Shounen - ai povídky

                                                  Výkřiky minulosti

   „Cheve jsi tady? „ ozve se Shane. Je vzhůru a diví se, že tady není Chev, aby ho obskakoval. „Nějak moc brzy jsem si na jeho péči a uklidňující přítomnost zvykl.“ Odhodí pokrývku. Možná se sprchuje nebo dělá něco dobrého. Na aristokrata umí až moc dobře vařit a kromě toho umí i pár daších věcí jako ufff přestaň myslet o blbostech. Jsi nemocný a...kde jen k čertu může být? V bytě je prázdno jako by před chvílí tady nebyl nikdo, ale vůbec nikdo. Kdyby na lince nebyly rozložené potraviny na vaření,  studená káva a na stole květiny tak by si myslel, že vše co se stalo byly přeludy. Co se mohlo stát?

  Hledá na stole vzkaz, cokoliv, co by vysvětlilo jeho nepřítomnost, ale nic nenalezá. Pak ho napadne, že by mohl...ale to by tady byl větší nepořádek a  kdyby ho chtěli unést nebo zabít... no určitě by nadělal větší nepořádek než tajfun Katrina. Povzdechne si. Tak odešel a co má být Shane? Nechtěl jsi to tak? Nechtěl jsi být sám se svoji bolístkou a foukat si ji tak, aby to nikdo neviděl? Tak teď máš možnost. No jo jenže až zas tak doslovně jsem to nemyslel. Uklidí potraviny do lednice. Vezme připravený prášek a vzpomene si jak se o něho staral. Líbilo se mu to tak moc. Povzdechne si. Zaleze do postele a přemýšlí co se tak mohlo stát, že se Chev vypařil. Vymrští se a sedne si.

  Určitě dostal jednu ze zakázek. Ano to bude ono. Neví proč si dělá o něho starost. Lehne si zpět. Zakázka pro Cheva je to práce. Nerozumí proč někdo tak bohatý potřebuje to dělat, ale jedno ví jistě. Pro peníze to není. Dělá si co chce a peníze...představí si horu peněz. To je taky rozděluje. Stejně jako jeho koníček-práce, tak ty peníze, postavení a ostatní věci. Vzpomene si na večírek - na elegantní Sylvii a další na večírku. Co by on tam dělal? I tak si tam připadal jak cirkusový lední medvěd v alobalu. Natáhne se a napije čaje. Brrr studený čaj. Nemám rád studený čaj, už chce zavolat Cheva a pak si vzpomene, že tady není. Co tady budu dělat? Zamyslí se a civí na stěnu. Na velmi nezajímavou šedou stěnu. Po chvilce usne.

  „Cheve jsi...ne není tady“ odpoví si mrzutě v noci. Mám náladu jak přerostlý buvol si pomyslí. Vezme si prášek a napije se toho...otřese se. Měl by si udělat nový. Jenže i ten čaj od maminky je lepší než ten jeho. Při vzpomínce na maminku a její čaj se usměje. Vlastně proč ne. Mohl by zbytek dní kdy bude nemocný strávit u rodičů. Zívne, natřese polštář. Konečně něco celkem pozitivního od té chvíle co tady není Chev. Za chvilku spí.

   Ráno vstane a zatelefonuje do agentury kde bude. Jako obvykle to zvedne  Aiko. Chvilku spolu hovoří a on začne uvažovat o nějaké večeři s ní. I když má pocit, že to není dobrá myšlenka přitom jaký je Chev. Vzdychne si. Začíná až moc zasahovat do jeho života. Dokonce začíná uvažovat co by se Chevovi líbilo co ne a s kým má kam jít a jestli by se to hodilo. Při jeho povaze a zkušenostech...hmm, raději vynechá jakoukoliv iniciativu, ala večeře s někým jiným než s ním. On by to možná  přežil, ale co ta druhá půlka? Má pocit, že je všude kolem něho. Dokonce i v agentuře. Zavěsí sluchátko a dívá se na ně. Agentura. Je spokojený, že zavolal. Přece co kdyby. Sice by si rychle zjistili kde je, ale raději jim to nadiktuje. Nepotřebuje mít další malér se šéfem. To by nehlídkoval v Londýně, ale ...ne i jemu začíná docházet fantazie co by šéf mohl vymyslet. No pár možnosti tady je. Vstane a dojde do koupelny. Je už mu o hodně lépe, ale pořád to není ono. Osprchuje se a při pohledu na vanu začervená. Bylo to tak nádherné. Ale možná je to tím, že už dlouho nikoho neměl. Ano to bude tím. Určitě. Vezme na sebe župan a přejde k šatníku.

  Vybere si jako obvykle a všude vidí jak tam byl Chev. Jak se ve věcech hrabal. Je zvláštní, že to mu vůbec nevadí. Že nemá pocit ohrožení nebo nějaké nepatřičnosti. Musel se smát nad tím jak se obléká. Kritickým okem  se dívá na svoje oblečení. Konfekce a k tomu ještě jen prakticky to stejné. Džíny a zase džíny. Košile a pár svetrů. Všechno tmavší barvy. V rohu je vypůjčený oblek. Musí ho vrátit a jestli takhle bude pokračovat dál, bude si muset nějaký pořídit. Oblek. Otřese se. Nesnáší cokoliv co je formálního  a škrtí ho. Raději přestane myslet na oblek a obleče se do džín, košile a přes ruku si vezme svetr. Vytáhne batoh a naháže pár věcí. Zavře dveře a opře se o ně. I ta chvilka ho vyčerpala a to ještě cestovat až skoro ke skotským hranicím.

  Zabouchne dveře a naskočí do taxíku, který zrovna projíždí touto nevábnou čtvrti. „King´s cross“ řekne a dívá se se jak se šikovně proplétá londýnskou dopravou. Pohlédne mu do tváře.Cizinec. Dneska potkat za taxikáře angličana je těžký. Za nedlouho jsou na nádraží a on si kupuje lístek do Carlisle a odtamtud do Greenhead. Pak musí někoho najít kdo ho sveze do k rodičům. Dlouho je už neviděl. Možná měl dát předem vědět, ale nakonec to zavrhne. Maminka má jeho pokoj neustále připravený a otec. Ten jen pokrčí rameny. Těší se na svůj pokoj a hlavně na klid a hlavně bude tam bez Cheva. Možná konečně najde způsob jak to vše zvrátit, jak to vyřešit.

   „Je nám líto, ale s volaným číslem se nelze spojit.“ Aiko zavěsí a zamyslí se. Pak vytáhne to druhé číslo na které má volat, když se nedovolá.

   „Dobrý den. Je u telefonu Max Sydow?“  Odpověď ji zřejmě uspokojí. „Nemohu se dovolat k Chevalierovi la Varenne. Můžete mu vyřídit, že Shane Draven odjel k rodině do Greenhead.“ Zavěsí. Je spokojena, že mohla mu to předat. Začíná ji to bavit. Dělat prostředníka doslova mezi těma dvěma tvrdohlavci. Oba jsou tak nápadně stejní. Jen neví co by udělal Shane, kdyby zjistil, že dodává o něm Chevovi informace. Stejně potřebuje někoho kdo by se o něho staral. A Chev to zvládne na výbornou, to ví. O své lidi se vždy dobře stará.

  Shane zatím spí ve vlaku a nechává volně plout  myšlenky. Dívá se po cestujících. Cestuje Chev někdy vlakem nebo i na to má svoje vlastní letadlo? Před ním je nějaká starší žena s dvěmi dětmi. O kus dál parta mladých lidi, kteří se baví hraním karet. O další kus zřejmě probíhá partie šachu. Vytáhne figruku a zadívá se na ni. Vzpomene si když ji viděl poprvé.

  Bylo to na podzim. Agentura mu přikázala dovézt Suzie Blake do Londýna. Už déle ji hlídat nebudou a předají ji nejbližším příbuzným. Prý všechno je v pořádku. A on tomu uvěřil. Neměl důvod nevěřit. Tehdy se citil tak smutně. Suzie mu velmi přirostla k srdci a doufal, že bude ji mít u sebe déle. Nedělal si naděje, že by ji mohl adoptovat nebo něco takového, ale naučila  ho smát. A on ji taky. Dovezl ji do Londýna a měli chvilku času. Upravil ji mašli na jednom z copu, která se ji po cestě rozvázala.

  „Shane můžeme dojít na zmrzlinu. Prosím, prosím“ začala škemrat. Shane se na ni zadívá a pak na hodinky . Vlastně proč ne. Aspoň bude s ni ještě chvilku a mají tak hodinku času.

  „Tak dobře myšičko. Znám tady jedno malé náměstí, kde mají zmrzlinu, že nebudeš od ni chtít odejít.“

  „Přestaň mi říkat myšičko nebo tě můj Garfield sní. A mám ráda čokoládovou a oříškovou a vanilkovou, karamelovou.“ Mává svým bílým plyšovým kocourem, který se Garfieldovi vůbec nepodobá.

  „Dost. Nebo vyjíš celou cukrárnu a nic nezbyde na ostatní,“

  „Myslíš? Já bych nerada, aby ostatní nic neměli.“ Tiše stojí.

  „Dělám si legrací a pojď nebo spíš na tebe nic nezbyde, myšičko.“ Řekne s úsměvem. Suzie se ho chytla za ruku. Bylo to tak zvláštní, když se ho držela za ruku. Nebylo moc lidi od , kterých by snesl dotyk a ona se ho tak snadno dotýkala a jemu to nevadilo. Snad proto, že byla tak malá. Objednal dvě zmrzliny. Jednu velkou s čokoládou a šlehačkou a druhou malou pro sebe. Nevzpomíná si kdy naposled jedl zmrzlinu v cukrárně. Suzie je tak zvláštní. Na jednu stranu taková uličnice a na druhou stranu taková mudrlantka. Jen kdyby ty její noční můry chtěly zmizet, ale bojí se, že nevymizí nikdy. Viděla svoje rodiče umírat a jedině ona zůstala naživu krčíc se v koutě šatníku. Ani policisté ji napoprvé nenašli.

  „Shane?“

  „Copak je?“ řekne s úsměvem.

  „Musím ti ukázat svůj největší poklad, který mně dovedl k tobě.“ Poklad. To bude nějaký oblázek nebo mušlička, možná panenka. Ale jak ji to mohlo přivést k němu? Trpělivě se na ni usmívá. Dívá se jak odkládá lžičku se zmrzlinou a vytahuje z pod šatiček sametový modrý váček. Co si pamatuje měla ho vždy při sobě a moc ho chránila. Rozvazuje ho a vytahuje z něho...vytřeští oči. Suzie ji opatrně dává na stůl. Shane se dívá na šachovou figurku střelce. Je nádherná. Je tmavě červená s lukem a šípem u nohou. Má pocit, že každou chvilkou vystřelí a jeho výraz, takový ochranitelský. Jemně ji vezme do ruky. Jantar. Ví co to je, protože nějakou chvílí pobýval u Baltského moře na poloostrově Kiel.Ta figurka je z jantaru. Tázavě se podívá na Suzie.

  „Tatínek mi ji dal, když jsem si hrála s těmi panáčkami - figurkami. Je strašně krásná. Bylo to než odešel, víš. Shane je tatínek v nebi? Že mám pravdu.“

  „Samozřejmě, že je v nebi. Kde jinde by byl? Ta figurka je krásná.“

  „Tatínek mi řekl, že ji mám chránit a ona bude chránit mně. A prý v sobě nese velké tajemství. Přísahej, že nikomu o ni neřekneš.“

  „Na kočičí uši na psí duši a na Garfielda.“ Zatahá za bílé uši Garfielda.

  „Dobře. Věřím ti. Hned jak jsem tě viděla, tak jsem věděla, že jsi střelec, který mně bude chránit.“

  „Samozřejmě, že tě budu chránit. Copak by to šlo tě nechránit? Takovu malou myšičku?“

  „Shane zlobíš mně. A proč jsme vlastně tady? Zase mně chtějí vyslýchat, že jo. Ale já si na nic nevzpomínám. Nevím proč jsme nemohli zůstat v tom domě. Moc se mi tam líbílo a nejvíc ty koťatka a šťě...“ to už nedořekla. Neví co se ji ještě tam líbílo. Vše se seběhlo tak rychle. Jen slyšel kvílející pneumatiky, auto jak zastavuje a dva maskované chlapy jak z něho vyskakují. V první chvílí si myslel, že to není možné. Za bílého dne v pravé poledne v Londýně. Běželi k jejich stolu. Byli tak blízko. Vyskočí ze židle a všimne si vyděšeného pohledu Suzie i to jak se otáčí za tím zvukem. Slyšela už to. Ví co to znamená? Nebo jen se bojí? Odstrčí ji a postaví se před ní. Zbraň nepotřebuje a doufá, že ti pitomci nebudou střílet na náměstí plném lidi. Oba dva zaváhají a on vidí jak ztuhnou. Dívají se někam přes jeho rameno, ale on se neotáčí. Starý trik jak odvrátit pozornost si myslí.

  Výstřel a on se otočí kdo to mohl udělat takovu koninu. Policajt a podle toho jak vypadá tak nováček. Co si myslí? Oba utíkají k autu, když ten jeden vytáhne zbraň a dvakrát vystřelí. Shane cítí náraz jak kulka mu vnikne do ramene a pak se s úsměvem otočí k Suzie. Chce říct, že to nic není, že vše je v pořádku ale... Auto odjíždí a k nim se žene ten policjat. Zabije ho. Zabije ho.

  „Neee“ kříčí a vrhá se k Suzie. Leží na zemi a na šatičkách s drobnými modrými kvítky se rozlévá krvavá skvrna. Bere ji do náručí a z dálky se slyší jak řve.

  „Sanitku! Honem doktora!“ ale ví, že je pozdě. Že umírá stejně jako tehdy jeho přítel. Ani jednoho nedokázal zachránit a Suzie....pohladí ji po obličeji. Ta ještě otevře oči a usměje se. Shane ji svírá v náručí a nevidí jak jejich krev se mísí dohromady. Cítí jen její ohablé tělo ve svém náručí. Hladí ji a něco říká a ani neví co. Všechno ostatní se seběhlo jako v mlze. Položí ji na chodník a skočí po tom policajtovi. Něco řve a neví co. Chce ho zabít a vidí jak před nim utíká. Zastaví se a dívá se za nim. Zabiji tě. Šeptá. Jediná myšlenka, která mu zůstala z toho poledne na náměstí. Vrátí se k Suzie a vezme ji za ručičku. Hladí ji a jen okrajově vnímá paniku lidi, hluk, řev policejních sirén a sanitky. Má tak drobnou a malou ruku. Ještě měla před sebou dlouhý život a on ji nedokázal zachránit. Nedokázal. Vezme druhou a nesmyslně ji položí překřížené na hruď.

  „Budeš se svým tatínkem a maminkou. Nebudeš tam  sama. Malé holčičky jdou rovnou do nebe. Uvidíš anděly s jejich bělostnými křídly.“

  Jedna je zaťatá. Otevře ji a všimne si figurky. „Musím ji chránit..“ vzpomene si na slova. „Je jako ty. Ty jsi střelec..“Vezme ji z ruky a rychle schová u sebe.

  „Pomstím se. Zabiji je všechny. Najdu pravdu. Neboj se.“ Políbí ji na čelo a teprve teď si všimne, že i on je zraněn. Někdo ho bere po paží a pokládá na nosítka. Nebudou tu figurku spojovat s ní. Teď je jeho. Cítí, že je klíčem k tomu všemu.

   „Přejete si něco k jídlu, pití“ vzpamatuje ho hlas průvodčí.

   „Kávu prosím a kuřecí sandwich.“ Ta se usměje a jde k dalšímu. Vrátí figurku na místo. Od té doby je stále sním. Má pocit, jako by se do figurky vlila jeho i její krev, že je tmavá a pochmurná, ale ví, že za nic nemůže a teď, když ví, že je z Jantarové komnaty vysvětluje to skoro vše. Jen její minulost je stále zahalená do závoje tajemství. Jak se dostala k rodičům Suzie? Kdo ji vzal? Ví jak se dostala k Petrovi I Velikému, ale co bylo předtím? Jen co bude zdravý a vyřeší to s Chevem ...

  „Tady.“ Průvodčí nebo letuška mu podává kávu s jídlem. Shane si je vezme  a poděkuje. Chvilku se dívá na krajinu, která  neuvěřitelnou rychlostí mihá kolem něho. Jen co vyřeší to s Chevem pustí se do pátrání nejen vrahů Suzie, ale pokusí se rozluštit i tajemství jantarové šachovnice. Tajemství jantarové šachovnice. Zní to jak nějaká kniha od Agathie Christie nebo jiného slovutného spisovatele detektivek. Vypije kávu, vezme si prášek a sní sandwich. Sklopí sedadlo a za chvilku usne.

  Vzbudí se těsně před Carlislem, kde musí přesednout. Je už skoro tři hodiny odpoledne, když přesedá na vlak do Grennhead. Dívá se na krajinu, plnou zelených luk, v dálce občas nějaká vesnička. Krajina ovcí a koní. Jeho otec je zvěrolékářem v Greenhhead. Někoho musí najít kdo ho tam odveze, ale neměl by to být problém. Už tam bude. V dálce vidí zvlněné kopce. Je nedaleko Skotska a je to poznat i na přízvuku lidi. Je měkkčí než řeč skotů, ale je tam poznat.

  Je to vlastně údolí s rozsáhlými loukami hlavně pro ovce. Ale pase se tady vše možné. Od skotů až po koně. Zvěrolékář je tady velmi ceněný a má neustále něco na práci.  Jak by se tady asi líbílo Chevovi? Opravdu dlouho tady nebyl, když tak přemýšlí. Vystoupí.  Je z cesty  unavený.

  Vyjde před nádraží a zahlédne taxík. Taxík tady? To je neuvěřitelné. Že by konečně i tady přišel nějaký pokrok? Přistoupí k němu a všimne si, že za volantem je žena. Jóó pokrok...zakroutí hlavou.

  „Můžete mně dovézt k Johnu Draven. Je místní...“

  „Naskočte si. Každý tady zná Johna. A vy jste kdo?“ Nečeká na odpověď a šlápne na plyn. Ulice jsou jak vymetené a nikoho nevidí.  „Jste tady na dovolené? Zrovna teď je tady krásně. Máme nové kino.“ Shane poslouchá jeji otázky na které nechce odpověď a odpovědi na svoje otázky. Cítí jak se začíná bavit.

  „Tak jsme tu. Čtyři libry.“ Zabručí. Vezme peníze a podává vizitku. „Kdyby něco zavolejte.“ Shane přikývne schová si ji do kapsy a vystoupí. Je už večer, ale když si prohlíží osvětlený dům má pocit, že je mu sedmnáct, kdy odsud odešel a nic se nezměnilo. Dvoupatrový dům s doškovou střechou, oknami v kterých jsou záclony. Cestička vysypaná štěrkem a obrovská zahrada. Otevře skřípající branku a všimne si, že je nově opravená stodola, pro zvířata a ordinace. Otec vždy všechno vrážel do ordinace a matka zase do zahrady. Pokud se to nezměnilo tak je nejkrásnější v celé oblasti. Cítí růže, levanduli a šafrán. Tam roste něco nového. Jestli ještě má svou bylinkovou zahrádku? Vzpomene si na květiny od Cheva. Matka by jimi byla unesená. Určitě všechno kvete. Podívá se do oken. Ještě nešli spát. Přistoupí ke dveřím a zazvoní. Jsou zvyklí na to, že jim zvoní lidé i o půlnoci a otec se vždy obleče a jde ven. I teď vidí jak se strojí zatímco matka jde otevřít.

  „Shane?“

  „Ahoj mami.“ Obejme ji.

  „Tati to je Shane. Nikam nechoď!“ zakřičí a Shane cítí její slzy. „Vypadáš hrozně. Taková dálka. Měl jsi zavolat. To je do tebe hrozné. Hned něco udělám k jídlu.“

  „Tak nezdárný syn se konečně ukázal. Měl bys přijet častěji a potěšit svoji starou matku.“

  „Jakou starou? Johne ty starý kozle.“ Shane se podívá na otce. I přes to všechno má taky radost. Moc spolu nevycházejí, ale pořád je jeho syn. „Pojď. Mám ještě od večeře kus telecího a brambory. Jen to ohřeju.“ Shane se nechává odvést do jídelny a nechápe proč sem nezajede častěji. Ale dobře to ví. 

  „Vypadáš hrozně Shane. Jsi hubený.“ Otec se odmlčí a s přemáháním řekne.“Už jsi zase postřelen nebo něco jiného? Měl bys odejít od Scotland Yardu.“

  „Ne jsem jen nemocný a nechci se hádat. Prostě mám tu práci rád.“ Oba zmlknou.

  „Tak tady to je.“ Shane se pustí to jídla.

  „Měla bys sis mami otevřít v Londýně restauraci. Utrhli by ti obě ruce.“ Dívá se jak se začervená.

  „Půjdu připravit pokoj.“ Odejde na horu. Shane slyší jak vržou schody a jak otevírá jeho dveře.

  „Jak dlouho tady zůstaneš? Dáš si trochu?“ Přejde k stolu a nalije z karafy do broušených skleniček skotskou. „Dvanáctiletá. Osobně mi ji donesl ze svých sklepů starej Fallon. Pamatuješ si ho ne?“

  „ Jak dlouho tu zůstanu? Ani sám nevím. Doufám, že ti to nevadí. A  pamatuji si každého starousedlíka a Fallona obvlášť. Kolik mu je? Musí být starý jako Metuzalém.“

  „Jen devadesát a říká, že to je jen díky Uisige Beatha – živé vodě. Samozřejmě že to tak není, ale přesvědčuj ho toho starého kozla.“ Odfrkne. Oba se napiji a vychutnávají jemnou kouřovou příchuť whisky od starého Fallona.

  „Už zase Johne piješ. Víš, že ti to doktor zakázal.“

  „No tak Annie. Dnes je to výjimečné“. Shane se dívá jak stále i po třiceti let manželství se mají rádi a škádlí se taky tak. Zívne.

  „Shane mazej do pokoje a já si to s tvým otcem vyřídím.“ Shane se zvedne a trochu se zapotácí. Mávne rukou, že to nic není a odejde do svého pokoje. Je to tady stejné, jako před rokem a stejné jako když odcházel. Na stěně je plakát , stejné knížky a stejná postel. Padne do ní a ani se nesvleče. Neví jak jeho mamka otevře dveře a dívá se jak si lehl. Přinese deku a přikryje ho. Pohladí ho po vlasech jako by byl stále malý. Sejde dolu.

  „Vypadá hrozně. Nechci nic slyšet dokud nebude zdravý je to jasné, Johne. Potřebuje vykrmit. Je hubený. Něco se tam určitě přihodilo.“ John nadzvedne obočí.

   „Vždy jezdí, když je mu nejhůř a potřebuje si něco promyslet“ namítne. „Jinak by se tady neukázal co je rok dlouhý.“ Zahučí.

  „Kdybys ses s nim pořád nehá...“Zvonek. John se zvedne, rád že unikne kázání svoji manželky. Miluje ji, ale někdy by mohla být ticho. Slyší nějaké hlasy. Možná to bude někdo od Evansových. Volali, že jejich výstavní jalovice vypadá nějak divně. Obleče kabát, vezme kufřík a opravdu je to nejmladší od Evansů.

  Musí už být poledne, když ho zašimrá slunce na tváří. Protáhne se a všimne si na sobě deky. Sundá si ji ze sebe a jde do koupelny. Domem se nese vůně. Jeho oblíbené jídlo. Určitě dělá kuře s chlebovou omáčkou. Mimoděk se olízne. Už tak dlouho nic takového nejedl. Rychle se umyje a seběhne dolu.

  „Mami tos nemusela.“

  „Potřebuješ vykrmit a skoč na zahradu pro petržel doufám, že ještě víš, kde to je.“ Shane s úsměvem přikývne. Má pocit, že se nic nezměnilo, že vše je při starém. Za chvilku nese petržel. Dívá se jak ji krájí a hází do omáčky.

  „Přijde i tvoje sestra se svým manželem. Víš, že mají holčičku.“

  „Heather. Koho to jméno napadlo?“

  „Koho asi? Víš kdo byl její oblíbenou hrdinkou ne. A už jsou tady. Chovej se slušně.“ Ještě mu nakázala.

  „Bratříčku. Nezbedo!“ Shane obejme a zatočí dokola svoji sestrou Samanthu. Když ji naposled viděl měla velké břicho a teď vypadá stejně jako předtím. Je z nich tří nejmladší. „Vypadáš hrozně!“ Shane se zašklebí.

  „To už mi stihli říct všichni i ti vrabčáci. Jsem rád, že tě vidím a kde je moje Heather? Ještě jsem ji neviděl.“

  „Patricku, pojď sem!“ Shane má pocit, že slyší svoji matku. Stejný rozkazovačný tón. Přivitá se z Patrickem Lockwod. Ten ho pozoruje jak mambu černou. V náručí nese Heather. Shane se k ni skloní a jemně se dotkne její tvářičky.

  „Je krásná Sami“ vydechne. Nemůže od ní odtrhnout zrak. Otevře oči a on vidí modré oči. Oči Suzie. Zalkne se a zavře oči. Ne ty oči má po Patrickovi, ale možná se barva změní.

  „Je ti něco?“ otáže se starostlivě Samantha. Pohladí ho po paží. „Ne. Kdepak. Ale byl jsem nemocný a ještě nejsem fit.“

  „Jídlo!“ slyší. Oba se na sebe zašklebí.

  „Jako bych neodešel –a“ doplní se a zasměji se tomu. Všichni jdou do kuchyně. Shane zašeptá.

  „Myslíš, že bude zákusek?“ Miluje sladké. Ještě dobře, že to Chev neví jinak by mohl mít byt zavalený sladkostmi. Samantha přikývne.

  „Určitě stojí od rána nad sporákem a určitě si neodpustí udělat svoji verzi triffle. Neboj dám ti svoji porci.“

  „Díky Sami. Jsi nejbáječnější sestra na světě.“

  „To říkáš vždy, když něco po mně chceš..“

  „Co zase po tobě chce, Samantho?“ Otáže se přísným hlasem Annie.

  „Mami nic. Co by tak chtěl? Jen pochovat si Heather.“

  „Ale až mu bude dobře. Heather je malá uličnice. Bude horší než vy tři dohromady.“

  „Jonathan tady bude?“ Otáže se klidně Shane.

  „Nevím jestli přijde. Dostal pozvání, ale...“ odmlčí se. Dívá se na Shana a Samanthu. Oba jsou tak úspěšní. Shane dělá poručíka v Scotland Yardu v Londýně a Samantha je učitelkou v místní škole a teď dokonce ona je babičkou. Jen Jonathan. Kdy se konečně k něčemu rozhoupe. Je nejstarší z nich a ještě nedospěl. Pořád vymetá místní hospody, půjčuje si a co půjčí prosází na koních nebo v hospodách. Takový povaleč, ale je to její syn. „Dojdu pro otce. Určitě zapomněl na čas u té kobylky.“ Odváže si zástěru a vyjde z domu.

  „Je pořád stejný?“

  „Bohužel. Nechápu to a to vypadalo, že by se mohl uklidnit. A pak za to můžou ti jeho kamrádičci. Nikdo jiný. Ty Shane nemůžeš s tím něco udělat?“

  „Nevím co Sami. Už jsem to jednou zkoušel, ale pokud nebude chtít sám, tak...“ pokrčí rameny.

  „Promiň já vím. Stejně jsem ráda, že jsi tady.“ Shane vidí její hřejivý úsměv a je moc rád, že přijel.

  „Taky jsem rád, že jsem přijel. Teď si říkám proč nejezdím častěji, ale...“

  „A proč sem nejezdíš častěji? Určitě nějakou dovolenou máš a tady je krásně.“Shane se otočí na Patricka. Co na něm Sam může vidět. Hnědovlasý, prostřední postavy...takový obyčejný.

  „Otec, víš chtěl aby tady Shane pokračoval v jeho šlépějích, ale Shane doslova utekl, když mu bylo počkej...sedmnáct a pak jsme zjistili, že byl v armádě a nakonec skončil v Scotland Yardu. Otec zuřil. Dlouho nechtěl s nim mluvit, ale nakonec to aspoň trochu přijal.“

  „Takže ta jizva  na tváři...“

  „Jeden kluk s nožem.“ Řekne chladně Shane. Nebude mu vykládat, že to byl jeden čínský voják nejmenované skupiny, která kryla továrnu na výrobu jedů za továrnu na hračky. K tomu ještě používali na práci děti a on tehdy, musel projít místnost s jedovatými výpary. A i když se chránil tak mu to změnilo hlas. Tehdy se mu podařilo tu továrnu zničit, ale za cenu jizvy a několik měsíců v nemocnici. Děti naštěstí zachránili, ale pár vojáků...veděli co dělají.

  „Změnilo mu to hlas. Vzpomínám si jak jsi byl v nemocnici.“

  „To je minulost.“

  „Tak a jde se jíst.“ Všichni se usadí a začnou jíst pod bedlivým dohledem Annie.

  „Tak jsem dorazil“ řekne ve dveřích Jonathan Draven. „Nazdar bráško. Vypadáš...“

  „Já vím jak vypadám. Vítej.“ Shane mu podá ruku. Usmívají se.

  „Sedni si Jonathane. Příště jestli přijdeš pozdě nic nedostaneš.“ Ten trochu schlípne a sedne si za stůl.

   „Prý jdeš na svatbu mladýmu Nedovi?“ Shane najednou ucítí jak vše ztuhne. Co je? Pomyslí si. Samantha se nadechne a v ruce mačká obrousek.

  „Jdu. Je to můj kamarád od školky. Mám ho ráda. A přátele neodhodím jen kvůli tomu, že si bere svého přítele.“ Shane se málem zadusí. Malý Ned.

  „Myslíš Malého Neda?“

  „Jo. Včera to oznámil rodičům. Sice to věděli už dříve, ale myslím, že pořád doufali, že ho to přejde.“

  „Nesouhlasím s tím“ zavrčí otec. „Mělo by to zůstat tak jak je.“ Shane se po něm otočí a  má pocit, že je bledý jak plátno na rubáši. Jestli se to stane  tak on a Chev...má pocit, že je uprostřed něčeho neskutečného. Kdyby, kdyby tak ani nebude mohl ho představit svým rodičům.

  „Jestli to budou mít tady pošlu jim květiny. Budou mít ty nejkrásnější kytice z mé zahrady. Jak jsou na tom rodiče? Víš už něco nového? Možná bych měla zajít za Shannon. Co myslíš Sam?“

  „Určitě bude ráda. A Ned ti bude vděčný.“ Shane se fascinovaně podívá po Patrickovi. Cítí, že nesouhlasí, ale z nějakého důvodu...“

  „Jdeme tam s Patrickem. Viď!“ řekne Sam.

  „Pokud nebudu mít práci tak jistě.“ Shane pochopí. Nechce, nesouhlasí, ale bližší je manželka než otec nebo cokoliv jiného. Rozesměje se. Stejně je s otcem na kordy takže kdyby něco tak přestanou se vídat. Bude mu to sice líto, ale mamka, Sam ani jak tak kouká Jonathan mu to nebudou vyčítat. Všichni se po něm podívají.

  „Jestli tady budu, tak mu taky půjdu. Jsem zvědavý koho si to bere.“

  „Londýn tě zkazil. Neměl jsi odjíždě...“

  „Johne!“ ozve se přísně Annie. Shane vidí jak otec zmlkne a pustí se do jídla. Zbytek jídla proběhne klidně . Na závěr se podává triffle. Shane skoro už nemůže, ale pochová si ještě malou Heather a rozloučí se se svou sestrou. Dívá se jak nastupuje do auta, když ji zavolá.

  „Sam prosím na slovíčko!“ Ta vystoupí. Shane ji odvede kousek dál. Dívá se na vzdálené chevionské kopce. Ví, že to co ji řekne si nechá pro sebe narozdíl od Jonathana. „Nevím kde začít, ale řekněme hypoteticky, kdybych byl na místě Neda šla bys mi na svatbu?“ Samantha se zastaví. Dívá se do jeho očí a vidí stíny. Shane ji jako jediné řekl co dělá za práci.

  „Šla bych. Jak bych nemohla. Doufám, že ho brzy poznám.“ Vytáhne se na špičky, obejme ho a dá mu polibek na tvář. „Ještě se uvidíme. Uzdrav se. Popravdě jsem ráda, že někoho máš kdo se o tebe bude starat. Jsi stále nezodpovědnější. Jsi starší, ale to co děláš no budu ráda...“

  „Samantho!“

  „Promiň musím jít. Přijď zítra na večeři. Probereme to. Patrick bude v místním klubu a budeme mít Heather a dům pro sebe.“ Otočí se, odchází. Shane je rád a nějak se mu ulehčí na duši. Vzpomíná si jak se ji svěřil s tím co dělá. Vždycky si byli velmi blízci. Možná je to tím, že je jen o dva roky mladší. Neví. Jde k domu, když slyší se hádat otce s matkou. Zaslechne Ned. Otočí se odejde. Nechce se zamíchat do jejich hádky. I tak to bude mít večer dozvuky. Možná by se mohl podívat co se změnilo, zajít za starým Fallonem a nebo se jen projít. Vykročí cestou  a rozhlíží se po krajině. Mám to tu rád, si uvědomí. Prochází se, když zaslechne pláč. Suzie? Ne to je hloupost. Kde je to? Přidá do chůze a na cestě uvidí odložené kola a chlapce jak nad někým stojí. Přijde k nim blíž. Na cestě sedí hločička a drží si koleno. Je odřené. Otočí se k němu, nasednou na kola a všichni tři odjíždí. To vypadám tak hrozně?

  Suzie mu říkala, že vypadá jak velký dobrácký pes. Jenže Suzie už tady není. Sejde z cesty a jde kam ho nohy nesou. Suzie. Světlovlasá holčička s velkýma modrýma očima , která viděla smrt svých rodičů. Zastaví se a opře se o strom. Je to tady podobné tomu místu, kde je schovali. Začalo to dost nevinně.

  Zrovna nesl svému šéfovi hlášení, samozřjemě trojmo, neví proč je tak trápí, z akce v Kašmíru. Měl tam doručit a předat obálku, ale ten kterému to měl dát, tak byl mrtvý a začalo dost drsné stíhání v pohoří Himálají. Už si myslel, že nepřežije, ale nakonec to dobře dopadlo. Šel po chodbě agentury, když uslyšel pláč, bouchnutí dveří a někdo mu vlítl do náruče. Natáhl ruce a zjisti, že drží asi tak desetiletou holčičku. Ta k němu zvedne oči a pak se obrátí na ostatní.

  „Já chci jeho!“ křikne pánovitým hlasem. Shane se dívá do tváře svého šéfa. Ten rezignovaně dívá jak Suzie Blake se drží jeho nejlepšího agenta jako klíště. Povzdechne si.

  „Shane budete hlídat tady tu mladou dámu. Právě ji zabili rodiče a ona to vše viděla. Takže..“

  „Ale já nemám potřebnou zkušenost...“Šéf ví, že nemyslí hlídání, ale své zkušenosti s holčičkami.

  „Tak se to naučíte, Shane. A teď to hlášení.“ Shane mu vztekle podá hlášení a pak se podívá na tu holčičku. Drží se jeho ruky, ani neví kde ji vzala a dívá se na něho. Povzdechne si.

  A tak začal jeho dobrodužná pouť se Suzie. Ale ty tři měsíce by nedal za nic. Ubytovali je v malém domě a nikdo kromě nich dvou tam nebyl. Tedy někdo hlídal okolí. Ale byl dobrý a tak ho zahlédl málokdy. A Suzie mu zabírala hodně času. Úplně si ho podmanila. Nejprve byla taková vážná, ale pak no začal ji dělat koníčka Bayarda, koupil ji plyšového kocoura Garfielda, musel ji vyfotit. Dokonce mu začala plést věnečky na hlavu. Musel dělat prince zatímco ona dělal princeznu a zachraňovat ji z hořícího domu.

  Jednou řekla:“ Chci fotografii s Garfieldem.“ Mlela o tom tak dlouho až ji vzal k fotografovi a  ta malá chytrolínka si ho tak podmanila, že ji udělal celou sérii fotografii a zadarmo. Musel k tomu podat trojmo žádost pro šéfa. Vysvětlil to Suzie, ale ta řekla, že chce fotografie.

  A když se poprvé usmála. Měl radost jako by našel drahokam. Moc toho nevěděl. Šéf mu řekl, že ji má jen hlídat a taky to dělal. Doslova a do písmene. Taky domácí práce a když se mu něco nepovedlo. To byl křik. Vlastně to byla malá tyranka, které se nedalo odolat. Musel se naučit vařit což bylo to nejmenší. Žehlit to ještě šlo, ale potom byly věci jako pletení copu.

  Měla dlouhé vlasky. Delší než Chev a taky ne černé. Dirigovala ho a on se trápil s těmi jemnými vlásky. Seděla na té židli docela trpělivě dokud mu na ni nesunula. Nakonec se to docela obstojně naučil.

  Věčné otázky! A její potom zamyšlené“ Opravdu? Fakt? A můžeš mi to ukázat?“ Když se s ní loučil měl pocit, že ztrácí neco důležitého. I ona byla ten den tak vážná. A pak v Londýně byla pryč. Najednou po ní zůstalo prázdné pusté místo.  Dokud nepřišel Chev s tím jeho Jsi můj, tak nikdo nedokázal ji vytěsnit z jeho srdce.

  „Suzie jak by se ti líbil Chev? Co myslíš?“ zašeptá a odtrhne se do stromu. Všechno tady tak žije. Nedaleko se pasou ovoce a slyší vzdálený štěkot psa. Je tady nádherně. Louky voní a to ticho.

  S postřeleným ramenem se léčil v nemocnici a skoro vše vzdal. Nechtělo se mu dál žít a taky proč, když nikoho nedokáže ochránit. A pak se dověděl, že agentura to vše ututlala a nebude pátrat po tom kdo to udělal. Nemohl tomu uvěřit, ale právě to ho donutilo začít žít. I když nemohl ji zachránit, tak může ji aspoň pomstít. Najde ty grázly a zabije je. Ne tak čistě a rychle, ale pomalu. Poslední tři roky žije jen pomstou a nejspíš by to bylo stejné kdyby se neobjevil Chev.

  Chev a je zpět u něho. Všechny jeho myšlenky se nakonec stočí na něho. Už dál nemůže odpírat tu pravdu. Tady ne. Ne potom co nepřímo řekl svoji sestře. Zasměje se. Slyší svůj smích. Hořký. Nakonec ses vzdal. Chev by byl na koni, kdyby se to dověděl. Chybí mi. Chybí mi to jeho věčné Jsi můj. Jeho starost i jeho vášeň. Kde teď je?

  A v tomhle vidí problém. Nemůže s nim být. Neví co dělat. Nedokáže Cheva ochránit a on bude dál zabíjet. Neví proč, ale nemůže s nim být. I kdyby on to vzdal, půjde po něm někdo jiný. Někdo kdo nepodlehne jeho vlivu a zabije ho nebo odvede do agentury. Neví vlastně co chtějí.. Ví jen že ho má vypátrat, ale to většinou se pojí i s následným zabij ho. A on bude muset. Nebo ne? Povinnost. Už jednou dál přednost povinnosti a skončilo to nesmírně tragicky. Ne dost. Dnes už bylo až přilíš vzpomínek. Brzy bude šero měl by se vrátit domu. Cítí se o hodně lépe. Jako by zdejší vzduch a země  ho léčily. Nebo to taky může být Fallonova živá voda, si dodá s úsměškem. Jde cestou zpět a uvidí na kole někoho šlapat. Mine ho když.

  „No ne to je mladý Draven. Copak mně nepoznáváš?“

  „St...pane Fallone! Rád Vás vidím. Zrovna jsem si říkal, že ta vaše whisky na mně působí zázračně.“ Usmívá se a dívá se do vrásčité tváře Starého Fallona.

  „No tak chlapče, nemusíš předstírat to pane. Vím, že mi říkáte Starej. Jak se vede? Musíš ke mně na skleničku. Jdeme. Žádné námitky a starému Fallonovi povíš co se tam to u Vás ve velkém Londýně děje?“ Shane přikývne. Aspoň přijde na jiné myšlenky.

  „Celkem nic, ale řeknu Vám nedávno unesli letadlo ...“ a začne mu vyprávět historku. Stejně mu nikdo nebude věřit tak co.

  „Neskutečné. A bylo jich sedm a v tom jedna ženská. Neuvěřitelné a k tomu hrabě. Máš vzrušující práci,  Shane. Hrabě Chevalier la Varrene.. Hmm, víš Shane oni se dost nezdají, ale umí být dost tvrdí a hlavně arogantní až hrůza. Několik jsem jich osobně poznal. Víš whisky spojuje lidi. A jsme tady. Počkej něco donesu.“ Shane se rozhlíží po domě. Stůl, televize  a elektřina je jediný ústupek pokroku.

  „Tady pro toho hraběte. Určitě ho uvidíš, tak mu to předej.“ Shane drží v ruce dvě láhve. „Jo jedna je pro tebe za ty historky. Moc toho vzrušení nemám a povídej ještě něco.“ Shane s ním sedí dlouho do nocí a vypráví mu některé příběhy. Jak svoje tak i jiných agentů. Odchází skoro k desáté s dvěma láhvema pod paži.

  Doma dostane vynadáno, ale co stálo to za to. Dívá se na hvězdy a znova mu do mysli prosákne Chev a Afrika. Tam hvězdy byly stejně jasné jako tady. Možná jasnější. Tmavé nebe pokryté diamanty. Tak mu připadá Afrika a taky krutá, nelítostná. Nemá ji rád. Kdysi měl, ale potom co se tam stalo...

  „Mami jsem doma!“ křikne. Ta stojí ve dveřích s rukama v bok.

  „Shane. Jsi nemocný. Jak můžeš tak hazardovat se zdravím. Johne řekni mu taky něco!“ řekne přísně. Shane se podívá jak otec zvedne hlavu a něco zabručí.

  „Jdeme ohřát jídlo a co to máš v podpaží? Že si tě odchytil starý Fallon. Ten kozel jeden. To nemá nic na práci než tě zdržovat? Však já mu vyčiním.“ Chudák Fallon řekne si Shane, ale posadí se za stůl a předstírá, že nevidí pohled svého otce, který se mu směje. Za chvilku má před sebou pořádný kus masa s chlebem a k tomu zbytek koláče od oběda.

  Sedne si do obývácího pokoje a dívá se jak otec čte noviny.

  „Dnes nikdo tvoji pomoc nepotřebuje?“ Ten odloží noviny.

  „Nalij nám. Ani ne. Všechno vypadá v pořádku a ta jalovice u které jsem byla včera tak jen něco špatného sežrala. Už je v pořádku. Kdybys tady zůstal a nenechal školy tak bys to věděl.“

  „Já vím, ale lákálo mně dobrodružství a svým způsobem se taky snažím chránit.“

  „Jo jenže neriskuji svůj život. Nechápu po kom jsi? Dědeček byl stejný jako já. Musí to být někde dávno tomu. Možná pradědeček nebo tvoje prababička.  Nejsem z toho šťastný a teď do toho mladý Ned. Pamatuješ si na něho ne?“

  „Jistě, že si na něho pamatuji. Dost jsme se mu nasmáli pro jeho výšku. Je stále tak malý?“

  „Není a ta...“

  „A co vlastně vystudoval?“  Ten se na něho podívá.

  „Studoval v Edinburgu a tam se s nim seznámil. Zatracený Skot.“ Shane konečně pochopí jeho nechuť k tomu všemu. Neví proč, ale jeho otec prostě nesnáší Skoty víc než  gaye. Ne že by snášel nějakou skupinu, ale oboje dohromady je na něho trochu moc. To by mně zajímalo jak by reagoval na Cheva. Angličan, aristokrat a k tomu chce spát s jeho synem. Rozesměje se ještě víc.

  „To jsem rád, že aspoň někomu to připadá zábavné.“

  „Ani nevíš jak tati. Ani nevíš jak.“ Odmlčí se. „Nemůžeš se s tím smiřít, že nejdu v tvých šlépějích? Pořád mi to vyčítáš!“ dodá tišeji.

  „Kruci Shane a cos čekal. Byl jsi nejlepší v ročníku. Plánoval jsem jak ti předám svoji praxi a ty utečeš jako malý kluk. I Jane jsi tady nechal. Chystal jsem Vám svatbu. Všechno zahodíš a nakonec skončíš v tom městě hříchu. Jen se na sebe podívej jak vypadáš. Několikrát postřelen, jizva na tváři...tohle jsem zrovna od svého syna nečekal.“ Všechny hořkost se z něho sype. „Máš aspoň nějakou ženu. Bude svatba? Aspoň nějaká vnoučata. Nebudeme tady s Annie, věčně Shane.“ Shane se zakucká pitím. John si ničeho nevšimne, nadechne se.“Vezmi si svoji sestru za příklad. Rozhodně ne Jonathana. Jak ten se zvrhl. Pivo, lehké ženské a sázky. Jen koníčky a koníčky. Když nejsou to koně sází na cokoliv. Pořád někde žebrá nějaké peníze. Dělá nám jen ostudu. Ne abys mu něco dal! Nevím kde jsem udělal chybu ve Vaší výchově?“ Zadumá se a napije.

  „Ale aspoň Samantha. Heather je překrásná. Bude ještě učit?“

  „Bude. Každý si ji chválí. Heather je naše sluníčko. Všichni ji zbožňujeme. Tak kdy budeme mít od tebe vnoučata. V tomhle bys aspoň se mohl projevit jako...“

  „Už zase začínáš, Johne. Pustím tě na chvilku z dohledu a už chceš další vnoučata.“ Sedne si vedle něho. Pohladí ho po ruce. „Nestačí ti Heather?“

  „Chtěl bych mít vnouče ne vnučku. Chci to tady předat někomu z rodiny.“ Shane si uvědomí, že jestli někdy bude se Chevem tak otce ještě víc zklame, ale ty ses už rozhodl. Jedním lokem dopije a odloží skleničku.

   „Dobrou noc, tati mami.“ Vystoupí do svého pokoje. Svlékne se, natáhne pyžamo a dívá se na měsíc. Chev by se Suzie moc líbil a určitě i Arnymu. Asi tady neměl jezdit. Rozhodl se. Jestli Chev bude chtít tak... Bude mít radost nebo ne? Stane se jeho milencem, ale ničím víc. Jenže co Chev. Má pocit, že chce něco víc. Není na to připravený a nikdy nebude. To jak se o něho staral. Tak spíš by se staral o svého partnera než o milence. Co má dělat? On ho bude chránit před agenturou a pak když přijde ten okamžik copak? Možná by neměl.

  Dívá se na hvězdy, měsíc. Záři jak ledové jiskřičky. Takové jako v Africe. „Anry co bys tomu všemu řekl? Co bys dělal na mém místě. Příteli.“ Anry jeho přítel s kterým měl chránit jednoho člověka. Velmi důležitého člověka.

  Hvězdy svítily přesně jako teď. Snažili se ho dostat za hranice. Do bezpečné oblasti. On a Anry. Hodně ho naučil a byli parťáci skoro od začátku. Brali jeden úkol za druhým a díky štěstí, Anryho zkušenostem vždy přežili.

  Afrika. V noci zima kdy mrzli a ve dne se pekli. Africké peklo. Slunce otupuje mysl. Nebyli v poušti, ale na jejím okraji. Jeli už několik dní savanou. Kolem nich plno zvěře. Ten člověk byl v pohodě. Chápal, že se ho snaží chránit a ani moc neprotestoval kvůli bezpečí.

  Mysleli si, že to bude jednoduché, ale jednoho dne rozbili tábor a Anry šel dělat jídlo. Ještě se hrabal ve stanu. Vyšel ven a díval se jak slunce svými horkými paprsky zalévá savanu. Vše hraje do žlutá. Protáhne se a v tom uslyší výstřel.

  Vezme do ruky zbraň a rychlými přískoky se rozeběhne za zvukem výstřelu. Anry! Vykřikne v duchu. Vykoukne zpoza stanu a vidí jak dva muži drží  jako rukojmí toho člověka. Má u spánku pistoli a Anry klečí. Dívá se vztekle a nenápadně se rozhlíží po něm.

  Přítel nebo povinnost. A on v té chvílí si vybere a střílí na člověka miřícího na toho čověka. Zásah a vidí dvě hroutící postavy. Ten muž s pistoli a Anry. Vystřelí ještě dvakrát a na zemi jsou ti tři muži. Běží a křičí „Anry!“

  „Žije!“ Rychle doběhne pro lékarničku a ošetřuje ho. Toho člověka si vůbec nevšímá. Je živý a o tu to šlo. Bere ho do náruče a dá do nejbližšího džípu. Šlápne na plyn a jen slyší křičet toho člověka. Jenže on ho musí zachránit.

  „Neboj bude to v pořádku“ ale vidí jak jeho přítel je bledý a trhaně dýchá. V koutku se objeví trochu krve. „Stihneme to musíme!“ vytáhne ručičku na tachometru na maximum, ale ví, že k nejbližší pomoci je to sto kilometrů a on ten čas nemá. Koutkem oka sleduje stav Anryho.

  „Anry promiň mi to, promiň!“ Křičí a jede co může. Už když ho dával do džípu věděl, že to nestihne. Že to nemůže stihnout. „Vydrž prosím. Já tě zachráním...“ jede a kruté africké slunce vše zálevá krvavou čeveni. Nenávidi se, když poslouchá sípavý dech Anryho. Jediný přítel a on ho zabije. Bouchne pěsti do volantu. Přes všechno, přes všechno co zná co umí tak jeho přítel umírá. Proč! Ale zná odpověď. Protože si vybral povinnost a Anry kvůli tomu zemře. Úzkost a strach ho svírá ve svém objetí. Bojí se, že jeho přítel, že pro ně není víc času.  Zastaví auto a otočí se k jeho tváři. Je nehybná v koutku s pramínkem zaschlé krve. Zemřel a ani neví kdy. Dotkne se ho a přitáhne si ho k sobě do náruče. Možná přece jen...ale ne už není mezi námi. Drží ho a chová ve svém náručí. Po tváří mu tečou slzy a neví za co. Pro Anryho? Za něho? Nebo pro oba? Pro to co se stalo a on nedokázal zachránit, ochránit blízkého čloěka.

  „Už nikdy, Anry už nikdy se to nestane.“ Hladí ho po hnědých vlasech se světlými pramínky od té proklaté Afriky. Šeptá mu různé věci a nic krutost toho. Občas se smutně usměje. Od té doby uběhlo hodně let a on znova nedokázal ochránit tu, kterou měl rád. Všichni, kteří se mu stali blízci odešli jeho chybou. Jeho nepozornosti. Suzie a teď Chev. Má pocit, že situace se jen opakuji. Ale on už nechce ztrácet lidi, které má rád. Chce je mít po svém boku věčně. Dokud bude žít tak je musí chránit.

  Otočí se od měsíce. Tehdy taky svítil měsíc a svou bledým přízračným svitem ozařoval africkou step. Dokončil tehdy úkol a dovedl toho muže k ostatním, ale od té doby má pocit, že tam něco zanechal, že něco podstatného ztratil, co už nebude nikdy obnoveno, co už se nikdy nevrátí.

  Lehne si do postele a pozoruje plakát na proti. James Bond miří zbraní a vedle něho je kráska. Už ani neví jak se jmenovala. Lákadlo. Ale on věděl do čeho leze. A tak trochu mu to i vyhovovalo. Někdy si přál, aby úkol nesplnil a někde zůstala jeho bezejmená kostra. Nikoho neměl, ale to se s příchodem Cheva se změnilo. Vše je jiné a on stále neví jak z toho všeho ven. Možná kdyby si promluvil se Chevem. Ne nic takového. Mluvení znamená problémy. Problémy a otázky a on se nechce ničím zatěžovat. Vezme si prášky a nakonec usne.

   Slunce svoji krví zalévalo step a on vedle sebe vidí tváře....Suzie, Anry...proč, Shane? Proč jsi nedokázal...jede džípem a před sebou vidí jantarového střelce...chrání a střílí šíp...je tak blízko. Krutá neosobní tvář a v nich hořící olivové oči...Cheve!

   „Cheve!“ vykřikne. Sáhne si na srdce. Takovu úzkost nezažil od doby  Afriky. Ani tehdy se Suzie. Chev něco se mu stalo. Otře si čelo. Neslyší lehký krok svoji matky. Přišla se podívat jestli je vzhůru.

  Vstane osprchuje se a sejde dolu. „Dobré ráno, mami. Táta je v ordinaci?“

  „Kdepak. Kůň od Madisonových si něco udělal, tak jel se tam s Patrickem podívat.“

  „Dáš mi nějaký chleba. Chci se projít. Cítím se o hodně lépe.“ Přikývne a dá před nim vajíčka se slaninou a pořádný kus chleba. Uslyší zamňoukání.

  „To je Mici. Dost ostýchává na kočku a psi tvého otce ji nenechávají na pokoji. Přesto tu zůstává.“ Shane se znovu podívá po mourovaté kočce.

  Zaprskání a zasyčení ho upozornío, že do kuchyně vletěl buď Andy nebo Alan. Podívá se na podlahu. Alan. Po podlaze se mu vlečou dlouhé uši a za ním vletí čistokrevný teriér. Štěká až mu zaléhají uši.

  „Jdu dolu do města!“ křikne přes prskající kočku a štěkající psy. Nechápe kde se to před nim ukrývali. Směje se a v kapse má chleba. Zavře branku a podívá se na nádheru květin. Vykročí k městu, ale pak si to rozmyslí. Udělá dva kroky, když na něho vybafne Jonathan.

  „To jsem se lekl!“ vyrazí ze sebe.

  „Nazdárek. Víš potřebuji půjčit. Nějak mi došly peníze.“ Vybalí to a něho přímo jak má ve zvyku. „Vrátím ti to později. No tak bráško. Musíš mít peněz...“

  „Ne Jone. Nepůjčím. Půjčil jsem ti už několikrát.“

  „Tak si trhni uchem ty ty maminčin mazánku. Nemyslí si, že jsi něco extra.“ Rozzuřeně kopne do plotu. Vrazí ruce do kapes a odejde. Shane se smutně za ním dívá. Za vše může hazard. Půjde dolu na louka. Stačí udělat dva kroky, když uslyší auto. Otočí se za sebe. To je ta holka s taxíkem. Zapomněl se zeptat mamky od koho je. Kdo to asi přijel?

  „Shane Draven?“ zeptá se ten muž jistým hlasem. Shane si ho prohlédne. Svalnatá postava bodyguarda nebo příslušníka armády. Krátké pískové vlasy a oči schované za slunečními brýlemi. Má na sobě oblek. Agentura?

  „Potřebujete něco?“ stojí uvolněně a očekává to nejhorší.

  „Chevalier la Varenne je zajatý v Altají místní mafii a nevíme jak ho odtamtud dostat. Pomůžete mu?“