Agathky svět

Kniha je rozdělena na tři díly a devět kapitol:

Díl I. Porozumění rozdílu mezi mít a být

I. První pohled

II. Mít a být v každodenní zkušenosti

III. Mít a být ve Starém a Novém zákoně a ve spisech Mistra Eckharta

Díl II. Analýza základních rozdílů mezi dvěma mody existence

IV. Co je vlastnický modus existence?

V. Co je modus bytí?

VI. Další aspekty vlastnění a bytí

Díl III. Nový člověk a nová společnost

VII. Náboženství, charakter a společnost

VIII. Podmínky pro lidskou změnu a rysy nového člověka

IX. Hlavní rysy nové společnosti

První pohled

Kniha se zabývá dvěma základními způsoby existence, dvěma odlišnými přístupy vůči sobě i světu. Jsou to dva odlišné druhy charakterové struktury, z nichž ten, který v nás převládá, určuje celek našeho myšlení, jednání a cítění.

Prvním způsobem je touha a úsilí mít, která vede ke zhoubné touze po majetku, vlastnění, k vykořisťování lidí i přirody. Tato touha nás nutí učinit každého a všechno naším majetkem.

Ve způsobu existence být, po majetku netoužíme, není středem našeho zájmu, naší životní náplní je radost, cítíme se být součástí světa a využíváme svých tvořivých schopností.

Existence zaměřená na bytí je rozdělena na dvě formy bytí. Jedna je opakem vlastnění, a znamená živý, opravdový vztah ke světu. Druhá forma bytí je opakem jevu a týká se pravé podstaty, pravé skutečnosti osoby či věci.

K pochopení rozdílu mezi existenčními způsoby vlastnění a bytí Fromm použil krátké básně s podobným obsahem. Obě básně se týkají květiny, kterou básníci viděli na vycházce. Je to krásný příklad rozdílné reakce, jednou ovlivněné modem mít, podruhé modem bytí. První je dílo anglického básníka Tennysona, druhá haiku[1] od japonského básníka Bašó.

Tennyson: Květinko v popraskané zdi

z pukliny tě vyjmu a

celou tě podržím v dlani i s kořínky,

maličká- kdybych tak mohl pochopit

co jsi, s kořínky i se vším a vše ve všem,

mohl bych poznat, co je Bůh a co je člověk.

Bašó:

Když se pozorně zadívám

Co to vidím?

U plotu kvete nazuna!

Tennyson si přeje květinu, kterou uviděl mít, atak ji vytrhne „s kořeny a se vším“. Zatím co se on snaží proniknout do podstaty Boha a člověka, květina po utržení, mimo své přirozené prostředí zvadne. Touhou pochopit člověka a přírodu, touto touhou po vlastnění vědomostí, Tennyson květinu zničí.

Bašó reaguje na květinu zcela odlišně. Nemá touhu květinu vlastnit,neutrhne ji, nepotřebuje se jí dotýkat. Zcela mu postačí, že se může zaradovat z její existence.

Mít a být v každodenní zkušenosti

V dnešní společnosti se setkáváme jen zřídka s příklady orientace na bytí. Je to dáno tím, že společnost, ve které žijeme se naprosto pohlcena honbou za majetkem a ziskem. Pro většinu lidí je existence zaměřená na vlastnění naprosto přirozená. Následují příklady z každodenního života, které pomohou čtenáři jasně pochopit rozdíl mezi těmito dvěma způsoby existence.

Učení

Studenti vlastnického existenčního způsobu mají jen jediný cíl. Udržet to, čemu se naučili, buď tak, že si to pevně vryjí do paměti, nebo že starostlivě chrání své poznámky. Obsah se nestává částí jejich vlastního systému myšlení, neobohacuje je. Studenti i obsah přednášek si zůstávají cizí až na to, že každý student se stal vlastníkem sbírky tvrzení, které formuloval někdo jiný. Nemají potřebu něco nového tvořit, z nových myšlenek mají strach.

Učební proces má zcela odlišnou kvalitu pro studenty ve vztahu ke světu typu být. Místo toho, aby byli pasivními nádobami na myšlenky a názory, naslouchají. Myšlenky přijímají a reagují na ně aktivně a tvořivě. Tento způsob učení ovšem může nastat jen za předpokladu, že přednáška nabízí podněcující obsah.

Láska

Láska je abstraktní pojem. Věc, jako je láska neexistuje. Lásku v pravém slova smyslu tedy vlastnit nemůžeme. Je to produktivní činnost.

Prožíváme-li lásku v modu vlastnění, znamená to omezování, věznění a kontrolování objektu tím, kdo „miluje“. Manželská smlouva dává výhradní právo na tělo, city a péči o toho druhého. Už se nemusíme snažit druhou stranu získávat, už partnera vlastníme. Tím se stává i jeho láska něčím, co máme. omyl, že člověk může mít lísku, může zavést partnery k tomu, že přestanou milovat.
Mít a být ve Starém a Novém zákoně a spisem Mistra Eckharta

Starý zákon

Jedním z témat Starého zákona je: opusť, co máš, osvoboď se ode všech pout, BUĎ!

Hebrejský lid se po odchodu z Egypta 40 let vláčí pouští, mez jakéhokoli možnosti po hromadění majetku. Poušť není domovem, nemá města, memá boháče. Je to místo nomádů, kteří vlastní to, co potřebují- nejnutnější věci k životu, ne majetky.

Nový zákon

Nový zákon v protestu Starého zákona proti vlastnění pokračuje. Jeho protest je však mnohem radikálnější. Starý zákon nebyl produktem chudé utlačované třídy, vznikl u kočovných chovatelů ovcí a nezávislých venkovanů.

V raném křesťanství hlavně skupiny chudých, společností opovrhovaných a ponižovaných vyvrženců kárali bohaté a mocné, nekompromisně hrozili pomstou. Prvotní křesťané byli plně proniknuti duchem solidarity, vyjadřované někdy přáním společně se podělit o materiální věci.

Rané křesťanství musíme chápat vážněji, abychom pocítili sílu toho téměř nepředstavitelného radikalismu oné malé skupiny lidí, která vyslovila verdikt nad existujícím světem ničím jiným, než svým morálním přesvědčením.

Ježíš a Satan jsou reprezentanti dvou protikladných principů. satan reprezentuje materiální konzum a moc nad přírodou i nad člověkem. Ježíš je reprezentantem bytí a myšlenky, že předpokladem bytí je nemít nic. Od časů evangelií svět následovat Satanovy principy.

Mistr Eckhart

Eckhartovo pojetí vlastnění

Eckhart je zaujat druhem chtění, které je i základem buddhistického myšlení, je to hltavost , chamtivost věcí, chtivost vlastního já pro sebe sama. Dospívá až tak daleko, že požaduje, že bychom si neměli přát konat boží vůli, protože to je žádostivost. Člověk, který nic nechce, není posedlý chtivostí něčeho.

Eckhartovo pojetí bytí 

Být v Eckhartově pojetí znamená být aktivní v klasickém smyslu tvůrčího vyjádření vlastních lidských sil, ne v moderním přístupu být zaneprázdněný, mít stále něco na práci. Aktivita pro něj znamená „vyjít sám ze sebe“.
Co je vlastnický modus existence?

Společnost hrabivosti - základ pro vlastnický modus

Žijeme ve společnosti, která se zakládá na soukromím vlastnictví, zisku, moci jako pilířích existence. O soukromém vlastnictví se předpokládá, že je přirozenou a univerzální kategorií, je ale fakticky spíše výjimkou než pravidlem, bereme-li v úvahu lidskou historii a zvláště kultury mimo Evropu, v nichž ekonomie nebyla zvlášť životně důležitá.

V patriarchální společnosti může být i ten nejubožejší chudák z nejchudší třídy vlastníkem- v jeho příbuzenství to je jeho žena, děti, zvířata, nad čím může mít absolutní moc.

Po rozpadu klasické patriarchální společnosti zaměřil člověk svou vášnivou touhu po zisku a vlastnictví na své přátele, milence (milenky), zdraví, cestování, umělecké předměty, Boha, vlastní já. Naše já je důležitým objektem pro naše vlastnické cítění, zahrnuje v sobě mnohé věci: naše tělo, naše jméno, náš sociální status, náš majetek, obraz, který o sobě máme. a obraz, který chceme, aby o nás měli ostatní.

Askeze a rovnost

Asketické chování může být pouhým popíráním silné touhy po majetku a konzumu. Stává se, např., že fanatičtí vegetariáni potlačují své destruktivní sklony, fanatičtí odpůrci potratů své vražedné sklony, fanatikové cti potlačují své vlastní, hříšné impulsy.

Podstata vlastnění

Existenční způsob vlastnění neumožňuje živý vztah mezi mnou a tím, co mám. Ono a já jsme se stali věcmi. Já to mám, protože mám možnost si to přivlastnit. Existuje ale i opačný vztah: to, má mne, protože můj pocit identity, respektive mé psychické zdraví závisí na tom, abych to (a co nejvíc toho měl) měl.

Co je modus bytí?

S modem vlastnění máme v naší kultuře mnohem větší zkušenosti, proto o něm i mnohem víc víme. O to těžší je definovat modus bytí. Vlastnění se vztahuje na určité věci, které jsou pevné a popsatelné. Bytí se týká zážitků a lidská zkušenost je v podstatě nepopsatelná.

Aktivní bytí

Předpoklady modu bytí jsou nezávislost, svoboda a existence kritického rozumu. Jeho podstatným znakem je aktivita. A to aktivita vnitřní, tvořivé užívání svých možností, talentu. To znamená obnovovat se, růst, rozkvétat, milovat, zajímat se, naslouchat.

„Být“ vyžaduje vzdát se vlastního egocentrismu a sobectví.

Bytí jako skutečnost

Naše chování zčásti odráží naše charakterové vlastnosti, většinou je však maskou, kterou nosíme a při tom sledujeme vlastní cíle. Naše chování je odlišné od našeho charakteru. Zdáme se být. např. laskavý, ale naše laskavost je pouhá maska, která má zakrýt naše kořistnické sklony. Naše charakterová struktura , opravdová motivace našeho chování tvoří naše skutečné bytí.

Každý pokus o rozšíření oblasti bytí znamená hlubší proniknutí do skutečnosti vlastního já, druhých, světa kolem nás.

Cesta k bytí závisí na proniknutí pod povrch skutečnosti a na jejím pochopení.

Vůle dávat, sdílet a obětovat

Potřebu dávat, sdílet, vědomě přinášet oběti pro druhé se projevuje nejvíce u určitých profesí, jako jsou ošetřovatelky, lékaři. Přání dávat je motivem těch, kteří dobrovolně poskytují krev. Podobně nesobecké je chování u lidí, kteří se nebojí riskovat svůj život pro záchranu jiných.

V průmyslových společnostech je přirozená síla přání dávat potlačena, tím se solidární jednání stalo výjimkou.

Další aspekty vlastnění a bytí

Strach z umírání – stvrzení žití

Existuje jediná cesta jak skutečně uniknout strachu ze smrti: nelpět na životě, neprožívat život jako majetek. Strach ze smrti vlastně není tím, čím se jeví- strachem, že přestaneme žít. Strach není ze smrti, ale z toho, že přijdeme o to, co máme: strach ze ztráty těla, svého já, svých majetků, své identity.

Čím víc se zbavíme lpění na majetku, zvláště na své já, tím menší strach ze smrti budeme mít, protože už nebude co ztratit.

Zde, nyní – minulost, budoucnost

Modus bytí existuje zde a nyní. Modus mít existuje v čase: minulosti, přítomnosti a budoucnosti.

V modu vlastnění jsme připoutáni k tomu, co jsme nahromadili v minulosti. peníze, pozemky, slávu a vzpomínáme na své bývalé city, pociťujeme minulost.

Prožitek lásky, radosti, pochopení pravdy neprobíhá v čase, ale teď a tady.

Náboženství, charakter a společnost

Společenské změny a společenský charakter se vzájemně ovlivňují. Náboženské podněty přispívají k tomu, aby lidé získali sílu pro hlubokou radikální změnu. Nová společnost může být uskutečněna pouze hlubokou změnou v lidském srdci.

Podmínky pro lidskou změnu a rysy nového člověka

 
Jedině zásadní změna lidského charakteru z dnes převládající orientace na vlastnictví v charakter orientovaný na bytí nás může zachránit před psychologickou a ekonomickou katastrofou.

Nový člověk

by se měl vzdát všech forem závislosti na vlastnění a plně být.

Hlavní rysy nové společnosti

Má-li být ekonomika a politika podřízena lidskému rozvoji, pak musí model nové společnosti určovat potřeby neodcizeného, na bytí orientovaného jedince. To znamená, že by člověk neměl žít v nedůstojné chudobě. Nutně se musí změnit ekonomický systém: musíme skoncovat s dnešní