Globální změna klimatu ovlivňuje i složení tuzemské flory a fauny. Dokonce jsem slyšela, že na jihu Moravy byl viděn šakal. Mě osobně představa šakala, klusajícího podél vinohradu, naprosto dostává. Ale Grainy a mně se stala taková podivná věc, o kterou bych se ráda podělila, třeba bude někdo vědět, co byl ten opeřenec zač.
Stalo se to v půlce září. Vzala jsem Grainy a kolo a vyrazily jsme směrem k lesu. Po pár metrech se k nám připojil pták podivného vzhledu i chování. Vypadal trochu jako holub doupňák křížený se strakou (pak jsme mu doma dali "vědecké jméno" strahol). Pohyboval se za námi dlouhými přískoky, napůl hopsal, napůl letěl. Když to stíhal, kloval do kola. Zastavila jsem a prohlížela si ho. Byl to hezký baculatý ptáček velikosti divokého holuba, béžové barvy s kovově zelenými pásy na křídlech. Na hlavičce měl přes oko bílý pruh a na každé jeho straně také kovově zelený. A hlavně byl velmi srdnatý. Dupala a tleskala jsem na něj - on nic. Grainy mu přátelsky oslintala hlavu - nehnul brvou.
Tak jsme pokračovali ve třech. Za rohem jsem se pozdravila s paní, která pracovala na zahrádce a ta měla dotaz, zda je to můj ptáček. Prima, pomyslela jsem si, v okolí mám asi pověst magora, který může venčit kdeco. "Ne, ten se k nám přidal," odpověděla jsem s vědomím, jak absurdně to zní. Paní pravila, že je roztomilý. Strahol mezitím poskakoval kolem a snažil se mi sežrat kolo. Náhle pohlédl směrem k té paní, pojal k ní okamžitě sympatie a klouzavým letem se přemístil na její zahrádku, kde jsem ho s radostí zanechala.
Od té doby jsem viděla pár stejných opeřenců paběrkovat na polích, takže je to asi nějaký druh usidlující se v české kotlině. Narozdíl od jedovatých pavouků a podobné havěti je s nimi aspoň legrace.
Vědecké jméno zní: Strahol přátelský.