Shounen - ai povídky

Vražedná hra

Zack vezme skleničku a usadí se do kouta ke stolku potaženému zeleným suknem, tak aby měl za sebou stěnu.

Charlee, který ho bedlivě sleduje, přikývne a nepatrně pokyne hlavou jednomu ze svých poskoků.

„Karty, pane Greyi.“

„Děkuji.“ Otevře je a líně je míchá. Ví, že se vždy najde někdo, kdo neodolá šustivým papírkům. Kolikrát je držel v rukou? Nesčetněkrát. Naposled s Mattem.

„Zatraceně…“

„Volné místo?“

„Jistě.“ Vypadá na obchodníka, který si do odjezdu vlaku krátí čas hraním karet. „Chtělo by to aspoň ještě dva.“

„On se někdo přidá. Jsem tu jen na skok. Prodávám, nakupuji pozemky.“

„Pak by vás potřebovali  v Alamose?“

„Tam? Nemožné. Celé to tam má pod prstem ten hajzl Beuamont, ale nevyplatí se mu to.“

„Myslíte? Připadal mi jako schopný člověk, co ví a jak. Nebo pan Waren Chappel,“ řekne lhostejně, ale bedlivě ho pozoruje.

„Jistě, ale je moc chamtivý a s Chappelem se nedá obchodovat. Patří do jiné sféry…“ nervózně se rozhlédne a vytáhne si malou lahvičku. „Vodka…“ zabručí.

„Kdo není chamtivý. Snad jen blázni.“

„Pravda.“

„Můžeme přisednout?“

Doc zvedne hlavu a zaregistruje kožené vesty, zbraně nízko u pasu a ostražitý pohled. Tváře zarostlé a špinavé jako by se týdny nemyli. Vypadá to, že jsou na útěku, ale Hardy je nechává být a jemu neunikne nic, co by jeho svatému městečku mohlo ublížit. Takže proti nim nic nemá. Přesto něco udělali. Ten obchodník je obchodník. Tihle mohou být nebezpeční, i když… Pomalu se usměje a vnímá přítomnost svých zbraní. Tihle nejsou pro něj žádným soupeřem. Je to jako odstranit obtížný hmyz ze země. Jako ošklivý vřed, který on vyřízne jednou provždy.

„Jistě.“

Oběma mužům se zablýskne v očích, když dveře se otevřou a dovnitř vejde Hardy.

„A šerif nás poctil svou návštěvou,“ doslova zařve Charlee. Někteří méně vnímaví hosté zpozorní a probudí. „Co to bude, šerife?“

„Sklapni. Pivo.“ Rozhlédne se kolem, ale Zack ví, že je tu kvůli němu a těm dvěma mužům. Nejdřív přišel určitě kvůli těm dvěma, ale vsadí se, že to vezme při jednom. Je to úctyhodný protivník, ale na něj nemá. Nikdo na něj nemá, dokonce i Wyatt…

„Tak hrajeme? Whisky! To byla cesta.“

„Proč ne.“ V klidu rozdá karty.

„Když tak on je Billy a já jsem Sam.“

„Originalita upadá,“ neodpustí si je popíchnout Zack a nadzvedne karty. Jednu vyndá.

„Tím jsi chtěl říct co?“

Zack zvedne k němu chladné oči. Jiného by varovaly, ale ti dva jsou jak tupá zvířata. „Tím jsem chtěl říct, že máte obyčejná průměrná jména, jako každý druhý Američan v této krásné zemi. Nic víc.“

„Jó tak. To jo, že brácho.“

„Jasně, Same.“ Zírá do svých karet a dvě odloží. Zack se pousměje. Hle, jak snadno vydělat peníze na nechutných individuích. Zaslouží si lekcí za to, že tu otravují vzduch a JEHO.

Hardy přimhouří oči a sleduje vzdálený stolek.

„Zajímavé, že. Je ve vražedné náladě. Copak se asi přihodilo?“ řekne Charlee.

„A ty to samozřejmě necháš být.“

„Šerife, mám dohodu s Krankem a pak musí se umět o sebe postarat. Vsadím se, že z toho Krank bude mít aspoň jednu mrtvolu. Posledně si u mě stěžoval, že má málo práce a dokonce i staří lidé neumírají. Myslím, že se nudí a taky by to chtělo rozruch. Tak co jedna mrtvola nebo dvě?“

„Nechutné,“ zamumlá Hardy.

„Nedělejte ze sebe svatouška. Rozebere je jak hodinky,“ podotkne. Šerif na něj pohlédne. Ale není tak jednoduchý, za jakého se vydává. „Jen by mě zajímalo, kdo jeho dokáže rozebrat,“ zadumá se.

„Vyhráli jsme, brácho! Prachy sem a whisky taky!“ Sam plácne svého málomluvného bráchu a shrábne k nim peníze. Zazubí se. Obchodník vypustí dým a pohlédne na svého souseda. Bude se muset hlídat a pak on je tu jen na ty dvě hodinky, pak musí jít dál. Ale tihle… Jeho věc to není, co s ním ten hráč udělá. On jen prodává a nakupuje. Jen škoda, že zrovna on je nemůže oškubat o dolary.

„Gratuluji,“ popřeje jim sarkasticky Zack a napije se whisky. Chdila by se nějaká šikovná krásná společnice, aby se tu tolik nenudil. Ale tem mizera Charlee má samý mužský personál. Bude si u něj stěžovat. Vrátí se k těm naprosto pitomým pistolníkům. Už po jedné hře je zná jako své vlastní boty. Pokyne obsluze a ta mu donese další skelničku. Objeví se i u ostatních. Možná by spíš potřebovali celou láhev.

„Hodláte tu být dlouho?“ optá se mrzutě Charlee šerifa. Odrazuje mu zákazníky. Někteří zmizeli nadobro.

„Charlee, abych se ti nekoukl blíž na zoubek. Myslím, že tu mohu být tak dlouho, jak budu chtít.“ Vezme sklenici s pivem a usadí se k jednomu ze stolku, ale tak, aby měl výhled na ten skvělý čtyřlístek. Čert mu byl dlužen Zacka Greye i jeho sporu s rančem. Myslel, že bude mít klid, když se z městečka vypakuje a neuvidí ho celou zimu. Mohl si lebedit. Horké hlavy by mezi tím mohly vychladnout a bankéř by si zachránil krk. Bohužel jeho naděje se rozprskly. Kruci, co se tam stalo, že ho Matt vyhodil? Musel provést opravdu něco špatného, ale nedokáže si představit co. Vždyť Matt je dobrák od kosti.

Začne vykládat pasiáns. Zívne. Tohle vypadá na hodně dlouhou štreku. A Zack bude tam sedět, dokud nepadne. Klidně by vsadil na to svůj měsíční plat. Při troše štěstí snad na noc odejde do hotelu a on se vyspí. Zatracený Matt. Musel ho vyhodit?

„Hej ty!“ houkne na obsluhu.

„Ano šerife?“ Kde jen bere tyhle mladíky?

„Dones mi něco k snědku z restaurace.“

„Jistě šerife.“ Čeká, až mu hodí peníze a odkluše.

Charlee zavrtí hlavou a se vztekem pohlédne na Zacka. Bastard. Musel se mu tu nastěhovat? A s ním přišel zákon. Kruci neví, co nesnáší víc. Zákon nebo drzé hráče. Ale jít a říct mu, aby se pakoval, to zas ne. Má rád život a rozhodně si chce užívat plodů své práce.

„Další runda pro nás. Whisky! Láhev!“ Odhodí karty na bank a stáhnou je k sobě.

Zdá se, že je budu muset naučit řádnému chování. „Další kolo?“ usměje se a obchodník se otřese. Je rád, že není středem jeho pozornosti. Něco prohrál, dvě kola vyhrál. Tak akorát v tomto prostředí. Nejvyšší čas zmizet. Ti dva by zřejmě nepoznali profesionálního hráče, ani kdyby jim to řekl.

„Rozdávej!“ Zack přikývne.

„Pánové, budu muset končit. Vlak jede. Prodej, nákup nečeká.“ Odsune židli, když na stůl dopadne zbraň. Obchodník si sedne. Není zbabělec, ale své možnosti zná.

„Pánové, určitě někoho najdeme. Propustíme pana Narta. Určitě nás nerad opouští a zvlášť tak skvělé hráče jako jste vy dva.“

„To jsou. Opravdu budu muset jet.“

„Hraje se. Dnes se nás drží štěstí!“ nepatrně pozvedne zbraň

Zack v klidu upije. Je to věc pana Narta, jestli chce zůstat.

„Dobře. Myslím, že ještě jednu hru zvládnu.“

„Vaše jídlo.“ Před šerifem se objeví tác s kostkovaným ubrouskem z restaurace. Šerif odsune karty a nadzvedne ubrousek. Vypadá to moc dobře. Složí ubrousek a vezme do ruky příbor. Neví to jistě, ale má pocit, že si Zack s nimi konečně přestal hrát. On má jenom dohlédnout, aby se bankéři nic nestalo a aby ti dva neprovedli nějakou hovadinu. Přece jen má rád v městečku pořádek.

„Marie je skvělá kuchařka!“

„To není možné!“

Obchodník vytáhne kapesník a otře si čelo. Chce vypadnout jakýmkoliv způsobem. V tom ho něco napadne.

„Pánové, prosím posečkejte. Musím ven.“ Čert vem výhru! Vydělá si víc. Nechá ji ležet a odplíží se.

„Jasně. Whisky a neflákej se.“

„Ano pane,“ zakřičí číšník a běží k pultu. Už dávno si zvykl na takové zacházení. Jde jen o to rychle reagovat na přání zákazníků. Nemá je rád, a kdyby nedlužil prachy…

„Tady pane.“

„Co to je?“ Vychrstne mu obsah do obličeje. „Tenhle hnůj nebudu pít.“

„Je to naše nejlepší whisky,“namítne. „Auu!“ když ho kopne a on skončí na zemi. Je slyšet třeskot skla a tácu. Charlee jenom sevře rty. To mu připíše k dluhu.

Zack se na to znuděně dívá. „Jak jsem říkal. Barbaři. Dnes najít civilizovaného člověka…“

„Cože?“

„Barbar je člověk, který nemá vychování. Zřejmě jste nechodil do instituce zvané škola.“

„Insti…  Padej a dones mi whisky. Pořádnou. Dvanáctiletou.“

„Bratříčku, nepůjdeme?“ řekne Sam a neklidně pohlédne na svého bratra. Ten muž naproti dokonale klidný se mu začíná hodně nelíbit.  

„Ne, a kde je to hovado?“

„Myslím, že odešel na svůj vlak,“ upozorní je Zack a okázale vytáhne hodinky. „Vida, myslím, že právě teď odjíždí. Kdo by to do něj řekl.“

„Ty jsi to věděl.“ Nakloní se nad stůl a Zack se zhoupne dozadu. V ruce drží pistoli a chladnokrevně ho pozoruje. Cítí, jak vzrušení mu koluje v žilách.

„Samozřejmě a sedni si nazpět. Buď tak laskav, hovado a nedechne na mě. Dělá se mi špatně..“

„Co… Co… Cože?“

Šerif odsune pasiáns a dotkne se zbraně. Sakra, on ho chce fakt zabít.

„Řekl jsem, že jste Hovado. Páchnoucí smrduté Hovado.“ Klidně říká a bere skleničku do ruky.

„Ty parchante!“

„Bohužel, nemohu tímto označením sloužit. Mé narození je řádné zapsáno v kostelní matrice, ale vaše zřejmě ne.“

„Billy, prosím. Půjdeme.“

„Urazil nás!“ vytáhne zbraň a s překvapeným výrazem ve tváři padne na bank. Sam se nevěřícně podívá po hráči, který drží skleničku v ruce a nic víc. Kdo ho zabil? Zatěká k bráchovi a zpět k hráči.

„Chceš být mrtvý jako tvůj brácha? Můžeme jít ven“

Sam se postaví a klidně na něj se dívá. „Za tohle zaplatíš.“

„Rayi, zajdi za Krankem, že tu má zákazníka.“

„Už běžím, šéfe.“

Charlee vyjde ze svého království a jde k mrtvole. Zvedne hlavu a nechá ji padnout na stolek. Zack zatím shrabuje peníze. Oči se mu divně lesknou, ale Charlee odhaduje, že whiskou to není.

„Sebeobrana šerife, nebo mě chcete zatknout?“ Šedé oči klidně pozorují Hardyho a rty se usmívají, jako by se nic nestalo.

„Ne, ale byl bych rád, kdybys odjel.“

„Vyhazujete mě z města?“

„Ne, ale jestli chceš se tak dál chovat, Matt nebude nadšený.“

„Matt může jít do pekla. Šerife, s Mattem je konec a jsem svobodným člověkem. Mohu si dělat, co chci. Odklidíte ho nebo mám si najít jiný stolek?“ Skleničku odloží a s překvapením zjišťuj, že se mu chvěje ruka. Vzteky?

„Pane, ještě whisky?“

„Ale jistě chlapče. Dones mi.“ To ho uklidní. Proč se tak rozčilil? Vezme dolar a hodí mu ho. Mladík ho obratně chytí a jde k pultu.

Šerif zavrtí hlavou. Matt zplodil ďábla a on to musí odnášet. Zakleje a vrátí se k stolku. Má tušení, že tohle není poslední mrtvola v Zackově okolí.

„Tak kdepak je krasaveček. Óó, pořádný chlap, žádná nicka jako posledně. Vezměte ho,“ pokyne statnému chlapovi, který mu pomáhá s odnášením mrtvol. „Počkej.“ Začne mu šacovat kapsy a vytáhne svazek bankovek. Hvízdne, když mu jsou peníze sebrány z ruky.

„Zabavuje se.“

„Tak to ne. Za co ho mám pohřbít?! Nejsem dobročinná instituce,“ zařve vysokým hlasem, který mu přeskočí o tóninu.

„Tohle snad stačí, ne?“ velkoryse mu Zack podá pětidolarovou bankovku.

„Jo. Jdeme. Jste výborný zákazníkem. Příště dám slevu na výstelku rakve a úpravu těla.“

„Pochybuji, že ji někdy využiji.“

„To nevadí. Jednou na druhou stranu musí každý a já budu čekat.“ Podstatně klidněji se dotkne černého klobouku a odejde za svým pomocníkem.

Zack nerušeně se dívá na celou scénu. Pokyne jednomu klukovi z obsluh a něco mu zašeptá. Za chvilku je zpět s dřevěnou krabici a otevře ji. Zack přelétne vyrovnané doutníky a dva si vezme. Jeden ihned seřízne a druhý schová do kapsy.

Zdá se, že šerif moc dobře věděl, co je to za ptáčky. Zajímavější je, že opět sedí na svém místě a balíček peněz uschoval do kapsy. Charlee není šťastný, ale mlčí.

Zack si zatím hraje s kartami, před sebou sloupečky peněz.

„Vypadá to, že tu jsi sám. Můžeme si přisednout?“

Honáci. V duchu se zachechtá a přikývne. Kolem stolu se usadí čtyři chlapi s klobouky a šátky kolem krku. Poručí si whisky a vytáhnou cigarety. Vypadají na sehranou partičku. Dva vysocí hubení s pichlavými očima a nebýt odlišných vlasů, přísahal by, že jsou bratři. Další kulatý s krátkými nohami a tlustými prsty a věčně rozesmátou pusou. Pořád něco mele, ale jemu se to moc nelíbí. Nemá rád užvaněné muže. Poslední je nijaký. Nemastný neslaný, a kdyby nebyl v společnosti těch tří, nejspíš by si ho nikdy nevšiml. Sedí rovně jako svíčka a nechává za sebe mluvit toho tlusťocha.

„Doufám, že tu nebudu mít další mrtvoly.“

„To jsou honáci z dvojitého KK.“

„A jéje.“

„S tím nic neuděláš, šerife.“

„A co, ty Charlee?“

„Nic. Stejně potřebuji nový nábytek.“

Houby potřebuje. Jen se rád předvádí, že potom zaměstnává všechny truhláře z městečka. Nejraději by mu rozbil taky stoličku o hlavu. Nechápe, co tu honáci dělají uprostřed týdne. Není sobota a není neděle. Není prvního, aby byli po výplatě. Ale možná sem jen tak zaskočili. Doufá, že bez peněz rychle vypadnou.

Zaškrtím ho, skřípe zuby šerif a přemýšlí si poslat večeři. To přece není v lidských silách vydržet. Všichni pijou jako duhy, ale drží se v rozumných mírech. Zackovi se museli zalíbit, protože je neškube jako tamty. K čertu s ním. Je až moc veselý. Dokonce žertuje.

„Mračíte se, šerife!“

Šerif strne a nemůže tomu uvěřit. „Slečno Hansen! Tady nemáte co pohledávat!“

„Opravdu? Potřebuji něco od Charleeho. Džbán piva.“ Oba na ní zírají a místnost utichne. Od Zackova stolu se ozve pískot. Šerif se vztekle otočí a zatne pěsti. Ještě jendou a ubalí někomu rovnou do držky.

„K čemu to potřebujete?“

„Budu dělat kotlety na pivě. Je to recept naší země.“

„Kotlety na pivě? Ono něco takového existuje?“ vydechnou oba úžasem a Charlee zapomene čepovat.

„Samozřejmě. Přinesu vám na ochutnání, šerife.“

„Od vás mi bude náramně chutnat. Doprovodím vás. Mohu?“ úplně zapomene na Zacka a ten se v duchu směje. Vidět zamilovaného šerifa je opravdu k popukání. Srdce má být chladné.

„Děkuji velmi ráda.“ Vezme džbán a jde ke vchodu. Šerif zadrží jednoho mladíka, který poletuje mezi hosty a drží ho pod krkem. „Estli mi uklidíš stůl, jsi mrtvej.“

„Jasně. Ani se ho nedotknu.“

„To bych ti doporučoval.“ Rozeběhne se, aby byl u dveří první, a doširoka je otevře. „Račte, slečno Hansen.“

Učitelka se zářivě usměje. „Děkuji moc. Není dnes krásně?“

„Je nádherně, ale jste krásnější.“ Zaúpí nad svou originalitou.

„Děkuji, ale Marie je hezčí.“

„Není. Jste krásnější než východ slunce nad pouští,“ vydá ze sebe.

„Čtete básně?“

To jsou asi veršovánky. „Nikdy jsem neměl příležitost.“

Slečna Hansen se zastaví před svým domkem s vrátky a malou zahrádkou, která je od jara do podzimu rozkvetlá růžemi.

„Děkuji za doprovod,“ udělá pukrle. „Přinesu vám jednu sbírku. Je z mé země a jsou tam různí autoři. Moje oblíbená.“

„Přečtu si ji,“ řekne nadějně. Už dlouho se slečně Hansen dvoří, ale zatím jen mu poděkovala a sotva promluvila.

„Dobrou noc, šerife Hardy.“ Vejde dovnitř, když ji přimáčkne ke stěně mužská postava. „Kdo to byl?“

„Šerif Hardy.“

„Nebudeš se s ním tahat. Je to jasné?“

Ingrid se slzami v očích přikývne.

„Dej to sem!“ vytrhne ji džbán z ruky a napije se. Říhne si a usadí se na pohovce s květovaným přehozem.

„Dobrou noc, slečno Hansen,“ řekne šerif, stojí a dívá se, jak vejde do domku.

„Jupííí!“ Nasadí klobouk a jde do Zlatého nuggetu s úsměvem na tváři. Před dveřmi se zachmuří a upraví zbraně. Chvilku naslouchá. Zdá se, že je ticho. Polkne, špatné znamení.

Otevře doširoka dveře a zároveň ustoupí. Nechce chytat nějakou smradlavou opilou postavu. Nic zamrká a vejde, když zaskučí a upadne. Tlouštík. Jak je to možné, že nic neslyšel?

Chce ho odvalit, když se tlouštík hbitě zvedne a skočí někomu do cesty. Šerif se zvedne a znechuceně kouká, jak uprostřed místnosti se rvou ty čtyři. Mlátí se, ale tak, že skoro nic není slyšet. Pohlédne ke stolku, kde kouří a usmívá se Zack. Před sebou bank a karty.

„Co se stalo?“

„Co? Doufám, že ho někdo odtud vyhodí, protože mi zničí všechny zákazníky. Probůh, kdo to je?“

„Kdy se dovoláš boha, Charlee?“

„Od této chvíle se modlím, aby vypadl. Hele, jsi šerif. Platíme ti. Uklidní to tady.“

Šerif pokrčí rameny, vytáhne pistoli a vystřelí. „Klid tu bude!“

Charlle popadne pušku, kterou má schovanou pro podobné příležitosti. „Mazejte, vy holoto žebrácká!“

„Kdo je tu žebrácká holota?!“ Tlouštík s úsměvem se rozpřáhne a praští svého kolegu do břicha. Absolutně ignorují zbraně.

„Proč se mezi sebou rvou?“

„Ten kdo zůstane na nohou, dostane bank,“ pokývne ke stolu, kde sedí rozvalený Zack se skleničkou whisky a pozoruje dění.

„Jsou blbí nebo co?. Charlee, kašlu na to.“

„Hej, platím ti… Platí mě město, ne ty a jsou s tebou problémy.“ Otočí se a pozoruje ty čtyři. Vlastně už jen dva. Dva, co si byli podobní, leží na zemi a skučí.

„Hej chlapče, doběhni pro doktora Handersona. Budou to potřebovat.“ Zack vstane, smete si smítko z rukávu a přejde k zbývajícím postavám, které se zatím mlátí hlava nehlava. Pěstí se už slabě míhají a z rozražených rtů teče krev. Na oči skoro nevidí a stejně se pokoušejí toho druhého praštit.

„Já ti dám!“ zaskučí tlouštík, když ho jeho kolega kopne. Ten se zachechtá a jedním okem sleduje, jak se postava hroutí.

Šerif zavrtí hlavou.

„Tak kdo mě potřebuje?“ ozve se ode dveří. „To mě voláte kvůli tomuhle? Žádná střelná rána?“

„Ne…“ nestačí doříct šerif, když Zack vymrští ruku a přesným hákem odešle do říše snů posledního zbývajícího honáka.

„O svou výhru se nedělím, pamatujte si to. Doktore, co tady děláte?“ Rozevře párkrát prsty.

„Já? Někdo mě sem volal, že to bude naléhavé. Měl byste je vsadit za mříže a zavolat babku kořenářku. Je tu bordel,“ otočí se a odejde.

„Tomu se říká doktor,“ řekne pochvalně Zack. „Nemám s kým hrát,“ požaluje jim dvěma a prohlíží si je.

„Já musím obsluhovat hosty, sorry Zacku. Whisky pane?“

„Ve službě zásadně nehraji karty, sorry,“ odmítne šerif ukazujíc na vyleštěnou hvězdu,

Zack se chladně podívá na honáky. „Nic nevydrží,“ zamumlá. Okázale vytáhne hodinky. „Ty mi dal Matt k Vánocům a pak mě vystřelí na měsíc Vžžž,“ udělá rukou a usedne na židli, kterou si přitáhne.

„A to jsem mu tolik pomohl. Nu což, jsem svobodným člověkem!“

„O čem to žvaní?“ Charlee se nakloní k šerifovi a vyhekne, když mu pod nosem zastudí kov.

„Já nežvaním. Žvaníte tady vy dva. Jdu hrát a nerušte mě.“ Pistole zmizí v pouzdře jako zázrakem. Charlee s Hardym zamrkají.

„Náš zákazník, náš pán,“ ujistí ho spěšně Charlee a sleduje, jak jde hrát. Šerif se už dávno napájí pouze vodou a snaží se zůstat vzhůru, zatímco Zack je čerstvý jak rybička. Aspoň tak vypadá. Nechápe tomu. Je ze železa nebo co? Musí padnout, musí, zaklíná se k třetí hodině ranní. Zanedlouho to bude den, co tu sedí, chlastá jako duha, obehrává každého, kdo si k němu sedne a viditelně se nudí. Dokonce snad ani nemá hlad.

„Odkdy tu je?“

Charlee, který si šel zdřímnout, pozoruje dým z cigaret a doutníků u hráčského stolku. „Hádám, že do čtvrté ranní. Neskutečné. Možná trhne rekord.“

„Myslíš Grizzlyho?“

„Jo. Nechápu to a vyhrává. Za chvilku mu snad donesu tašku.“

„Tak kdo chce hrát místo tady toho pána, který neumí pokra. Co vy?“ otočí se na chlapa, co sedí o stůl dál.

„Ne děkuji.“

„Zbabělci. Jste všichni zbabělci, co neumí hrát karty a nic nevydrží.“

„Je mimo.“

„Kdepak, stále ještě to z něj nevyvětralo. Až uvidím Matta…“

„Pomohu ti.“

„Raději ne,“ odmítne Hardy a zívne. „A to jsem dnes chtěl být přítomen výběru nového hoteliéra.“

„Nebo hoteliérky… Vnadné to ženské s bujnými ňadry…“

„Zřejmě ti nevadí, že jsi to prohrál.“

Charlee se tichounce začne smát, až Hardymu zamrazí za krkem. Není mu z něj dobře. Ale nemůže nic dělat. Charlee dál spokojeně stojí a nalévá jednu skleničku za druhou. Přece jen bude mít tržbu, protože všichni přicházejí se podívat na Zacka a na odvážlivce, kteří pokoušejí štěstí.

Slunce dávno vyšlo na nebi a Zack s kruhy pod očima sotva sedí, ale nechce jít do hotelu. On zvládne všechno. Je přece Doc Holliday. On stál s bratry Earpovými u O.O.Corralu a on je nejlepším hráčem na Západě. Dokáže tomu skunkovi, že je nejlepší. Zvedne se, zachytí skleničku a pomalu třídí svoji výhru. Větší bankovky schová a drobné shrne do tašky, kterou mu donesou. Usměje se a všem přejde po zádech mráz. Mají zlé tušení.

Přejde k šerifovi, z kterého spadla únava a opatrně ho pozoruje. Vypadá v pořádku, ale…

„Skleničku na dobrou noc. Šerife je tu Matt?“

„Matt je na ranči.“

„Máš pravdu. Opustil mě, mizera. Prý…“ napije se a odloží skleničku. „Jdu spát.“

„Jasně.“ Hardy vykročí za ním.

„Nepotřebuji psa.“

Hardy ztuhne. Vlastně proč ne. Ať ho někdo odkrouhne. Přejde k bance a stojí u sloupu. Kolem něj procházejí lidé a on pozoruje vzdálený hotel. Sleduje okolí a hlavně střechy. Přece jen by se nemohl podívat Mattovi do očí, kdyby se tomu pacholkovi něco stalo. V ruce drží whinchestrovku půjčenou od Charleeho. Nerad mu jí dával, ale pistole na hrudi ho přesvědčila.

„Prásk!“ Ulice se doslova přikrčí a dívají se, kdo zůstane ležet na ulici.

„Umím se postarat o sebe.“ Hardy se naštve a podepře ho, jak zavrávorá. Je opilý buď alkoholem, nebo únavou. „Idiot!“ řekne a sleduje ho do hotelu.

„Zvládnu vše sám!“ mávne rukou Zack a třísken dveřmi. Zavře oči, udělá tři kroky a padne do postele. Pokojem se ozve odfukování.

Tak a je klid a on může jít spát. Zaslechne hvizd lokomotivy. Je zvědavý, jestli někdo přijede. Marie si moc nedávala naděje.

„Hele, šerife, nemůžete lidi zabíjet na chodníku?“

Hardy zvedne hlavu a sleduje Kranka, jak tahá mrtvolu ze střechy. Mávne rukou a s úžasem sleduje zástup různobarevných sukní, černých obleků i obyčejných kalhot jak si to šněrují k hotelu. Polkne a zaúpí. Sbohem spánku.

„Simply, opět hraje. Jak dlouho ještě?“

„Nevím, Mary, ale leze mi to už na nervy.“ Mary se Simplym stojí na verandě a dívají se na stáje, odkud se ozývá jedna melodie za druhou a každá další je smutnější než předešlá.

„Jsou smutné.“

„Jo.“ Oba zalezou do domu a sednou v kuchyni za stůl. Sedí, ujídají křížaly a naslouchají vzdálené melodií.