Recenze Alba (Musicserver.cz)
25. 12. 2007
Až na dno řevu16.11.2007 05:00
Kalifornští metalisté Avenged Sevenfold natočili po dvou letech novou, eponymní desku. Jejich pátá nahrávka vítá posluchače prvotřídním nářezem. Sice zůstala kapka klišé a patosu, ale příklon k death metalu a návrat k původní dravé syrovosti to vynahradí.
7/10
Avenged Sevenfold - Avenged Sevenfold
Vydáno: 29.10.2007
Celkový čas: 41:28
Skladby: Critical Acclaim, Almost Easy, Scream, Afterlife, Gunslinger, Unbound (The Wild Ride), Brompton Cocktail, Lost, A Little Piece Of Heaven, Dear God
Nosič k recenzi poskytlo vydavatelství Warner Music.
Setkání s Avenged Sevenfold (MySpace.com) jsou různá. Předloni to byla deska "City Of Evil" a s ní melodická, goth-thrashová pumelenice. A také koncert s Guns N' Roses v Praze. To všechno se neslo v oparu patetického metalu, plného pompézních radovánek a sól, hlas M. Shadowse nevyjímaje. Uteklo pár měsíců a na stole mi leží bezejmenná novinka, která možná ledaskomu vyrazí dech (pokud se s kapelou seznámil teprve skrze "City Of Evil"). Avenged Sevenfold na ní totiž mnohem víc utíkají k death metalu a hardcore. Byť některé jejich znaky zůstávají, nahrávka je to pekelně tvrdá a určitě ne otevřená všem rockovým fandům bez rozdílu. Ono to je asi vokálem, neboť na eponymním, pátém albu se M. Shadows rozpomněl na své dávné kvality a oprášil ječivé tóny. A logicky ubylo civilního zpěvu. V podstatě se dá říct, že jedno jako druhé mu jde dobře, byť řev zní paradoxně sympatičtěji, neboť při zpěvu se nechává až příliš strhnout a občas se propadá do hardrockových klišé. Ale není to jen hlas, co dělá aktuální nahrávku skupiny jinou. I po hudební stránce Avenged Sevenfold přidali, takové "Scream" či "Afterlife" pádí z reproduktorů rychlostí dobře namazaného pekelnického Lamborghini. Ovšem stejně jako na minulém CD i zde je na obtíž neutuchající snaha kapely exhibovat a písně zkrášlovat. A výsledek? Kromě toho, že tracky narostou klidně nad pět minut, jsou místy neuposlouchatelné, jak je prodlužují všelijaká sóla, předěly, stylové kotouče a výhybky. Stejně je ale disk lepší než jeho předchůdce. Melodie nečpí patosem, jsou syrovější a přímočařejší. Avenged Sevenfold na něm dokazují, že to jsou praví rockeři, byť se sklonem ke kýčovitosti, jakkoli to o nich jejich fandové vědí. Asi nešlo očekávat, že by kalifornská parta natočila podobně dobrou placku, jakou v rámci death metalu pravidelně produkují třeba In Flames. Ale přesto je nelze než pochválit: když nic, snaží se hledat cestičky, jak nezůstat stejní a jak dobře kompilovat. A to jim jde, odboček k thrash metalu, hardcore, hardrocku a goth metalu najde pozorný posluchač víc než dost. PS: Nenechte se zmást, ze hodnocení je stejné jako u "City Of Evil", ač v textu říkám, že novinka je lepší svého předchůdce. Pravda je taková, že bych minulé řadovce zpětně dal místo sedmičky šestku