Dějepis
Referát - 6. třída - Starověký Řím - Boj o ovládnutí Středomoří - Punské války
Boj Říma o ovládnutí Středomoří
Po ovládnutí Apeninského poloostrova se Řím stal velmocí v celém Středomoří. Nejsilnějším a nejvýznamnějším protivníkem mladé římské republiky bylo Kartágo. Kartágo bylo založeno roku 814 př. Kr. fénickými;foinickými mořeplavci.
Služba v římském vojsku se považovala za právo a povinnost každého římského občana. Základní organizační jednotka římského vojska byla legie, menší jednotkou byla setnina;centurie.
Války Říma s Kartágem se nazývají punské války a byly celkem tři.
1 punská válka proběhla v letech 264 - 241 př. Kr. . 1. punskou válku vyhrál Řím a jako odškodné získal Sicílii, která se tak stala první římskou provincií.
Do čela kartáginské armády se v 2. punské válce postavil Hannibal. Hannibal se proslavil přechodem přes Alpy, díky kterému se dostal až do severní Itálie. Hannibal porazil Římany v roce 216 př. Kr. v bitvě u Cannae;Kan.
Příčinou 2. punské války (218 - 201 př. n. l.) se stala Hispánie, která oplývala nerostným bohatstvím a kterou se snažilo získat Kartágo.
Kartáginci byli nakonec poraženi v roce 202 př. Kr. v bitvě u Zamy pod vedením římského vojevůdce Publia Cornelia Scipia. Římané jakožto vítězové 2. punské války získali Hispánii.
K definitivnímu poražení samotného Kartága došlo ve 3. punské válce (149 - 146 př. Kr.). Kartágo leželo na pobřeží severní Afriky, v dnešním Tunisku. Roku 148 př. n. l. se stala Makedonie, jejíž součástí bylo i Řecko, provincií Říma.
Obchod ve Středomoří, dominát, křesťanství
Císař Diocletianus;Dioklecián se prohlásil za neomezeného vládce říše, a proto se období jeho vlády říká dominát. Edikt milánský byl vydán v roce 313 a znamenal zrovnoprávnění křesťanství s ostatními náboženstvími.
Hlavním městem císaře Konstantina byla Konstantinopolis, kterému se říká Cařihrad, a dnes se toto město jmenuje Istanbul a nachází se v dnešním Turecku.
Zboží z Číny a jihovýchodní Asie se dováželo po tzv. hedvábné stezce. Tzv. jantarová stezka fungovala od pravěku. Vozil se po ní jantar. Svatý Augustin patřil mezi nejvýznamnější církevní otce a napsal dílo O obci boží.
Mezi sedmero svobodných umění patřila gramatika, rétorika;řečnictví, dialektika;filozofie, aritmetika, astronomie, geometrie a hudba;muzika. Latina byla jazykem vzdělanců a jazykem bohoslužeb.
Vyprávěcí poezie se nazývala epika;epická, citové a úvahové poezii se říkalo lyrika;lyrická. Po odstoupení Diocletiana;Diokleciána získal římský trůn Konstantin. Císař Konstantin zrovnoprávnil ediktem Milánským roku 313 křesťanství s dalšími náboženstvími a jeho matka Helena byla prohlášena za svatou.
Propuštěným otrokům se říkalo kolóni. Systém obhospodařování pronajaté půdy, kterou obdělávali propuštění otroci, se nazývá kolonát.
Punské války (264 - 146 př.n.l.) a dobytí Makedonie a Řecka
Město Kartágo se nacházelo na severu Afriky. Obyvatelé Kartága byli Římany nazýváni Punové. Střet mocenských zájmů mezi Kartágem a Římem vyústil ve 3 punské války.
První punská válka trvala od roku 264 do roku 241 př.n.l. V první punské válce získali Římané Sicílii, Sardinii a Korsiku.
Druhá punská válka trvala od roku 218 do roku 201 př.n.l. V čele punských vojsk v druhé punské válce stál slavný vojevůdce Hannibal. Roku 242 př.n.l. porazili Římané Kartágince v námořní bitvě u Aegatských ostrovů. Roku 202 př.n.l. byl ve druhé punské válce Hannibal poražen Římany u města Zama.
Třetí punská válka trvala od roku 149 do roku 146 př.n.l. Roku 146 př.n.l. Římané dobyli Kartágo a srovnali je se zemí. Římané vedli s Makedonií 3 makedonské války. Roku 146 př.n.l. se Řecko dostalo pod římskou nadvládu, Řím se stal světovou říší - impériem;impérium. Roku 168 př.n.l. skončily makedonské války bitvou u města Pydna, kdy Římané zvítězili a Makedonie se stala římskou provincií. Roku 146 př.n.l. bylo Římany dobyto a srovnáno se zemí řecké město Korinth.
Pyrrhovo vítězství, první punská válka
V bitvě u města Askula zvítězil Pyrrhos, ale ztratil příliš mnoho mužů. Město Kartágo se nacházelo v severní Africe a jejím obyvatelům Římané říkali Punové. V bojích s kartaginci vítězili Římané. Řeckým osadám v městě Tarentu přišel na pomoc král Pyrrhos.
V bitvě na ostrově Sicílie bojoval vojevůdce Kartága Hamilkar;Barcas, který prohrál. V Hispánii, kde se nachází dnešní Španělsko, založili Kartáginci;Punové město, které se nazývalo Nové Kartágo. Na řecké Thurie útočil kmen Lukánů, proti kterým se rozhodli Římané bojovat. Válka Říma s řeckými osadníky města Talent začala tak, že Řekové zničily římské lodě. Pyrrhos si do boje kromě vojáků přivedl i 20 vycvičených válečných slonů. Ostrovy při pobřeží ovládalo (kromě ostrova Sicílie) Kartágo.
Hannibal před branami, Kartágo musí být zničeno
V druhé punské válce bojoval na straně města Kartága vojevůdce jménem Hannibal. Hannibal byl konečně poražen roku 202 př. Kr. v bitvě u Zamy. V druhé punské válce nakonec zvítězili Římané.
Město Kartágo bylo definitivně zničeno Římany roku 146 př. Kr. U Trasimenského jezera vpadli Římané do léčky a zvítězil Hannibal. Když stál Hannibal před branami Říma, nečekaně se obrátil nazpět.
Makedonie
se zmocnili Římané. Záminkou pro zničení města Kartága se stala válka
mezi Kartágem a Numidií. Když si Římané podmanili Řecko, nechali
vypálit jeho hlavní obchodní centrum, město Korint. Římané nakonec
ovládli i Hispánii - dnešní Španělsko. Hannibal vedl svoje vojsko přes
hory Alpy, aby Římany překvapil. V Africe bojoval s Kartáginci římský
vojevůdce Publius Cornelius Scipio. V dnešní Sýrii Římané bojovali
proti dynastii Seleukovců.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Referát - 6. třída - Starověký Řím - Řím králů
Apeninský poloostrov, Řím králů
Město Řím;Roma bylo založeno roku 753 př. Kr. a od té doby také začíná římský letopočet.
Poslední etruský král se jmenoval Tarqinius Superbus a byl z Říma vyhnán.
Příslušníci kmene na Apeninském poloostrově, podle kterého se nazývá dnešní Itálie, si říkali Italikové. Území okolo Říma obýval kmen Latinů;Latini.
Od 8. stol. př. n. l. v části dnešní Itálie sídlili Etruskové, kmen, který vytvořil vyspělou civilizaci a nikdo neví, odkud přišel.
Dvojčata Romulus a Remus se podle legendy hádali, po kom se město bude jmenovat, vyhrál Romulus. Ženy se do Říma dostali tak, že Římané unesli do města dívky, kterým se říká Sabinky.
Od Etrusků se Římané naučili postavit oblouk, což je důležitý architektonický prvek.
Prvním římským králem byl Romulus. Druhým významným římským králem byl Numa Pompilius, který zavedl reformy v oblasti správy i náboženství, nápomocna mu k tomu byla nymfa Egirie.
Římský král Servius Tulius zreformoval římskou správu, nahradil dosavadní shromáždění shromážděními podle centrurií a tribuí.
Na ostrově Sicílie žil kmen Sikulů. Od 6. století v Římě panovali etruští králové, kteří nechali postavit most přes řeku Tiberu.
Podle tradice od roku 510 př. n. l. přestal být Řím královstvím a stal se republikou.
Společnost (doba královská)
V 8. - 5. století př.n.l. v Římě žili Etruskové, Řekové a příslušníci několika italických kmenů. Vládnoucí vrstvou Říma byli Etruskové v čele s králem;panovníkem.
Římské svobodné obyvatelstvo se dělilo na urozené patricije a neurozené plebeje;plebejce.
V 6. století př.n.l. král Servius Tullius z etruské dynastie Tarquiniovců;Tarquiniovci rozdělil římské občany do 5 majetkových tříd. Vláda etruských králů v Římě skončila vyhnáním Tarquinia Superba.
Etruského krále volil a potvrzoval lidový sněm. Římští občané byli rozděleni podle místa, kde bydleli, do územních jednotek.
Po Serviu Tulliovi nastoupil na trůn jeho švagr Tarquinius Superbus. Roku 510 př.n.l. byl Tarquinius Superbus sesazen z trůnu a vyhnán z města - tím začalo období římské republiky.
Řím republikou
Patricijové měli všechna práva, ale plebejové ne. Po odchodu plebejů z Říma jim patricijové povolili vlastní úředníky, kterým se říkalo tribuni lidu.
První psané zákony, které plebejové;tribuni prosadili, se nazývaly zákony dvanácti desek. O válkách rozhodoval senát, který měl 300 členů.
Ve výjimečných situacích byl v Římě volen na půl roku diktátor. Právo zakázat jakékoliv rozhodnutí se nazývalo právo veta. Plebejové měli převahu v lidovém shromáždění, kterému se říkalo plebiscit.
V čele římské republiky stáli dva konsulové, kteří byli voleni na jeden rok. Úředníci, kteří se starali o finance, se v Římě nazývali censoři;kvestoři.
Mezi nobilitu patřil ten, kdo pracoval v úřadě nebo tam měl nějakého předka.
Státní zřízení (raná Římská republika)
V Římě po vyhnání etruských králů vznikl roku 510 před Kristem nový politický systém zvaný republika. Slovo republika znamená doslovně veřejná záležitost a pochází z latinského výrazu res - věc a publica - veřejná.
V čele Římské republiky stáli 2 na 1 rok volení konzulové. Římští konzulové se ze svého jednání museli zodpovídat římskému senátu. Římský senát se skládal z 300 starších mužů a zasahoval do všech odvětví státní správy.
Tribun lidu mohl být přítomen zasedání senátu a měl právo veta (zakazuji). Právo veta znamená, že tribun lidu mohl přerušit zasedání senátu, pokud se mu zdálo, že poškozuje zájmy plebejů.
Roku 449 př.n.l. byly sepsány zákony 12 desek - římské zákony, které platily pro všechny občany Říma bez rozdílu.
Od 3. století př.n.l. získali římští plebejové přístup do všech úřadů a kněžských hodností a i právo usnášet se na lidových shromážděních o zákonech.
Roku 387 př.n.l. se střetli Římané s Galy u etruského města Vejí, Římané byli poraženi.
Většina italského území se dostala pod nadvládu Říma do konce 4. století př.n.l.
Celá Itálie byla sjednocena pod nadvládou Říma před polovinou 3. století př.n.l.
Roku
494 př.n.l. odešli plebejové z Říma na blízký pahorek a vynutili si
vznik lidového shromáždění a zavedení úřadu tribun lidu na ochranu
svých zájmů.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Referát - 6. třída - Starověký Řím - za principátu
Řím za principátu
Římské císařství
Pro římské císařství je charakteristická neomezená moc diktátora a velmi omezená moc senátu, který prakticky vykonával pouze rozkazy císaře. V 1. a 2. století po Kr. dochází k hospodářskému a kulturnímu rozkvětu římského císařství.
V zemědělství se šířila nová forma obdělávání půdy - tzv. kolonát, který spočíval v pronajímání půdy. K nejvyšší vrstvě římského obyvatelstva patřili senátoři, jezdci a členové městských rad.
Římské občanské právo měli jen obyvatelé Itálie, nikoli římských provincií. Severní hranicí říše římské se v 1. století staly řeky Dunaj a Rýn. Rozsáhlý systém opevnění na severní hranici římské říše se nazývá limes romanus.
Největšího územního zisku dosáhla římská říše za císaře Traiana. Traianův následovník se jmenoval Hadrianus a vybudoval rozsáhlý systém opevnění v Anglii, tzv. Hadriánův val.
Senátory vybíral v Římě císař, příslušnost k senátorskému stavu byla dědičná. Traianus byl prvním římským císařem, který nepocházel z Říma, na trůn se dostal tak, že byl svým předchůdcem adoptován;osvojen. Augustus zavedl reformu správy provincí, správci dostávali pravidelný plat.
Upevnění principátu v 1. století n.l.
Tiberius, syn Octaviana Augusta, vládl od roku 14 n.l. do roku 37 n.l. Tiberiovým nástupcem se stal jeho adoptivní syn Caligula. Caligula vládl od roku 37 n.l do roku 41 n.l. Caligulovým nástupcem byl jeho strýc Claudius (vládl od roku 41 n.l do roku 54 n.l.) Claudiovým nástupcem se stal syn jeho ženy z předchozího manželství Nero (vládl od roku 54 n.l do roku 68 n.l.).
Po Neronově smrti provolaly legie císařem svého velitele Tita Flavia Vespasiana (vládl od roku 69 n.l do roku 79 n.l.). Claudius připojil k Římské říši jižní Británii. Nero proslul krutým pronásledováním křesťanů, které obvinil ze způsobení požáru Říma. Vespasianuv syn Titus vládl od roku 79 n.l. do roku 81 n.l. Titův mladší bratr Domitianus vládl od roku 81 n.l. do roku 96 n.l.
Adoptivní císaři
Svobodní rolníci i otroci se nazývali kolony. Císaři vládnoucí v letech 96 n.l. až 192 n.l. se nazývají adoptivními. Císař si za svého života našel nástupce, kterého adoptoval za svého syna, tito nástupci se nazývají adoptivními císaři.
Císař Hadrianus (vládl od roku 117 n.l. do roku 138 n.l.) proslul systémem opevnění zvaného limes romanus. Marcus Aurelius (vládl od roku 161 n.l. do roku 180 n.l.) bývá nazýván filozof na trůnu. Způsob obhospodařování pozemků, kdy velkostatkář usazoval kolony na své půdě, kterou obdělávali a odváděli mu dávky, se nazývá kolonátem.
Císař Traianus (vládl od roku 98 n.l.do roku 117 n.l.) byl první císař neřímského původu, pocházel z Hispánie, za jeho vlády měla říše největší území. Hadrianus postavil obranný val v Británii nazývaný Hadrianův.
Císař Marcus Aurelius napsal filozofické dílo Hovory k sobě. Způsob, kdy se výrobky směňovaly za jiné výrobky, se nazývá naturální směna;výměna.
Rozpad říše Římské a stěhování národů
Theodosius byl posledním císařem, který vládl spojené říši Římské. Roku 395 n.l. se Římská říše rozdělila na říši východořímskou a na říši západořímskou. Ve 4. a 5. století došlo k velkému přesunu kmenů, tzv. stěhování národů. Roku 451 n.l. Římané porazili Huny v bitvě na Katalaunských polích. Náčelník Hunů se jmenoval Attila. Ostrogóti se usadili v Panonii, území dnešního Maďarska.
Roku 410 n.l. Vizigóti vyplenili Řím. Kmeny Vandalů se usadily v severní Africe. Roku 455 n.l. Vandalové zpustošili Řím.
Posledním římským císařem byl Romulus Augustus. Říši germánských kmenů Ostrogótů a Vizigótů rozvrátili roku 375 n.l. Hunové. Kmeny Vizigótů se usadily kolem dnešního města Toulouse, kde vznikla Tolosánská říše. Roku 476 n.l. sesadil římského císaře Romula Augusta Ostrogót Odoaker.
Konec římské republiky - rané období císařství
43 př.n.l - druhý triumvirát (Antonius, Octavianus, Lepidus) - tato dohoda již měla podobu oficiálního orgánu moci
27 př.n.l. - 14 n.l. - Augustus prvním římským císařem
64 n.l. - požár Říma
79 - 81 n.l. - Titus římským císařem
31 př.n.l - bitva u Actia = konec občanských válek v Římě
69 - 96 n.l. - dynastie Flaviů
14 - 37 n.l. - Tiberius římským císařem
37 - 41 n.l. - Caligula římským císařem
41 - 54 n.l. - Claudius římským císařem
54 - 68 n.l. - Nero římským císařem
69 - 79 n.l. - Vespasianus římským císařem
98 - 117 n.l. - Traianus prvním římským císařem neitalského původu
117 - 138 n.l. - Hadrián římským císařem
167 - 180 n.l. - války Římanů s Markomany, Kvády, Sarmaty a jinými barbarskými kmeny - tzv. Markomanské války.
132 - 135 n.l. - povstání Židů v Římě
Od diktatury k principátu
Do tzv. druhého triumvirátu se spojili Antonius, Octavian a Lepidus. Octavian se střetl s Antoniem a královnou Kleopatrou v námořní bitvě u mysu Actia;Aktia roku 31 před n. l. Nová území, která Caesar získal, se nazývala provincie.
Mezi spiklenci, kteří Caesara zavraždili, byl i jeho přítel Brutus. Antonius se zbavil Lepida a s královnou Kleopatrou ovládal Egypt;Afriku. Octavianově vládě se říká principát, protože jeho titul princeps znamená první muž ve státě. Caesar připojil k Římu nová rozsáhlá území; při těchto taženích sepsal dílo s názvem Zápisky o válce galské. Caesar si nechal udělit nový titul, stal se nejen diktátorem, ale i imperátorem.
Podle Caesarova jména Julius nechali senátoři pojmenovat měsíc červen. V roce 27 př. n. l. obnovil Octavian formálně v Římě republiku. Octavianův titul Augustu se používá jako jeho jméno a znamená Vznešený.
Římská civilizace, Řím za prvních císařů
V bitvě v Teutoburském lese na počátku 1. stol.n.l. vyhráli Germáni díky lsti a zrady. Germánský náčelník Arminius vedl Germány a zmasakroval v Teutoburském lese 3 římské legie, přičemž padl i římský vojevůdce Varus. Protože Římané dbali o čistotu těla, rádi navštěvovali veřejné lázně.
Římský most s vodovodem se nazývá aquadukt. Augustův vojevůdce jménem Drusus pronikl až k řece Labi v Germánii. Augustův nevlastní syn Tiberius se po smrti Octaviana ujal vlády.
Caligula byl synovec Tiberia a po jeho smrti usedl na trůn. Strýc šíleného císaře Caliguly se jmenoval Claudius a byl to velmi vzdělaný vládce. Vládce jménem Nero se zpočátku řídil radami svého učitele a filozofa, který se jmenoval Seneca.
Císař Nero byl velmi krutý, a proto se proti němu vojáci vzbouřili. Ve školách se používalo speciální počitadlo, kterému se říkalo abakus. Mezi Germánií a římskou říší tekla řeka Rýn. Provincie Británie se stala součástí římské říše za vlády císaře Klaudia.
Řím na vrcholu moci za Marka Aurelia
Syn císaře Vespasiana;Flavia se jmenoval Titus a po svém otci převzal trůn. Moudrý císař Marcus Aurelius napsal dílo Hovory k sobě. Město Pompeje bylo zničeno roku 79 výbuchem sopky Vesuvu.
Po Titovi nastoupil na trůn jeho bratr Domitianus, který byl zavražděn, a jeho smrtí vymřela dynastie Flaviovců .
Císař Hadrianus nechal v Británii vybudovat obranný val. Obranným valům, které Římané stavěli na římsko-germánských hranicích, se říkalo limes romanus. Valy sahaly až na Moravu. V markomanských válkách bojoval císař Marcus Aurelius proti Markomanům;Germánům.
Na východě bojoval Marcus Aurelius proti Parthům. Největší území ovládal Řím za císaře Marca Ulpia Trajána, který vládl v prvním. století n.l. Císař Flavius Vespasianus založil novou dynastii Flaviovců.
Vítězství císaře Traiana můžeme vidět na Traianově sloupu v Římě. Po Marcovi Aureliovi nastoupil na trůn jeho syn Commodus, byl však brzy zavražděn. Vojáci v císařské gardě si říkali pretoriáni.
Doba Caesarova a Augustova
V roce 60 př. Kr. dochází v Římě k nastolení 1. triumvirátu. V 1. triumvirátu se spojili tři významní muži Říma: Gaius Julius Caesar, Marcus Licinius Crassus a Gnaeus Pompeius.
Cílem 1. triumvirátu bylo omezit moc senátu - pilíře římské republiky. V roce 45př. Kr. porazil Caesar Pompeia a prohlásil se diktátorem. Caesar zavedl nový - juliánský kalendář, který platil až do 16. století po Kr.
V roce 44 př. n. l. byl Caesar zavražděn. Po smrti Caesara se o moc v republice vojenskou silou ucházeli Marcus Antonius a Octavianus. Námořní bitva, která rozhodla o dalším osudu Říma, se odehrála v roce 31př. Kr. u Actia, zvítězil v ní Octavianus a Egypt se tehdy stal provincií Říma.
Octavianus si vydobyl svrchované postavení, přijal jméno Augustus a stal se římským císařem. Augustus položil svými reformami a opatřeními základ k římskému císařství.
Caesar se chtěl
dostat sám do čela římské republiky, roku 49 př. Kr. překročil říčku
Rubicon, čímž rozpoutal občanskou válku. Augustus vládl Římu na přelomu
letopočtu (27 př. Kr. - 14 po Kr.)
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Referát - 6. třída - Vývoj člověka - teorie Charlese Darwina
Zrození lidstva dle anglického badatele Charlese Darwina
Revoluční myšlenka z roku 1859
Člověk - vznikal postupně četnými proměnami z dávných prapředků, které máme společné s dnešními lidoopy
Člověk - Orangutan, gorila, šimpanz
První bytosti, které můžeme spojit s počátky dalšího vývoje v člověka, se na Zemi objevily již před 25 - 35 miliony let.
Ovšem větší jistota je vznikání člověka v posledních 3 milionech let. Nejstarší kosterní pozůstatky, které se blíží k člověku byly nalezeny v Africe.
Tento náš předek se nazývá :
Australopiték - Australopithecus
Výška 120 cm
Váha do 35 kg
Lebka připomínala spíše lebku opice
Chrup se blížil člověku
Žil v prostředí afrických stepí a lesostepí
Živil se převážně rostlinnou potravou
Úkryt hledal pod skalními převisy nebo ve křoví
K obraně používal klacky, velké kosti nebo kameny
Člověk zručný - Homo habilis - nejstarší druh z rodu člověka asi 2,5 mil. let
Výška 150 cm
Váha do 45 kg
Větší mozkovna
Uměl štípáním a otloukáním zhotovit jednoduché kamenné nástroje
Uměl plánovat a přemýšlet
Člověk vzpřímený - Homo erectus - před 2 miliony let
Výška 170 cm
Lebka zploštěné čelo vystouplé nadočnicové oblouky
Připomíná gorilu
Spodní čelist byla bez bradového výběžku
Mozek nebyl větší než u 4 letého dítěte
Rozšířil se z Afriky až do Evropy a Asie
Dlouhou dobu byl představitelem lidského rodu
Zhotovoval poměrně dokonalé kamenné nástroje
Dovedl využívat oheň
Člověk Rozumný - Homo sapiens - před 200 000 lety
Ještě nešlo o člověka jako jsme my
Nejznámějším jeho představitelem byl Neandrtálec
Obýval značné území Evropy
U nás známe nálezy kosterních pozůstatků z jeskyní Šipka či Kůlna v Moravském Krasu
Lebka měla silné a klenuté nadočnicové oblouky, ploché temeno, široké nosní otvory
Chyběl bradový výběžek
Člověk Dnešního Typu- Homo sapiens Sapiens- asi před 40 000 lety se objevil v Evropě
Jsou dodnes spory mezi vědci o postavení neandrtálce ve vývoji člověka. Nebyl prý přímým předchůdcem dnešního lidstva - spíše boční vývojová větev.
Až s člověkem dnešního typu se plně rozvinulo také umění a náboženské představy
Taktéž pronikl do Ameriky a Austrálie
Opustil přítmí afrického pralesa a začal žít v rozsáhlých savanách plných zvěře
Začal měnit stravu a stal se všežravcem a v jeho potravě začalo hrát stále větší roli maso
Hlavní znaky Homo sapiens sapiens :
Vzpřímená postava
Kráčivá noha
Ruka jako orgán práce
Rozvoj mozku
Souvislá hlásková řeč
Společenský způsob života
Dochází ke zvětšení a zdokonalení mozku
Zmenšení žvýkacího ústrojí
Zdokonalení jemné funkce ruky
Základ lidství spatřujeme třeba v :
Schopnosti učení
Předávání zkušeností
V práci
Výroba nástrojů
Vytváření lidské kultury
Lidé obývající dnes naši planetu, bez ohledu na civilizační stupeň, ve kterém žijí, náleží jedinému druhu - Homo sapiens sapiens. Není rozdílu mezi základními rasami lidstva s různou barvou pleti ( bílou, černou, žlutou ).
Všichni lidé si jsou rovni a všichni mají stejné předpoklady k úspěšnému životu !
do drzkyy!!??
(codimen, 22. 10. 2008 19:26)