážení. Jedinečné a neopakovatelné umění skvělé Bey.“

„Už zase,“ zasténá Hiroshi tiše.

„Něco takového jste ještě neviděli, neslyšeli a...“

„Můžeme tam už jít,“ nezdvořile ji přeruší Raven. „Sice chápu, že je to asi těžké, ale jsou to jen plány. Co je na nich tak světoborného?“ Hisroshi se rozesměje, když ucítí Ravenovu ruku kolem hlavy.

„Nemám ráda, když se někdo bezdůvodně směje,“ ledovým hlasem s krystalky ledu v očích pronáší tiše Raven.

„Tady!“ rychle otevře dveře Bea a Raven uvidí něco co viděl dosud ve filmech. Pustí krk Hiroshiho, nábožně vejde dovnitř a udiveně na  to kouká. Hiroshi si drží krk a v předklonu se snaží chytnout třetí dech. Kaarlo mu účastně klepe na záda.

„Kai to je nádherá. Můj obdiv slečno Beo.“ Ta se zatetelí a vyplázne na ostatní jazyk.

„Džentlman.“

„Skvostné Beo. Jsi ohromně šikovná.“ Kai obdivně se dívá na trojrozměrný Vatikán a jeho podzemí.

„To chci mít doma,“ nábožně pronesou oba dva po dalších minutách obdivného zírání a plány je úplně pohltí. Když někdo něco chce, je odsunut a oni si to vtiskují do paměti. Zapisuji jednotlivé chodby všechno. Ulice, názvy a něco si píšou. Po dvou hodinách vstanou.

„Beo šlo by to zmenšit nebo to nějak narvat do nečeho malého?“ Ani si neuvědomuji, že právě přijali Knihovnu se vším všudy. Nepřesvědčili je svitky, Kopí osudu nic z toho, ale to čemu rozumí a to co mohou využít v praxi, ano.

„Jistě. Už  se na tom pracuje, ale budete si to muset posouvat.“

„Jistě. Tohle je něco nádherného. Jsi jednička. Daemone tak tohle vám závidíme.“

„Bohužel do domu vám to nemohu dát. Pokud by na vás přišli, tak tohlel nevysvětlíte. Nemá to ani armáda.“

„Armáda nikdy nic nemá co jde s dobou. Nejdřív to musí vytzkoušet někdo jiný a pak možná oni. No zbraně možná, ale stejně si myslím, že máte lepší.“

„To ano, ale z Knihovny nesmí nic pryč.“

„Jasně a Miriam, zbraně budeme mohli mít u sester? Nebudou proti?“ Ta si odkašle.

„Opatří je vám.“ Otec Pedro zalapá po dechu. „Nejspíš nic moderního, ale funkční a spolehlivé ano. Alazieli dáš jim na ty zbraně ano.“

„Jistě Miriam.“ Kai s Ravenem si ho teprve teď všimnou. Byl nenápadnější než Miriam a zrovna sklapne něco malého. Když si všimne jejich zájmu zamává jim před očima. „Počty. Musím vědět kolik toho mám vyrobit. Jako platbu,“ pronese.

„Máte tiskárnu bankovek?“

„Kdepak to je přece trestné!“ pohoršeně vyjekne. Trestná je nejspíš celá Knihovna si pomyslí Kai. „Jen vyrábíme zlato a diamanty nic víc.“

„Dobře. Takže všechno máme. A teď kde jsme?“ Všichni po sobě se začnou dívat. Daemon vykročí vpřed.

„Ještě ne. Je mi líto Kai a Ravene. Můžete mít cokoliv, ale tuto informaci si necháme pro sebe. Zítra ráno vám letí letadlo do Říma. Určitě si chcete odpočinout a hlavně připravit a dozvědět se něco o Synech. Bea vás provede. Oblibila si vás.“ Kai s Ravenem pokrčí rameny. Když to chtějí tajit, klidně. Skloní se nad mapami a opět se ponoří do plánu Říma.

Bea jim nenápadně vtiskne do rukou materiály o Synech toho, který kráčel s bohem. Kai se začte a Raven zkoumá chodby Ŕíma vypadající jako podsvětí. Ostatní se tiše vytratí do svých pokojů a laboratoří. Daemon s Dariusem se vydají ke Kopí osudu.

Otevřou dveře a vejdou. Darius natáhne ruku a je odmrštěn. Podívají se na sebe a pak na Kopí osudu. Proč Kai jako jediný člověk dokáže zvednout Kopí?