dál mě vedou mý cesty toulavý-5.díl
kapitola č.25
Jednoho dne jsme si povídali kdo se čím
vyučil.Krejčí,číšnik,holič,soustružník a všechny možné jiné řemesla.Já jsem
pověděl mlynár a od té doby mi říkali mlejnek.Někdo si vzpoměl,že prý nějaký
Jura pracuje ve mlýně a jezdí do tábora každou sobotu,někdy jenom v
neděli.Je prý ve vedlejší místnosti,někdo ho šel zavolat.Jura pracoval ve
mlýně,ale nebyl mlynář.Jezdil ve mlýně konma a že prý se zeptá, jestli by
byla práce pro vyučeného mlynáře.Za protektorátu Cechy a Morava jsem měl
vyuční list v čestine i v němčině.Mlynář pověděl Jurovi abych přijel. Když
jsem ve mlýně ukázal vyuční list,ihned jsem mohl zůstat ve mlýně.Rekl jsem
mlynáři,že přijdu na druhý den a přinesu si pracovní oblek.Tak jsem začal
pracovat ve mlýně.Mlynář rozvážel mouku po pekárnách každý den a žena byla v
mlýně.Měli ale malého syna asi tříletého a mlynářova nestačila na všechno
sama.Prvních několik dnů,chodila mlynářova do mlýnice ,ale když se
přesvědčila,že je vše v pořádku,už nepřišla více.Byl jsem ve mlýně jako
doma.Mlynářka mi pověděla,že kdybych měl hlad nebo žízen,mám si vzít
sám.Hned u mlýna byla jeskyn a v té byl udělaný sklep, bylo tam uzené
maso,špek a různý druhy salámu.Mohl jsem si vzít co jsem chtěl.K pití byly
sudy jablečného vína, Snídaně,obědy a večeře bylo tolik,že
jsem do sklepa chodil velice málo kdy.Když bylo dost práce,mlelo se celý den
v sobotu,ale většinou se mlýn zastavil ,v sobotu v poledne.Ve volném
čase,někdy v sobotu odpoledne nebo v neděli jsem jezdil na kole do
tábora.Vozil jsem do tábora,vajíčka,mouku,máslo a někdy mi mlynářka dala
kousek uzeného masa.Na vánoce mi mládenci,chtěli udělat překvapení a upekli
vánočku.Já ale zůstal na Vánoce ve mlýně.Moc mě to později mrzelo, ale bylo
pozdě.
kapitola č.26
Jednoho dne byla vyvěšena vyhláška,že se hledá mlynář do mlýna v
# Peru,Latinská Amerika,tak jsem se přihlásil,ale bylo mi řečeno,že to může
# trvat několik měsíců.Po několika měsících práce ve mlýně, jsem zrušil
# emigraci do Peru.Byla nanovo otevřená emigrace do Kanady,Austrálie a Nový
# Zeland.Zjistil jsem,že já jediný vlastně nejsem nikam přihlašený.Už zbývalo
# jen několik dní na přihlášení a já se nemohl rozhodnout.Většina z naší
# místnosti se přihlásila do Austrálie.Ve mlýně mě přemlouvali abych
# zůstal,nebylo lehké se rozhodnout.Rozhodla zvědavost co může být na druhém
# konci světa a už byl nejvyšší čas se přihlásit.Přešel jsem lekařskou # prohlídku a vyplnil formuláře.Za necelý měsíc později jsme byli na
# cestě.Jeli jsme vlakem do Itálie.Vlak se každou chvíli zastavoval a
# přepouštěl jiné vlaky, abychom je nezdržovali.Já jsem ve vlaku pomáhal v
# kuchyni.Oplatilo se to,dostal jsem za to různé konzervy, když jsme konečně
# dojeli do Neapole.Z Neapole dále nás převezli do Banoli vojenským nakladním
# autem.V Banoli jsme čekali v táboře na lod do Austrálie.Tábor v Banoli byl
# velký.Jídla bylo dost,ale všechno plavalo v oleji.Nebyli jsme zvyklý na
# takové jídlo.Cekaní trvalo právé dva měsíce a za ten čas jsem prodal všechno
# z kufru na jídlo,i děravé ponožky.Prodal jsem i hodinky,v kufru mi zůstala
# jen prošívaná deka,nic více.Většinou jsem kupoval salám, chléb a víno,peníze
# se rychle skončili,protože jsem se dělil s druhými.Z tábora jsme nesměli
# ven,ale přelézali jsme přez zed,kde rostl vysoký strom.Jeden druhému pomáhal
# na zed a na druhé straně ze stromu na zem.Na novo jsme museli k lékařské
# prohlídce.Konečně přišel čas na další cestu lodí.Do přístavu v Napoli nás
# vezli zase v nákladnich autech
kapitola č.27
Lod byla velice malá proti ostatním lodím v přístavu.Jméno měla "General
Howze" byla to americká vojenská transportni lod.Lod byla stavěna do hloubky
a bylo nás 1200 emigrantů a 250 posádky.Později jsme se dověděli,že byla
"malá" aby nebyl veliký cíl.Každý z nás dostal $8 amerických,za které jsme
později mohli něco koupit v kantýně.Já si koupil 20 balíčků cigaret a několik
pomerančů.Nás čechů byla většina,asi 450.Ihned na první den jsme se měli
přihlásit na jakoukoliv práci.První bylo přihlášení do kuchyně na
práci,práce se ukázala být ,mytí podlah.Já a několik jiných,jsme se
přihlásili až na konec.Dali nám pásky na rukáv "MP" a měli jsme dávat
pozor,aby nikdo nevycházel na palubu,když byl zákaz.Zeny byli oddělené od
mužů a mužům bylo večer a v noci zakázáno k ženám chodit.Vždy jeden z nás
seděl na chodbě a dával pozor aby k ženám nikdo nečel.Hlídali jsme na tři
směny.Jednou přišla řada na mě hlídat v noci,když jsem džímal,využili toho
dva chlapci a šli ke svým ženám.Tam je nachytal,myslím,že to byl první
důstojník a za trest mi odebral kartu do jídelny.Bylo to pro mě,jak se
ukázalo,lepší.Nemusel jsem stát v řade a ihned jsem si sedl u stolu.Dříve
nebo později někdo přinesl jídlo,postavil na stůl a už utíkal zvracet.Mě se
nikdy špatně neudělalo.Chlapci hráli karty a aby se jim líp hrálo půjčili
si ode mě prošívanou deku.Netrvalo dlouho a deka byla samá díra od
cigaret.Už jsem deku zpět ani nevzal. Tak jsem měl v kufru 20 balíčků
cigaret a kartáček na zuby a druhý na oblek.Z Itálie jsme vypluli 1 března
1950 a pluli jsme přez Sueský kanál.Nejhůře bylo kolem jižní Afriky.Moře
bylo rozbouřené a když jsem byl hlídat na palubě,zdálo se mi,že vrazíme do
nějaké stěny,tak byli velké vlny.Dva dny jsme stáli na otevřeném moři,něco
se opravovalo.27 března jsme dopluli do Melbourne,hlavního města ve státě
Victoria.
kapitola č.28
Do portu Melbourne jsme přistáli 27 března 1950.Italská osobní lod,která
vyplula několik dní po nás už byla v přístavu.V přístavu v Melbourne se
nám zdálo,že se země pod námi houpe,ale byli jsme rádi znovu na pevnině.Z
lodě jsme nasedali do vlaku,ktery nás vezl,kam jinam, než do tábora.Tábor
byl nedaleko hranic státu Viktorie a Nový Jižní Vales v malém městečku
Bonegila.Chaty byli půlkulaté,plechové a železná kostra. Ačkoliv byl březen
už bylo teplo.Sprcha byla pověšené vědérko,které mělo na dně několik děr a
musela se nalévat voda ručně.Voda byla studená,teplá voda nebyla ani
potřebná.Jídla bylo dost a mohli jsme jíst kolik kdo chtěl.Za táborem byl
kopec a bylo na něm plno děr v kterých byli králíci.Měli jsme dřevěné tyče a
jak nás psi zahlédli,že máme v rukách tyče,hned byli kolem nás a šli jsme na
lov králíků.Králík který neutekl, zůstal stát a jako hypnotizovaný se díval
na psa.Mi jsme ze zadu tyčí králíka udeřili po hlavě a jednou ranou byl
mrtvý.[Ochranáři zvířat,prosím nezlobte se,dnes už bych to nedokázal.]
V tábořejsme
čekali, kterou práci nám přidelí.Já,čech a jeden polák jsme měli dostat
práci v městečku Tintinara,ve státě Jižní Australie.Měli jsme pracovat jako
dřevorubci v lese.Jelo nás několik,někteří jeli až do hlavního města Jižní
Australie,Adelaide.Vlak se zastavil dívali jsme se do tmy,nikde ani jedno
světlo.Nic nebylo vidět, tak jsme nevystoupili a jeli až do Adelaide.Tam nám
pověděli,že jsme měli vystoupit v Tintinara. Pověděli,že dostaneme práci v
Adelaide.Práci jsme dostali na dva roky, kontrakt byl v továrně na
zemědělské stroje, já dostal práci v té samé továrně ve slevárně.Slévarna
byla na vodní hodiny a různé součástky do vodovodů.Ubytovaní jsme měli v
táboře.
kapitola č.29
Moje práce ve slévárné byla vyklápět formu na zem,vybrat odlivky,rozhrnout
písek, aby se ochladil,písek pokropit vodou a přesít přez síto.Slévárna byla
z vlnitého plechu a železné konstrukce.Práce byla na dvě léta kontraktu,ale
když někdo našel lepší práci ,nikdo mu nebránil.Na první výplatu jsem dostal
čistého do ruky 6 liber.Pracovalo se 44 hodin týdně.V hostelu,tak se říkalo
táboru, kde jsme byli ubytovaný,jsme měli jídlo,snídaně na oběd do práce
chléb ze šunkou nebo sýrem a jablko nebo pomeranč a večeře.V místnosti jsme
byli dva.Za hostel jsme platili 4 a půl libry,tak mi zůstávalo 1 a půl libry
týdně.První měsíc jsem ušetřil 2 libry a šel jsem si koupit nový oblek.V
obchodě s oblečením jsem se domlouval rukama. Ukázal jsem 2 libry a
rozuměl,že více nemám.Na kousek papírku chtěl napsat jmeno,kde pracuji a kde
bydlím,dal mi znát,že mám týdně platit půl libry.Oblek stál 12 liber,kalhoty
mi zkrátil na počkáni a oblek jsem si ihned vzal sebou domu.Každý věřil na
slovo, nikdo nechtěl žádné doklady kdo jsem.Po několika týdnech jsem splatil
dluh za oblek a šel jsem koupit boty.Obuvník byl čech a šil boty na
míru.Boty měli stát 5 liber, ale to už jsem měl ušetřené peníze.Chtěl jsem
zaplatit najednou hned 5 liber,vzal jednu libru a 4libry,že mám zaplatit za
dva týdny.Přišel čas si koupit spodní prádlo.V obchodě byla mladá dívka a já
chtěl koupit spodky.Ukázal jsem na kahoty,že chci nad kolena.Přinesla krátké
kalhoty,vzal jsem za pásek a ukazuji dovnitř kalhot.Usmála se a přinesla
trenýrky.Kýval jsem hlavou, že též ne,zvedla prst,že už ví a přinesla
spodky.Oboum se nám myslím ulevilo a spodní tričko už nebyl
problém,domyslela si ihned.Když jsem si chtěl koupit vajíčka,řeklo se
kokokodák,kokokodák a přinesl vajíčka ,kolik se ukázalo na prstech.Už jsem po
druhé věděl,že chci eggs.Měli jsme ze všeho legraci.
kapitola č.30
Ačkoliv jsem měl kontrakt ve slévárně na dva roky,pracoval jsem tam bez
dvouch měsíců čtyři léta.Měl jsem na práci dvě mašiny od kterých jsem
vyklápěl formy.Asi po půl roce se jeden mašinista zvolnil.Měl jsem jen jednu
mašinu na obslouženi. Od samého začátku se se mnou zaujal Alen který byl
slévařem na jedné mašině.Učil mě výslovnost v angličtine a říkal mi
stále,jeden den, jedno slovo.Ze když se každý den naučím jedno slovo ,za
tyden jich bude sedum.Když byla jedna mašina volná,Alen mi ukázal jak a co
mám dělat a naučil mě pracovat na mašině.Když jsem měl volnou chvíli ,udělal
jsem jednu ,nebo dvě formy.Prvních několik dní jsem měl více špatných odlitků
než dobrých,ale šlo mi to čím dál líp.Jeden den přišel do práce černý
australan,byl to prvni domorodec, kterého jsem viděl a měl dělat moji
práci.Já začal pracovat na mašině,tak jsem se stal slévařem.Jimmy,jak se
jmenoval černý,se stal mojím dobrým přítelem.Jednou po práci mě dal znát,
abych šel s ním se napít,myslel jsem, někde na kávu nebo limonády.Vešli jsme
do chodby a u malého okénka se zastavil.Ukazoval,že chce dvě
sklenice,přitáhl mě k okénku a ukazuje,že chce druhou sklenici pro mě.Byli
jsme v baru a Jimmy do baru nesměl.Jak se později ukázalo, nedostal více než
jednu sklenici piva.O Jimmym jěště později.Náš vedoucí se mě ptal, jestli
chci pracovat na mašině,že dostanu přidáno.Na výplatu pak jsem dostal o půl
libry více,zdá se to dnes málo, ale za půl libry jsem koupil jednu košili a
jěště zbylo dost peněz do kina.Do práce jsem chodil pešky a bylo to jen asi
ě až právě do
práce.Slévárna byla nedaleko hlavní ulice.Po nějakém čase jsem si koupil
kolo a jezdil jsem na kole do práce.