15.6.2008 Židovice
Když jsem se v neděli ráno napapal, trochu granulky, trochu jablíčka, trochu seníčko, byl jsem velmi dobře naložen a vůbec jsem netušil, co mě ten den čeká. Najednou koukám, že přijel přepravník. Řekl jsem si no super, už jsem dlouho nikde nebyl, to pojedem na nějakej príma vejlet. A tak jsem se nechal dobrovolně naložit. Čekal jsem že za mnou půjde i Lukýn. Chudák řehotal jak divej. Ale oni ho tam nechali.. Na protest jsem celou cestu řičel a kopal aby jim to došlo, ale oni nic. (později jsem se dozvěděl, že on ještě není natolik zběhlý a vycvičený, aby mohl jet se mnou.)
No já ale pořád nevěděl kam mě to vlastně vezou... Jaké bylo moje překvapení když mě vyložili v Židovicích, v místě mého dvouměsíčního pracovního děsu!!!!! No nevěděl jsem jestli nemám vzít nohy na ramena, ale když jsem viděl, že holky z Hofiteamu se na mě nevrhají s požadavkem na nějakou práci, uklidnilo mě to a řekl jsem si že ještě chvíli počkám a uvidím, o co tu vlastně dnes půjde.
Když jsem se rozkoukal, panička mě vyčistila, nastříkala nějakým sprejem, prý abych se leskl a nasedlala. Potom jsme vyrazili do stanové haly na opracoviště. Koní tam bylo docela hodně a tak jsem je samozřejmě všechny hlasitě pozdravil. No a protože jsem slušně vychován, chtěl jsem si s každým potřást kopytem , se slečnami koňskými i opusinkovat... Bohužel pravidla etikety panička zřejmě nečetla a tak jsem o tuto radost byl ochuzen. Ovšem co panička četla byly pravidla soutěží a tak mě přihlásila do 4 disciplín.
První na řadě byl western Pleasure. Soutěže se s námi účastnilo kolem 11 koní, nevím přesně, já je nepočítal...Soutěž jsem jel s paničkou. Ale protože mě ty pravidla panička přečíst nedala, tak jsem se mylně domníval, že princip soutěže je v tom dohnat soutěžícího před Vámi... Panička se mi to tedy až na místě snažila vysvětlit a také mi vysvětlila, že název soutěže je odvozen od pojmu - radost z jízdy, pohodové splynutí s jezdcem a tak... No nevím kdo z Vás by splýval když na něm v jednom kuse sedí nějaké hovado (a to vyjímečně nemyslím paničku). Každou chvíli na mě nějaké kouslo a i při té soutěži a tak jsem se začal ošívat a vrtět, což panička neuvítala jako žádoucí a když zjistila proč to dělám, musela hovado zneškodnit pořádným plácancem... A doufala, že jí při tom neviděla žádná z rozhodčích....Ale pokud by mi ho tam nechala, tak zase riskovala, že zbytek jízdy bude spíše než western pleasure "western horrible". Já myslím, že se rozhodla správně.
Po tomto incidentu už nám to šlo docela dobře, jen si panička stěžovala, že pomalu reaguji na její požadavky ale já byl trochu rozladěn stále. Nicméně mě zase chválila že jsem pěkně cválal, svižně, což prý doma neumím. Tak si aspoň trochu užila cval. No a dokonce se mi podařilo jet pomaleji než jiní koně - byl jsem několikrát předjetý. Mě osobně to dost vadilo, ale panička byla ráda, že jsem šel hezky a nenechal jsem se tolik vyhecovat, jako tenkrát v děčíně. V aréně foukal dost silný vítr což způsobilo, že panička svůj klobouk nedobrovolně odhodila v dál.... Bohužel totiž neměla doma žádný lak na vlasy, který jak známo drží klobouky na hlavě jako lepidlo...
Také panička při soutěži měla v zadní kapse stokorunu (Zapoměla si jí vyndat), páneček jí pak říkal, že jí koukal čím dál větší a větší kousek ....až nakonec už nekoukal vůbec
Snad se za tu stovku někdo alespoň dobře najedl. (A vidíte -panička mohla být klidně uvedena mezi sponzory tím pádem :-) )
A jak jsme nakonec dopadli? Byli jsme na 8. místě. Panička nebyla nadšená, ale čekala , že to bude horší.
Druhá na řadě byla disciplína western horsemanship pro začínající. Tím začínajícím byl samozřejmě páneček ne já. Já jsem starej mazák přece. To dá rozum. No nejvíc se ale asi bála panička, že budu zlobit jako tenkrát jí v děčíně při prvním horsemanshipu, kdy jsem vůbec nechtěl od koní. No já jsem si ale řekl, že to nebudu hrodit, že to pro něj dneska udělám a pak už mi snad dají pokoj a pojedeme domů.
Uprostřed jízdy, když jsme dělali kroužek v klusu, také odfoukl vítr pánečkovi klobouk - já to nechápu, oni to mají snad v rodině... no a když jsem kolem klobouku jel potom znovu, koukal jsem na něj vykuleně, no nevíte kdy na vás taková věc skočí..musíte se mít na pozoru.
Odjel jsem to ale bez větších protestů, celkem spořádaně, i panička měla radost, jen zastavení bylo trochu delší než páneček čekal..
V konečném pořadí jsme skončili na 7. místě z asi 11ti koní. Což byl na pánečka opravdu slušný výkon a byli se mnou spokojení.
No a tak jsem čekal, jestli za odměnu už konečně pojedu domu a ono prd...
čekala mě další soutěž, dnes už 3. a to opět western horsemanship - tentokráte pokročilí - kde tedy se mnou startovala panička. Soutěžících bylo možná o něco víc, jestli 13? nevím, do tolika já neumím počítat. Tak jsme se zase seřadili vedle sebe a já zrovna byl na řadě až asi devátej, byla to děsná nuda čekat tam až to všichni odjedou, už mě to začínalo štvát, ale pořád bych byl v klidu a panička si myslela, že tady máme dobré šance na pěkné umístění. Ale když jel kůň těsně před námi, přihnal se silný vítr, bouřka a déšť a tak rozhodčí poslali koně co maj již odjeto (kterých bylo většina) ať se jdou schovat a my že to dojedeme, tak jsem zbystřil. To se mě nelíbilo. Já sem chtěl taky pod střechu. Panička ví jak já nemám rád déšť, já se du schovat i když sena mě vyčůrá vrabec, natoš když se žene takový slejvák.. Já nejsem skoro mustang odolný vůči vodě jako Lukýn... já bych se mohl rozpustit... No prostě sem začal být trošku nervozní a chtěl jsem to už mít honem za sebou. No když jsme přišli na řadu, panička to ve mě cítila, ale snažila se mě uklidnit a srovnat... klus jsem tedy zvládl, pak zastavení a obrat , budiž... no ale pak chtěla abych nacválal no to já jsem chtěl přeci taky, už dávno, ale mnohem rychleji. Ale panička mě tak rychle pustit nechtěla a tak jsem si trošku vyhodil z kopýtka aby jako věděla co si o tom myslím a pak jsem pokračoval dál v tom co po mě chtěla... myslel jsem že to docváláme až domů, ale ona po mě najednou chtěla zpomalit do klusu... moje brzdná dráha byla skoro delší než brzdná dráha tramvaje přeplněné cestujícími... takže jsem přešel do klusu pomalu až na místě kde jsem měl zastavit.... no pár klusových kroků jsem ještě udělal, ať má panička radost, a pak zase hurá do cvalu na druhou nohu.. no a to už jsem fakt myslel že cváláme domů, ale panička mě po chvíli zas zastavila a zacouvala... to sem tedy fakt nečekal..... ale teď už to bylo opravdu všechno... tak jsem honem pospíchal pod střechu, panička byla celá vymrzlá, to nechápu proč mě k tomu tam nutila když sama by se šla taky nejraději schovat... Ani snad nemusím říkat, že tomuto větru její klobouk také neodolal....Hodně jsem litoval koně co šli na řadu až za mnou, byli tam tři.. no to bych se asi zbláznil, ty měli dostat metál, že tam vůbec zůstali.No a fotku z této soutěže má jenom jednu, protože páneček také v tom lijáku nemohl fotit...ale je to zrovna ta jak pěkně hopsám....že mi to ale jde, co říkáte?
V této soutěži jsme se k velkému údivu paničky nakonec obsadili pěkné 7.místo, což nečekala. (ta moje neposlušnost byla opravdu velká) .
Když přestalo pršet, připravila se aréna k 4. a poslední disciplíně, kterou jsem měl jet a to byl TRAIL. Šli jsme si s paničkou před soutěží prohlédnout překážky. Jedna z nich mě na první pohled velmi upoutala. Nevěděl jsem co s tím jako budu muset dělat, byla to taková dřevěná lávka. Všechno ostatní jsem znal, to mi podezřelé nepřišlo, ale před tímhle jsem si řekl, že se musím mít na pozoru..Pak jsme zase čekali , na řadu jsme šli až asi desátí? (soutěžících tu bylo hodně, prý kolem osmnácti). To čekání je nejhorší, je to děsná nuda. No konečně jsme mohli vyrazit. klus přes kavalety, to by šlo, to zvládnu, obrat ve čtverci, to by taky šlo... mohl být sice kapánek větší ale co, to taky zvládnu... a pak jsme se přiblížili k té záludné věci co ležela na zemi. Panička mi naznačila že bych na to měl stoupnout. To se mi ale nezamlouvalo. Tak jsem jí naznačil, že se mě to nezamlouvá. Ona mě zase naznačila, že tedy to myslí vážně a že ať tam koukám jít. Ale já jsem se stále zdráhal, že až někdy příště, že se mě to teď nehodí. Ona ale stále chtěla abych šel - dokonce použila i nejtvrdší kalibr donucovacích prostředků a tou byly ostruhy. To mě ale neměla dělat, to jsem se naštval, že takhle se mnou zacházet nebude a mírně jsem se otočil a tvářil jsem se že se jako postavim na zadní a odhopsám pryč, protože takhle mě poroučet, to já nemám zapotřebí... No nakonec panička vyměkla a nechala mě abych tu věc obešel. To taky mohla udělat rovnou a mohli jsme si uštřit ten výstup. Pak už to docela šlo, couvání do L (tady si zase stěžovala že jsem moc rychlý ale prý kdyby mě zpomalila, tak bych se začal motat a pohamtal kavalety) tak mě nechala jít mým tempem.. no a pak překroky přes kavalety, no doma to umím líp, ale jakž takž to prý šlo (no co by chtěla... nechápu) a pak klus a nakonec cval přes kavalety... no nechápu to je tam kolem plno volnýho místa a ona si vybere tak blbou trasu s nějakym dřevěnym můstkem, nějakejma kavaletama a ještě abych se jim vyhejbal i ve cvalu, toje ale blbá disciplína.... . No také jsem to dal náležitě najevo u té lávky a díky tomu jsme v této soutěži nebyli hodnoceni - to byla moje forma protestu ...
No a pak jsme jeli už konečně domů. Soutěžení tady ještě pokračovalo rychlostníma disciplínama, ale naštěstí jsem již tolikrát paničku dokázal přesvědčit o nevhodnosti své maličkosti k těmto závodům, až se nechala slyšet, že by mě přihlásila pouze do soutěže, kde by se hodnotila míra snažení nepřímo úměrná vyvinuté rychlosti - tedy polopatě řečeno - kterej kůň bude dělat dojem a mít výraz, že běží triskem, ale ve skutečnosti se povleče jak smrad - tak to bych prej vyhrál...
Doma mě čekalo bouřlivé přivítání Lukýna a i vesničanů, kteří ten řehot slyšeli a přišli se podívat, co se to děje, zda nás snad nezapichujou.....
Všechny fotky z tého akce jsou v galerii pod názvem 15.6. 2008 Židovice