země boží, kde svá křídla složím-6 díl
kapitola č.31
Moji dva kamarádi,jěště z Německa,pracovali v městečku Nairn,asi 35 km od
Adelaide.Pracovali na železnici.Kontrakt odpracovali a oba našli práci v
Adelaide v továrně na auta.Byt našli u jugoslavské rodiny.Chtěli abych šel
bydlet k jugoslavcům,byt byl pro tři osoby.Po dvouch letech v táboře v
Austrálii i když bylo jídla dost,jsem šel bydlet k jugoslavské rodině.Karel
a Zděnek už měli koupené motorky a jezdili po krajině.Rozhodl jsem se, koupit
motorku.Moc peněz jsem neměl a nová motorka nejméně stála přez 100 liber.Sel
jsem koupit motorku CZ 125 cc za 120 liber.Po zaplacení mi v obchodě
pověděli,že si motorku mohu vzít domů.Registraci a číslo,že bych dostal asi za
tři dny.Karel a Zděnek mě pověděli co a jak mám jezdit na motorce.Sedl jsem
na motorku a na hlavní křižovatce, policista ukazuje stop.Rychle jsem nevěděl
,že mám stisknout spojku,šlápl jsem na brzdu a zastavil uprostřed
křizovatky.Motorka zhasla u policisty.Uviděl,že nemám číslo na nové
motorce,už jsem myslel,že bude pokuta.Zadržel ruch ze všech stran,řekl mi
abych sedl na motorku,že mě roztlačí a já jel dále.Ani ho nenapadlo,že bych
se odvážil jet na motorce bez řidického průkazu.Na druhý den jsem šel pro
řidičský průkaz.Na formuláři bylo 12 otázek,číslované a v češtine.10 otázek
muselo být dobrých a 2 mohly být spatně.Přesně tak mi to vyšlo a po
zaplacení 50 centů,dostal jsem RP.První naše cesta byla do Nairn,Karel a
Zděnek mi chtěli ukázat kde pracovali.Kolem malého nádraží byli stany a
v těch byli ubytovaný dva roky.Vařit si museli sami.Většinou ale chodili na
oběd a večeři do hotelu.Právě byl čas na oběd, tak jsme jeli na oběd do
hotelu.Hoteliér je oba uvítal jako dobré známé,vlastně též byli po dvouch
letech.Konečně jsme se mohli podívat po Austrálii.Jezdili jsme často někam.
kapitola č.32
Cas utíkal a byl právě konec července roku 1953.Karel a Zděnek ztratili
práci,byla krize a auta se neprodávali.Nikde v Adelaide práce
nebyla,poslední možnost byla na farmě,tak jednoho dne jsme se rozloučili a
ja zůstal na bytě sám.Netrvalo to ale dlouho a na byt přišli dva
Srbové.Pracovali na poště, tak měli zajištěnou práci.Nejhorší bylo,že začali
hrát karty v pátek večer a hráli až do neděle.Někdy hráli celou noc.To by mě
ani nevadilo,ale začali se po každé hádat a ja nemohl při tom spát.Vždy se
slušně omluvili,jenže se to moc často opakovalo.Našel jsem si byt u
australanské rodiny.Měl jsem místnost sám pro sebe a platil jsem místo 5
jenom 4 libry na týden.Jídlo bylo sice horší, ale za to jsem měl klid a bylo
bez hádání.Jednoho dne mě napadlo jet na farmu za Karlem a Zděnkem.Nedaleko
Adelaide byla serpentýna v kopcich a na jedné zatáčce ležel kámen na který
jsem najel.Motorka to nevydržela a moje pravá noha též ne.Jak se to stalo
nevím, ale měl jsem celkem rozdrcený kotník pravé nohy.Seděl jsem na kraji
silnice,sundal botu a viděl jsem jak mi noha oteká před očima.Nedaleko byl dům
a asi viděli co se stalo.Přišli dva mladíci v mém věku a když jsem se nemohl
postavit na nohy,řekli,že mě na motorce zavezou do nemocnice v Adelaide.Moje
motorka měla poškozené předni kolo,tak mě vezl Australan na své
motorce.Moji,že může zůstat u nich a jestliže chci,tak mi ji opraví.V
nemocnici mi lékař pověděl,že mi asi budou muset amputovat nohu.Já se ale
proti tomu postavil a řekl jsem,že za žádnou cenu.Musel jsem podepsat,že
amputovat nohu nechci a všechny následky beru sám na sebe.Podepsal jsem a
dnes mám nohu celou.Dali mi nohu do sádry a zůstala v sádře několik měsíců.V
nemocnici mi půjčili chůdy.Motorku mi opravili a stálo mě to jedině nové
kolo.Za práci nechtěli nic a pro motorku jsem jel 14 dni později.Zavezl mě
kamaraád autem,byl to ten polák který pracoval v továrně, kde já pracoval ve
slévárně.
kapitola č.33
Do práce i z práce jsem jezdil na motorce s nohou v sádře.Práci jsem měl v
sedě a platili mi normálně.Po několika týdnech mi sundali sádru z nohy,noha
byla slabá,sotva jsem chodil, ale rychle jsem se zotavil.Motorku jsem prodal
a koupil auto, z druhé ruky. Ford anglia,kabriolet.Začal jsem též pracovat
na své mašině.Noha se mi z dne na den zlepšovala.Jednoho dne mě Jimmy
prosil,abych jeho zavezl z rodinou k jeho rodičům.Rodiče bydleli nedaleko
městečka Ceduna,od Adelaide asi 650 km.Jednou v pondělí měl být svátek,tak
byl čas a milerád jsem jel. Jimmyho žena a dcerušky byli oblečené v
nejlepším.Dcerušky byli dvojčata, měli černé vlasy a bílé maěle,sukénky plné
květu.Vyjeli jsme z Adelaide v neděli ráno a vratit jsme se měli v
pondělí.Za Adelaidou nás zadrzel policista na motorce.Ptal se mě,kam jedeš s
těmi černými? Já mu na to,to je můj přítel a jeho rodina a jedeme do Ceduny
k rodičům Jimmyho.Je zakázano se stýkat s černýma,mi pověděl.Já mu
odpověděl,prominte,já o tom nevěděl,je též zakázáno pracovat s nimi?Zapsal
si naše jména a adresy,též kde oba s Jimmym pracujeme.Tak prý jed dále,ale v
Adelaide se přihlaš na hlavní policii.Poděkoval jsem mu a jel dále.[ Později
na policejní stanici v Adelaide mi pověděli,že o ničem neví.]Jimmyho rodiče
byli ubytované v domku z cementu,které pro ně vláda postavila zdarma.Neměli
okna ani dveře,později mi Jimmy pověděl ,že okna a dveře spálili. Po obědě
jsme se dívali na fotbal.Hráli bilé proti černým.Cerní hráli na boso a
vyhráli 2 -1.V osadě bylo asi 50 domků a málo které měli dveře nebo
okna.Jimmy s rodinou zůstal u rodičů,mě přez noc nebylo dovoleno
přenocovat,spal jsem v hotelu ve městě. V pondělí jsme se vrátili do
Adelaide.Uz více se mnou Jimmy ani jeho žena nechtěli nikam jet,abych prý
neměl nepříjemnost.Už více jsem o policii neslyšel.
kapitola č.34
Jednoho dne v listopadu,ačkoliv bylo více než 30 C nad nulou jsem přišel
domů z práce a třásl jsem se zimou.Na druhý den jsem telefonoval do práce,že
mi není dobře a jdu k lékaři.U lékaře,když se mě ptal kde pracuji a já
odpověděl ,ve slévárně,ihned pověděl ovšem při mosazi.Když jsem mu řekl,že
ano,pověděl mi,že jsem přiotrávený vypary z mosazi.Radil mi,nalézt práci
na čerstvém vzduchu.Napsal dopis do práce a dal ihned měsíc volna z
práce.Práce na čerstvém vzduchu? Kde jinde ,jak ne na farmě.Našel jsem
poslední dopis od Zděnka, v kterém napsal číslo telefonu na farmu.Sel jsem na
poštu ,abych zatelefonoval .Farmářova žena mi pověděla,že zatím nepotřebují
nikoho.Napsala si jméno a že pozdrav Zděnkovi a Karlovi vyřídí.Uvědomil jsem
si,že před Vánocemi nikde práci neobdržím.Měsíc volného času a sedět doma se mi
nechtělo.Rozhodl jsem se,že pojedu do Melbourne,hlavní město ve státě
Victoria.Z Adelaide do Melbourne je asi 800 km a autem se dá zajet klidně za
10 hodin.Ano ,dá se zajet za deset hodin,ale nesmí být defekt.Byl jsem
nedaleko hranice Jižní Austrálie a Viktorie.Nikde živé duše a všude kolem
ani farma,nic.Ke všemu nahradní kolo bylo též prázdné a napumpovat nebylo
čím.Nezbývalo nic než čekat.Vodu jsem měl a jídlo též.V nejhorším přespím
noc v autě.Asi po dvouch hodinách jel farmář,když viděl auto bez zadního
kola,domyslil se co je.Ptal se od kud a kam jedu,když jsem mu pověděl,tuknul
se do čela a zakroutil hlavou.A to se vydáš na takovou cestu z prazdným
nahradním kolem? Zasmál se a říká,ani se nedivím,mě se to též už stalo.Vzal
obě kola a pověděl, počkej u auta za hodinu jsem zpět.Za necelou hodinu byl
zpět,nasadil kolo sám, chtěl jsem mu zaplatit ,ale máchnul rukou,popřál
štastnou cestu a odjel.Přenocoval jsem v hotelu nedaleko Melbourne,v městečku
Balarrat.
kapitola č.35
Z Balarrat do Melbourne je necelá hodina jízdy autem.Přijel jsem do přístavu
v Melbourne,kde jsem necelé 4 léta před tím,po prvé stál na půdě
Austrálie.Byl to divný pocit,vše se zdálo být stejné a jako včera,jen lod
chyběla.Koupil jsem si noviny a hledal volná místa.Většinou se psalo, že
přijme do práce až po novém roku.Zajímal mě inzerát v továrně
Electrolux.Továrna byla ve čtvrti South Yarra.Netrvalo dlouho a stál jsem
před branou,kde mi řekli,že kancelář je z druhé strany.Práce byla v oddělení
na ledničky.Ale až po novém roku ,tak jak bylo uvedeno v inzerátu.Rekl
jsem,že mi to vyhovuje,poněvadž musím dát týdenní výpověd ve slevárně v
Adelaide.Bylo mi řečeno,že musím přijít alespon týden před nastoupením do
práce,na lékařskou prohlídku v továrně.Na otázku, kdy mohu přijít na
lékařskou prohlídku,že kdykoliv od zítřka.Poslal mě do druhé kanceláře,kde
mi pověděli,že mohu přijít zítra odpoledne,dostal jsem kartu na druhou
hodinu po obědě.Více už jsem v Melbourne nepotřeboval zatím hledat,jedině
ubytování.Napadlo mě podívat se v novinách na pronájem bytu.Byl čas na oběd,
tak jsem našel hotel v South Yarra.Usedl jsem v hotelu u stolu,ojednal steak
a mezi tím hledal byt.Jeden jediný byt byl v South Yarra a čekalo mě
překvapení,byt byl přímo naproti hotelu.Po obědě jsem šel naproti hotelu a
zazvonil jsem.Otevřel mi starší pán,elegantně oblečený a už jsem se chtěl
omluvit.Než jsem se dostal ke slovu,říká, přišel jsi hledat byt? prosim
dále.Ukázalo se,že byt byl malý, ale útulný a byla též garáž.Nájem byl
jedině 3 libry týdně,s tim, že mám týdně vyluxovat a uklízet.Později se
ukázalo,žeToma žena nedávno zemřela a z jednoho důchodu mu bylo těžko
platit nájem.Pomyslel jsem si,že nic lepšího nenajdu a zaplatil jsem ihned
na jeden týden.Rekl jsem,že přijedu za dva nebo tři dny.Až se vrátím z
Adelaide.Na noc jsem se vrátil do hotelu v Balarrat.
kapitola č.36
V Elektroluxu u doktora všechno dobře dopadlo.Už bylo ale pozdě na cestu do
Adelaide.U Toma bylo všechno domluveno,tak jsem se rozhodl přenocovat v
Balarrat.Na druhý den jsem měl náskok do Adelade,jinak bych musel jet ráno
přez celé město v Melbourne.Měl jsem štěstí,že všechno tak dobře dopadlo.V
Adelaide jsem se divil kolik věcí už jsem měl,plný kufr a jěště dost věcí
vzadu na sedadle.Napsal jsem dopis a adresu na farmu Zděnkovi.Tím jsem měl
všechno vyřízené a dost času než jsem šel do práce v Elektrolaxu.Rozhodl
jsem se,že pojedu z Adelaide do Melbourne kolem pobřeží.Cesta byla delší, ale
zajímavější.Zato silnice byla hrozná.Prvních asi 10 km byl asfalt.Později
asi 200 km jen vysypaná silnice štěrkem.Nedaleko hranice Victorie jsem měl
jízdy dost a přenocoval jsem v hotelu.To bylo koncem roku 1953 dnes už je
silnice o hodně lepší.Australie na rozlohu,je jen o málo menší,než celá
Evropa.Dnes už se dá objet Austrálie celá po asfaltě.Krajina kolem moře byla
pěkná.Nádherné pláže a nikde ani človíčka.Nelitoval jsem té cesty,ale už
jsem po té silnici nejel ,až asi v roku 1990.To už byla silnice celá
asfaltová.V Melbourne jsem musel do autoškoly, ve Victorii neuznávali
řidičský průkaz z Jižní Austrálie.Asi proto,že v Adelaide jsem nemusel do
autoškoly.Do RP na motorku jsem jedině doplatil o 50 centů více a vystavili
mi RP na motorku i na auto.Měl jsem dost času,tak jsem šel do autoškoly.Z
autoškoly ten samý den jsem šel udělat RP Viktorie.Ten byl uznávaný po celé
Austrálii.Všechno dobře dopadlo.Tom ,jak se později ukázalo,už měl více než
70 let.Byl angličan a v Anglii pracoval jako sluha u různých lordů.Moc mi o
tom vyprávěl a rád jsem ho poslouchal.Moc mě to zajímalo a on rád vyprávěl.V
Melbourne pracoval v exkluzivním klubu jako vrchní čísník.Proto byl vždy tak
vystrojený,jěště denně jezdil do klubu.