OBRANA PROTI UCTÍVÁNÍ

PAVLA A BARNABÁŠE JAKO ŘECKÝCH BOHŮ

Apoštola Pavla potkalo na jeho misijních cestách mnoho situací, kdy si nemohl být jistý zachováním svého života. Potkala ho však i ojedinělá situace, kdy se stal objektem uctívání jako jeden z řeckých bohů. Zprávu o tom máme v knize Skutků apoštolských.

Skutky apoštolské, 14 kapitola

 ⁸V Lystře žil jeden člověk, který měl ochrnuté nohy; byl chromý od narození a nikdy nechodil.

 ⁹Ten poslouchal Pavlovo kázání. Pavel se na něho upřeně podíval, a když viděl, že věří v Boží pomoc,

¹⁰řekl mocným hlasem: „Postav se zpříma na nohy!“ A on vyskočil a chodil.

¹¹Když zástupy viděly, co Pavel učinil, provolávaly lykaonsky: „To k nám sestoupili bohové v lidské podobě!“

¹²Barnabášovi začali říkat Zeus, Pavlovi pak Hermes, poněvadž to byl především on, kdo mluvil.

¹³Dokonce kněz Diova chrámu před hradbami dal přivést k bráně ověnčené býky a chtěl je s lidmi apoštolům obětovat.

¹⁴Když se to Barnabáš a Pavel doslechli, roztrhli svůj oděv, vběhli do zástupu mezi lidi

¹⁵a volali: „Co to děláte? Vždyť i my jsme smrtelní lidé jako vy. Zvěstujeme vám, abyste se od těchto marných věcí obrátili k živému Bohu, který učinil nebe, zemi, moře a všechno, co je v nich.

¹⁶Tento Bůh sice v minulosti nechával pohanské národy žít, jak chtěly,

¹⁷avšak nepřestal dosvědčovat sám sebe tím, že jim prokazoval dobro: dával vám z nebe déšť i úrodu v pravý čas, sytil vás pokrmem a naplňoval radostí.“

¹⁸Takovou řečí se jim jen s námahou podařilo zadržet zástupy, aby jim nezačaly obětovat.

¹⁹Tu se tam objevili Židé z Antiochie a Ikonia, strhli lidi na svou stranu a začali Pavla kamenovat. Když mysleli, že je mrtev, vyvlekli ho z města.

²⁰Ale učedníci ho obstoupili a on vstal a vrátil se do města. Druhého dne pak odešel s Barnabášem do Derbe.

Kontext

Pavel je v Barnabášově[1] doprovodu na své první misijní cestě. Spolu cestují Malou Asií a kážou v synagogách židům, ale také  Řekům. Mají velký úspěch u obou skupin a židé na ně počínají žárlit a popouzí lid, a tak Pavla a Barnabáše vyhání z měst, kde kážou. Z Iokinia oba apoštolové utíkají, protože jim hrozí ukamenování. Dostávají se tak do menších měst v horách, jako je právě Lystra.

Lystra

Pavel navštívil Lystru na své první a druhé misijní cestě. Kapitola 14 vypráví o jeho příchodu do Lystry poté, co prchal před židy i pohany z města Ikonia. Lystra je nevelké město ležící v dnešním Turecku. Bylo to pohanské město, bez synagogy /viz Sk14,19/, a tak Pavel s Barnabášem začali kázat evangelium na ulici. Díky tomu, že Pavel dokázal uzdravit ochrnutého muže, začal lid Pavla a Barnabáše považovat za řecké bohy Dia a Herma nebo chcete-li Jupitera a Merkura.

Proč je považovali za Dia a Herma?

Podle řeckých bájí a pověstí víme, že antropomorfní řečtí bohové rádi navštěvovali Zemi a pomáhali lidem nebo se jim mstili za jejich neúctu. A právě dvojice Zeus – Hermes byli svými návštěvami Země známí. Objevují se nám například ve známé báji Filemon a Baucis,[2] která se měla odehrát právě v tomto regionu. Proto byli Barnabáš a Pavel ztotožněni s těmito dvěma bohy poté, co Pavel vykonal zázrak a uzdravil od narození chromého muže, který uvěřil v Boží pomoc. Uzdravení tohoto muže je velmi podobné k uzdravení chromého muže Petrem ve Sk 3, 2. V obou případech jsou muži chromí od narození a okamžitě po uzdravení vyskočí a chodí. Můžeme v tom vidět důkaz, že Pavel je apoštolem stejné úrovně jako Petr. 

Autor Skutků argumentuje tím, že Pavel byl zván poslem Bohů proto, že více mluvil. Barnabáš byl méně nápadný a měl také úctyhodný zjev, stejně jak se věřilo o Diovi, že se podobně projevoval při svých některých pozemských poutích. Nehledě na to, že Barnabáš byl zhruba o 10 let starší než Pavel.

Zeus – vládce olympských bohů, otec Herma, jehož zplodil s nymfou Maié. Svrchovaný pán Země. Zeus pozbýval často své důstojnosti tím, že podléhal své silné náklonnosti k ženám, ale také k mužům. Jeho syn se příliš od svého otce nelišil, bůh Hermes byl také velký milovník, měl např. poměr s bohyní Afroditou, čímž zplodili boha Hermafrodita.

Hermés – posel bohů, průvodce zemřelých do podsvětí, bůh obchodníků, cestovatelů, ale také zlodějů a podvodníků, vynalezl abecedu, čísla a míry a naučil je používat lidi; byl ztotožňován s egyptským bohem Thovtem, který byl také bohem vědění.

Tím že byly považováni za vládce bohů a jeho syna,  se jim mohlo dostat sotva větší pocty. Lidé se obávali jejich moci, měli strach, že jako v báji bude za neochotu bohy pohostit město zničeno. Tak jim sám kněz Diova chrámu chtěl obětovat Diovo posvátné zvíře – ozdobeného býka a podle zvyku tak uctít bohy. Obvyklá praxe v této oblasti byla, že chrámy byly za branami města. Je také možné, že i samotné uzdravení chromého muže se událo v městské bráně, protože chromí lidé se živili žebráním a nejlépe se jim žebralo v místech jako byly městské brány, protože tam mohli oslovit co nejvíce lidí.

Ve verši 11 je zdůrazněno, že dav mluvil lykaonsky. Bylo totiž běžné, že vesnice na východě Římského impéria měly svůj vlastní jazyk, i když vzdělaní lidé mluvili řecky a později i  latinou. To, že lid hned provolá Pavla po vykonání zázraku za boha, svědčí o jeho lehkověrnosti. Walwoord a Zuck ve své knize upozorňují na to, že když lidé mluvili lykaonsky, Pavel a Barnabáš nemohli rozumět tomu, co říkají[3]. Možná že ale vytušili co se chystá.

Prohlášení davu bylo samozřejmě v Barnabášových a Pavlových očích modloslužba a  nemohli si to nechat líbit a tak na znamení vrcholného rozhořčení ze sebe strhli šat. Tím dali najevo své citové pohnutí. (Roztrhnutí šatu se nám objevuje v Bibli několikrát a vždy se tím tak dává najevo, že jeho nositel prožívá buďto zármutek /Gn 37, 34/, zděšení /2 Kr 22, 11/, úžas nebo rozhořčení /Mt 26, 65/ či kajícnost /Jl 2, 13/. ). Stržení oděvu si však nemůžeme představovat jako spontánní odhalení. Zpravidla se roztrhnutí provádělo 4 a 5 palců dlouhé v oblasti výstřihu.

Pavlova a Barnabášova řeč

Pavel s Barnabášem se okamžitě ohrazují, že nejsou těmi bohy, za které je považují, že jsou smrtelní lidé, stejně jako jejich posluchači. Následně se je snaží přesvědčit, aby opustili od svého dosavadního náboženského života a začali uctívat jediného pravého Boha. Jedná se opět o univerzálnost křesťanské zvěsti.

Pavel se snaží pohany zaujmout a proto jim říká, že Bůh dával pohanským národům z nebe déšť i úrodu v pravý čas, sytil je pokrmem a naplňoval radostí. Upozorňuje pohany, že Bůh se o ně staral po celé věky, že není nějakým novým, dalším božstvem (v antickém světě bylo běžné, že se začala uctívat nová božstva, která měla původ v jiných zemích a hodila se do panteonu nebo se nová božstva identifikovala s těmi domácími) které se jim teď přichází představit. Dokazuje jim, že tento Bůh je jediným svrchovaným Bohem, který sám stvořil nebe a zemi. Zdůrazňuje to, co očekávají pohané od svých bohů. Pokud je chce tedy zaujmout svým Bohem, musí jim ukázat, že ne jejich /falešní/ bohové, ale Ježíšův Bůh je ten, kdo jim dává života potřebné. Argumentuje pro Nový zákon nezvykle, mluví spíše jazykem Starého zákona. Říká jim, že díky jeho zvěsti teď mají možnost se odvrátit od marných věcí a začít uctívat živého Boha. Jejich řeč musela být působivá, protože se jim i když jen stěží, podařilo Řeky přesvědčili, aby je nezačali uctívat. Byl to úspěch, přesvědčili tím přeci i kněze Diova chrámu, že ho nenavštívil bůh, kterému zasvětil svůj život.

Pavel a Barnabáš však nestačili svůj boj proti polyteismu v Lystře dokončit, protože je  pronásledovali Židé z Ikaionu a Antiochie až do Lystry a začali Řeky štvát proti nim. Dav přesvědčili a ti, co neuvěřili v Pána začali jej společně s Židy kamenovat. 

Použitá literatura

Bible - ekumenický překlad, Biblická společnost, 1990

JORDAN, Michael. Encyklopedie bohů. Praha: Volvox Globator. 1997. ISBN 80-7207-087-8

Keener, Craig, S. The IVP Bible background commentary: New Testament. Madison:  InterVarsity Press, 1993. ISBN 0-8308-1405-1

Walvoord, John – Zuck, Roy. The Bible Knowledge Commentary - the New Testament: An Exposition of the Scriptures. David C. CooK: Colorado Sprig, 1983. ISBN 978-0-88207-812-0