Shounen - ai povídky

Andělská křídla

„Kalosi, proč nás vyrušuješ od zkoušek? Dobře víš, že Zimní královna začne zanedlouho. Přesněji řečeno, za dva týdny!“ Yuri praští pěstí do velkého psacího stolu a zdůrazní dva týdny. Kalos na něj nehnutě zírá.

„Nemáte hlavní roli. Tu má Sora s Leilou.“

„No, to je pravda, ale i tak je co dopilovávat. Takže, co po nás chceš?“ Leon v koutě mrzutě přemýšlí, proč je Yuri tak hlučný. Kdyby nebylo Sory, nebyl by v Kaleido Stage.

„V městě se pořádá charitativní večírek s předními osobnostmi města“

„No, ano, a co má být, jsem tam pozván!“ klidně odsekne Yuri.

„No, Yuri, Kalos zřejmě chce, abychom se ho zúčastnili a zřejmě ne jako hosté,“ mrazivě pronese Leon. „Odmítám.“

„Ale nemůžete. Máte to v smlouvě. Sora musí ještě hodně trénovat Gerdu a Leila Sněhovou královnu.“

„To se na ně hodí,“ zamručí nezřetelně Leon.

„Říkal jsi něco, Leone?“

„Nic, jen nechápu, co tam jako máme dělat?“

„Co?“ Abych jim všechno říkal. „Předvedete tam číslo a my budeme mít sponzory a peníze. Je to snad jasné, ne?! A jelikož Sora s Leilou nemohou, půjdete tam vy dva!“

„Cože?“ jen oba vydechnou a po dlouhé době se naprosto shodnou. Kalos zešílel. „A co jako máme předvést na večírku, kde jsou jen boháči? Máme dělat šašky?“ Ani za nic. Jednou to stačilo, otřese se Leon děsem.

„To je na vás a nezapomeňte, máte to ve smlouvě,“ škodolibě pronese Kalos. „A teď můžete jít. Můžete si ze souboru najmout kohokoliv a požádat o pomoc.“

„Já o pomoc?“ kysele řekne Leon. „Nikdy. Yuri, jdeme!“ rázně prohlásí a vypadne v cvičebním trikotu ven z Kalosovy kanceláře. „Parchant!“

„Tak tentokrát mimořádně souhlasím.“

„Je to ve smlouvě?“

„Když to prohlásil dvakrát -  tak je,“ pronese Yuri pochmurně. „Teď musíme zvážit, co tam budeme předvádět.“

„Jak to tam vypadá?“

„Na hrazdy zapomeň. Málo prostoru. Hnus.“ Leon zaúpí. On je odborník přes akrobacii ve vzduchu.

„Máme jako žonglovat nebo jezdit na kole? Nejsem opice!“ vybuchne.

„Hele, mně se to taky nelíbí a k tomu musím cvičit s tebou!“

„Tím chceš jako říct co?“

„Nic, jen prostě cvičit, ehm, no, nevím. Co s tebou?!“ obhlédne jeho postavu, až Leon zrudne.

Kruci, jemu to sluší, pomyslí si překvapeně Yuri. Nejsem normální. „Hele, klid,“ snaží se ho uklidnit.

„Jaký klid? Taky mi nejsi zrovna sympatický!“

„Hele, co vy dva kohouti? Budete po sobě házet noži?“ ozve se Leila.

„Není to špatný nápad!“ zabručí oba s vidinou nože v tom druhém.

„Co není špatný nápad?“ otáže se Sora s ručníkem přes krk. Jedním cípem si otírá tvář. „Leilo, musíme dokončit tu závěrečnou scénu. Pořád mám pocit, že tomu něco chybí.“

„Taky mám ten pocit, možná by tam chtělo něco přidat.“ Leon a Yuri sledují, jak jsou ponořené do rozhovoru o práci.

„Už jsi slyšel, že spolu něco mají?“

„Cože?“ podiví se Leon. „Ty myslíš, že spolu...“ nedokončí. Má pocit, že mu někdo vychrstl kbelík ledové vody na hlavu.

„Přesně tak. Co myslíš?“

„No, řekl bych, že ne.“

„Tak to já nevím.“ Oba stojí a dívají se jak Leila a Sora mizí v zákrutu chodby.

„Takže jdu vymyslet něco, co se tam dá předvést a nevypadat přitom jak cvičená opička z jarmarku, protože z toho se nevykroutíme ani nemocí, nebo ano?“ otáže se nadějně Leon.

„Obávám se, že ne.“ Yuri se obrátí a pohlédne na Leona v cvičebním. Tolikrát ho takhle viděl a nikdy ho nenapadlo přemýšlet o něm jinak, než jako o Leonovi akrobatovi. Skoro zapomněl, že je muž a to přitažlivý. Zakroutí hlavou, jaké ho dnes napadají absurdnosti. „Jdu cvičit. Snad mě něco napadne.“

„Jdu taky. Kdy se sejdeme?“

„Večeře ve městě?“ navrhne sebejistě.

„Proč ne. V devět,“ Leon odvětí stejně. Oba odejdou na opačné strany pokračovat v cvičení.

Tak pro dnešní den konec, pomyslí si Yuri a sedne na žíněnku. Snažil se o synchronizaci a dostat se do formy. Narozdíl od Leona a Sory, on a Leila to potřebovali nejvíc. První jeho vystoupení po několika měsících. Sice doma cvičil, ale i tak to nebylo jako vznášet se pod klenbou Kaleido Stage. Létat jako pták a mít po boku někoho, komu může věřit, že ho zachytí v tu správnou chvílí. Byl překvapený, jak hodně věří Leonovi. Nečekal to, po tom co spolu sice začali mluvit, ale dost chladně. Protestoval proti tomu číslu, ale nakonec si prosadili svou a když se poprvé zachytil jeho ruky a díval se do jeho vážného obličeje skoro bez emocí, cítil, že věřit mu bude. Teď by měli vymyslet společné číslo na nějaký hloupý charitativní večírek.

Nechce se mu tam a zřejmě by tam nešel i přes pozvánku, nebo možná šel? Nikdy neví co udělá. Co bych tam asi mohl předvést? Jeho myšlenka skočí z večírku na číslo, které se mají naučit. Co? Hrazdy jdou mimo a Leon nebude jezdit jak říkal na kole nebo na míči. Je akrobatem na hrazdách, ti mají svoji pýchu a on to dobře ví. Tak sakra co?!

Možná s něčím přijde Leon? Možná objeví to, co on ne? To určitě, pohrdavě si pomyslí. Vstane ze žíněnky a utře se ručníkem. Sprcha, obléci se a jet do restaurace. Má nejvyšší čas. Vyjde z malé tělocvičny a jde k sprchám. Otevře, když zaslechne šumění vody. Tak pozdě tu ještě někdo je? podiví se a chce zavřít, když se otevřou vzdálené dvířka od boxu a v nich zahlédne Leona, jak si utírá vlasy.

Strne, když zahlédne jeho tělo, jizvu na boku po pádu. Sklouzne z hrudníku dolů a polkne. Zvedne rychle oči.

„Yuri, ty jsi ještě tady?“ překvapeně řekne Leon a nechá ručník spustit dolů až zakryje jeho nahotu. Yuri si oddechne.

„Cvičil jsem a zapomněl na čas.“ Tomu bude rozumět. „Jdu se osprchovat. Počkáš, nebo půjdeš napřed?“ Nechce věřit, že jde k němu. Mine ho a smysly mu omámí vůně šampónu a sprchového gelu. Vdechne ji a skoro zasténá pod tým nárazem na jeho vjemy.

„Počkám. Našel jsi řešení?“ otáže se a odloží ručník. Yuri se automaticky otočí a zahlédne ho zezadu. Může být ještě hezčí zezadu než zepředu?

„Nenašel,“ popravdě odpoví.

„Já možná ano, ale nevím jak se ti to bude líbit. Je ti něco?“ když si všimne upřeného pohledu a ruky na trikotu. Stojí tam nehnutě jak skála a z jeho pohledu Yuriho mrazí. Příjemně šimravě, ne děsivě. Nechápe proč.

„Nic. Jsem zvědavý, co to bude a začínám mít hlad.“ Otočí se a rychle se svlékne. Zatouží po soukromé sprše, jenže tady v Kaleidu není možné, aby měl jeden akrobat  svoji soukromou sprchu. Společné šatny, společné sprchy. Aspoň tady nejsou ostatní.

„Já taky.“ Neví proč, ale tady jako by se různice i hádky mezi nimi odsunuly pryč. Začne se oblékat a pohlédne na Yuriho, jak jde do sprchy. Zkoumavým pohledem ho sjede odshora dolu. Nádherné tělo, bez jediného kazu. Ne jako jeho s jizvou po tom zranění. Otočí hlavu, když ho napadne, proč se vlastně dívá na Yuriho tělo. Nazouvá si boty, když si vzpomene na poznámku, že Sora a Leila něco spolu mají.

„Ty Yuri, fakt myslíš, že spolu něco mají?“

„Kdo?“ vystrčí hlavu z kabinky. Leon vyprskne smíchy.

 „Co je?“

„Nic, jen ty vlasy.“ Yuri nechápavě sáhne na hlavu plnou pěny.

„Co, byl jsem zpocený. Ty sis je nemyl?“

„Nebyl jsem zřejmě tak zřízený a umyju si je doma. Víš, jaká je to práce?“

„Nevím, mám je krátké,“ odmlčí se. „Tak proč je nosíš dlouhé?“ připadá si divně, že nahý konverzuje s Leonem, zatímco ten sedí v kalhotách, které má rozepnuté, že jsou vidět... boxerky, trenýrky nebo slipy?

„Asi kvůli Sophii a myslíš, že v krátkých bych vypadal lépe?“

„Proboha, jen to ne!“ skoro vykřikne Yuri a zamračí se. Krátké vlasy? Nedokáže si to představit. Jinak učesané, to ano, ale krátké? „Co jsi to chtěl?“ za sebou slyší dopadající vodu i jak mu stříká na nohy a kus zad.

„No, jestli spolu chodí a vadilo by ti to? Myslel jsem, že ty a Leila spolu něco máte?“

„Asi jako bratr a sestra. Nic mezi námi není a nevadilo by mi, kdyby spolu něco měly. To je věc každého člověka.“ Zavře dveře. Ano, každého, a jeho taky. Leila ho prostě nikdy nepřitahovala jako žena. Jako partnerka na hrazdě ano. Nikoho lepšího nepoznal dokud nepřišla Sora, ale jako žena nikdy. Možná proto, že ji až příliš dobře znal.

 Stoupne si pod sprchu a nechá na sebe dopadat vodu. Jaké by to bylo, mít tady Leona, držet ho v náručí a například mu mýt vlasy. Těžké, lehké, ale rozhodně tyhle myšlenky nejsou pro něho dobré. Pohlédne dolu. On se fakt vzrušil. Neuvěřitelné. Po té námaze a Leon není zrovna jeho typ. Není žádný křehký mladík s unylým pohledem, který mu podlehne jen na něho mrkne. Rychle se domyje a obtočí ručník raději kolem boků než kolem vlasů. Vyjde ven. Ještě tu je a zrovna si zapíná košili. Sleduje prsty, jak provlékají jeden knoflík za druhým. Tak jednoduchý smyslný pohyb.

„Hotový?“

Kéž by, má chuť říct. „Jo, jsem. Jen vysuším vlasy a obleču se.“ Jde ke skříňce a natáhne se pro fén. S hrůzou cítí, jak mu ručník klouže dolů. Rukou po něm sahá, ale dobře ví, že ho nezachytí. Proč jen je tak malý, zaúpí. Nechá ho spadnout. Nedá se nic dělat a jen předstírat, že se nic nestalo. Klidně sundá fén a trochu prkenně se otočí k Leonovi. Usměje se a jde s ručníkem, který sebere ze země, ke stolku se zrcadlem a stoličkou. Sedne si a zapne fén. Zřejmě si ničeho nevšiml.

„Dej to sem. Trvalo by ti to dlouho a já mám hlad!“ Yuri se dívá do zrcadla, jak mu bere fén a začne mu je sušit.

Leon nemůže uvěřit tomu, co udělal. On suší svému nepříteli, k tomu muži, vlasy. Jenže doma si je taky fénuje sám a má velký hlad. Yuri zřejmě i na něco jiného, podle toho, jak je vzrušený. Zajímalo by ho, kdo se mu líbí. Jenže neslyšel žádné drby o nějakých ženách a když řekl, že Leila jako žena ho nepřitahuje... strne a ruka trčí ve vlasech. Pohlédne do zoufalých očí Yuriho.

Nadechne se a jako by nic, dokončí fénování vlasů. Yurimu se líbí muži, zřejmě se ve sprše vzrušil a nějak je mu z toho divně. Nikdy si s nikým nezačal a s partnerkami nechodil už vůbec. Proto je Yurimu jedno, že Leila možná chodí se Sorou? Nebo je to kvůli něčemu jinému? Musí to vykoumat.

„Díky!“ zachraptí Yuri. Má nějaké tušení, že Leon uhádl jeho orientaci. Jeho by zajímala ta jeho. Má rád muže, ženy, obojí? Nebo je dokonale frigidní, i když to se spíš říká o ženách?

Rychle se obleče, aby co nejdřív schoval tělo i vzrušení. Sakra, jak moc touží si ulevit. Leon u dveří předstírá, že si ničeho nevšiml, i když příjemně mu asi není v těch obepnutých kalhotách. Vyjdou ze sprch a jdou k parkovišti. Nasednou do aut. Ani Yuri ani Leon nemá odvahu, vyzvat toho druhého k společné jízdě.

„Co si dáme?“ optá se Yuri už u stolu. Ta jízda mu ulevila, i když zas tolik ne. Jenže sedět proti němu, vdechovat jeho vůni, cítit na sobě jeho fialkový pohled, který jako by se ho ptal, co chce, je až skoro moc. Že by si dnes v noci našel společnost? Otřese se, ale představa studené postele není nijak lákává.

„Hodně jídla. Mám hlad a musíme probrat to číslo.“

„No jo, to číslo. Kéž by Kalose vzal satan.“

„Pokud možno hluboko do pekla!“ doplní ho se smíchem Leon. Yuri ztuhne, jak v něm ten smích vyvolá slastné vlnky. Kruci, copak není schopen dnes myslet na Leona jen jako na partnera v akrobacii a ne jako na muže? I tak, ten smích, je rád, že ho dokázal rozesmát.

„Do žhavého pekla,“ zamumlá v odpověď. „Tak co tě napadlo?“

„Nejdřív, jsou tam vysoko stropy?“

„Pořád přemýšlíš o hrazdách? Na ty jsem už myslel, museli bychom mít zajištění a prostor tam není.“

„Nemyslel jsem hrazdy, ale řekni, jsou tam dost vysoko?“

„Na hrazdy ne, ale jinak, no, nízko nejsou.“

„Sakra, a co venku?“ Yuri otevře údivem oči. Venku?

„No, venku by to šlo, ale nevím jak. Co tě napadlo, Leone?“

„Stuhy. Dvě hedvábné široké stuhy.“ Yuri otevře údivem oči a pak je přimhouří, jak mu dojde, co má Leon na mysli. Nápad je to vynikající a oni...

„To by šlo. Skvělý nápad. Zvládneme to?“ Leon se cynicky usměje.

„Musíme. Nehodlám tam šaškovat, jako posledně v tom představení.“

„Moc ti to nešlo, ale úspěch jsi měl obrovský!“ ujistí ho vážně Yuri. Podepře si bradu a zírá na Leona. Leon jako anděl, ano, a v hlavě mu roste plán.

„Andělská křídla. Celý v bílém. Nebude to dlouhé. Budeme se střídat a předvádět na tom co umíme. Taky bychom mohli předvést let. Na kroužení tam bude dost místa. Světla nějak upravíme.“ Zapomene na to, že se vysmíval tomu, že by na něco mohl přijít.

„Jsem rád, že se ti ten nápad líbí.“

„Je vynikající. Proč jsem na to nepřišel dřív?“

„Určitě bys na to přišel,“ mávne Leon velkoryse.

Yuri zmlkne. Proč dřív Leona odmítal? Není tak hloupý, rozhodně je hezký a není to takový starý morous jak si myslel.

„Jídlo. Andělská křídla je dobrý název. Mohl by sis obvázat paže a kousek nechat za sebe vlát. Nějak bychom to roztočili. Musím to tam vidět, kdy začneme? Ty, Yuri, kdy to vlastně je?“

„Za týden.“

„Cože? Kalos zešílel.“

„Jo, totálně. Nevím, co si myslel.“

„Já taky ne. To bude dřina. Musíme odsunout zkoušky na Sněhovou královnu.“

„To nebude tak velká překážka. Ta ryba je vynikající. Stejně, jak řekl Kalos, nemáme hlavní role. Ty jako Kai a já jako medvěd...“ potřese beznadějně hlavou.

„Tak se do toho pustíme. Víš, nikdy jsem to nezkoušel,“ přizná se rozpačitě Leon.

„Já taky ne, ale rád vyzkouším něco nového.“ Oba přestanou mluvit o čísle a spokojeně jedí.

„Ty, Yuri, chodíš s někým?“ otáže se Leon zvědavě. Yuri vyprskne víno na stůl. Rychle začne likvidovat následky a blahopřeje si, že bylo bílé. „Jestli jsem zvědavý, tak se omlouvám,“ kajícně řekne Leon a zasmuší se. Neví, co ho napadlo vyzvídat.

„Ne, jen mě to překvapilo. Zrovna nikoho nemám, ale možná se něco rýsuje.“

„Aha a..., to nic,“ nedokončí nic z toho, na co se chtěl optat. Celou dobu ho svrbí na jazyku otázka: Jestli má rád muže. Yuri si povzdechne. Tohle začíná být neúnosné. Kalos, číslo a teď Leon. Všichni dohromady v tak nevhodnou dobu. Nejdřív si musí odbýt ten charitativní večírek a pak může zkoumat co, kdy, kde, jak a podobné nesmysly. Začíná bláznit jako Kalos.

Yuri. Vypadá dobře. Stejně jako když ho potkal v Paříži. Sice je podle něho až moc ambiciózní, netrpělivý a k tomu ctižádostivý... neřekl to před chvilkou? Asi ano. To záležitost se Sophií si vyjasnili. Ona ho nevinila z toho, co se stalo. Kdyby nebylo toho auta, tak by to nestihla a oni to nevyhráli. Co je proti životu jeden závod? Takhle dřív nemyslel, ale ta zbytečná smrt ho něčemu naučila a taky ho zatvrdila. Rychle sklouzl z oblak na zem. Vinil sám sebe a trvalo mu dlouho, než na to přišel a teprve až ten souboj s Yurim mu ukázal pravdu, kterou si odmítal přiznat.

Jenže pravda není lehká a smíření s ní bylo ještě horší. Zvládl to po krůčkách. Pomohla mu hodně Sora a kupodivu i přítomnost Yuriho. Udělal ten krok a smířil se. Dnes už vzpomíná na Sophii smutně. Na její krásu, talent. Jen kvůli ctižádosti jednoho páru nemohla dál letět na křídlech snů. On byl stejný jako Yuri a Leila. Jen Sophie létala v oblacích. Jenže nemohla létat navždy.

„Jsi smutný. Sophie?“ optá se váhávě Yuri.

„Ano. Uvědomil jsem si, že létala v oblacích jako divukrásný ptáček. Nešlo to navždy. Náš svět není pro ptáčky. I když jsem ji chránil jak to šlo, neuchránil bych ji navždy.“

„Je mi to líto.“

„Ne, nech toho. Udělal jsi to, protože jsi to tak chtěl a chtěl jsi vyhrát za každou cenu. Já jsem chtěl taky vyhrát. Pocítit slávu a úspěch i peníze. Složit Sophii to všechno k nohám. Myslím, že o nic z toho nestála.“

„Jenže...“ pohlédne na ruku, která mu zarazí další slova na rtech. Jemně ji sevře. „Máš pravdu.“

„Díky.“

„Nechápu za co. Budeš létat. Ne já, ale ty, Leone!“ vyrazí ze sebe. Leon povytáhne obočí.

„Jsi menší a ...“

„Nedohaduj se se mnou!“ nadzvedne se a bouchne do stolu až nadskočí skleničky a blízcí lidé u stolů se po nich otočí.

„Dobře a uklidni se, lidi se dívají.“

„Nechť,“ řekne a posadí se. „Chci, abys létal místo ní. Aspoň na chvilku.“

Leon pochopí. Skloní hlavu. „Dobře. Nevypadám jako ona.“

„No, díky bohu,“ zamumlá Yuri.

Tichý diskrétní hlas číšníka se slovy Zavíráme je zvedne od stolu. Vyjdou ven a nadechnou se vlahého vzduchu. Od moře je slyšet šumění a vítr přináší závan slané příchutě, která ulpívá oběma na rtech.

„Dobrou noc, Yuri.“

„Zítra, Leone.“ Stojí ještě chvilku, než vyjede z parkoviště domu.

„Ne, ne, ne!“ zakřičí Yuri a Leon sklouzne z pruhu dolu. Otře si čelo a skoro nenávistně se zadívá na ty pruhy látky.

„Je to náročnější, než jsem si myslel.“

„Musí to nějak jít. Pozítří to začne.“ Od té společné večeře připravili pruhy látky a šli to zkusit. Zjistili, že není lehké se na nich udržet. Nejdřív se učili namotat na ruce i nohy obě stuhy. Pak zkoušeli cvičit. Bez záchrany, bez ničeho. Pot se z nich lil, ale zkoušeli dál. Druhý den začali s cviky. Paže je bolely víc, než kdy jindy. Mysleli, že je bolest rozerve na několik kusů. Vydedukovali, že používají trochu jiné svaly, než při hrazdě.

Třetí den na nich začali cvičit. Šplhali po nich nahoru a dolu a začali zkoušet roznožky, stojky, kotouly a další jednoduché věci. Poté přešli k těžším. Střídali se na nich. Jeden byl nahoře a druhý dole. Roztáčeli stuhy a běhali kolem tělocvičny.

Nakonec začali zkoušet závěrečné číslo. První bylo, kdy Yuri je nahoře a Leon roztočí obě stuhy, pak se do nich dole zavěsí a točí se oba dva. Na konci měl Yuri roztočit Leona, který měl letět jako anděl. 

Kostymér jim navrhl kostýmy. Celé bílé, jen trochu třpytivé. Zašli za Kalosem a řekli mu, co chtějí udělat. Přikývl a pohroužil se dál do představení o Sněhové královně.

„Mohl by se o to aspoň trochu zajímat!“ praští jindy tak klidný Leon do zdi. Yuri se uchechtne. Posledně to byl on, kdo praštil do zdi. „Hele, nesměj se!“ řekne Leon naštvaně.

„Co se stalo?“

Oba se otočí k Soře.

„Celkem nic, akorát Kalose nezajímá ten charitativní večírek, zatímco nás do toho nacpal.“

„Je to prestižní večírek, kde bude hodně sponzorů. Jdu na něj tady se Sorou!“ klidně řekne Leila a pokrčí ramenem.

„Cože?“ vykřiknou oba. „Jako my máme dřít a vy si budete užívat?“ vyprskne Yuri.

Leon se narovná. „Yuri jdeme!“ chytne ho za ruku a táhne pryč. Yuri se zamračeně dívá po své bývalé partnerce.

„Co tím Kalos sleduje? Hraje si na dohazovače?“ vyklouzne mu.

„Na dohazovače? My dva?“ Leon se zastaví a Yuri mu vpadne do zad. Začervená se. Poslední dobou je celý nesvůj a ty jejich nálady.

„No a proč ne? Kdo ví, co se v jeho chorém mozku líhne.“

„My dva?“ tiše řekne Leon a zkoumá prázdnou chodbu. Je už dost pozdě. Yuri se ošije. Co je Leonovi? Leon stočí zrak na Yuriho, který pokrčí rameny.

„Promiň, byl jsem naštvaný. Jdeme raději cvičit.“

„Jasně.“ Jsou blízko tělocvičny a tak stačí pár kroků a už opět cvičí se stuhou. Za hodinu sedí opřeni o sebe na žíněnce.

„Zvládneme to, Yuri?“

„Budeš dokonalým andělem. Přesně tak jako byla Sophie.“

„Moc bych se jí chtěl vyrovnat, ale ona měla talent, ne já.“

„Hloupost a dobře to víš. Měla jen jiné kouzlo,“ zašeptá s pohledem na volně visící pruhy bílé látky jemné jako chmýří a pevné jako ocelové lano.

„Jsi básník, Yuri,“ Yuri se pousměje. S ním je snadné být básníkem.

Za ten necelý týden se stali týmem jako za ty měsíce ne. Spolu od rána do večera a pořád jen oni dva. Yuri je výborný akrobat. Začal si ho vážit a dívat se na něho jinak. Začal ho zajímat víc, než by  považoval za možné. „Půjdeme, i když si říkám, má to cenu? Jen přijdu domů, padnu a spím. Nic víc.“ Cítí Yuriho teplo i to, jak se opírá o jeho záda.

„U mě je to stejné, a víš co, pokud ti to nebude vadit, zůstaneme tady. Vím o přikrývkách...“

„Mohl jsi to říct dávno. Zvedáme kostru.“ Oba dojdou pro pokrývky a ustelou si přímo na žíněnkách.

„Černá hodinka. Uvidíme ducha jeviště?“

„Pochybuji a co říká Sora, je to parádní sprosťák,“ podotkne Leon a zívne. Leží vedle sebe a i přes tmu ty bílé stuhy svítí. Zavře oči a chvilku vnímá klidný dech Yuriho, dokud se mu nezavřou oči a on neusne.

Ráno je probudí hluk rachotících vozíků uklízeček.

„Yuri vstávej, uklízečky!“ Yuri se přetočí na druhou stranu a zamumlá Leone. Leon si toho nevšímá a třese jim. Nakonec ho popadne do náruče a má chuť ho shodit na žíněnku, aby se probudil.

„Tedy, to je příjemné. Vždycky to bylo obráceně.“ Leon rozevře náruč, když Yuri se ho zachytí.

„Bože!“ Yuri překvapeně zírá do tváře Sory. Zamává. „Stalo se něco?“ Yuri pohlédne překvapeně do Leonova obličeje. Zřejmě mu nevadí ta pozice a Sora si myslí, že je zraněný.

„No, ano Soro, trochu jsem si natáhl sval. Leon mě chtěl odnést na lavičku a podívat se na to.“ Leon se zašklebí, ale znovu ho chytne do náruče a rázuje k lavičce. Posadí ho tam a stáhne ponožku, které si vzal na noc.

Yuri si v tom libuje, i když ví, že za to nošení nejspíš zaplatí. Sora starostlivě klečí u něho a drží ho za ruku. Proč mě nemůže vzrušit taková krásná a milá dívka, ale Leon?

„Vypadá to jen namožené. Stáhneme to a bude to v pořádku. Soro, prosím tě, můžeš pro něj doběhnout,“ požádá Leon o obvaz. Ta přikývne a vyběhne ven na chodbu. Leon pohlédne na Yuriho.

„Proč?“

„Proč ne?“ opáčí.

„Tobě se líbí muži, že. Proto ti nevadí Sora s Leilou.“ Yuri neodpoví. „I mlčení je ano,“ zamumlá Leon.

„Pak ano.“

„Jsem tu!“ podá mu Sora obvaz a Leon s Yuriho nohou v klíně ho pomalu obvazuje.

„Bude to opravdu v pořádku, Yuri? Vypadáš tak podivně, ty i Leon. Vy jste tu spali? To se nemá dělat.“

„Soro, jsme unavení. Dnes to dokončíme a zítra máme představení, narozdíl od tebe.“

„Hele, my taky dřely,“ ohradí se Sora.

„Já vím. Omlouvám se.“ Zakrouží nohou v Leonově klíně a ten zrudne. „Perfektní, Leone. Cítím, že bych mohl skály lámat.“

„Tak já vás tu nechám a jdu cvičit. Představení bude kouzelné.“

„To je pravda,“ když vidí, jak vyběhne z tělocvičny. „Můžeš ji pustit, Leone.“ Tiše řekne Yuri. Leon svírá jeho nohu a přemýšlivě za Sorou hledí. Pak nohu položí a vstane. Obrátí se k stuhám a lehce k nim přiběhne. Obratně je namotá na ruce a kus nechá splývat. Rozeběhne se po obvodu a odskočí. Yuri nedýchá, když vidí, jak letí jako anděl a za ním vlají dvě bělostné stuhy a dlouhé vlasy. Usmívá se na něho zezdola, tak jako kdysi Sophie. Zamrká. Má pocit, že vidí anděla.

„Yuri, musíme je zdvihnout, nedá se nic dělat. Musím být výš.“

„Neboj, zdvihneme. Jen je mrzuté, že to nemůžeme nazkoušet předem.“

„Tak budeme improvizovat. Prvky máme poskládané dohromady. Dnes je dopilujeme, zítra si odpočineme a večer dokážeme, že jsem stejně dobří jako Sora s Leilou.“

„Chceš se jim vyrovnat?“

„Ne, Yuri, jim dvěma ne. Někomu jinému, ale jsme stejně dobří jako ty dvě.“

„Tak jdeme na to, ne!“ přikývne Yuri a zazubí se. Kotouly, přemety, stojky, provaz, cviky aby byli ohební jako hadí muži a to se jim daří. Večer jdou do sprchy splavení. Nemají náladu na nic, jen se zachumlat do postele.

Druhý den v oblecích stojí v místnosti, kde budou cvičit. Je vysoká, ale na hrazdy opravdu není. Uprostřed zavěšují konstrukci na stuhy. Oba se dívají, kudy vejdou a jak. Musí se převléknout mimo prostory. Jeden z techniků jim bude upravovat délku stuhy a zvedat je do výšky. Musí u toho létat, ale ne jako na hrazdách. Leon si namotá stuhu na paži a přikývne, vznese se vysoko pod strop, dole ho Yuri roztočí a sám si omotá konce stuh kolem rukou a nohou. Odrazí se a Leon létá nahoře, měníc figury, a Yuri dole. Dokončí sestavu a Yuri klesne na zem, držíc konce stuhy, zatímco Leon klesá. Úklon a přemety, zatímco Leon se chystá na další číslo.

„Dobrý!“ řekne Yuri. Zabalit stuhy do uzlíku a ty se budou až do jejich představení neviditelně vznášet u stropu. „Povede se nám to.“

„Ano a je to tu krásné. Ani jsem si nevšiml, kolik je hodin,“ když mrknou na hodinky a zjistí pátou. V devět mají vystoupení. „Jdeme se převléknout a odpočinout. Welshi, dej na to pozor, ano?“

„Jasně, pane Yuri. Budu to tu hlídat.“ Oba přikývnou a jdou do místnosti, kterou si zabrali jako převlékárnu. Vejdou dovnitř, když zjistí, že nejsou  kostýmy.

„Kde mohou být? Zavolám do Kaleido,“ vyhrkne Yuri a vytáčí číslo.

„Kostýmy, co, už jsou na cestě dávno?! Tady nejsou. Ne, nechci vám nevěřit, omlouvám se, děkuji.“ Vztekle vypne mobil.

„Už ráno je odeslala. Říkala, že ještě dodělala nějakou výšivku a pak je poslala sem. Takže je musíme najít. Jdeme.“ Oba vyrazí ven a zastavují kdekoho. Hledají kostýmy, které nikde nejsou. Nakonec chytnou pod krkem manažera večírku a slibují mu svatou smrt, pokud se nenajdou do pěti minut. Ten v svalnatých rukou Leona se roztřese a vytočí číslo. Za chvilku u nich postává nervózní udýchaná dívka.

„Ano. Kostýmy? Ale ty jsem nechala poslat do vašeho pokoje,“ otočí se k nim. „Hned je seženu.“ Odběhne s tlustými deskami v rukou.

„Ne, ty zůstaneš tady dokud se nenajdou!“ zakročí s rozkoší Yuri, když vidí, že se manažer hodlá zdejchnout.

„Ale pánové, řídím to tady!“

„Řídí to tady spíš to děvče než ty, panáku!“ mrazivě řekne Leon.

„Tady, omlouvám se, ale omylem to dali do mrazáku!“ vyhrkne rozpačitá dívka s krabicemi v rukou.

„Mrazák?“ vybouchnou oba a otevřou krabice. Dotknou se látky.

„Můžete nám říct, jak tohle si máme obléci?“

„No, tak já vám je rozmrazím!“ vyhrkne a vezme krabice do náruče. Odspěchá.

„Mrazák, já nevěřím svým vlastním očím. Hele, ty počkej tady!“ zařve Yuri na manažera a Leon přitaká.

„Hele, není to Leon a Yuri? Co tady tak řvete?“

„Protože naše kostýmy skončily v mrazáku na maso a nedalo se to obléci.“ Oba se dívají na to jak jsou Sora s Leilou krásně oblečené a smějí se, až si rozmazávají makeup. „To není k smíchu, to je...“

„Tady prosím, moc se omlouvám. Už jsou teplé,“ vyhrkne dívka a div se neuklání.

„Děkuji vám. Jak se jmenujete?“

„Zora. Moc se těším na vaše vystoupení. Nikdy neopomenu zajít do Kaleida Stage na  představení. Moc se těším na Sněhovou královnu. Musím běžet. Něco se pokazilo v kuchyni.

„Děkujeme Zoro a nesmějte se cizímu neštěstí.“

„Yuri, jsou teplé.“

„Chvála bohu. Nechtěl bych mít tu zmrzlinu na těle. Nejspíš bych si uhnal zápal plic a vy zmizte!“ Sora s Leilou vypadnou červené od smíchu.

„V životě jsem se tak nenasmála. Musíme o tom říct Anně. Určitě vymyslí na to nějaké komické číslo. Nevím, proč  tady nevystupuje ona, na druhou stranu, takové číslo co chystají... víš, mohli bychom to použít v některém z představení.“

„Taky tě to napadlo?“

„Přesně.“

„Takhle se nám smát,“ brumlá zatím Yuri a stahuje ze sebe oblečení. Na židli si roztáhl kostým pro číslo se stuhou. „Nemohou mít pro to trochu pochopení?“

„Co jim to tam příště taky strčit, víš, ono je to vlastně k smíchu!“ Oba se začnou usmívat a pak se rozesmějí z plných plic. Po chvilce přestanou a dooblečou se. Yuri si pozorně prohlédne Leona, který dělá cviky na uvolnění. Začne po něm a zkoumá, jak kostým drží.

„Odvedla perfektní práci. Kolik je?“

„Půlhodina. Jdeme?“ Yuri přikývne. Vyjdou na chodbu a pomalu jdou k hlavnímu sálu, odkud slyší smích a hudbu. Proplétají se kolem dalších lidí od poslíčků po číšnice až další, o kterých ani nevědí, co dělají. Stoupnou si ke dveřím a pootevřou je.

„Parádní večírek pro bohaté. Ještě, že jsou tam švédské stoly. Vznášet se nad těmi lidmi by mi připadalo nechutné.“

„Mně taky,“ potvrdí Leon a upraví si rukáv kostýmu.

„Nádhera,“ zaslechnou hlas Zory a usmějí se. Stojí tu před nimi v pěkných černých šatech a k sobě tiskne ohromné desky. „Za chvilku to bude. Snad se nic nestane a já to uvidím celé.“ Obdivně po nich sjede pohledem. Ale i ostatní co je míjejí se nemohou vynadívat na postavy i tváře slavných hvězd.

„Teď,“ zašeptá, „a děkujeme!“ Oba nasadí na tváře úsměv a vyběhnou na parket. Zavíří v přemetech doprostřed parketu a pozorují, jak se seshora snáší malý balíček. Vztáhnou ruce a rozmotají bělostné stuhy s kterými v přemetech zavíří kolem parketu. Welsh zvedne stuhy a oni si je obmotají kolem rukou. Vznesou se kolem parketu a pomalým ručkováním se dostanou výš. Dostanou se k sobě a víří kolem sebe v pomalých pohybech.

Klesnou na zem, ukloní se a Yuri si obmotá kolem rukou obě stuhy a nechá se vznést nahoru. Světla jsou přesně namířena na něho. Leon dole klečí a bedlivě všechno sleduje. Když je nahoře, roztočí stuhy a Yuri ve vodorovné poloze se zemí rotuje nahoře. Leon si obmotá konce stuhy a rozeběhne se po obvodu volného místa a začne dole rotovat v stejné poloze jako Yuri nahoře. Vznášejí se ještě chvilku, když se Yuri pustí a pomalu sjede níž provádějíc cviky jako stojky a další, klouzajíc dolu níž a níž, stále k zemi. Cvičí sestavu, zatímco Leon dole vytváří záchvěvy stuh, že vlají.

Když dokončí stojky a roznožky, klesne na zem a vystřídají se s Leonem, který se vyšplhá nahoru.

Nikdo z diváků nedýchá napětím a po každém sklouznutí dolu se ozve ohlušující potlesk. Leon s Yurim se ukloní a už opět se vznášejí jak třpytiví andělé pod stropem.

„Jdeme na to!“ Leon si zvláštně obmotá stuhy a odrazí se. Za sebou nechá vlát zbytky bělostného hedvábí jako náznak křídel. Welsh ho zdvihá a on se snaží udržet tu pozici letícího anděla. Usmívá se. Vidíš, Sophie, i já dokážu létat jako ty, a to díky Yurimu. Yuri uchváceně sleduje, jak Leon letí dokola jako anděl, a za ním vlaje stuha jak andělská křídla. Mlčí stejně jako ostatní, kteří užasle sledují představení jak na balkónech, tak dole.

Potlesk a Leon klesá. Odmotá stuhy a ukloní se.

„Nádhera, co myslíš, Soro?“

„Máš pravdu, Leilo. Povedlo se jim to. Musíme to zkusit. Určitě.“ Tleskají, stejně jako ostatní. Leon s Yurim se ještě ukloní a obmotají si ruce stuhou. Odstoupí od sebe, pokynou Welshovi a ten přikývne. Rozeběhnou se po obvodu malého parketu a vznesou se do výšky, držíce se za ruce. Stojka, propletení jich dvou. Drží se a létají společně ve figurách, které si nacvičili. Pokyn a sletí dolu.

Potlesk a oni utíkají ke dveřím.

„Díky moc!“ křikne za nimi Zora a mává jak šílená. Nějaký muž ji za šaty táhne někam do zázemí, kde vznikají problémy, o kterých hosté nemají páru, ale někdo je řešit musí. Jdou, zpocení ale šťastní, do své převlékárny. Sesunou se do židlí a napijí se minerálky.

„Hotovo a byl jsi tam nádherný. Chci s tebou chodit,“ dořekne Yuri. Tváří se vážně. Leon se zakucká a skoro poprská Yuriho minerálkou.

„Co...cože?“

„Slyšel jsi. Chci s tebou chodit. Můžeš si to rozmyslet,“ velkoryse prohlásí.

„Proč bych měl? Nechci.“ Yuri na něho pohlédne. Chce lapit anděla a on je andělem, i když si to zřejmě v životě nepřizná.

„Dobře.“

Leon přimhouří oči. Jen dobře? Nezdá se mu, že by to bylo tak snadné. Za tím něco bude vězet, jenže co? I když, mít sex s Yurim? Usadí se pohodlněji a začne si to převracet v hlavě. Copak doteky, na to jsou zvyklí, ale to další? Zavrtí hlavou. Yuri ho s úsměvem pozoruje. Rozhoduje se, nebo naopak? Počká. Anděl je křehký tvor, i když na to nevypadá. Počká si.

„Převlékni se, nebo nastydneš a já taky.“ Začne si sundávat kostým a Leon odvrátí zrak. Proč to dělám? Dřív jsem se na Yuriho díval normálně a najednou nemohu? Otočí se a zadívá se na jeho štíhlé, ale svalnaté tělo. Ztuhne a nadechne se. Měl by si to už konečně jednou přiznat. Nikdy nebude chodit s ženou, tak proč ne s Yurim? Líbí se mu a něco mu říká, že Yuri na něho nebude spěchat.

„Yuri.“

„Ano?“

„Já...“

„Počkej s tím, ano, a převlékni se.“

„Díky,“ řekne a sundá si kostým. Utře se a obleče. Cítí na sobě Yuriho pohled a není mu to nepříjemné. Spíš ho ten obdivný zájem trochu lechtá. Pousměje se. Proč ne. Rozhodl se, ale Yuri má pravdu. Jestliže to přijme, měl by to zvážit a pak, bude mu Yuri věrný? On bude, to ví. Zná sebe, ale zná Yuriho?

Jenže jak chceš někoho poznat? Musíš s ním být a ... „Dobře,“ zavrčí a umlčí ten pitomý hlásek, který mu podsouvá myšlenky.

„Leone?“ otáže se starostlivě Yuri.

„Nic mi není a co večeře? Zvu tě.“

„Na jídlo se nechám pozvat vždy. Ukaž,“ přistoupí k němu a upraví mu límeček košile. Leon ho nechá a nevyzpytatelně se dívá před sebe. Nadechne se jeho vůně a přemýšlí, jaké je  líbat někoho, jako je Yuri. Nakloní se a přitiskne rty k jeho. Yuri ztuhne a zamrká. Než stačí cokoliv udělat, je Leon u dveří.

„Tak jdeme, nebo nemáš hlad?“ Ten polibek se mu líbil. Byl příjemný a chtěl by víc, ale to další počká. Yuri se celou cestu do restaurace na něho po očku dívá, ale mlčí. Nechce narušit tu tichou atmosféru souznění, která vládne v autě. Na parkovišti před restaurací vystoupí a vejdou do restaurace, stejně jako před týdnem. Usednou naproti sobě a podívají se na sebe přes jídelní lístek. Na obou rtech se rozprostře váhavý, nesmělý úsměv.

Konec